Xboxweb.cz

Komfort moderní doby je samozřejmostí, kterou ani nevnímáme. Slovo „zásoby“ degradovalo do pouhého obsahu lednice a symbolem tepla se staly radiátory na zdech. Je to nuda, když se netaháte se šelmami o kus žvance. Když nezačínáte den rozcvičkou se sekerou v nebližším lese a když vám mrazem netuhnou bradavky. Možná byste dokonce i přežili. Však sledujete naučné pořady a z dob dětských let vlastníte pár skautských odznáčků. Jenže cestou k přežití může být také smrt.

Pan Ash působí jako moderní Ježíš Kristus. Pokud mu tedy odeberu všechny zázraky, kterými byl opředen. Stejně jako ukřižovaný symbol, i on dostal druhou šanci. Má to však háček. Nový pán nad životem a smrtí nedává na dluh, a tak má zmrtvýchvstání omezený počet selhání, po jejichž vyčerpaní dojde k dalšímu návratu na začátek. Aby Ash nebral přežití na lehkou váhu, čeká venku jeho dcera žebrajíc o pomoc. Svět se ale trochu změnil a nikdy nekončící zima je možná tím nejmenším problémem.

Zemi postihla katastrofa, která zredukovala populaci na ohrožený druh ve velké rezervaci. Kde byl dříve jediným problémem chybějící signál mobilu, tam se nyní o moc dělí ledová královna, zužující se přírodní zdroje a netvoři, jejichž původ je stejně záhadný jako koule putující po nebi. Ash musí nutně zažehnout oheň a co nejrychleji zmapovat prostředí. Jen tak může přežít dostatečně dlouho, aby odhalil všechna tajemství a ovládnul situaci ve svůj prospěch. Jeho největším rivalem je totiž čas, který jediný získat nemůže.

Pokud u survival hry hledáte silný příběh, není kraj dědy Mráze pro vás. Jakkoliv zní zápletka zajímavě, tvůrci plošinovky Giana Sisters k její těžbě používají příbor, ačkoliv krumpáč leží opodál. Ústřední postavy jsou nezajímavé a při dialozích plácají jedno klišé za druhým. Co říct má strážce krypty, nicméně mele pantem tak často, že po čase přichází ignorace. Ta je přímo úměrná počtu opakování hry. To nejdůležitější o dřívějších událostech tak přichází během spaní, kdy se drobné flashbacky snaží usměrnit vaši představivost.

Prostoru je totiž víc než dost. Monstra by teoreticky mohla být mutací dřívějších obyvatel, čímž by děj lehce připomínal film Věc. Některým bestiím se zima stala ledovou pastí, čímž máte náznak, že nejsou plně adaptované na vzniklou situaci. V návaznosti na levitující kus horniny se ovšem zdá, že zlo nepochází z vesmíru. Navíc design statických nepřátel v mnohém připomíná Cthulhu, tak že by snad Lovecraft? Kde scénář mlčí, nechť promluví fantazie. Ale ať se příliš nezakecá.

Kde příběh tápe jak slepec lesem, tam prvky přežití drží faguli zářící do nebe. Hlad se zimou udávají rytmus jednoduchému, avšak chytrému craftingu. Lehce dosažitelné suroviny brzy zpřístupní pokročilejší nástroje, se kterými je možné lovit a těžit. Ať už jde o dřevo či zvěř, obojí lze zužitkovat do poslední molekuly. Jenže ne vámi. Abyste mohli zpracovat například kůru, musíte mít v partě osobu se zaměřením na dřevovýrobu. Že máte velké zásoby zvířecích kostí? Správný parťák z nich vytěží ještě nějaké to maso a materiál. Jen si spolupracovníky musíte najít.

Čím dřív tak učiníte, tím lépe. Přírodní zásoby se neobnovují, tudíž s posledním jelenem zaniká zdroj potravy pro danou oblast. Totéž platí o povrchových dolech a lesích. Pokud budete mít štěstí a přežijete dostatečně dlouho, logicky musíte dorazit do bodu, kdy už nebude odkud brát a hra skončí debaklem. Hledání přeživších je proto naprostou nutností. S jejich pomocí lze postavit příbytky, dílny, boudy pro vlky a improvizované zahrady. Nicméně k samostatnosti vede cesta ledová a zatraceně dlouhá. I společníci potřebují základní potřeby a rádi se postarají sami o sebe, pokud k tomu mají příležitost.

Kouzlo tkví v zásobách. Když je dostatek jídla a dřeva, parťáci se sami obslouží a rádi zajistí udržení ohniště. Se správnými předpoklady dokáží dotyčné věci i obstarat. Buď jim dáte přímí rozkaz nebo počkáte, až se dovtípí. Když je zrovna nepotřebujete na výpravě, mohou hlídat tábor nebo stavět. Tento systém funguje skvěle a dá se na něm výtečně postavit taktika průzkumu, kdy se na základně nemusíte ukázat i několik dní a ona přesto žije bez větších problémů dál. Horší je to s morálkou. Za celou dobu jsem nenašel klíč ani k jednotlivcům, natož pak k početnější skupině. Neutrální stav byl vlastně výhrou.

