Xboxweb.cz

Od roku 1932, kdy Robert E. Howard nechal barbarského válečníka poprvé čtvrtit protivníky, se k nám postava vrací jak letní sucha, přičemž s rozvojem kinematografie a videoher, je tento interval stále kratší. Pro některé je tak muskulaturní postava jen šaškem z románů, pro jiné charizmatická korba s ksichtem terminátora a jiní ho znají coby nekompromisního válečníka z videoher. Tvůrci z Funcomu se s látkou konfrontovali již v roce 2008, kdy se jejich MMORPG Age of Conan těšila značné oblibě jak mezi hráči, tak kritiky, tudíž mají všechny předpoklady uspět i s Conan Exiles, který je od půlky srpna v předběžném přístupu.

Hned z kraje si nalijme čistého vína nebo co se tehdy ládovalo do chřtánu. Hra „by měla“ být hotová na jaře příštího roku, takže jde o velmi brzkou verzi, u níž je nutné akceptovat řadu nedodělků, chyb, problémů, obsah, který ani zdaleka neprezentuje finální podobu hry a náplň, jenž se může zdát místy nudná. Pokud tohle nejste ochotni, za svůj příspěvek na vývoj činící sedm stovek, přijmout, přestaňte okamžitě číst a počkejte na vydání ARK: Survival Evolved nebo se poohlédněte po již vydané a plně funkční hře. Jste-li nedočkaví, projekt koupili a teď litujete, nechť vás hřeje alespoň myšlenka dobrého skutku.

Conan Exiles je zástupcem online survival fantasy RPG žánru (existuje vůbec něco takového?), kdy nejdůležitějšími ze všech označení jsou právě přežití a hra na hrdiny. Všechno ostatní je podružné, což vám hra vtluče do hlavy, i kdyby vás měla zabíjet stále dokola. Po vytvoření vlastního barbara, z něhož nebude král či královna krásy, ani kdyby Seth z božského oblaku sestoupil, musíte během několika minut přijít na kloub základním mechanikám. Není čas počítat kameny v písku nebo prohlížet dudy mocné barbarky, je třeba najít stín, suroviny na výrobu oblečení, spíchnout nějakou primitivní zbraň a pelášit k nejbližšímu zdroji vody. Že nestíháte? Smůla, tak si to zopakujete.

Už jen kvůli lepšímu pochopení herních mechanik vám doporučuji nejdříve navštívit singleplayerový režim, kde si po zmíněném úvodu v klidu a podle vlastního rytmu vyzkoušíte všechny prvky aktuálně nabízené. Od primitivního oblečení, přes základní nástroje, zbraně až po budování obydlí, nábytku nebo svatyň. I když za asistence NPC postav, zjistíte také, jak náročné dokáží být souboje, a že roztomilá neškodná zvířátka mohou doprovázet potvory, u kterých by jeden nepohrdnul ani tradičními konvenčními zbraněmi. V Conan Exiles není nic na věčné časy, sečné zbraně se opotřebí, oblečení jakbysmet, sebedokonalejší obydlí časem někdo/něco zničí a potraviny bez úpravy sežere hniloba s plísní. Navíc můžete pozvat do hry kamaráda, díky čemuž je objevování barbarského světa zase o něco příjemnější.

Jenže kampaň jako taková to není, tudíž dříve či později je jasnou volbou multiplayer, u něhož je na výběr buď PvP anebo PvE režim. Postavení proti ostatním hráčům znamená, že každý jedinec je možným vyslancem smrti a prvek přežití se stane stejně důležitý jako soubojový systém. V tomto ohledu jsem se vztekal jak čivava za sklem, protože už tak ne moc přívětivý styl boje okořenila skutečnost, že kolečko voleb občas ignorovalo můj výběr. Když jde proti vám řízek a dřímá v každé ruce jednu zbraň, není ideální na něj vytáhnout pochodeň. Cepín, sekera, meč, luk nebo štít navíc ne vždy okamžitě naskočí a dojde ke krátké prodlevě. To je v kombinaci s předchozími řádky jasná exekuce a salva vulgárních nadávek všemi směry.

