Recenze: Black Legend

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 26.3.2021, 6:37

Publikováno: 26.3.2021, 6:37

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3025 článků

Když se mágové nechali utáhnout ve svírací kazajce, byli blázni, jistě. Ale jen do chvíle, než se z ní ve zdraví dostali, čímž otevřeli dveře modernímu pojetí kouzelníků, kde jsou vystoupení vším, jen ne přehlídkou magie a opravdových čárů. Jenže v 17. století se oblbováním lidí nevydělávalo na hypotéku a auto na leasing. Uvrhnutí města do věčné mlhy mělo mnohem démoničtější důvod, při kterém asistovala skutečná síla z jiného světa. A i tehdy se našla hrstka odvážných, pro níž bylo to divadlo až příliš laciné.

Tahovým strategiím se daří, čehož jsou důkazem tituly jako Gears Tactics, Mutant Year Zero a Phoenix Point. Většinou si ovšem vybírají zasazení do budoucnosti nebo utopické alternativní reality. Možná i proto mě zaujala Black Legend, která se vrací čtyři století zpět do éry, kde souboje rozhodovaly ostré čepele a dobře namíchané lektvary. Město Grant mohlo být krásným přístavem plným kvetoucího obchodu a spokojených lidí. Mohlo, kdyby se v něm neusídlil alchymista Mephisto se svým plánem neznámého obsahu. S ohledem na prázdné ulice, pomatené obyvatele, prokletá zvířata a fanatické stoupence, ale určitě nechce kandidovat do městské rady.

Zasazením do raného novověku se hra studia Warcave automaticky ochuzuje o spoustu žánrových prvků. Zbraně dopované střelným prachem nehrají prim, ale spíš jen alternují precizní práci mistrů kovářského cechu. Granáty, střelecké základny, případně drony jsou úplnou pohádkou a jejich místo zastupuje starý dobrý molotov, kletby, kouzla a jedy různých účinností. Zároveň je zcela zbytečné krytí, stejně jako jiné metody plíživých manévrů. Souboje se odehrávají pěkně tváří tvář, čemuž odpovídají i menší plochy arén, které se rozprostírají do zdecimovaných ulic ponurého města. A rozhodně jde o příjemnou změnu.

Čtyřčlennou skupinu poslední záchrany vede vámi vytvořená postava. A v jádru se stará o šablonovité charaktery, které mají přednosti, nedostatky a jasně definovaný počet tahů na pohyb a boj. Nic neobvyklého, ani originálního. To zajímavé se totiž ukrývá ve třídách. Čtyři základní se postupně rozrůstají na čtyřnásobek a s nimi samozřejmě i taktické a bojové možnosti. Dobře vyvážený tým je polovina úspěchu, proto je na místě zkoušení nejrůznějších kombinací. Správa jednotky je nápomocná a při změně třídy automaticky vybaví postavu tou nejlepší výzbrojí. Na vás je už jen přiřazení vybavení a složení rozšířených útoků. Vyjma boje, lze takto manipulovat s hrdiny kdykoli.

Doporučuji často navštěvovat inventář. Ne, že by v něm byl po každém boji sběrný dvůr, ale jde o jedinou možnost, jak dostat skupinu do kondice. Zdraví se nedoplňuje automaticky a jelikož volně chodí vždy jen vaše postava, není tu jiná možnost interakce s ostatními. Pokud tedy nechcete látovat zranění během šarvátky, což je flirtování se smrtí. Musíte ovšem překousnout obstarožní ovládání, kdy je k navigaci použito jen několik málo tlačítek místo celého ovladače.

Black Legend se pokouší kouzlo alchymie přenést i na vás, a to prostřednictvím Humorismů. Nejde o soubor sprostých vtipů, které musíte odříkávat během hraní, ale o čtyři magické síly, které když se správně zkombinují, přináší masivní atak na protivníka. Vždy spolu reagují konkrétní barvy, přičemž jejich nabití neovlivňuje jen vaše počínání, ale i způsob, jakým proti vám bojuje AI. Systém vypadá zprvu poměrně komplikovaně. Dejte mu čas a po pár střetech rychle pochopíte, jakým způsobem funguje a jak ho využít ve svůj prospěch. Ostatně důkladná péče je věnována i kouzlům a průpravě se zbraněmi. Pouze jejich používání zvyšuje level a napomáhá k rozšiřování nabídky jednotlivých tříd.

