Recenze: Blackwood Crossing
V životě dojdeme častokrát k místům, kdy se cesty naše a našich blízkých musí rozdělit. Čím jsme starší, tím více to bereme jako samozřejmou věc a přirozený vývoj, nicméně nemusí to být automaticky pravidlem, a to zejména v případě rodiny. Obzvláště děti a dospívající mívají na tyto životní křižovatky své vlastní pohledy, které nejsou-li dostatečně pochopeny, vedou k trvalému odcizení. Jen těžko se pak na moment zastavíme, abychom se ohlédli zpět a uvědomili si, co vše můžeme ztratit.
Bratříčku, nezavírej dveře
S podobnou myšlenou přichází adventura Blackwood Crossing, jejíž hrdinkou je náctiletá Scarlett cestující vlakem neznámo kam, neznámo proč. Po probuzení jí dělá společnost mladší bratr Finn krátící si cestu zábavou sobě vlastní, a to hrami, do nichž sestru okamžitě zapojuje. Následující okamžiky pak otevřou brány příběhu, v jehož nitru je třeba spojit nitky sourozenecké náklonosti, které pozvolna přetrhává věkový rozdíl a nastupující dospělost. Přestože vlak nikde nezastavuje, jeho zdánlivě nekonečná souprava je vstupenkou do bratrova světa, kde si fantazie podává ruku s realitou a v němž tajemná postava s králičí hlavou znamená více, než si Scarlett může jen pomyslet.
Sourozenecké pouto, jehož spletité mapování je hlavní herní náplní, se větví ještě více ve chvíli, kdy se ve vlaku objevují další postavy s maskami. Osoby pevně spjaty s oběma hrdiny, ano i Finna lze označit za ústřední postavu, přestože není hratelná, jsou jako by zastaveny v čase, přičemž představují důležité momenty v osudech obou dvou. Dá se říci, že děj si nikdy nebere přestávku, protože ať už je vlak vlakem, překrásným ostrovem nebo temnou bezútěšnou kopkou, vždy vypráví silný příběh, i kdyby to mělo být pouze prostřednictvím předmětů či vzpomínek. Že si zatím připadáte jako Alenka vržena do králičí nory? No, možná takové přirovnání není od věci.
Nezvratný osud?
Britskému studiu PaperSeven, které mimochodem založili hlavní členové zaniklého celku Black Rock Studio, se podařilo vytvořit opravdu výtečný příběh plný emocí, u nějž slabším povahám možná ukápne i nějaká ta slza. Nepotřebovali k tomu otřepaná klišé a prvoplánové citové vydírání, ale příběh ze života, jenž je vyprávěný v několika rovinách. Z vlastního pohledu jste dospívající slečna, puberťačka mi v kontextu příběhu příliš nejde přes ústa, jejíž zájmy se pozvolna obrací směrem k příteli a vrstevníkům. Jenže prostředí formuje chlapec, pro něhož je sestra po ztrátě rodičů nejen rodina, ale také parťák, kamarádka a emocionální opora. Niterný dojem silně podporují nejen základní žánrové prvky, ale také stylizace dávající hře až pohádkový nádech.
Adventuru si asi jen těžko představit bez prohledávání okolí a interakce s prostředím. I tentokrát platí, že úspěšný postup je opřený o řešení hádanek a úkolů. Bez alespoň základní znalosti angličtiny to budete mít dost těžké, protože hned několik kapitol stojí na maskovaných postavách, u nichž je třeba porozumět monologu, abyste mohli utvořit dvojice, odtajnit kousek dějové skládačky a postoupit dál. Že by ledabylým hraním tratilo chápání děje asi ani nemusím říkat. Tyto úkoly pak doplňují další, mezi nimiž nechybí dětské hry typu „Simon Says“, malování nebo hledání hesla. Autoři hojně využívají také hádanky se zapojením logiky, které přicházejí s magickými schopnostmi a také bojem s temnotou. Díky pravidelnému střídání, jenž ještě doplňuje sbírání předmětů a obdivování plakátů, se žádná část hratelnosti nepřejí.
Maluj zase obrázky
Až zase někdy pojedu vlakem, strašně bych si přál, abych usnul a probudil se v tak malebném surrealistickém světě, kde uprostřed vagónu před mýma očima vyroste zahrada se vzrostlým stromem, kde táborák zažene svit měsíce a kde dědečkův skleník dá vzpomenout na všechny ty pěkné chvíle společně strávené. Unity engine vykresluje v rukách zkušených vývojářů opravdu působivé scény, načež pochvalu zaslouží práce se světlem a odrazy, kdy si tvůrci práci neulehčili a zodpovědně zapracovali jak skleněné části, tak stíny jednotlivých postav, Scarlett nevyjímaje. Punc jedinečnosti celému stylu dodává hravost, s jakou jsou zpracovány výzvy spjaté s Finnem. Když pak nepodbízivý, přesto výstižný hudební doprovod uzavře audiovizuální zážitek, jen nerad musím vytknout optimalizaci, která v několika případech nebyla stoprocentní. K viditelným propadům snímků došlo naštěstí jen v uličkách, kde k tomu kupodivu nebyl očividný důvod.
Příběhově založené hry často stojí na volbách a rozhodnutích ovlivňujících budoucí děj. Před několika stanete i vy, nicméně na vývoj událostí mají nicotný vliv. Tvůrci jejich prostřednictvím dovolují přizpůsobit Scarlettiny reakce tak, jak je hráči považují za vhodné. Spolu se skrytými předměty a odkazy na populární filmy jsou tak reakce důvodem k opětovnému hraní, k němuž se dopracujete relativně rychle. Herní doba je rovna zhruba třem hodinám a ceně lehce přes 300 Kč, což může někomu připadat příliš. Já byl spokojený a s ohledem na opravdu poctivý zážitek si nemyslím, že je cena neadekvátní. Zcela výjimečně bych se nezlobil ani za budoucí DLC, které by ukázalo více ze života sourozenců, bohužel autoři ho v plánu nemají.
Verdikt
Příběh vás unese, výtvarná stránka pohltí a hudba už nepustí. To je Blackwood Crossing, emotivní výpověď vztahů, která je vykreslena s lehkostí a dětskou hravostí, zároveň však s potřebnou dávkou naléhavosti a závěrečným „poselstvím“. Nic na tom nezmění drobná klopýtnutí v optimalizaci, ba ani střízlivá herní doba, protože v rámci nezávislé tvorby jde o počin, který by milovníkům žánru neměl uniknout.RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?
RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...
RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...