Xboxweb

Adventur ve stylu noirových detektivek z 50. let najdeme poměrně dostatek, avšak když k tomu přimícháte i antropomorfizovaná zvířata a stejnojmennou komiksovou předlohu od španělských autorů ​​Juana Díaze Canalese a Juanja Guarnida, máte příslib poměrně zajímavého herního zážitku. Ne všechny trumfy v kožichu sice dokázala hra Blacksad: Under the Skin proměnit, ale o tom si povíme něco až za chvíli.

V hlavní roli se ujmete pantera (podle některých zdrojů kočky) jménem John Blacksad, který se v poválečném New Yorku živí jako soukromý detektiv. Žánrová klišé v tomto případě hrají ve prospěch hry, a ačkoliv bych k nim byl za normálních okolností kritický, žánr noir je natolik specifický, že by to bez nich zkrátka nebylo ono.

Hned na úvod musí Blacksad vyřešit krátkou potyčku s nosorožcem, na kterého jej nasadila jeho žena. Souboj se řeší skrze quick time eventy, které jsou poměrně rozumně dlouhé, máte relativně dostatek času na reakci a neobjevují se zase tak často, aby hráče obtěžovaly. Ihned poté vám hra prezentuje další zásadní mechaniku, tedy systém voleb. Je jen na vás, zda nepříjemnost vyřešíte tím, že nosorožcově ženě řeknete pravdu, zda ji zatajíte nebo si za mlčení vezmete ještě nějaký ten úplatek. Celá řada voleb má ve hře reálné následky, a i když se nemůže stát, že by kvůli špatné konverzaci nešlo hru dohrát, může vám prořízlá huba občas zkomplikovat postup.

Samotné dialogy jsou poměrně dobře napsány, a i když to sem tam šustí papírem, veskrze jsem u žádné promluvy nemusel protáčet panenky. Avšak kdybych nepřistoupil na pravidla žánru noir, jistě by se toho našlo ke kritice mnohem více. Tím se plynule dostávám také k příběhu, který se točí okolo vraždy známého boxera. Na první pohled je možných vrahů více a motivů mají také na rozdávání, takže Blacksada čeká opravdu perná práce. O příběhu bych nerad prozrazoval detaily, nicméně vašimi akcemi můžete výrazně ovlivnit, kdo na jeho konci bude naživu či jak se celá záležitost vyvrbí. Konců je totiž hned několik a ne všechny jsou nutně ve stylu “a žili šťastně až do smrti”.

Znalost komiksové předlohy není pro hraní vyloženě nutná, avšak hra se příliš nenamáhá vám vysvětlit, kdo je to Weekly, proč je komisař Smirnov váš dobrý přítel či jaký je váš vztah k Jakeovi Ostiombe. Bez znalostí reálií komiksu je hra, troufnu si říci, poloviční, byť se autoři implementací jednoduchého systému osobnosti Blacksada snažili naznačit, že ten váš může být prakticky jakýkoli. Na hru to nicméně nemá žádný vliv a mnohem raději bych viděl rozvinutí již hotové postavy než předstírání, že si ji můžete vymodelovat podle své libosti.

Při samotném hraní vás nečekají žádné komplikované puzzly, ale průzkum lokací a hledání stop. Pohyb po uzavřených či polootevřených prostorách je poměrně krkolomný a Blacksadovo rozvážné tempo mě občas dovádělo k šílenství. Nemluvě o nepříliš intuitivním označování aktivních předmětů, kvůli kterým jsem příležitostně minul možnost sebrat sběratelský předmět v podobě kartičky hokejisty, baseballisty, fotbalisty či boxera. Ne že by se jednalo o něco zásadního, ale pokud předmět vidíte, ale hra vám ho neoznačí, není to nic příjemného. Stejně tak jsem se v jednom případě setkal během průzkumu s aktivním předmětem, po kterém Blacksad prohlásil, že na nic dalšího nepřijde a hra se přesunula dále, i když jsem rozhodně celou lokaci neprozkoumal. To od autorů ze studia Pendulo Studios beru jako podpásovku. Obdobně kritický musím být také k pasáži s baterkou, která je podle mě nedotažená.

Spojování stop v rámci jakési zjednodušené myšlenkové mapy je na první pohled zajímavý mechanismus, avšak v praxi nevyužívá naplno svůj potenciál. O možném počtu propojení vás vždy upozorní číslo a hra vás ani nenechá stopy špatně spojovat a vyhodnocovat. Právě tady by přitom mohla naprosto excelovat a využít také detektivův zápisník, který je jinak zcela k ničemu.

Grafická stránka Blacksad: Under the Skin je veskrze průměrná a ničím zásadním nevyniká. To je rozhodně škoda vzhledem k tomu, že komiksová předloha je velmi zajímavá a neotřelá, takže nějaká ta stylizace by hře rozhodně slušela. Namísto toho dostala nemastný neslaný kabátek plný příležitostných glitchů a neostrých textur, které si mohli autoři jistě odpustit. Stejně tak antropomorfní zvířata zasazená do skutečného poválečného světa skýtají poměrně široký prostor pro manévrování a různé vizuální či textové narážky, nicméně ani v tomto případě se autoři neutrhli ze řetězu průměru. Alespoň že atmosféru se jim ve většině případů podařilo zachytit a především díky ní budete neustále přemýšlet nad tím, kdo je za onu vraždu zodpovědný.

Zvukový doprovod snad ani není potřeba výrazněji komentovat. Autoři vsadili na osvědčenou hudbu z 50. let, tedy především různé jazzové variace, které ke hře jednoduše sedí. Kromě hudby se autorům vcelku povedly i ostatní zvuky, které působí autenticky a nevytrhávají vás ze hry.

Adventura Blacksad: Under the Skin je lehce nadprůměrnou záležitostí, která se sice opírá o velmi povedenou komiksovou předlohu, avšak její hlavní přednosti ostentativně nevyužívá. Namísto toho se autoři z Pendulo Studios snažili některé pasáže ušít až příliš horkou jehlou, čímž zapříčinily vznik technicky nedotaženého titulu, který zachraňuje jen poměrně obstojný příběh a dialogy. Vzhledem k rostoucí konkurenci nejen detektivních adventur, ale také titulů využívající prvky noirových detektivek a antropomorfních zvířat, si Blacksad nevybral zrovna nejlepší dobu, kdy jít s kožichem na trh. Pokud jste ochotni odpustit mdlou grafickou stránku, příležitostné chyby a toporné ovládání, pak je hra Blacksad: Under the Skin schopna vás dostatečně uspokojit.