Xboxweb.cz

Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce. Povedlo se jim navázat na úspěšné předchůdce, nebo už značce dochází dech?

Svět Japonska vás uhrane

Nejprve se pojďme rychle ohlédnout za minulým dílem, který se celý odehrává v Mexiku. Ačkoli z hlediska obsahu i prezentace byl pátý díl dosud největší a nejpompéznější, samotné zpracování Mexika alespoň na mě působilo trochu fádně a některé kaskadérské kousky už byly přeci jen trochu přetažené přes vlasy. V případě šestky se chtěli vývojáři vrátit trochu do rozumnějších kolejí, byť ani tentokrát si neodpustili nějaké to nej.

Prostředí Japonska je dostatečně variabilní a působí koherentně. Přechody z města na vesnici, na pláž, do lesa či do hor jsou velmi plynulé a nerušivé, jak by to zkrátka mělo být. I když se ve hře střídají roční období, už nemusíte čekat na zimu, abyste si užili závody na sněhu díky permanentně dostupnému horskému regionu. Za mě je to trochu škoda, neboť to hře bere jisté kouzlo toho, že se k ní musíte pravidelně vracet, abyste si zažili všechno, na druhou stranu ale chápu rozhodnutí vývojářů více korespondující s dnešní uspěchanou dobou a požadavkem mladší generace na okamžitý přístup ke všemu.

Hra kromě různých ročních období nabízí také různé povrchy, na kterých lze závodit. Od klasického suchého asfaltu, přes mokré silnice za hustého deště, šotolinu, až po sníh. Různé povrchy sice poznáte ma délce brzdné dráhy či ochotě vozidla jít do smyku, nemyslete si ale, že budete muset nějak zvlášť přizpůsobovat svůj styl jízdy – stále se jedná o čistokrevnou arkádu. Jediný sníh se ze své podstaty liší více a s drahým supersportem budete notně bojovat, abyste se vůbec udrželi ve správném směru. Po přesednutí do offroadového speciálu je ale kontrola nad vozem zpět.

Zlatým hřebem otevřeného světa Forzy Horizon 6 je hlavní město Tokio, či spíše jeho esence. Smrsknout druhé největší město na světě (záleží na definici) na snesitelnou herní plochu není nic jednoduchého, nicméně Playground Games se to s drobnými výhradami povedlo. Výhrady nesměřují k hustotě vozidel, na což často novináři upozorňovali ve svých prvních dojmech – ruku na srdce, kdo by se taky chtěl prohánět úzkými uličkami či širokými bulváry v realistické dopravní špičce rychlostí, která několikrát překračuje maximální povolený limit.

Moje výhrada směřuje spíše k tomu, že Tokio působí jako provinční městečko, než pulzující megalopole. Kdyby autoři raději vsadili na esenci Kjóta, možná by udělali lépe. Na druhou stranu mě závodění i plnění jiných úkolů v této kondenzované metropoli bavilo, jen ty pohledy z dálky působí trochu smutně. Samotná mapa je ale bez nadsázky obří a i v nejrychlejším hypersportu vám bude trvat poměrně dlouho, než ji objedete celou dokola. A pokud byste se jízdou nechtěli zdržovat, je tady rychlý přesun, který je tentokrát zcela zdarma, nicméně vás dostane jen do jednou již projeté oblasti.

Radost z objevování je zpět

Ve hře máte stále co objevovat, na každém druhém rohu vás čeká minimálně cedule se zkušenostmi či kredity, případně jeden z mnoha roztomilých maskotů dané provincie. Tady musím vypíchnout příjemný detail, kdy každý maskot má obličej a po jeho přejetí se jeho výraz změní. To lze označit jen jedním slovem – kawaii. Bohužel i tentokrát se vývojáři rozhodli některé cedule umístit na obskurní místa, kam nestačí jen dojet, ale dost často musíte najít způsob, jak dostat auto do vzduchu a ceduli “sejmout” v letu. Upřímně, tohle už si mohli vývojáři odpustit, není to alespoň z mého pohledu ani tak zábavné, jako spíš frustrující.

