Xboxweb.cz

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo studio Mimimi Games s titulem Shadow Tactics zasazeným do feudálního Japonska. A teď tato německá parta zasahuje znova a přináší nám návrat série Desperados, tedy Commandos z Divokého západu…

Pokud mezi vámi nejsou pamětníci her jako Commandos či právě třeba Desperados, jedná se o taktickou hru, ovšem souboje neprobíhají na tahy, nýbrž se vše odehrává v reálném čase. Je tak třeba postupně a tiše likvidovat nepřátele, abyste dosáhli svého cíle. Nejlépe samozřejmě bez upozornění ostatních, jinak by přivolali posily anebo vás rovnou zastřelili. Jelikož hra klade důraz na stealth, tedy tichý přístup, hrdinové přehnaným zdravím zrovna neoplývají. Od každého nepřítele si můžete zobrazit jeho pole viditelnosti, které má dvě části, kdy v té vzdálenější vás nevidí při plížení. Po celé mapě se pak nachází křoví či jiná vhodná místa k ukrytí, abyste se jim dostali na tělo anebo zde právě jejich těla schovali.

Vše ovšem nemusíte obstarat zblízka, protože máte po ruce i zbraně na dálku a jiné šikovné vybavení, které se vám při procházení mapou plnou, doslova plnou nepřátel, bude sakra hodit. Mějte ale vždy na paměti, že střelné zbraně dělají pekelný rámus, a to větší, než je jejich dostřel, takže i tohle musíte při likvidaci kovbojů zvážit. Je vám asi jasné, že taková taktická hra, kde musíte nepřátele odstraňovat systematicky a často jich na sebe vidí několik najednou, není zrovna procházka růžovým sadem. Proto máte po ruce hned několik talentovaných postav, i když často s vámi do akce vyrazí jen některé, zvláště v prvních misích. Důležité ovšem je, že mohou spolupracovat.

Už v Shadow Tactics: Blades of the Shogun přišli tvůrci se skvělou inovací tohoto žánru. Díky funkci Showdown totiž můžete pozastavit čas (nově jej lze i urychlit) a všem dostupným postavám přidělit úkoly. Poté je lze postupně anebo najednou provést. Tato funkce je výborná hlavně proto, že vám na konzolích umožňuje hrát efektivně, ale jde to i bez ní, protože převod ovládání takto komplexní hry na ovladače zvládli autoři bravurně. Různých inovací žánru je ovšem v Desperados III ještě více, ale k nim se dostaneme až za chvíli.

Pojďme si zatím říct trochu o světě a jeho postavách. Desperados III je prequel a odehrává se tak před událostmi původní hry z roku 2001. Ať už tak děj minulý znáte nebo ne, je to úplně jedno. Do příběhu, který vás provede Amerikou a Mexikem 70. let 19. století, se tak snadno vpravíte a budete si moci naplno vychutnávat atmosféru Divokého západu. Dokonce navštívíte barvité New Orleans a jeho bažiny. A komu půjdete po krku? Jistému Frankovi, jenž pracuje pro železniční společnost DeVitt, která si razí koleje tvrdou rukou, takže to odnese i její majitel.

Stejně jako svět jsou pestré také hlavní postavy, každá s unikátní osobností a fajn hláškami, kterými se během misí popichují. Především je tady John Cooper, lovec odměn toužící po dávné odplatě. K ruce mu jsou sličná nevěsta na útěku Kate O’Hara, tajuplný doktor McCoy, přerostlý lovec Hector a Isabella, záhadná dáma praktikující voodoo. Každý z nich disponuje ojedinělým vybavením a dovednostmi, ať už je to obyčejná mince pro upoutání pozornosti, vrhací nůž a střelné zbraně jako revolver či odstřelovací puška anebo rozmanitější výbava jako medvědí past, oslepující parfém či převlek pro Kate, který ji umožní pohybovat se mezi nepřáteli a odvádět jejich pozornost, případně je vylákat bokem. Nejpestřejším členem je ovšem Isabella díky svým voodoo schopnostem, které vám umožní nejen posednout nepřítele, ale také dva nepřátele propojit, takže stačí zlikvidovat jednoho a usmrtíte tak současně i druhého. Zkrátka a dobře další skvělá inovace, která vám zajistí řadu příležitostí, stačí jen trochu experimentovat.

Další vítanou novinkou v tomto žánru je větší důraz na otevřenost světa. V každé misi je vám samozřejmě celá mapa k dispozici, abyste mohli neomezeně taktizovat, případně použít prostředí a shodit na nepřátele sudy nebo třeba rozptýlit koně, který pak nepřítele nakopne. Zkrátka aby to vypadalo jako nehoda a nevzbudilo pozornost. Větší otevřeností jsme ale mysleli využití interiérů a některé mise, jejíž součástí jsou civilní zóny, kde se můžete volně pohybovat a zjišťovat informace. Dozvíte se tak například, jak vhodně využít okolí anebo který nepřítel má zrovna to, co potřebujete.

