Xboxweb.cz

Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené. Ti starší z nás s tím mají bohaté zkušenosti, protože něco takového se praktikovalo do všech okolních zemí ne úplně tak dávno, a i dnes se při zvláštních událostech hraniční kontroly objevují.

Jednou z neznámějších her na toto téma bylo Papers, please, která v minimalistickém zpracování dokázala doručit velké emoce a životní příběhy nejen hlavního hrdiny, ale také těch, do jejichž osudů jsme zasáhli. A podobné osudy se pokouší nabídnout Contraband Police, jehož prostřednictvím se dostáváme jakožto nový rekrut na pohraniční kontroly fiktivní země Acaristická lidová republika roku 1981.

Práce je to těžká, protože všichni by si přes hranice chtěli jezdit, jak se jim jenom zamane. Běžní lidé by rádi za lepším životem a pašeráci s podobnou verbeží by bez hraničních kontrol mohli vozit své skvělé nedostupné zboží do země. Ale to se zase nelíbí zdejší komunistické straně, která chce mít samozřejmě všechno pod kontrolou. A mezi vším tímhle se pohybujeme my, celníci, snažící se vyhovět svému zaměstnavateli, tedy vládě, i když ne vždy se všemi ustanoveními a událostmi musíme souhlasit.

V příběhovém režimu se nám dostane několika příležitostí k tomu pohnout kormidlem dějin a když se nám to bude zdát jako správná volba, otočit kýženým směrem k demokracii nebo zachování režimu. To pak následně určí děj příběhového pozadí, které jako kvalitní beton podepírá hratelnost a všechna naše rozhodnutí.

Na první pohled se může zdát, že práce na hranicích je pohodička, ale jak se říká, zdání často klame. Z počátku to pohodička opravdu je, protože na kontrolu je jenom pár věcí, ale časem se seznam našich povinností rozroste opravdu hodně, až mě překvapilo, kolik se toho na hraničním přechodu dá kontrolovat. Samozřejmostí je standardní kontrola dokladů, jejich správnost nebo platnost, dále kontrola všemožných povolení k pobytu, dokladů od vozidel, dovážené zboží, váhy auta a dalších věcí. K tomu strana každou chvílí vymýšlí, koho do země vpustí, co musí uchazeči splňovat, no není toho málo.

Hlavním úkolem je správně rozhodnout o tom, zda je dotyčný způsobilý ke vstupu do naší země nebo ne. Ovšem jelikož chceme získat co nejvíc peněz, je třeba správně identifikovat všechny případné odchylky, protože opomenutím, byť jenom jediné se náš honorář snižuje. A věřte tomu, že to není sranda. Naším nepřítel jako v případě Papers, Please, není čas, ale právě počet a náročnost úkonů, které je třeba provést. Jediné špatné rozhodnutí stojí mezi naším ziskem a ztrátou, takže je třeba všechno pečlivě zvážit, ale zase se s tím moc necrcat.

Mimo obyčejných cestujících se nám budou snažit proklouznout pašeráci. Bezpečnostní služba nám pomůže dodáním nějakého tipu, jak by pašerák nebo jeho vůz měl vypadat (části SPZ, barva auta, případné poškození), ale ani s nimi to v tom shonu není snadné. Odhalit pašeráka je jedna věc, ale najít všechen kontraband schovaný všude možně po autě nebo v přepravovaném nákladu, je věc druhá. Přitom právě kontrabandu chceme najít co nejvíc, protože jsou z něj další peníze.

Většinu času prožijeme na hranici, ale vyjedeme také do okolního světa, třeba když povezeme vězně do pracovního tábora, jelikož naše kapacita vězení na hranici není neomezená, ale s dostatkem peněz se dá vylepšit. Stejně tak je třeba odvést kontraband na policejní centrálu. Na mapě se dějí náhodné události, jako třeba přepadení nebo nejrůznější honičky, takže o zábavu je postaráno a když už je velký klid, dojde k ozbrojenému útoku na náš přechod. V tu chvíli je důležité mít za vydělané peníze vylepšené kolegy s lepšími zbraněmi a výdrží, protože bránit se přesile dobře střílejících nepřátel není žádná sranda. Nepřipravení končí pod drnem, tedy restartem k poslednímu úložnému bodu.

Znovu hratelnosti pomáhá fakt, že v případě restartování aktuálního herního dne není všechno stejné, jako při prvním průchodu. Některé události se stát nemusí a stejně se tak liší fronta aut čekajících u naší závory na vjezd do kontrolní zóny. Stát se toho může, a právě nepředvídatelnost je další věcí, co se mi na hře moc líbila. Užijeme si ji také v dalších herních režimech, jako jsou online výzvy a nebo v pokusu o co nejefektivnější práci na hranici a postupné vylepšování stanovišť za stále těžších podmínek.

Jelikož se jedná o port z PC, dost mě zajímalo, jak si vývojáři poradí s ovládáním a moje stanovisko k tomuto bodu je trochu rozpačité. Hra se dá ovládat i s ovladačem v ruce, ale nebudeme si nic nalhávat, rozhodně to není taková plynulá záležitost, jako je tomu na PC s klávesnicí a myší v ruce. Všechno je to trochu takové těžkopádné, a ne úplně po ruce, takže v případě ovládání je přehršel voleb trochu na škodu a komplikací. Hrát se dá, má to však nějaké ale.

To ostatně platí i pro technické zpracování. Grafika je věc, co nikoho rozhodně neoslní, zase na druhou stranu se všechno v pohodě a plynule hýbe. Když bych přivřel jedno oko, tak sice třeba neuvidím na všechen pašovaný kontraband, ale troufnul bych si tvrdit, že by hra po výtvarné stránce mohla mít něco jako svůj styl. Evokovalo to ve mně neutěšenou realitu východoevropského státu osmdesátých let, což asi bylo cílem. Střelba a řízení auta jsou pak hodně velké arkády, nicméně nejsou tím hlavním, co budeme dělat.

Všechno zásadní se odehrává na plácku hraničního přechodu, kde jsem byl překvapen množstvím úkolů, jež je třeba zvládnout s precizností švýcarských výrobců hodinek. Každá chyba nás stojí drahocenné peníze, které pak mohou v nějaký náročnější okamžik chybět. Je dobré vyrazit i mimo hranice za plněním vedlejších úkolů, protože právě zde se dá získat kýžený finanční bonus a komu to nebude proti srsti, může si do kapsy strčit i nějaký ten úplateček. Takhle nějak si představuji hru, která i z obyčejného tématu vytěží opravdu hodně. Jde o pěkné navázání na Papers, Please do pohledu první osoby. Nebýt krkolomnějšího ovládání na konzolích a horší grafiky, nebylo hře moc co vytknout. Na druhou stranu jistá rutina, jež hra vyžaduje, nemusí sedět všem.