Zastavit se musím také u modelu odměňování, který je stále stejný. Stejně jako v minulých dílech, i v šesté iteraci dostáváte odměnu prakticky za cokoli, co ve hře uděláte. Někam dojedete? Odměna. Uděláte drift? Odměna. Povede se vám trojité salto s pěti vruty? Odměna. Přiberete během jízdy pampelišku rostoucí u krajnice? Odměna.

Ačkoli jsem tento systém měl v předchozích hrách rád, už by možná bylo na čase přeci jen trochu ubrat. Pokud během prvních pár hodin dostanu za obyčejnou jízdu po světě nejen pár kosmetických doplňků a samolepek na auto, ale také hned několik sporťáků, je to za mě špatně. Nemluvě o stále přítomných kolech štěstí, které sice už nehrají tak prominentní roli jako dříve, ale přesto bych si hru bez tohoto nepokrytě hazardního prvku dokázal s klidně představit.

Odměna prakticky za každý „prd“, co ve hře uděláte, je kovanou součásti DNA Forzy Horizon. V šestém díle máte rovnou dva sběratelské deníky, kde získáváte odznáčky. Odměn je doslova přehršel a jediný důvod, proč deník otevírat, je to, abyste si vyzvedli odměnu. Rozdělení do dvou deníků dává z herního pohledu smysl – jeden se soustředí na závodní a kompetitivní složku hry, druhý zase na objevování Japonska a jeho automobilové kultury.

Vyladit postup hry tak, aby byl uspokojivý a přirozeně náročný, je těžký úkol. Playground Games se to ale ve Forze Horizon 6 podle mě příliš nepovedlo. Rozumím hlasům, že vysoká náročnost a důraz na grind dnešním hráčům příliš nevoní, na druhou stranu jsem měl během hraní pocit, že jsem odjel jen pár závodů a splnil hrstku výzev po cestě k nim a hned mě hra začala bombardovat s tím, ať splním výzvu pro další náramek.

Nemluvě o tom, že i když hra poznala, že se do plnění dalších výzev zrovna nehrnu, a nabídla mi možnost nezobrazovat nabídku dalších závodů ihned po protnutí cílové pásky, přesto jsem tuto nabídku musel neustále zamítat. Osobně bych si dovedl představit pomalejší postup hrou, aby zisk dalšího náramku festivalu Horizon byl zaslouženou odměnou, a ne jen nutností pro odemknutí další nálože ikonek na mapě. Výjimkou je až poslední zlatý pásek, kde naopak budete muset splnit vesměs všechny dostupné závody a k tomu ještě přidat hezkou řádku kaskadérských kousků, bez kterých je postup do finále hry nemožný.

Automobilová kultura festivalu Horizon

Autoři tentokrát kladou větší důraz na automobilovou kulturu a přirozenou tvorbu komunit. Na vybraném místě můžete například zaparkovat své auto a jen tak se s ním chlubit před ostatními, jiné hráče můžete vyzvat na rychlý závod nebo si s nimi zazávodit v rámci závodu na rovince na letišti. Vzhledem k tomu, že jsem měl do hry přístup ještě před oficiálním vydáním, nemohu s klidným svědomím říci, jak budou hráči na tyto novinky reagovat, nicméně vývojáři jim jdou rozhodně kupředu. Ačkoli není Forza Horizon 6 stejnou oslavou automobilové kultury jako třeba Gran Turismo 6, potenciál tady rozhodně je.

Forza Horizon 6 se snaží oživit automobilovou kulturu, nicméně místo zajímavých a hodnotných informací o autech se nejčastěji dozvíme „wow, tohle je extrémně vzácný kousek, na silnici jich jezdí jen pár“. Takhle lásku k automobilům vybudujete jen těžko. Je pravda, že v některých situacích mě hra překvapila náloží informací o nějakém konkrétním voze, to se ale na můj vkus stávalo jen výjimečně.