Jestli právě vzpomínáte na State of Decay, tak nejste jediní. Když z exkluzivní značky vyhodíte většinu prvků omezujících životnost nástrojů a zjednodušíte správu skupiny, dostanete Fade to Silence. Díky tomu je hra přístupná i méně zkušeným hráčům. Tlačením na čas zároveň vychází vstříc zkušenějším, kteří potřebují výzvu. Další podobnost se zombie hrou se dá najít v kooperaci, přicházející s prvním přeživším. Jeho pozici může zastoupit skutečný hráč, ale pouze na výpravě. I tady platí, že pomáhá primárně vám, nikoliv sobě. Větší spolupráce by rozhodně stála za obsah budoucího updatu, i když chápu, že by tak šla proti základnímu principu.

Zpočátku jsem očekával, že když padnu, bude to s rampouchem v nose a žaludkem hulákajícím metal. Zásob bylo vždy dost a díky krystalům netrpěl pravidelný příval uzdravujících lektvarů. Hrobníkem se mi tak staly střety s nepřáteli. Dva typy útoků, blok a možnost uskočit. Ash evidentně nepatřil ke speciálnímu komandu, protože souboje jsou vše, jen ne zábavné. Primitivní stealth nefunguje dobře při lovení, natož pak jako alternativa k soubojům. Skladba výstroje lehce hýbe sázkařskými kurzy, ale výraznou převahu nepřináší. A když někam jít nemáte, neprojdete tam. Třebaže svět omezuje pouze hranice celé mapy.

A tak se permanentní smrt stává přítelem. S každým restartem hry získáváte jeden bod výhody. Díky němu lze například navýšit počet respawnů nebo ihned na začátku odemknout něco z minulé hry. Body se přitom sčítají, takže čím víc umíráte, tím lépe příště startujete. Vše ostatní se opakuje, neboť svět není procedurální. Jen přeživší (a jejich přednosti) se obměňují, ačkoliv je najdete vždy na stejných místech. Abych byl upřímný, nevím, zda jde o klad nebo zápor. Každý restart mi neskutečně zvednul tlak. Ale možnost začít znova s „berličkou“ ho zase lehce snížila.

Kdyby došlo na nejhorší, je tu explorativní režim. Zdroje jsou při něm nekonečné a permanentní smrt minulostí. Také se ale nedočkáte achievementů. Oba režimy přitom využívají stejnou ukládací pozici, tudíž plán, že si nejdříve uděláte průzkum a pak s nově nabytým „know how“ přesedláte na survival, tak úplně nevyjde. Musím říct, že Fade to Silence nemá tak zajímavý svět, aby stálo za to ho zkoumat bez nože na krku. Herním prostředím je přeci jen zimní post-apo krajina, ne živoucí planeta nebo pestrobarevný podmořský svět.

Kdybych teď končil, pochválil bych deformaci sněhu, zapojení vlčího spřežení a lov. Fyzika sněhové pokrývky sice není srovnatelná s Red Dead Redemption 2, ale v rámci žánru a produkce rozhodně atakuje nadprůměr. Reaguje na stav počasí, a tak dynamicky osciluje mezi ujezděným stavem a drobnými závějemi. Tažené saně jsou řidičskou noční můrou, ale přinášejí zajímavý princip dopravy, kterému nechybí místo pro uskladnění získaných zásob. Lov pak chválím za snahu. Šípy sice mají autoaim, ale oběť po zásahu krvácí. Díky tomu dochází ke stopování a zabití. Ale já ještě nejdu k závěru.

Jakkoliv se mi primitivnost craftingu líbí, stejně jako nesmlouvavý přístup k osobním chybám a celkové zasazení hry, mezi oblíbenci Fade to Silence vysoko nebude. Zatím. Studio Black Forest Games dokázalo ve své první větší hře mnohé, vyladit technický stav však ne. Zmiňované spřežení se na nerovnostech co chvíli zasekne. To bych pochopil, kdyby přitom model saní nezačal kmitat prostorem. Nakonec skončí v divné poloze na úplně jiném místě a vy děkujete za možnost manuálního restartu jejich polohy. Jako by někdo očekával, že se to bude hodit.

Podobné problémy můžou lehce potkat ústřední postavu. Několikrát jsem se zasekl v textuře, výjimečně v modelu domu. V takovém případě musí nastat restart hry, protože postavu lze přesouvat jen mezi základnami u kouzelného krystalu. Ani pomocníkům se chyby nevyhýbají. Od nesmyslných animací až po opakované propadnutí mapou při pokusu o stavbu dílny. Tentokrát není nutný restart, stačí zadat dotyčnému jiný úkol. Musí ho ale akceptovat, což souvisí s morálkou. Výše jsem zapomněl zmínit předměty padající z nebe. U nich velice často chybí celé modely, tudíž dostanete po hlavě čímsi neviditelným. Nedostatky nedělají hru nehratelnou, ale nepříjemnou. Smutné je, že před vydáním hry většina věcí fungovala dobře.

Mám pocit, že se tvůrčí celek v závěru vývoje zaměřil především na vylepšení grafiky. Ta nakonec nepůsobí neostrým dojmem (v menu ještě lehce ano), přičemž zmizelo také dočítání textur. Bůhvíjaké grafické orgie přesto nečekejte, neboť titul nepodporuje nic, z čeho by mohl těžit bývalý Škorpion. Když zrovna obrazovku nehyzdí zrnitý filmový filtr, který přichází s pohlcením démonů, je audiovizuální stránka odpovídající původu hry. Tedy plně dostačující. Do budoucna bych doporučil upravit uživatelské rozhraní, zejména pak centrální kruhovou nabídku. Té patří tlačítko, pod nímž většinou vídáme nabídku mapy a delší dobu se na něj zvyká.