Recenze: Evil Inside

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 14.5.2021, 8:18

Publikováno: 14.5.2021, 8:18

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3054 článků

Mít k něčemu dispozice neznamená, že budu v dané kategorii automaticky hvězdou. Pokud mi příroda do kalhot nadělí hasák antického boha, bude bez filmů pro dospělé jen překážkou pro krejčího. Vytříbené chuťové pohárky ze mě nečiní dalšího Šéfa v akci, ale spíš náruživého žrouta, před nímž se ukrývá i freon lednice. A záliba pro horory nutně nevede k úspěchu na poli tvůrčí činnosti, pokud tedy mám větší ambice než obšlehnutí práce někoho druhého.

Přitom stačilo naladit tuzemskou televizní stanici a ze všech případů majora Zemana vybrat Studnu. Vhodné zpracování Brůny mohlo přiblížit český venkov zahraničním turistům a zároveň poukázat na víceúčelové využití sběrny na vody. Místo toho se však JanduSoft rozhodl adaptovat vlastní příběh. V něm je za oběť žena dvou dětí, kterou její choť poslal na onen svět ostrým expresem. V opuštěném domě tak zůstává cvrček v postýlce a dospívající Mark, který cítí morální povinnost nasadit dospělé boty a postarat se o sourozence. Zároveň by rád věděl, co se skutečně stalo. Proto se uchyluje ke spiritistické tabulce v domnění, že máti je sdílná i ve fázi rozkladu. A toho večera…

… do jímky hororového žánru padl další exkrement. Tentokrát za něj ale vděčím i tak trochu elitě ve své branži. Když Kojima a Del Toro vytvořili ukázku na psychologický horor P. T., který následně Konami odstřelilo jak zmrzačeného psa, nejspíš netušili, kolik následovníků jejich počin dostane. Z depresivních chodeb domu se stal malý kult, jehož fanatičtí následovníci ztratili soudnost a v domnění, že se stali nevolenými mesiáši, dělají ostudu jak sobě, tak žánru, který má už tak brakovou pověst. Čest výjimkám. Visage dokázala koncept vytěžit do obsáhlého příběhu, kde dům sloužil pouze jako rozcestí příběhů. Jenže Evil Inside se nehne z několika metrů čtverečních. Navíc nutí je procházet stále dokola.

Nebudu vypisovat, jak efektivně je možné naložit s prostory nemovitostí. Pusťte si první Outlast, Layers of Fear, Observer nebo už zmíněnou Visage. Vše je pouze o fantazii a zdi nemusí být hranicí, ale jen branou do dalších světů. To se k autorům, jejichž práce nestojí ani za peníze na oběd od armády spásy, nesjpíš nedoneslo. Celý děj postavili na deseti kolech, během kterých se zas a znova chodí stejným prostorem. Ano, jednou se otevřou dveře koupelny, podruhé dětského pokoje a potřetí se možná podívám na schodiště. Pro lepší zpestření vypadne elektřina nebo spadne lustr. Skutečně jsem se bál. Ovšem toho, že budu muset sterilním domem projít ještě jednou. A pak zase. A ještě.

I takto pitomě laděný koncept by šlo vhodně využít. Třeba pro vyprávění, pro proměnlivou interakci s prostředím, pro variabilní hádanky a pro desatero z kroniky o strašení. Hádám… ne, troufám si tvrdit, že průměrný fanoušek hororů by během zastřihování nosních chloupků vymyslel nespočet variací, jak zužitkovat vybavení kuchyně, hračky v dětském pokoji, zastavené hodiny v hale a kulečníkový stůl v garáži. Evil Inside nenabízí ANI JEDEN. Místo toho každý průchod použije jeden „jump scare“, který byl principem otravný už v době, kdy Hitchcock neměl dvě brady. Doporučení autorů, že hraní je lepší se sluchátky, absolutně ignorujte. Během vyskakovacích lekaček se zvyšuje úroveň hlasitosti nad únosnou míru. Primitivní snaha vytrhnout z nudy a nastupujícího mikrospánku jen usvědčuje autory z neschopnosti a zárodky atmosféry definitivně pohřbívá pod nánosem stereotypu.

