Xboxweb.cz

„Ahoj, říkají mi Chaos a mám problém, libuji si totiž v hororech, zejména slasherech. Moje obsese začala už v ranném věku, kdy jsem místo sledování Vegy, Magionu a Studia Rosa upřednostňoval ponocování, během něhož mi byli společníky Freddy Krueger, Jason Voorhees, Michael Myers, Thomas Hewitt nebo roztomilý Chucky. Bohužel, jako každého závisláka, i mě po letech začal tížit pocit, že už mi jejich přátelství nevyhovuje a chtěl jsem víc. Než jsem odhalil Tajemství loňského léta, slýchával jsem často Vřískot, který měl na svědomí Candyman. Ani Pach krve pak nemohl smést stopy do míst, kde Hory mají oči a kde Temná legenda praví, že Noc s nabroušenou břitvou skončí až v Domě voskových figurín. Jenže, když jsem uslyšel zaznít Jeepers Creepers, došlo mi, že do Wolf Creek nevede Půlnoční vlak. Oni jsou totiž všude, nejen v Chatě v horách. Říkají mi Chaos a jsem závislý.“ Tím otevírám dnešní sezení anonymních pojídačů brakového hororového subžánru.

Nepsaná pravidla přežití v praxi 
Survival horor studia Behaviour Interactive je určen přesně těm, kteří moje vyznání četli s koutky mírně posunutými vzhůru a pomyslně odškrtávali jednu filmovou položku za druhou, zatímco jim hlavou létaly desítky dalších. Každý, kdo má „nakoukáno“, je samozvaným gaučovým expertem na přežití, který útěk schody vzhůru automaticky vyhodnocuje jako nenávratné zpečetění osudu a oddělení od skupiny je jistou exekucí. Takovýto jedinec je také po deseti minutách filmu schopný sestavit komplexní algoritmus událostí, na jejichž konci je vítězem vrah, protože všichni jsou neskutečně pitomí a k úplné demenci jim chybí jen transparent „Kdyby náhodou, jsem tady“. Tak proč si získané dovednosti nevyzkoušet v praxi a všem tak dokázat, že přežít je jednodušší než naporcovat navoněného floutka z velkoměsta.

Hra Dead by Daylight není žádnou francouzskou revolucionářskou, ale spíše kanadskou vychcandírou, která těží z nápadů starých jak horor sám, a ještě se přitom tváří, že snídá s Johnem Carpenterem a Wesu Cravenovi pravidelně nosí květiny na hrob. Souboj čtyř obětí s jedním vrahem má dokonce i příběh, v němž, po vzoru Mortal Kombat nebo spíše již zmíněné Chaty v horách, hraje hlavní roli udržení zla za hranicí našeho světa. Pravidla jsou jasná, entita má 6 typů zabijáků a za lidstvo nastupuje necelá desítka lidí, jejichž osudem je procházet neustálým bojem o život. Aby svět neskončil ve věčném utrpení, musejí být lidé obětování rukou sadisty. Ovšem kdo by chtěl skončit jako kus vepřového někde na háku, když šance postoupit do dalšího kola je celkem slušná.

Utečeš, ale nepřežiješ
Po spuštění přichází vždy výběr, zda se chopit budoucí mrtvoly nebo jednoho z magorů a stejně jako se dělí herní mechaniky, rozdělím na chvíli i mou recenzi. Nevím proč, asi protože scénář činí z každého hororového hrdiny úplného imbecila, jsem na první hodiny zamířil právě mezi oběti, jako Jake Park. Bez ohledu na výběr charakteru je cíl vždy stejný, zprovoznit předem stanovený počet generátorů, najít bránu, otevřít ji a opustit arénu. A nenechat se zabít samozřejmě, to dá rozum, ne? Generátorů je zpravidla více než obětí, jsou na předem neznámých místech a jejich nahození nějaký čas trvá. Čím více hráčů se na zprovoznění podílí, tím kratší dobu potřebují. Držení tlačítka RB je nutné občas protnout protilehlým LB, a to ve správný moment, jinak následuje ohlušující rána a za okamžik i vrahoun reagující na ni.