Automobilů je ve hře tradičně přehršel, konkrétně více než pět set padesát, přičemž nechybí jak modely světoznámých automobilek, tak i menší značky či experimentální vozy. V rámci předplatného a DLC navíc budou postupně přibývat. Co se týče výběru konkrétních modelů, tady už jsem trochu rozpačitý. Mladší fanoušek automobilů nejspíše bude spokojen, ten zkušenější ale bude marně hledat některé své oblíbené starší kousky, které by se ve výběru rozhodně neztratily.

Autoři vsadili spíše na to nejvýkonnější, co každá značka může nabídnout, přičemž prim hrají „jednorožci“ a „one of a kind“ vozidla, která na běžných silnicích nemáte šanci potkat. Tady vidím jednu z promarněných příležitostí – vozovému parku by slušel pestřejší výběr dostupných vozidel, která jsou pro větší množství lidí dosažitelná a nebo je už někteří z nás vlastní.

Druhá promarněná příležitost se ukrývá ve výběru zpravidla těch nejvýkonnějších vozidel dané značky. Kupříkladu ve výběru BMW prakticky nenajdete jiné modely, než ty z řady M, což mi přijde jako škoda. Nemluvě pak třeba o absenci vice vozidel i velkých značek, jako je třeba Peugeot. Třetí, a možná tu největší promarněnou příležitost, je bezpochyby absence většího počtu vozidel typu kei. Kdo by nevěděl, o co se jedná – ve stručnosti jde o vozidla splňující přísnou technickou specifikaci, která má zaručit jejich cenovou dostupnost a nízké provozní náklady, přičemž vozidla tohoto typu jsou pro Japonsko typická a v zemi vycházejícího slunce velmi oblíbená.

V nabídce se nachází na můj vkus poměrně málo vozidel typu kei, což je bezesporu škoda, protože určitě mají co nabídnout. Za všechny absentující můžu jmenovat třeba Hondu S660 nebo Suzuki Jimny. Suzuki vůbec nepochopitelně zcela chybí, přitom takový Swift Sport se do Forzy určitě hodí. Alespoň vývojáři nezapomněli přidat do hry Toyotu Corollu AE86, neboli Trueno, což bych jim patrně nejen já neodpustil (pokud neznáte anime Initial D, urychleně si doplňte vzdělání).

Auta až na prvním místě

K vozidlům rozšiřujícím vaši sbírku se můžete dostat pěti způsoby – v kole štěstí, jako odměnu, nákupem v autosalonu, za výhodnou cenu na otevřené mapě (a často i s nějakým tím vylepšením k tomu) či skrze aukci. Během prvních hodin hraní prakticky nemáte důvod auta kupovat nová nebo je dražit v rámci aukce. Každou chvíli totiž dostanete nový vůz v rámci nějaké odměny, nemluvě o balíku aut, která se pojí s hraním předchozích Forza titulů nebo získaných skrze nákup prémiové edice. Zajímavé jsou také nákupy vozidel, na které narazíte v otevřeném světě – ty jsou k dispozici se slevou a prakticky vždy jsem takové auto koupil, jakmile jsem na něj narazil. Často se totiž jedná o zajímavé kousky.

Návratu se dočkaly staré známé autovraky vozidel ze stodoly, které fungují stále na stejném principu. Ve fialově vyznačené oblasti najdete opuštěnou stodolu, kde vám v rámci animace postavy něco o autu řeknou a po „rekonstrukci“, která nějaký čas trvá, ho najdete ve své garáži. Nově auta ze stodoly doplňuje také kratší seznam zajímavých vozidel, se kterými můžete odjet ihned, pokud je v otevřeném světě najdete. Jako nápověda vám přitom slouží fotografie lokace, kde se nachází. Nemějte strach, zpravidla jde o výhled na světoznámou památku či na dominantu okolí.