Vyjma závěru, kdy dokonce musím použít oba triggery najednou, je na průchod zapotřebí jen směrových páček a tlačítka „A“. Děkuji, že byl můj ovladač ušetřen přehnaného opotřebení součástek, ale skutečně rád bych si otevřel zásuvku, prozkoumal lednici, posunul o dvacet centimetrů tágo… nic? Za tvůrce mlčky odpovídá technická kvalita hry, která se může pochlubit jen velmi hrubými modely a řadou textur, za něž by se styděl i id Software v době svých začátků. Prošpikovat titul skripty a dát jim hrany sovětského lidového vozu, chce buď odvahu nebo kapačkami dopovaný flegmatismus.

Na druhou stranu obdivuji, jak prázdnou hru lze dnes prodávat. Jakmile se začaly sypat achievementy co pár minut, bylo jasné, že titul neoplývá enormní délkou. Ale necelých 50 minut? A to jsem se snažil každé kolo znovu vše oběhnout a otevřít. Jít pouze za předvídatelným dějem, a nemít úmyslně zpomalenou postavu, je reálná herní doba poloviční. Suma 369 kachen sice není jmění irského skřeta, ale pořád jde o částku, za níž v rozvojových zemích zažijete chvíle něhy, a ještě si odvezete exotickou diagnózu pro svého lékaře. Tudíž její utracení za „demo“ je v rozporu se zdravím rozumem.

2
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nejděsivějším na celém Evil Inside je skutečnost, že si možná najde své fanoušky. Jestli i vás naláká mistrně poskládaný trailer, tak vězte, že jde o výtah z celé hry a nic jiného už vás nečeká. Naopak se připravte na nejnudnější procházku v daném žánru, která nemá absolutně nic, čím by mohla oslovit. A pokud hledáte snadný terč achievementů, raději si na měsíc předplaťte Game Pass.
25. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Thrustmaster T.Flight Hotas One

Gamepad jako univerzální ovladač všech her je nedílnou součástí herní konzole. A to už od dob, kdy připomínal spíš dálkové ovládání a značka Xbox byla hudbou budoucnosti. Ale nutně to neznamená, že není k mání lepší varianta, která vaši oblíbenou hru prodá v úplně jiném světle. V reálnějším a možná i pohodlnějším, čímž se okamžitě dostávám především k simulátorům. A rozhodně není náhodou, že v době vydání Microsoft Flight Simulatoru pro konzole Xbox Series X/S...

»
22. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: GreedFall – Gold Edition

Pokud mají rozšíření někde smysl, je to rozhodně v žánru RPG. Tituly dělající z nás hrdiny, jejichž velikosti se nikdy nebudeme rovnat, jsou živnou půdou příběhů a neotřelých dobrodružství. Ostatně takový Zaklínač by mohl vyprávět, jak se dá základní hra natáhnou pořádnými přídavky. GreedFall studia Spiders se sice nemůže rovnat s polskou trilogií, ale před pár lety překvapil zajímavým příběhem, neprobádaným prostředím a vlastní verzí kolonizace.

»
21. 07. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2021

Velkou novinkou letošního roku byla koupě závodních matadorů z Codemasters, které pod svá křídla pojala neméně známá společnost Electronic Arts. Codemasters se pečlivě starají o několik závodních her, kdy jednou z nejpovedenějších značek jsou jistě licencované závody Formule 1. Ty nám přináší rok co rok a my jsme zatím vždy byli s dosavadním pokrokem spokojeni. Nový ročník F1 2021 je ale první, který vychází pod hlavičkou EA, takže se jistě mnohým hráčům vkrádají...

»
29. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: HyperX ChargePlay Duo

Ačkoli se tomu nechce věřit, baterie tu jsou s námi už nějaké to století. A vzhledem k tomu, že je do nich soustředěna budoucnost nejen automobilového průmyslu, nejspíš nám ještě dlouhou dobu sloužit budou. Jde totiž o nejúčinnější zdroj mobilní energie, který se dokáže přizpůsobit použití a umožňuje relativně rychlé opětovné dobití. No, a právě ta poslední výhoda článků je v případě základního balení xboxových ovladačů trochu mimo.

»
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»