Jeho příchod ohlašuje tlukot srdce, který zvyšuje intenzitu s tím, jak blízko se nachází. Pozice potencionálního nebožtíka má i tu výhodu, že kamera je z pohledu třetí osoby, díky čemuž je v prostoru mnohem lepší orientace. Když už přeci jen, mimochodem rychlejší, hnusota smradlavá začne dýchat na záda, je čas zahodit hrdost, obsah trávící soustavy a utíkat co jen cvičky stačí. Vhod přijdou jakékoli překážky, mezi kterými lze protihráče zmást, případně mu je hodit přímo přes cestu. Účinné je taktéž prolézání okny a když je dostatek času, nelze opovrhnout ani ukrytím ve skříni. Vrahoun sice může všechny bariéry překonat, potřebuje na to ale mnohem více času, což řeší zpravidla rychlejší oběhnutí.

Pokud po vzoru všech filmových mameluků přeci jen padnete do pracek smrti, a že se tak nestane pouze jednou, máte několik možností. Můžete se pokusit vysmeknout před nabodnutím na hák, což je nejjistější způsob, jak přežít o něco déle. Vše ztraceno není ani v případě selhání, pak už je ale třeba spoléhat na spoluhráče, že si pro vás dojdou, protože vlastím přičiněním máte jen 4% šanci na úspěch, zatímco krevní oběh vysychá jak koryto Berounky, až dojde nakonec k obětování. Problém je, že ne vždy se ostatním chce riskovat život pro jednoho nepozorného blbouna, když ti chytřejší maniaci číhají opodál. Sám jsem zpočátku preferoval styl „když tě chytí, jsi v tom sám“, nicméně svědomí a taktika ze mě po čase udělaly samaritána.

Zlo přichází z temnoty
Z pohledu ovce vypadá vlkova práce jako víkendový teambuilding, ale opak je pravdou. Ať už je v jeho pozici vidlák s motorovou pilou, démon, strašák nebo zrůda z močálu, široký rozhled se scvrkne do vlastního pohledu, v němž je třeba lokalizovat a uhnat čtveřici lidí. Dokud nejsou ostatní hráči vidět, lze jejich pozice odhadovat jen na bázi zvuků a siluet generátorů, které deviant na rozdíl od nich vidí. Rychlejší pohyb, nesmrtelnost a dvojice základních útoků je vám ovšem k ničemu, nemáte-li potřebné know-how, které se od protistrany značně liší. Je nutné být pohotový, předvídavý a trpělivý, neboť první zásah oběť pouze zpomalí. Když chroptící a kulhající cíl nevyléčí nějaký dobrák, vede druhá rána k zemi a vy k nejbližšímu háku.

Kvůli meloucí se osobě na rameni připomíná cesta k obětnímu místu návrat ze zdecimované hospody. Ale marná sláva, zkušený lovec si poradí, aniž by dal oběti sebemenší šanci. Eliminování většiny party v co nejkratším časovém období je stěžejní, protože bez dvou spravených generátorů nemá poslední přeživší přístupný únikový poklop a musí si dál hrát na kutila Tima. V pozdější fázi, kdy je počet nasbíraných zkušeností dostatečně velký, lze body využít k získání perků, dovedností a vylepšení prostřednictvím Bloodweb. Ve své podstatě nejde o nic jiného než strom dovedností, který se posune na další úroveň pokaždé, když jsou zakoupeny všechny předměty. Díky nim mohou být vrazi krátkodobě neviditelní nebo silnější. Jiní kupříkladu získají klony sledující ostatní, nástražné pasti nebo šanci zabít oběť okamžitě, bez nutnosti dotáhnutí na hák. Pak je to teprve ta pravá řezničina.

Obdobný levelovací systém s vylepšeními náleží i obětím, jen získané předměty jsou z jiného ranku. Vždy vítaná je lékárnička a nářadí urychlující opravy generátorů, ale k užitku přijde i lokátor beden nebo drobné nástrahy, kterými lze krátkodobě znehybnit vraha, stejně jako za pomoci perků. Ty jsou specifické pro každou postavu. Do arény si lze vzít hned několik věcí, ale za cenu absolutní ztráty v případě smrti. Mimochodem jednotlivé mapy, ač generované náhodně, prochází šesti lokacemi a dle mého názoru je většina na jednu mačetu. Místa sice vycházejí z původu jednotlivých zloduchů, ale například les, močály a jatka se mění „jen“ budovami, vegetací a použitým barevným filtrem, přičemž dosažená atmosféra je víceméně totožná. Hře totiž absolutně chybí silnější hudební doprovod, který by krvavé řádění více podtrhnul. A bez toho jednoduše husí kůže nedorazí.