Jak už jsme zmínili dříve, taktická Desperados III může být dosti náročná, zvláště v pozdějších misích. Ovšem je to trochu jinak, protože vždy lze najít způsob, jak si s danou situací poradit a určitě se vyplatí i riskovat, zvláště v kombinaci s plánovací funkcí Showdown. Rozhodně ale počítejte s větší výzvou než u Commandos či jiných, které bychom řekli, že byly více akční. Můžete se sice také zkusit prostřílet, ale máte omezené množství a akorát přivoláte posily, takže s rambo stylem tady moc neuspějete.

Nepřátelé si pak dávají dobrý pozor a výjimečně kontrolují i v křoví, zvláště když způsobíte poplach anebo odstraníte parťáka z dvojice, co se občas rozdělí, takže jejich inteligence je slušná. Jsou zde samozřejmě i odlišní nepřátelé, kteří se nenechají snadno zmást, anebo je před zabitím musíte oslabit. Psi vás pak dokáží vyčmuchat i v úkrytu či převleku. Tvůrci dokonce zašli tak daleko, že nepřátelé sledují vaše stopy v bahně anebo slyší chůzi v mělké vodě. Nejvíce nás ale pobavilo, když jsme s Kate v převleku chtěli odvést pozornost nepřítele, který byl žena. To jsme se ovšem šeredně zmýlili a ještě nám bylo řečeno, že si má nechat narůst vousy, aby vůbec měla šanci.

Obtížnost si je pak možné upravit, ať už z hlediska nepřátel, zdraví a nábojů postav či rychlosti odhalení. Na normální obtížnost byste se ale neměli přehnaně trápit, ačkoliv počítejte, že pozdější mise vám mohou klidně zabrat dvě až tři hodiny, zvláště když snažíte vyhnout poplachu. Vždy je to možné, jen je třeba experimentovat a zkoušet různé možnosti. Jistě vás potěší, že kromě tradičního ukládání lze také rychle ukládat na tři pozice, a to je bezva. Často totiž budete zkoušet různé taktiky, při čemž tuhle funkci hodně oceníte, jelikož ubere na případné frustraci.

Ačkoliv se z hlediska hratelnosti jedná o náročnější záležitost vhodnou hlavně pro PC, zvládli tvůrci převést ovládání na konzole naprosto skvěle a od minula jej ještě trochu vylepšili. Pohyb postavy zajišťuje levá páčka, zatímco pravou si dle libosti upravujete kameru. Alfou a omegou jsou ovšem tlačítka LB a RB, která vám umožňují bleskurychle přepínat mezi postavami i jejich dovednostmi a vybavením. Vítanou novinkou je pak možnost označit více postav najednou, takže je můžete efektivněji přesouvat. Není to sice tak dokonalé jako klikání myší, kdy postavu pověříte úkonem a jdete se věnovat další, ale stále to funguje více než dobře a Desperados III se tak hraje na jedničku.

Shadow Tactics: Blades of the Shogun, tedy předchozí a prakticky shodný počin Mimimi Games, jsem si pořídil na disku a byl jsem překvapen, že při instalaci nedošlo na žádnou aktualizaci, tedy ani opravný patch. O to větší překvapení pak bylo, že hra byla prakticky bez chyb či bugů. Desperados III jsou na tom podobně a musíme už být trochu hnidopiši, abychom něco vypíchli. Rozhodně jsme nenarazili na nic, co by nám bránilo v hraní. Za největší nedostatek bychom označili neviditelné objekty, které vám mohou bránit v pohybu, ale na ty jsme narazili zcela výjimečně. Občasné slabší textury při velkém přiblížení už jsou pak drobností stejně jako mizející postava v příběhové scénce, nicméně i to byl ojedinělý případ. Technickému zpracování pak kromě zmíněného není co vytknout stejně jako příjemnému dabingu či designu úrovní, v nichž odpálíte železniční most, utečete ze zlatého dolu a vůbec si užijete parádní dobrodružství.

A jak dlouho bude vaše taktická výprava na Divoký západ trvat? Odhadli bychom to na krásných 25 hodin, které vám zabere dohrání příběhu. Po dokončení každé mise jste pak odměněni odznaky za určitý postup, kdy například nepoužijete převlek, nepřátele jen omráčíte a svážete, využijete výhod prostředí, dohrajete misi na čas apod. Po splnění úrovně si také můžete prohlédnout zjednodušený replay a statistiky. Skvělý zpestřením jsou pak výzvy od záhadného barona, kdy misi projdete úplně jinak, jako třeba když se důlní vozík promění na kulomet. Dodatečné zábavy je tedy až až, a to i při plnění achievementů, kdy jeden rozhodně stojí za vyzdvižení a mile nás překvapil už u minulé hry tohoto studia. Někteří z nepřátel totiž nemají tradiční pojmenování, ale nesou jména či přezdívky vývojářů Mimimi Games a právě za jejich odstranění můžete získat nejhodnotnější achievement hry.