Xboxweb.cz

Každoroční souboj sportovních her s recenzenty opět vypukl a další na řadě, kdo se nás pokusí přesvědčit o kvalitách svojí hry, jsou ostřílení borci z EA Sports. Jejich série FIFA prodává milióny kusů ročně, snaží se sem tam v konceptu i něco změnit a ani aktuální ročník FIFA 19 na tom nebude jinak. Zároveň se nabízí otázka, jak jsou na tom v porovnání s konkurencí od Konami a celá řada z vás by jistě ráda také slyšela, kterou hru z této dvojice vybrat. Přiznávám, že to není snadný úkol, ale následující řádky se o něco takového pokusí.

Nejvýraznější novinkou letošního ročníku patrnou na první pohled je fakt, že EA mají aktuálně pod svou střechou nejspíš kompletní nabídku licencí na nejrůznější soutěže, jakou kdo asi můžeme mít. Ne, že by v loňském roce byla nabídka slabá, to v žádném případě, ale k dokonalosti jedna soutěž chyběla. Byla jí prestižní Liga Mistrů, na níž vlastnila práva série Pro Evolution Soccer. Bohužel pro ni, od letošního roku to již neplatí, a i Liga Mistrů je nově obsažena ve FIFA 19. Také tento úspěch dávají EA náležitě na odiv, takže celá hra začíná zápasem Ligy Mistrů, dále tu máme kolonku, která vás přímo do Ligy Mistrů přenese, můžete si zvolit fázi této soutěže, v níž si chcete zahrát jenom tak a Alex Hunter s Danny Williamsem se nadšeně účastní svých premiérových startů v této prestižní klubové soutěži. Objektivně musím přiznat, že zpracování soutěže je opravdu na špičkové úrovni, takže si svůj pohár s Plzní, Spartou nebo Slávií může vyhrát opravdu každý.

Nabídka módů je tak ještě širší a troufnu si tvrdit, že každý milovník fotbalu si zde přijde na své. Je přitom jedno, zda se chce účastnit zmíněné Ligy Mistrů, vytvořit si svého hráče, sledovat příběh nebo si ve FIFA Ultimate Team vytvořit svůj vysnění tým. Pak už není problém desítky hodin kopat do míče a těšit se z případných úspěchů nebo zlepšovat svůj herní styl, aby se úspěchy dostavily. Jako vždy nechybí propracovaný systém tréninků a výzev, takže své herní dovednosti může každý vypilovat dle libosti. Zejména doporučuji věnovat se bránění, protože to je letos opravdu jiné, ale o tom až dále.

Teď se pojďme podívat na příběhový režim. Ten je tu do třetice všeho dobrého, měl by uzavřít příběh hlavní postavy Alexe Huntera a navíc přináší hned trojici hratelných postav. Stejně jako posledně nás čeká spousta rozhodnutí, u nichž může nastat drobný problém v případě, že jste loňský ročník vynechali a příběh nehráli. Některá z nich odkazují na události z minula, takže když nevíte, oč jde, jak se máte správně rozhodnout? Nakonec tedy prostě něco zvolíte a příběh jede vesele dál. Hra vám navíc v konkrétním okamžiku nabídne doporučení, přepnout se do jiné postavy a pokračovat jejím příběhem. Je to sice dobrovolná volba, ale doporučuji ji využívat. Díky tomu si příběh všech postav vychutnáte v nejlepším možném pořadí tak, jak to tvůrci zamýšleli, což se může hodit. Spousta událostí dává naše tři hrdiny dohromady a protkávají se nejen jejich cesty, ale v případě Alexe a Dannyho dojde i na konfrontace formou zápasů. Zde je hráč postaven před nutnost vybrat jednoho z nich, za což jsem rád. Ani napotřetí se mi moc nechtělo hrát za Alexe, který mi prostě pořád není sympatický, a raději jsem volil Dannyho nebo Alexovo sestru Kim. S povděkem kvituji fakt, že ve většině zápasů opravdu o něco jde, takže je člověk hraje s větší chutí. Příběh se mi nakonec líbil a určitě si ho projdu celý.

Z herních režimů ještě stojí za zmínku FUT, což je oblíbená kartičková kratochvíle pro sběratele fotbalistů. I tady se najdou změny, největší je asi v přestavbě herních online módů. V první řadě můžete svůj tým vysílat do týdenních výzev, kde se dají získat nejrůznější odměny a nechybí ani souboje v rámci divizí, kdy za výhry a remízy body získáváte, prohry vám nějaké ty body odeberou. Dle toho pak postupujete nebo sestupujete, ale to už je taková klasika. Hodně podobně funguje i singlplayer varianta, kdy i u ní se dá prosedět spousta hodin a budovat svůj vysněný tým. Celkově online složka hry funguje báječně, a kdo chce pohodový online zážitek se spoustou hráčů, je zde na správné adrese. Nepotěším hráče kariéry s vlastním hráčem, protože v této části se zastavil čas a nic nového se zde bohužel neodehrává.

