Xboxweb.cz

Mezitím, co se v Americe v 19. století teprve tvořil „západ“, v Evropě byla v rozvoji technika. Rodily se velká jména, pokládaly se základy elektřiny, využívala se pára, na ústup se dali koně a pomalu přicházely i jednoduché automobily. Jde o krásný věk a věřte nám, že taková Anglie ve svém viktoriánském období byla tím nejkrásnějším a zároveň zločinem nejprolezlejším místem, kam bychom se v budoucnu v nějakém tom stroji času mohli podívat. Říkáme to proto, abychom vás nepřekvapili tím, až řekneme, že na letošního Assassina jsme byli obzvlášť zvědaví. Konec 19. století je totiž z herního hlediska absolutně nevyčerpané téma, kam si v moderním světě videoher (datováno někdy od počátku milénia), nikdo netroufnul zabruslit. Proč? To nechápeme. Viktoriánská Anglie je totiž nevídaně krásná.

Assassins Creed: Syndicate se odehrává v Londýně roku 1868. Město ovládají templáři a tomu přihlíží během průmyslové revoluce dvojčata Evie a Jacob Freyiovi. Je nutné provést zákrok, složit gang a s jeho pomocí vystrkat všechny zloduchy z města ven. Jako v několika posledních dílech se Abstergo snaží blíže posunout k pátrání úlomku ráje, nicméně nalézají se i Assassíni z dnešní doby, co se Abstergo potažmo moderní templáře snaží zastavit. Nicméně, přišlo nám, že tentokrát je příběh ohledně této společnosti, skoro jak vystřižený z kontextu, až jakoby úplně mimo dění hlavního příběhu. Vy se během hry chopíte několikrát jak Jacoba, tak dámy, Evie a v každé misi, si zahrajete za někoho jiného. Přestože ve zcela otevřeném a v mnohem větším Londýně, než byla Paříž v Unity, můžete své ovládané postavy měnit, tak během misí je měnit nelze a vždy ovládáte jen jednu určenou postavu.

Postavy jsou ovládáním naprosto totožné a disponují stejným arzenálem, tedy až na jejich vzhled – boxerem, stylovou holí se skrytým nožem uvnitř nebo čepelí Kukri, skrytou, assassinskou čepelí, vystřelovacím lanem pro rychlý přesun na střechy domů a halucinogenními šipkami, vrhacími noži a šestiranným revolver. Samozřejmě nechybí ani pomůcky typu píšťalka, dýmovnice apod. Veškerou výbavu včetně pásků a oblečení se zakupuje v menu hry za peníze získávané z misí, okrádáním mrtvol, vybíráním zamčených a odemčených truhel a okrádáním živých boháčů. K tomu je zároveň potřeba mít dostatečnou úroveň pro zakoupení předmětu. Ten získáváte tak, že postupně odemykáte talenty ze stromu dodávající hráči nové možnosti zabíjení, boje a přežití.

Bohužel nás zklamalo, jakým způsobem se dále snaží Ubisoft okrádat své zákazníky. Záměrně zvolil ne úplně rychlý postup hrou, aby to hráče nutilo využívat mikrotransakcí a ulehčovat si průchod nebo rovnou šetřit svůj čas. Doufáme, že nikoho dalšího tento styl výdělku už nenapadne. Hra je tím uměle a zbytečně natažená, protože nejste-li dostatečný level, jste nucení zabíjet templáře, plnit vedlejší aktivity nebo čistit město od pohlavárů a snižovat tak vliv v jednotlivých částech města, což je zrovna jedna z aktivit, která nás v sérii nejméně bavila a nás ji teď Ubisoft nutí plnit.

Teprve letos jsme pocítili, že facelift, respektive grafický engine, Assassina stárne a už není tak fit jako dřív. Možná i pošleme domů Ubisoftu pohled s doporučením, aby se zamysleli nad technickou stránkou Assassina. Jakýkoliv jiný vydavatelský gigant se snaží do svých her protlačit co možná nejlepší grafické zpracování, ale Ubisoftu je to s 900p a mizerným rozlišením textur totálně jedno. To že akční adventury neoplývají 60 snímky za sekundu, už jsme si tak nějak zvykli, ale když jsme si sedli metr od obrazovky, měly jsme dojem, že buď nevidíme a musíme si dojít na oční, anebo se opravdu grafika zasekla v roce 2012, což je po Halo 5 z minulého týdne docela rána přes oči. Každopádně musíme uznat, že hudební složka se povedla a do hry skvěle sedí. Tvůrci se rozhodli zvolit adekvátní dabéry, čili Londýn opravdu zní, tak jak má. Vlastně nám přišel britský přízvuk docela sexy a ani dobový slang se ve hrách jen tak nevidí.

Je to reálná historie s reálnými jmény jako Charles Darwin nebo Charles Dickensa přesto to všechno působí tak neskutečně steampunkově. Pamatujete na Dishonored? Odmyslete si všechny ty fantasy a scifi prvky, dosaďte si Londýn s jeho obyvateli, třetí pohled, volné prostředí a vyjde vám Assassins Creed: Syndicate. Dobře, nakrklo nás pár věcí a stejně jak jsme očekávali, ani na bugy Ubisoft nezapomněl. Určitě ale jde od Black Flag nejhezčího Assassina, který nás donutil opět se o značku zajímat. Unity nám nesedlo a Rogue nebylo ničím zvláštní. Pozadí příběhu kolem Absterga už nám sice přijde vrcholně trapné, nicméně i tak jsme si 19. století neskutečně užili. Jde o netradiční období a my doufáme, že si spousta dalších firem vezme příklad a za nějaký čas nám přinese hru z této části historie s úplně odlišným gameplayem. Steampunk je sice super, jenže realita má prostě své kouzlo. A kdo ví, kam se podíváme příště. Léta utíkají jako voda a my se tak příští rok v Assassinovi třeba setkáme na bojišti během první světové války. No jo, tak nás za to nadšení neukamenujte. Tohle jednoduše byl jen další dobrej díl. Po delší době, ale byl. Jenže je to prostě pořád jen „další“ díl a my bychom už rádi konečně něco novátorského.