V jednotě je síla, ale i smrt
Všechny zmíněné prvky předurčují hru k životnosti kratší, než má párek milenců toužící si užít v opuštěné stodole, ale zaměření na čistý multiplayer drží hratelnost na úrovni, k níž se chcete donekonečna vracet. Právě fakt, že nikdy nevíte, jaké spojence dostanete, zda si pojedou po svém a nechají vás zdechnout na úkor spraveného generátoru nebo se pokusí s vámi spojit a společně dosáhnout svobody, dělá stereotypní náplň zajímavou. Stejně tak vrah je jednou reinkarnovaný šachista s brilantní předvídavostí, aby ho příště vystřídalo trdlo, které nechytí ani šneka nalepeného na žvýkačce. Stranou nejsou taktéž kolektivy, které mají vymezené dva vlastní režimy, aby se nemíchali náhodní hráči s přáteli.

Možná jste si všimli, že více dojmů se mi podařilo nabrat co by přeživšímu. Není to tím, že bych si tak liboval v infarktových stavech, i když možná trochu ano, ale díky ostatním hráčům. Základna na konzoli Xbox One není tak bohatá a absolvované lobby jasně ukázaly, že hra má mnoho vrahů, ale málo obětí. Najít vraha problém není, ten nastává, čekáte-li v opačné pozici. 6 kol, za zdravotní sestru z pekla, mě stálo téměř 4 hodiny života, z nichž jsem většinu času strávil čekáním na partu toužící se podrobit mému vyšetření. Stihl jsem tak vyřídit emaily, doladit pracovní záležitosti, připravit večeři a zdolat jeden svět v mobilní hře Path of Kara. Nakonec se osvědčilo hraní v pozdních hodinách, kdy byly servery nejplnější a čekání se zkrátilo „jen“ na 14 minut. Zbyl tak dostatek času vytáhnout bloček a poznámkovat nedostatky.

Když nápad nestačí
Vidle do zad dostává uživatelské rozhraní, které nestálo autorům za to, aby ho plně přizpůsobili ovladači. Absence myši je vyřešena kruhovým ukazatelem posouvajícím se po obrazovce, což je nepohodlné a lajdácké. Uťaté ruce následují za grafické zpracování, které v žádném případě neběží při plném rozlišení, čehož si všimnete zejména při výběru postavy, kdy se často vyskytuje i doskakování textur. Především při volení oblečení. Samotné hraní tím postižené není, v něm naopak nezřídka dochází ke špatné synchronizaci modelů, za což by měla být setnuta hlava. Oběť tak nemusí skončit na rameni, ale třeba metr vedle ve vzduchu. Taktéž hák občas končí o několik desítek centimetrů mimo a svéhlavá je kamera, která má při obětování tendenci přeskakovat do vlastního pohledu. Při hraní za zabijáka jsem míval dojem, že frekvence snímků není plynulá, ale byla noc, pozdní čas a mé snímače už mohli být znavené. Audiovizuální háv jako celek na popravu není, ale milovat ho rozhodně nebudete.

Na konzole horor dorazil v podobě speciální edice obsahující téměř všechny dodatky vydané na PC. Bohužel, alespoň pro mě, ten nejzásadnější chybí a je jím The Halloween Chapter. Jediný licencovaný obsah, který se opírá o pošuka Michaela Myerse a jeho příbuznou Laurie Strodeovou není možné přikoupit ani coby samostatný DLC a já bych rád věděl proč. Na rozdíl od Friday the 13th totiž Dead by Daylight funguje od prvního dne a přítomnost legendární filmové postavy by ho ještě více zatraktivnila u hráčů, kteří přemýšlí nad koupí. A já bych ho bez debat zohlednil při hodnocení, o tom žádná.