Následovat měl odstavec toho, jak je to na trávníku stejná podívaná jako loni, ale nakonec po delším hraní vylezly na povrch změny spojené s herním modelem. Bohužel ani jednu bych neoznačil za vyloženě pozitivní, i když třeba přepracovaný systém střelby by někoho oslovit mohl. Nová funkce lépe pracuje s dotykem hráčů s míčem. Střelba probíhá tak, že klasicky zmáčknete tlačítko pro střelu a vzápětí ještě jednou. Úspěch je korunován prudkou a hezky umístěnou střelou, neúspěch střelou, za kterou by se styděl i jednonohý fotbalista. Dobré je, že tuto funkci nemusíte využívat, ale silně vám to alespoň pro online zápasy doporučuji. V případě úspěšného načasování totiž zpoza šestnáctky vypálíte takovou mordu, na níž bude celý soupeřův tým nejspíš jenom koukat a zastaví ji až síť v brance. Je otázkou, zda to nebude až moc silná zbraň do online režimů, která se bude jenom těžko bránit a možná bude muset následně dojít k její úpravě.

Komu se zdála loni hra proti Ul lehká, letos by mohl být spokojen. V oblasti, kde velice přituhlo, je obtížnost. Tam kde jsem loni v pohodě vítězil, to mám letos hodně náročné a musím se opravdu snažit. Díky tomu se výhry většinou pohybují kolem výsledku 2:1, jelikož nějaký ten gól dostanu vždy. Příčiny těžší obtížnosti jsou, řekl bych, dvě. První z nich je v úvodu zmíněné bránění. To je totiž podstatně těžší, než posledně a z toho důvodu doporučuji trénink. U mě to při zápasech vypadalo tak, že jsem čekal a snažil se vykrývat prostory na přihrávky nebo se snažil postavit hráče do cesty střele/přihrávce. Aktivně odebrat míč se mi díky upravenému koliznímu systému moc nedařilo, takže lepší v mém případě bylo spoléhat na štěstí.

Druhou příčinu těžší obtížnosti bych viděl v nevyváženosti Ul. Jednou vás tlačí, gól nedá. Pak tlačíte vy a najednou tam máte gól z protiútoku do plné obrany, kde vás dva hráči vyškolí jak malé haranty. Celkový dojem z fotbalu sice není špatný a lehký příklon k simulaci tu je. Nicméně ve většině případů jsem se modlil a doufal, ať gól dám, žádný nedostanu a nakonec mám více štěstíčka, než soupeř. Musím uznat, že prvek náhody zde hraje velkou roli, protože tolik tyčí, břeven nebo nesmyslných dorazů jsem v žádném jiném ročníku nedal a neviděl.

Hodí se zmínit, že brankáři nejsou nijak hvězdní a zanechali ve mně rozpačitý dojem. Jednou chytnou neskutečnou střelu, aby následně totálně vyhořeli v úplně banální situaci (centrované míče jsou jejich noční můrou a garantuji vám, že vaší se stanou také). Ani rozhodčí nejsou lepší ani horší. Stále u nich neprojde milimetrový offisde, ale o dost více díky novému koliznímu systému pouštějí hru tělem. Ne snad, že by za každý zákrok měla být karta, ale když jsem kolikrát sledoval dění na monitoru, až jsem se divil, že to všechno prošlo a nic se nepíská, což platí i pro ruku. Trefil jsem jich spoustu, dost jich bylo i ve vápně a stejně z toho penalta nikdy nebyla. Tohle by snad hry dneška už měli v pohodě zvládat ne, když míč dokáže ruku trefit.

Kdo prahne po skvělé grafice, zklamán rozhodně nebude. Hráči vypadají skvěle a stejně tak i hromada stadionů, na nichž se může hrát. Na původním Xbox One dle mého oka došlo k mírnému zhoršení detailů trávníků a hráčů během zápasů, ale nic dramatického. Stejně tak jsou velice nepříjemné přechody světlo-stín, kdy není v danou chvíli moc vidět dění na trávníku, ale i to se dá v pohodě přežít. Zpracování všech možných licencí a vzhledů je na parádní úrovni, jak to ostatně v EA umí.

Než se vydáme směrem k verdiktu, věnuji pár řádek otázce z úvodu. Souboj Konami a FIFA má pro nás velice dobrý vliv zejména v tom, že máme možnost volby. Hromadu licencí, příběh a příklon na stranu arkády nabídne FIFA 19. Zážitek blízký fotbalové realitě, propracovaný MyClub a skvělou atmosféru nabídne konkurenční PES, i když zde nabídka licencí rozhodně není tak rozmáchlá. A to jsou podle mě ty hlavní faktory, jaké je třeba mít při výběru hry na paměti a dle vlastních preferencí vybrat tu správnou značku. Já osobně preferuji PESko, ale musím říct, že letošní příběhový režim FIFA 19 mě opravdu zaujal.