Xboxweb.cz

Battlefield je pojem, který v herním světě něco znamená. Vždyť kdo by neznal Battlefield 2 nebo snad ještě oblíbenější Bad Company a Bad Company 2, které měli takový úspěch, že by jim ho mohl každý závidět. Spousta z nás marně čeká na pokračování, ale ani v DICE neví, co přesně nás všechny bavilo, takže můžeme čekat dál. Navíc jejich poslední počin, Battlefield 4 dopadl dle mnohých tragicky, i když je nutno říct, že po celé řadě updatů už kulhá jenom trochu na jednu nohu.

Ať už čtvrtý díl milujte nebo ne, DICE předává pomyslnou štafetu někomu jinému a sami se snaží, aby další Battlefield byl takový, jaký bychom ho všichni chtěli. Visceral Games šli na celou věc od lesa a řekli si, že když nové, tak kompletně. Díky tomu jsme se poprvé v sérii zbavili vojáků, opustíme i konflikt Ruska s USA, možná v dobré víře, aby se třeba vývojářům nepodařilo vykreslit až moc dobře nastalou situaci a nedej bože, předpovědět sled událostí budoucích. Místo toho si vezmeme vestu s nápisem policie, odznak, taser a vyrazíme chránit pořádek v ulicích.

Nick Mendoza je začínající detektiv, který nemá zrovna zářnou minulost, ovšem snaží se dokázat, že na tuhle práci má a pod jeho dohledem nemá kriminalita šanci. Hned na začátku se blýskne záchranou života své kolegyně Khai Minh Dao v přímo epické přestřelce a tím odstartuje sled všech událostí, kdy se pomalu rozkrývá, co a jak, podobně jako v Kriminálce Las Vegas. Inspirace touto sérií je patrná na každém kroku a jsem za to rád. Pokud se chytáte za hlavu, tak vězte, že to mohlo dopadnout i hůř. Kdyby se vývojáři podívali do našich televizí a objevili Ordinaci v růžové zahradě, kterou by pak šmrncli Kriminálkou Anděl, asi by to bylo záživné jako koláč s projímadlem. Takhle příběh sice nepřekypuje extra originalitou a celá řada věcí je předvídatelná, ovšem zvratů si užijeme celou řadu a hlavně díky nim není do poslední chvíle jasné, kdo to hraje na jakou stranu a komu tedy máte věřit. Drogy a peníze jsou přeci jenom velká lákadla, takže kabáty se v tomhle příběhu mění častěji, než tomu bylo po skončení komunismu.

Herní náplň je chutná, jako kobliha politá čokoládou, která je uvnitř tak trochu suchá. Ze začátku je všechno nové a neokoukané, procházíte jednotlivé epizody, zatýkáte podezřelé, na které je vypsaná odměna a scanerem objevujete důkazy. Čím víc lidí zatknete, tím víc bodů oproti jejich zabití dostanete a dojde i na nějakou tu speciální zbraň. Bohužel celý tenhle mechanismus se neustále opakuje a tak jediné co tohle všechno drží po hromadě je příběh. A nebojte, podle první epizody to sice vypadá na stealth hraní, ale narazíme i na místa, kde se místo odznaku a taseru použijí klasické prostředky ve formě divoké přestřelky s hromadou nepřátel.

Když už jsem zmínil plížení, sluší se říct si něco více. Přeci jenom je to o ničem jiném, než na co jsme z Battlefieldu běžně zvyklí a dost dobře to v singlu funguje. Nepřátelé totiž nejsou vůbec žádní ubožáci, co vás na tři metry nevidí a když jim bude skákat nad hlavami, tak vás neslyší. Pokud se chcete k někomu dostat, musíte si počínat opravdu opatrně a vyhýbat se alarmům. Jak ho spustíte, bez ztrát na lidských životech to nepůjde. Je tedy jen a pouze na vás, jak k hraní přistoupíte, i když hra se vás v mnoha částech bude směřovat k tichému pohybu, ale jak jsem zmínil, dokáže vás za něj i pořádně odměnit.

Po dlouhé době bych si dovolil singl v sérii Battlefield označit za plnohodnotnou část hry, která se dobře hraje, příběh a jeho zpracování má také co nabídnout a všechny herní mechaniky pomáhají navodit tu správnou detektivní atmosféru. Navíc ani herní doba není úplně nejkratší, protože dohrání jedné epizody trvá průměrně 45 minut, což v součtu dá něco kolem devíti hodin hratelnosti a to nebývá u her toho typu zvykem. Sáhnout v tomto případě po Visceral Games bylo dobrou volbou a jak vidno, singl prostě umí.