Zní to dobře? Tak u toho nejspíš i zůstane, protože v praxi to titulu příliš nešlape. Jakmile narazíte na hlídku, máte jen omezený prostor pro postavení hrdinů. Přitom nemůžete využít obklíčení nebo široké rozestupy, protože svět na to není dělaný. Nakonec jste rádi za obsazení hluchých míst a vzájemné krytí zad. Jistě, i mě napadlo obejít okultní fanatiky a polechtat jim ledviny, nicméně ledabylý systém zorného pole nepřesně ukazuje, kam AI vlastně kouká. Tudíž neslavte objevenou uličku kolem tržiště předčasně neb vás v ní stejně chytí. Dalším z nepřátel, tentokrát nepřiznaným, je kamera. Ta se dobře používá v otevřeném prostoru, ale nikoli v oblasti zdí. Nechce zacházet do krajních polí a tím komplikuje jak taktický průchod, tak pohodlný přehled nad bojištěm. Trojlístek nedokončených prvků uzavírá pohyb přes překážky. Jakmile pošlete postavu na krabici nebo val, je schopna udělat i pět nelogických kroků navíc, aby se na vyvýšené místo dostala.

Omezení vzniklá konceptem a marnivostí vývojářů způsobují, že depresivně nádherný svět věčné mlhy poměrně rychle upadá do stereotypu. Nezachrání ho promyšlené třídy, ani variabilita v boji. Vždy to začne tak nějak podobně a vyjma bossů, to i podobně probíhá, a nakonec taky skončí. Bez ohledu na skladbu party nebo zvolenou strategii. Příběh přitom není nejhloupější a když nic jiného, dává důvod existenci mágů, alchymistů a okultistů. Ale je mu to houby platné.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Až se venku zase snese mlha, zopakujte si urychleně všechny díly Harryho Pottera a vyrazte před dům pro proutek. Aspoň se budete mít čím škrábat, až se vás Black Legend rozhodne trápit špatnou umělou inteligencí, špatnou kamerou a špatným pohybem po mapě. Mephisto zůstane nejspíš neporažen, protože hra neumí dobré koncepty přetavit na několikahodinovou zábavu, aniž byste nepřemýšleli o huse v mrazáku, chmelu v lednici a kočce v ložnici. V jádru tedy jen další průměrná hra, která má potenciál snad jen ve čtvrtletních slevách.
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»
02. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Hood: Outlaws & Legends

Robin Hood je známé jméno. Ještě aby ne, když šlo údajně o lupiče, který bohatým bral a chudým dával. Tento lidový hrdina nejspíš žil na přelomu 12. a 13. století, ovšem není úplně jisté, že skutečně existoval. To nicméně nezabránilo zábavnímu průmyslu ve spoustě seriálových, filmových a také herních zpracování. Hrou, kterou si nejvíc pamatuju, je pro mě Robin Hood: Legenda Sherwoodu, která vyšla v roce 2002 jako taktická akční hra,...

»
26. 05. 2021 • japo0

Recenze: Subnautica: Below Zero

Hluboké moře dokáže být zrádné. Nikdy nevíte, co se vám může stát – ztratíte při hloubkovém ponoru orientaci mezi korálovými útesy a dojde vám kyslík? Nebo se vám vybije baterka a přepadne vás z temné hlubiny mimozemská mořská příšera, o jejíž přítomnosti jste neměli před sekundou ani tušení? A o tom právě Subnautica je – s každým ponorem přichází strach a zároveň úžas – strach z toho, zda jste dostatečně připraveni překonat sami...

»
25. 05. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: King of Seas

„Pozor, ať neuklouzneš na palubě“ nebo „Nehoňte se tady, právě jsem to tu vytřela“. Tak nějak asi volali pirátské maminky na své potomky dovádějící na lodi. A že pirátská loď je k hrátkám jako stvořená. Všude samé zákoutí, hromada kamarádů z posádky, zvířátka, prostě sen každého malého kluka nebo holky. Možná si to všechno ale moc idealizuji a život pirátských dětí nebyl jenom veselý a zalitý sluncem, jak by se nám na...

»
24. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Biomutant

J. R. Ewing by byl hrdý, neboť moc, touha po bohatství a těžká technika opět zvítězila nad zdravým rozumem, připoutanými aktivisty a reklamami na bio produkty. Těžební společnost, jejímž cílem je vycucat svět jak mléčné vaky prvorodičky, narazila na toxickou surovinu neznámého charakteru. Krom toho, že vyvěrá i z poupat mladých jabloní, mutuje se vším živým a postupně zabíjí Strom života. Bylo by snadné ho ochránit, kdyby se společnost nerozdělila na...

»