Velký potenciál skýtala Forza Horizon 6 v rámci tuningu, který zaujímá v japonské automobilové kultuře prominentní místo. Co se týče výkonnostního tuningu, tady je vše v pořádku a auto si můžete vyladit v rámci arkádového jízdního modelu k obrazu svému poměrně do detailu. Promarněná příležitost je ale ve vizuálním tuningu, který je vesměs stejný, jako u předchozích dílů – jinými slovy tři nárazníky, dva spoilery a šlus. To je škoda vzhledem k tomu, že japonští automobiloví nadšenci umí svá vozidla změnit k nepoznání (za všechny zmíním jen Liberty Walk a či kulturu Kaido).

V rámci tuningu jsem neváhal a upravil si jedno z kei aut ve hře – Hondu Beat. Dvoulitrový motor, závodní součástky či desetistupňová převodovka udělala z malého vozidla solidní bestii z kategorie S2. Vzhledem ke škálování obtížnosti většiny závodů podle vašeho auta jsem si ale svou „kapesní raketu“ moc neužil, neboť všichni ostatní v závodě měli podobně rychlá auta. V rámci tuningu jsem zkoušel vylepšit také legendu v této oblasti, Mitsubishi Eclipse. Tady bylo možností úprav o poznání více a pokusil jsem si vyhrát i s vizuální stránkou v editoru, ale bohužel nemám tolik talentu a času, aby byl výsledek k světu.

Hudba nadprůměrná, grafika přímo skvostná

Hudební stránku pochopitelně nelze opomenout, ostatně výrazný soundtrack celou sérii charakterizuje. Zatímco první Forza Horizon je stále nedostižným etalonem, šestý díl na tom rozhodně není špatně. Vývojáři slibují dosud největší soundtrack, ve kterém nechybí třeba Calvin Harris či Linkin Park. Potěšila mě také přítomnost stanice zaměřené čistě na japonský pop, rock a také metal – skupinu BABYMETAL jsem na playlistu rozhodně nečekal a jsem příjemně překvapen. Mimochodem, na čistě japonské stanici i hlasatelka mluví japonsky, což je za mě jednoznačně palec nahoru.

Stále ale podle chybí soundtracku ty správné “vypalovačky”, které by z hraní udělaly nezapomenutelný zážitek, podobně jako z jedničky. Pokud si ale při hraní chcete soundtrack vychutnat, čeká vás možná až příliš dlouhé ladění zvuku v nastavení – zvuky motoru zkrátka hrají prim. Osobně bych také uvítal trochu toho eurobeat, třeba v podání Davea Rodgerse či Tsuko G., což se tady přímo nabízí. Schválně si zkuste pustit při závodění například skladby jako Deja Vu či Gas Gas Gas a v tom by byl čert, pokud byste nejeli rychleji. Ostatně podívejte se například na trailer níže, který jeden z fanoušků obohatil právě o eurobeat.

Hodnotit zvuky jednotlivých automobilů dost dobře nemohu, neboť jsem nikdy na vlastní uši neslyšel, jak zní třeba takový Lamborgihni Revuelto ve vysokých otáčkách, nicméně si troufnu tvrdit, že veškeré zvuky působí autenticky. Dobře zní i detaily, jako je pískání gum či nárazy kamínků do kapoty při jízdě na šotolině, v tomhle ohledu si není moc na co stěžovat.

Co jsem prozatím nezmínil, je grafická stránka hry. Tady totiž není moc co dlouho řešit – je zkrátka úchvatná. Čekal ale někdo něco jiného? Ať už se budete prohánět rýžovými poli v offroadovém speciálu, driftovat z vrcholku hory pod sakurami, uhánět po dálnici centrem Tokia v supersportu nebo si jen tak objevovat zapadlá zákoutí a vesničky ve vašem oblíbeném autě, hra bude takřka vždy vypadat dobře. Na výběr máte možnost z rozlišení 4K při 30 fps, nebo pak 60 snímků, ale s dynamickým rozlišením. V kvalitě jsem nijaký propastný rozdíl nezaznamenal, rozhodně ne takový, abych kvůli němu obětoval 30 snímků za sekundu. Kvalitu obzvláště oceníte ve fotorežimu, v rámci kterého si můžete s výsledným snímkem poměrně vyhrát. Ale ani v případě, kdy si nebudete chtít nastavovat čas, clonu či barevné podání, je velmi obtížné pořídit vyloženě špatný snímek.

