
Recenze: Armikrog
Dobrý den, můžu se zeptat, znáte Neverhood? Pokud ano, tento odstavec přeskočte. Pokud ne, tak je to velká chyba a měli byste svůj rest ihned napravit. Bude to sice těžké, protože buď někde v bazaru seženete kopii pro první Playstation, anebo se horko těžko budete snažit hru zprovoznit na dnešních počítačových systémech přes různé emulátory. Inu, před dvaceti lety se studio DreamWorks, které znáte nejspíše jako tvůrce animovaných pohádek, nebo producenta nejrůznějších filmů, se rozhodlo vytvořit plastelínovou point’n’click adventuru The Neverhood Chronicles známé spíš jen jako Neverhood. Jen pro urovnání. Na hře nepracovalo samotné studio DreamWorks, nýbrž jejich dceřiná společnosti DreamWorks Interactive, které se později přesunulo pod EA coby EA Los Angeles a později těsně před zánikem do zformovaného studia Danger Close Games, které se podepsalo pod poslední dva díly Medal of Honor.
Neverhood si před lety vysloužil mnoho ocenění, a to především za své kompletně plastelínové zpracování, soundtrack, nápad a humor. Ach ten humor, ten nám nejvíce chybí. No, pojďme se ale bavit o tom jak dnes vypadá Armikrog, na němž se podílelo mnoho autorů podepsaných pod Neverhoodem, včetně skladatele hudby, čímž si Armikrog vysloužil nálepku duchovního nástupce této legendární adventury. Jde ale o plnohodnotného nástupce? No tak za prvé abychom si ujasnili, Armikrog není žádným pokračováním. Koneckonců tím bylo Skullmonkeys. Armikrog pouze vzhlíží na svého předchůdce a nejsme si úplně jistí, zda úplně správně. Vezměme to ale popořadě.
Armikrog si před pár lety vydělal sám na sebe slušný ranec peněz díky Kickstarteru, kde ho fanoušci zadotovali, pak se dostal na PC a teď zamířil na konzole. Nejsme si ale jistí, zda tento druh her na konzole úplně patří. Nechápejte nás špatně, mnoho klikacích adventur se na konzolích hrálo skvěle, ale přijde nám, že většina tvůrců je na konzole prostě neumí udělat. Jednoduše si myslí, že stačí vzít ovládání z počítače a předělat ho na ovládání skrze ovladač. Takhle se to ale nedělá, a to jsme si v tuto chvíli opět připomněli. Schéma ovládání u Armikrog je opravdu bídné. Nejenže zde nenajdete vůbec žádný interface, což teda u původního Neverhoodu taky ne, ale vývojáři se prostě rozhodli, že do hry dosadí obyčejný kurzor a ten se budete ovládat páčkou. To je prosím ovládací sebevražda a už ze spousty her víme, že pokud to neumíme udělat pořádně, neděláme to vůbec, což u Armikrogu platí dvojnásob. Ani nechceme připomínat, jak moc jsme se navztekali u přesunovacích skládaček, kde jsme opravdu po nanometru posouvali páčku, abychom se trefili tak kam jsme měli a neujela nám kdovíkam. Ach jo.
Trochu teď přemýšlíme, jestli pojmout tuto recenzi jako takovou „srovnávačku“ se svým duchovním otcem, ovšem fakt je ten, že hry se zrovna moc srovnávat nedají. Neverhood byl vymodelovaný celý z modelíny a zanimovaný stejně jako český Pat a Mat a bylo to vidět. Armikrog už na tom tak dobře není. Nejspíš se muselo šetřit a hra vypadá, že je vymodelovaná pouze v cutscenách a umělá hmota v herní části tvoří jen několik málo bídných procent. Co se hudby týče, tu bychom klidně srovnali, protože je moderní, rytmická, má styl a vážně dobře se poslouchá, že jsme si u hraní i poklepávali nohou do rytmu. Omlouváme se, že teď ještě na moment skočíme zpátky, ale nechceme tím říct, že audiovizuální zpracování je nějaké špatné, ba naopak. Myslíme si, že v tvůrčím pojetím si Armikrog vede ze všech současných adventur nejlépe a opravdu ej to zhruba dvacet let, co jsme viděli tak pěknou a sympatickou adventuru, ovšem vzhlédneme-li k Neverhoodu, Armikrog působí jako nedozrálí jedinec.