Otázkou ale je, jak se poprali s multiplayerem, o kterém Battlefield vždy byl a pořád je. Všichni jsme měli možnost v nějaké fázi hry zkoušet různé verze. Díky tomu jsme si osahali skoro všechny módy a tak uvedení plné verze vlastně „jenom“ rozšiřuje počet map a doplňuje nějaké herní módy. Slůvko jenom však právem patří do uvozovek, protože hned na úvod se sluší říct, že multiplayer funguje už do začátku.

Novinkové herní módy Heist, Hotwire nebo Blood Money si jistě každý z vás vyzkoušel v betě a jak sami dobře víte, nějakou taktiku si vymyslet můžete, ovšem v takovém počtu hráčů se vždy najde dostatek těch, kteří vám na nějaké pokyny kálí a udělají si vše po svém. Do plné verze se však propašovali dva, na které vývojáři moc neupozorňovali, ale které volají po taktickém hraní víc, než je obvyklé. Jsou jimi Crosshair a Rescue. Oba dva jsou určeny maximálně pro deset hráčů (pět na každé straně), mapy jsou menší a akce hodně rychlá. V Crosshair je vaším úkolem doprovodit VIP osobu na jedno ze dvou určených míst, kdy zločinci se vám v tom pokusí zabránit. Vše je okořeněno tím, že VIP osoba má jenom pistoli, i když řádně vylepšenou. Rescue pak nejvíc připomíná série S.W.A.T nebo Rainbow Six, protože se jedná o záchranu rukojmích. Za sebe říkám, že u Crosshair a Rescue jsem se bavil nejvíc a oproti všem ostatním přináší, dle mého, nejvíce nového. Navíc v polovině zápasu se týmy prohazují, takže nikdo není zvýhodněn.

Co se tříd týče, chtěl bych připomenout, že jsou čtyři (Operator, Mechanic, Enforcera Professional) stejně jako v betě, plus Hacker. Každý si musí najít toho svého oblíbence a navíc každá mapa a herní mód vás bude směrovat určitým směrem, protože ne všechna povolání jsou vhodná a univerzální na všechny herní módy. Zachovány zůstaly i Battlepacky z předchozích dílů, takže za svá snažení získáváte nejrůznější odměny. Trochu jinak oproti zvyklostem funguje odemykání zbraní. Nestačí totiž dosáhnout daný level, ale hraním musíte získat co největší hotovost, za kterou pak zbraň, vylepšení na ní nebo třeba vylepšení vrtulníku koupíte. Dalším vylepšením, které potěší, je zařazení systému slotů známých třeba z Titanfallu. Díky nim si můžete připravit specifické nastavení zbraní i příslušenství a to pak při hraní třeba podle mapy nebo herního módu jednoduše měnit. Odpadá tak zdlouhavé připravování před každým zápasem a můžeme se rychleji pustit do hraní.

Pochvalu si rozhodně zaslouží i technická stránka multiplayeru. Všechno totiž funguje tak, jak má, ono ještě aby ne, když proběhly nejméně tři veřejné betatesy a určitě i nespočet dalších. Připojování do hry trvá chvilku a to jak do rozehrané, tak po skončení kola a to samé platí i pro loading map. Stejně tak jsem se nesetkal s nějakým zásadním bugem nebo snad lagem. Testování mělo opravdu pozitivní vliv na výsledný produkt a i díky němu byla do plné verze odstraněna celá řada nedostatků a hlavně vše (třeba účinnost některých zbraní) vybalancováno tak, aby pokud možno nic nekazilo zážitek z hraní. Co mne však nejvíc zklamalo, je grafické zpracování. Ne že by se na grafiku nedalo koukat, ale je prostě vidět, že Fostbite 3 už mezi špičku nepatří, takže vizuálně je Hardline spíš už skoro průměr. Destrukce nepůsobí tak wow, jako tomu bylo u Bad Company 2 nebo BF 3 a třeba ztvárnění bažiny s krokodýly nebo osady uprostřed pouště je opravdu sterilní nuda, na kterou rozhodně není radost pohledět. Kladně se nedá hodnotit ani jízdní model. U tanku nebo vrtulníku člověk takovou věc promine, ale u auta jenom těžko. Necky se vedle aut z Hardline řídí krásně a navíc je kamera z poza volantu hrozně nepřehledná a neposkytuje dostatečný výhled na dění kolem.