Druhá varianta staví hráče do role spolupracovníků a je vhodná spíše na takové to domácí stavění a budování, kdy největší nebezpečí přichází od umělé inteligence, zvířat a monster. Postavy řízené konzolí jde využít ve svůj prospěch, a to jak na boj, tak na stavění. Virtuální život bych jim do rukou nesvěřil, ale pracovat se s nimi dá, a i kdyby nic jiného, hodí se alespoň jako klamné cíle a návnada. Tvoření je relativně intuitivní, rozdělené do několika navzájem propojených tříd a u náročnějších objektů je i drobný návod. Z ohniště se tak svým způsobem stal pravěký sporák, do něhož naložíte dříví, syrové potraviny a zapnete. Celou řadů věcí odemknete mnohem dříve, než hrdina získá možnost nebo prostor pro jejich tvorbu, tudíž je třeba i pořádná dávka trpělivosti. Conan Exiles není hrou na víkend, ale vyžaduje si více volného času.

Ačkoli nemám pocit, že u multiplayerových her hraje grafické zpracování velkou roli, zabrousím k němu. Byl jsem překvapený, jak hra vypadá v porovnání s tím, co ukazovala videa pár měsíců zpět. S ohledem na možnosti studia a koncept hry, je svět poměrně hezký. Co se mi líbilo nejvíce, byly obrovské sochy, rozpadlé stavby, a všechny ty monumenty světa, o němž hovoříme jako o fantasy. Obstojné jsou ale také celé scenérie vykreslené oázami, západy slunce nebo mrazivou krajinou. Zapomenout nesmím ani na brutalitu, bez níž by Conan byl jen hodným strejcem z Moravy. S tím správným náčiním létají kusy těl po okolí, zem se barví na rudo a ústřední postava vypadá jak řezník posedlý ďáblem. Volba kamery mezi vlastním pohledem a třetí osobou navíc padne do noty každému, i těm, jenž při pohledu na krev přecházejí do říše snů.

Překvapení zavládlo i v rámci uživatelské rozhraní, ovšem z jiného soudku. I já jsem býval PC hráč a dobře si pamatuji, jak je pohodlné mít všechny prvky na krátký tah myši. Jenže konzoloví hráči jsou zvyklí na velké nabídky, několik kategorií, listování v záložkách, v nichž má každý jeden mechanismus vlastní chlívek, a ne na chlív v rámci jedné obrazovky, kam autoři vecpali inventář, craftování a upgrade postavy. Přestože se na něj dá zvyknout, pohyb mezi sloupci je více úmorný než intuitivní, přičemž dost často operujete se špatnou komoditou, protože její ohraničení není dostatečné. Vzhledem k technickému stavu mají tvůrci určitě důležitější věci než předělávat inventář, ale do budoucnu by na něj neměli zapomínat.

Technický stav odpovídá aktuální fázi vývoje a potíže už jsem naťukl výše. K „zadrhávání“ při volbě zbraně si můžete přidat ještě několikavteřinové zamrzání, k němuž kupodivu dochází častěji v singleplayerové části než v té společné. Přitom nemusíte ani vytvářet nový objekt, sbírat k tomu dřevo a koukat po okolí, aby obrazovka vytuhla jak nalitý dělník. Největším problémem je aktuálně padání hry. To sami tvůrci doporučují řešit přeinstalací, což mohu jen potvrdit. Sice jsem tak musel učinit dvakrát, ale nekradete-li od vašich sousedů internetové připojení na ohnutou anténu z magneťáku, je těch pár GB (konkrétně 28) zanedbatelným zádrhelem. Vývojáři dobře vědí, kde má Conan slabá místa a už nadcházející patch by je měl zmírnit. Brzy tak snad zmizí i občasné zpoždění zvuku nebo nepřesná interakce.

Nebudu vám radit, zda si titul zařadit do knihovny nebo ne, od toho je zkušební verze, ale mohu vám říct, že potenciál má velký. Drobné příběhy, které halí svět vymyšlený Robertem E. Howardem, mohou v budoucnu dát vniknout alespoň průměrné kampani, zatímco neustále expandující možnosti přežití a budování nechají vyrůst velká města plná hráčů. Vše ale stojí na autorech a jejich nadšení. Přestože program ID@Xbox má zajistit dokončení hry, nezaručuje jeho 100% výslednou kvalitu, což už jsem se párkrát sám přesvědčil. Jestli vás trial verze nepřesvědčí, raději počkejte nebo se zkuste zeptat zde v komentářích. Soudě dle předchozích článku o Conan Exiles, vám služebně vyšší barbaři rádi poradí, případně si vás vezmou do parády, aby z vás vytesali to pravé barbarské hovado.