Příběh je trochu fádní co se týče podání. K námětu se vyjadřovat nebudeme, nám zajímavý nepřišel, ale věříme, že zalíbení najde. Problém celého příběhu je, že prostě není vtipný a chybí nám zde ten starý dobrý humor, který rozesměje děti a dospělé donutí pousmát se. Je fakt, že roztodivnější zvířátka a bytosti nikde jinde nenajdete, ale chyběl nám zde takový ten typický britsko-americký humor. Tu a tam jsme se sice pousmáli, ale rozhodně to není tolik smíchu, co jsme zažili u Neverhoodu. Možná je to tím, že v té době jsme ještě tahali pomalu kačera, ale to nechme na jindy.
Hratelnostně je Armikrog vyvedený a byť mohl být obsahově delší, tak jeho herní doba se natáhne na několik dlouhých večerů, protože během hry je dbát na pozornost a velmi často i potrápíte šedou kůru mozkovou, protože hádanky jsou zde opravdu místy těžké a to hlavně v kombinaci s již zmiňovaným krkolomným ovládáním. Během své cesty vás bude doprovázet jakási bytost bez očí vypadající jako pes říkající si Beak-Beak, která se nejen dostane na místa, kam vy ne, ale navzájem si budete s hlavním hrdinou i vypomáhat. Během hry narazíte na spoustu momentů, která vám dají hodně vzpomenout na svého duchovního předchůdce, jako jízda ve vozíku, uchovávání předmětů do nitra svého panděra apod.. Svět je roztomilý, příjemně se to všechno hraje, a byť je obsahově opravdu krátkou záležitostí na jedno použití, myslíme, že za dvě stovky je Armikrog opravdu tou must-have záležitostí, jenž byste si měli opravdu vyzkoušet. Ať už z nostalgie, nebo prostě jen tak pro pobavení. Navíc je teď ve slevě za 179 korun ještě na sedm dní.
Verdikt
Ačkoliv Armikrog nesahá Neverhoodu ani po kolena a není dokonalým "nástupcem", tak je minimálně skvělou klikací avdenturou, které nejen na dnešním trhu nemá obdoby, co se zpracování týče, ale co si budeme poslední dobou moc point'n'click adventur nevychází a u konzolí to platí dvojnásob. No a pokud máme mluvit o ceně středně velkého menu ve fast foodu, tak byste ještě teď měli zamířit na Xbox Store, za tu cenu to stojí.
RECENZE: Kingdom Come: Deliverance II
Po letech čekání jsme se konečně dočkali další velké české hry. A tentokrát je o dost větší, než tomu bylo v případě prvního dílu, který musel až prostřednictvím veleúspěšné kampaně na Kickstarteru ukázat, že o hru tohoto zaměření je skutečně zájem. Výsledná prodejní čísla z konce loňského roku jsou více než skvělá – Kingdom Come: Deliverance nakonec dokázalo prodat hodně pěkných 8 miliónů kopií, a i toho českého dabingu jsme se nakonec...

Recenze: Albatroz
Mysteriózní turistická výprava za hledáním rodinného příslušníka a něčím víc, než jen sama sebe.

Recenze: Flint: Treasure of Oblivion
Jak asi vypadají vaše denní zvyklosti? Zničení otravného budíku, podpora vodárenské služby ranní hygienou, odlehčení několika dekagramů z útrob lednice, provětrání syntetické vlákniny ze šatníku a hurá vstříc dalším bytostem s podobně laděným počátkem dne. To piráti jsou na tom daleko lépe. Po probuzení ostrou mluvou lodního papouška přivítají ráno douškem rumu. Jakmile se nasoukají do moly prolezlého mundůru, zbičují podřízenou posádku, pověsí pár zajatců a nakrmí žraloky ploužící se za korábem....

RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?

RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...

Recenze: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?

RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.

RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....