Možná trochu opomíjenou novinkou bude pro mnoho hráčů režim autonomního řízení vozidla. Hlasová asistentka Anna totiž kromě tipů, kam se vydat dále, umí nově také převzít kontrolu nad vozidlem a dopravit ho na vyznačené místo na mapě, třeba k dalšímu závodu. Společně s tím můžete kameru přepnout do filmového režimu, který během jízdy střídá efektní záběry, díky čemuž se můžete kochat nejen vybraným vozem, ale také dechberoucí krajinou. I když možná může znít divně přítomnost autonomního řízení v závodní hře, přeci jen pokud se třeba chcete jen najíst nebo si odskočit, a zároveň zůstat ve hře, dává mi přítomnost tohoto režimu smysl.

Nýmandem jste v příběhu jen chvíli

Forza Horizon 6 klade mnohem větší důraz na příběh a cutscény při každé relevantní příležitosti. Za mě je to rozhodně krok správným směrem, tedy k prvnímu dílu, byť na můj vkus by jich mohlo být o poznání více a určitě je zde promarněná příležitost. Rozhodně nečekejte žádné hollywoodské výkony a vycizelované dialogy – tady každá druhá věta šustí papírem.

A víte co? Nevadilo mi to. Nejde o žádné dlouhé pasáže a nikdo se z Forzy Horizon 6 nesnaží dělat filosofické dílo hodné antických myslitelů. Je to ale rozhodně lepší varianta, než vysílačkové monology, které nutně začnou být po čase otravné. Tady jsem tendenci přeskakovat dialogy neměl, a to i díky české textové lokalizaci. Té se občasná chyba nevyhne a tu a tam zazlobí volba gramatického rodu, ale to se dá s klidem odpustit vzhledem k tomu, že díky češtině je hra přístupnější i mladšímu publiku.

Pár slov musím ztratit také směrem k tvorbě postavy. Ta je jednoduchá a řádně inkluzívní, přičemž nechybí ani výběr zájmen či celé řady prostetických končetin. Osobně pak kvituji, že mi hra nebrání vytvořit blonďatého bělocha, což není u všech her standard (dívám se tvým směrem, Need for Speed Heat). Vše související s vaším charakterem si ale v průběhu hry můžete upravit, takže na něm vlastně ani tolik nezáleží.

Pokud jde o úpravy, máte kromě možnosti nakupovat nemovitosti i poměrně volnou ruku v tom, jak si je upravíte. Konkrétně si můžete své garáže přizpůsobovat dle libosti a vystavit si do nich i vaše oblíbená vozidla, přičemž ostatním hráčům můžete dovolit, aby do vašeho autobrlohu nakoukli a obdivovali jej.

Adrenalin v každé zatáčce

Samotné závody probíhají víceméně podle stále stejného scénáře: na začátku vám všichni výrazně ujedou a třes závodního pole doženete až v polovině závodu. Zhruba ve třech čtvrtinách se dotáhnete na vedoucího závodníka, který přijde o svou neférovou výhodu a stejně jako všechny vozy řízené AI začne brzdit prakticky do každé zatáčky. Pokud nic výrazněji nepokazíte, zpravidla dojedete pohodlně na prvním místě.

Řeč je samozřejmě o střední obtížnosti, ale můžete si ji i snížit či zvýšit, případně si povypínat různé asistenty a berličky pro větší odměnu a požitek z řízení. Možností je i zapnutí poškození, a to nejen toho kosmetického, ale také i takového s přímým vlivem na hratelnost. Nepočítejte sice s tím, že byste po jednom nárazu skončili s autem na totálku, stále dostanete jen pomačkané plechy a uražená zrcátka, nicméně po několika silných nárazech už vám z vozidla zbyde jen vrak, který se sotva vyšplhá na cestovní rychlost. V případě příběhových závodů máte také možnost zapnout si jednodušší průběh, díky kterému prakticky nemáte šanci prohrát, což ocení především mladší hráči. Forza Horizon 6 je především oddychová arkáda, férovou výzvu zkrátka hledejte jinde.

