Recenze: Dragon Ball Z: Kakarot
Publikováno: 2.2.2020, 14:13
Sociální sítě
O autorovi
Lukáš Urban
Je autorem 3326 článků
Když hru přináší Bandai Namco, většinou to znamená, že hrdinové budou mít nagelované vlasy, infantilní vystupování a kuráž nočního hlídače ve strašidelném hradu. Adaptace mangy nemají u nás nejsilnější pozici, protože se nikdy nestaly masovou záležitostí. Přesto si troufám tvrdit, že zrovna série točící se kolem dračích koulí má popularity nejvíce. A možná si ji ještě rozšíří, protože Kakarot přichází s vyprávěním, které může oslovit i mangy neznalé.
Na poměry východních her je titul překvapivě dietní v oblasti řady herních prvků. A to i v případě, že ho porovnám s libovolným hrdinským eposem z druhého konce světa. Vaření probíhá na dvě tlačítka, lovení na jedno a rybaření je tak lehké, že by si baštu z vody vytáhl snad i kojenec. Stavba několika málo obydlí vyžaduje pouze hrst materiálu a rozvoj nových schopností probíhá skrze dary a jednoduchý strom vylepšení. Vše je sice nesmírně přehledné a takřka automatické, ale nemůžu se zbavit dojmu, že potenciál je daleko za kopečky.
Možná si jen autoři úplně nevěřili, protože jejich předešlá tvorba čítá z větší části sérii Naruto Shippuden. Tam nepotřebují volnější svět, ani prvky dávající hráči pocit volnosti. Navzdory tomu se s novinkou popasovali dobře. Zajímavým zpestřením jsou série dialogů, kdy si vás titul zkouší, zda jste dávali během hraní pozor. Případně, jak dobře Dragon Ball Z znáte. Rád bych ale viděl nějaký postih, pokud odpovím špatně. Takhle se z konverzačních částí pro mnohé stane jen tipovačka bez významu.
Verdikt
Nový Dragon Ball Z rozhodně posouvá videoherní sérii dál. Otevřený svět hratelnosti sluší, třebaže neviditelné hranice občas zakročí. Příběh mile adaptuje již známé a bere si na pomoc tolik postav, kolik potřebuje. Soubojům by rozhodně neuškodila větší variabilita, nicméně nenudí. Škoda, že touha vyprávět neustále zápasí s chutí objevovat. Jak si dva prvky máchají čumáky v bahně, zapomínají rozvíjet RPG složku. Ta jako by ve hře byla jen proto, že se to v dnešní době prostě sluší. Ještě, že ji zachraňují komunitní emblémy, se kterými je radost si hrát.
RECENZE: Dragon’s Dogma II
Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...
Recenze: Outcast: A New Beginning
„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...
Recenze: Valiant Hearts: Coming Home
Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...
Recenze: The Outlast Trials
Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...
Recenze: Tram Simulator: Urban Transit
Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...
RECENZE: New Star GP
Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...
Recenze: Classified: France ’44
Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.
Recenze: Food Truck Simulator
Máme u nás v redakci takové oblíbené rčení. A to, že simulátorů není nikdy dost! Food Truck Simulator jsme tedy s chutí otestovali. Nakonec, vývojáři z Drago Entertainment mají velmi široké portfolio simulátorů které už objevily svět, mimo jiné třeba Gas Station Simulator, který se vskutku povedl. Povedlo se tento úspěch zopakovat i v simulaci fast foodu na kolech?
