Xboxweb.cz

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

Miriam se naštěstí zrodila v Japonsku. Je vším, jen ne prototypem feministické slečny. Bujné poprsí ukrývá v úzkém korzetu. Nohy naopak neukrývá vůbec, protože minisukně dává na odiv četná tetování. Mezi bojem zvládá svůdné pózy a v jejích očích by se ztratil i kompas. Leč prvoplánově sexy, nezapomíná pilně studovat. Výtečná bojovnice, zručná alchymistka. Takový prototyp moderní rytířky, kterou postihla kletba. S přáteli za zády vyráží zúčtovat s osudem a starým přítelem. To on stojí za vypuštěním démonů. Netvorů, toužících ovládnout svět a vyhubit lidstvo.

Hra studia ArtPlay a producenta jménem Koji Igarashi je důvod, proč mám ráda japonské hry. Tu přestylizovanou směs žánrů. Obrovský mix prvků a nápadů. Naditý pytel, z něhož by Santa Claus mohl nadělovat ještě na prvního máje. Jen o samotné Miriam můžete sepsat kroniku. Začínala by jejím sirotčím dětstvím? Nebo až nástupem do cechu alchymistického? Ne. Možná až experimentem. Po něm její tělo začalo nabírat krystalickou strukturu. Až se jednoho dne sama stane krystalem.

Osobní motiv je jen jednou částí příběhu. Dokonce tou menší. Tempo akčnímu žánru metroidvania udává spiknutí. Je 19. století a průmyslová revoluce vytrhává lid z nadvlády mágů. Cech nejmocnějších je sám v rozkolu. Jedni chtějí mocensky vládnout dál, jiní touží po svobodě pro lid. Následují nepovedené rituály a vraždy ve vlastních řadách. O deset let později je už vesnička Arvantville epicentrem zla. Svět je na okraji propasti. A došel k ní i bez krysaře.

Děj se vyvíjí až do posledních minut. Kdo byl přítel, může se stát sokem. Mentor nerovná se spřízněné duši a prokletí lehce v dar promění se. Ještě budete litovat každé jedné knihy, kterou minete. Já alespoň litovala. Díky nim se Miriam učí speciální útoky, ale také dějiny. Vesničky, postav či cechu. V nejlepším se má přestat, a tak dost už příběhu. Ještě si začnete myslet, že je Ritual of the Night jedno velké užvaněné sezení. Což rozhodně není.

Producent Koji Igarashi. Záruka, že kvalitní příběh doprovází neméně kvalitní hratelnost. Někdo ví, jiným napoví internet. Před pěti léty tento nadaný umělec opustil Konami, v němž stvořil Castlevanii. V herním průmyslu je legendou. Jeho akční série o démonech postavila základy celému žánru. Dodnes se vývojáři zaklínají úctou ke Castlevanii, jakožto k němu samotnému. Ale Koji je jen jeden. A Bloodstained z jeho talentu těží měrou vrchovatou.

Delší hry trpí nerovnoměrným tempem. Na horskou dráhu, na níž pocit blaženosti střídá nuda, jsme někdy v životě dostali volné vstupenky všichni. Ritual of the Night ale takový není. Jakmile se Miriam probudí a vyrazí na palubu, hra se chytí dravého rytmu. První boss přichází brzy. Pánové ho jistě ocení, dámy možná zachvátí lehká závist. Hanbatá medúza je takové přestřižení pásky. Nebo ještě lépe, výstřel signalizující start závodu.

Fantazie autorů nezná hranic. Co chvíli představují nové nepřátele, zbraně, speciální dovednosti. Pamatujete ještě hrdinčino prokletí? Krystaly? O šesti barvách? Jejich pomocí se vstřebávají duše démonů, dokud Miriam nepohltí protivníka celého. Nebo jeho zbraň. Netrvá dlouho a můžete povolávat žáby, kočky, netopýry, krysy nebo celé menší netvory. Přírodní elementy eskalují do ohnivých bariér, větrných smrští a vodní bestií. Ovládání šípů, střeliva, telekineze. Další a další přicházejí, až ztratíte pojem o vlastních možnostech.

Zbraně a vybavení. Další část akční složky. Další veletrh rozmanitosti a nekonečné kombinatoriky. Najít lze jen to, co nejde vyrobit. Skladba vybavení je téměř nekonečná. Spojenci jsou vždy k ruce, aby nový arzenál prodali, vyrobili nebo vylepšili. Materiálu je dost, fantazie ještě víc, nepřátel nepočítaně. Heslo „můžete být vším, čím chcete“, není daleko od pravdy. Vylepšení zbraní zvyšuje statistiky. Vylepšení krystalů upravuje účinnost a vizuálně zvelebuje použití. Lehce však pochybuji o nutnosti přítomnosti obchodnice. Ta ženština nikdy neměla pořádný kus vybavení. Hodila se jen na prodej přebytků a zásoby zdraví. Mnohem užitečnější je pomstychtivá vesnička. Vy plníte její seznam mrtvých, ona obdarovává vzácnými předměty.

Potěšila přítomnost jednoduchého editoru postavy. Vizážista pro století 19. není špatný. Co nezmůže on, obstará výměna oblečení a doplňků. S estetickým aspektem můžete zohlednit funkční využití. Že se hra neomrzí, zajišťují souboje. Že se neokouká má na povel herní mapa. Spolu s grafikou. Hrad s přilehlou vsí není velký. Je gigantický. Gotické prostory, podhradí, sklepení, jeskyně, velkolepé strojovny, obrovské síně, ruiny, zahrady, vodní příkopy. Abych všechny vyjmenovala, potřebovala bych notes. Prostředí jsou osobitá a designově rozličná. Nejradši mám místnost pro ukládání. Jde z ní strach a krása zároveň.

To platí pro velkou část nepřátel. Na jedné straně mohou jít okamžitě zaskakovat do hororu. Přeci jen, jsou to démoni. Zároveň jim nablýskaná grafika propůjčuje až pohádkový vzhled. Zpracování v 2,5D perspektivě nahrává epickým momentům a výrazným grafickým efektům. Z výtvarného ztvárnění je cítit ruční kresba, manga, vliv amerických animovaných filmů a silná komiksová stylizace. Výsledek se přenáší do pohybu i animací. Hudební doprovod nevyjímaje. Sám by prozradil původ hry. Chvíli zní středověk, chvíli syntetizátory a za moment se děsíte, že nastoupí metal.

Japonské tituly mají tendenci školit. Naši trpělivost a odhodlání. Rády nastavují laťky vysoko. Vyžívají se v nekonečném opakování náročných úseků. Bloodstained naštěstí není Dark Souls. Základní obtížnost mi vyhovovala akorát. Bossové jsou nároční na několik opakování. Přesně trefují hranici výzvy a otrávení z vlastní neschopnosti. Párkrát jsem se sice naštvala, hru přesto nikdy vzteky nevypnula. Pro zkušenější hráče, což je v porovnání se mnou každý, má nabídka ještě dvě vyšší obtížnosti.

Při koupi vás možná zaskočí cena. V žánru patří rozhodně k vyšším, ale. S Miriam strávíte hezkých patnáct hodin. Při poctivém průchodu mnohem víc. Během této doby pravděpodobně vyzkoušíte jen část schopností. Neobjevíte všechna zákoutí, minete některé dokumenty. Tak proč si podruhé nevzít parťáka. Hra vedle 4K rozlišení podporuje lokální multiplayer. Ve dvou si možná troufnete na vyšší obtížnost. Nebo vyzkoušíte jeden z bonusových režimů (Boss Rush, New Game Plus, Classic, Roquelike)? Volba je pouze na vás.