Co si ale rozhodně užijete, je pocit rychlosti. Dojem toho, že se řítíte po silnici nadpozemskou rychlostí, zvládli vývojáři vystihnout takřka dokonale a z mého pohledu se jedná o vůbec nejlepší vystihnutí rychlosti v arkádových závodních hrách za poslední dobu. Zatímco u většiny her nemáte pocit, že jedete rychle, a neustále držíte prst na plynu, ve Forze Horizon 6 jsem se nejednou přistihnul, že jsem si říkal, že bych možná měl trochu přibrzdit, a to moje rychlost nebyla nikterak závratná. Tady odvedli Playground Games fenomenální práci.

Některé závody si lze značně zjednodušit tím, že nebudete poslouchat doporučení hry. Aston Martin Vulcan na nelegální pouliční závod z velkého kopce na mokru? Ano, můžete vyhrát, ale pořádně se zapotíte. Když ale budete doporučené vozidlo hrou ignorovat a vyberete si něco pomalejšího s lepší ovladatelností, dokončíte závod na prvním místě v suchém triku.

Soupeři občas mají tendenci podvádět, někdy více okatě, jindy naopak lehce skrytě. Nejvíce je nevyrovnanost vidět na startu závodu, kdy vás i totožná auta předjedou jako vystřelená z praku a chvíli trvá, než je stihnete dojet. Naopak ale, kde AI stále ztrácí ve prospěch hráče, jsou zatáčky, kde takřka při každé jen trochu větší zákrutě má umělá inteligence tendenci brzdit více, než je zdrávo. Vyšší obtížnosti jsou už poté jen o tom, že musíte zajet takřka perfektní závod, přičemž dostanete jen jednu či dvě šance na vítězství, a pokud je nevyužijete, máte smůlu.

Nové závody typické pro Japonsko

V rámci závodů najdete ve hře dva základní typy – za jeden získáte body Horizon pro postup v příběhu, což jsou klasické sprinty, okruhové závody, offroad souboje či drag, ty druhé vás naopak odmění speciálními body v rámci Discover Japan a dostanete je za pouliční závody, touge (jízda z kopce dolů co nejrychleji a nejefektivněji proti jednomu soupeři – opět jsme u Initial D) či za speciální mise.

Ty zahrnují třeba pomáhání Yujimu s dopravou vozů do dílny, focení aut za předem daných podmínek, absolvování jednodenních výletů po Japonsku s Mei nebo za doručování jídla hladovým zákazníkům. Zrovna vedlejších aktivit by mohlo být určitě více a není vyloučeno, že časem budou přibývat. V rámci herního světa můžete narazit také na nástěnné malby od několika světových umělců. S těmi marketingový tým natočil i povedenou minisérii, v rámci které s nimi cestuje po Japonsku, a která je k dispozici na YouTube.

Co musím pochválit, je šestice různých pohledů na vaše auto – zpoza volantu, za volantem s budíky vepředu, z kapoty, z nárazníku, tradičně zezadu a trochu vzdálenější pohled zezadu. To je na závodní hry vcelku nadstandardní výběr a jistě si každý přijde na své. Já například preferuji pohled zezadu a potěšila mě vzdálenější kamera. Občas se ale rád přepnu do pohledu z kabiny, kde mě naopak z imerze vytrhuje neustálé ručkování mé postavy a také to, že netahá za ruční brzdu, takže i pohled jen na budíky mi plně vyhovoval.

Alespoň ze začátku jsem se zaradoval, že Forza Horizon 6 udělala krok zpět a vsadila na usedlejší kartu. Samozřejmě cool intro, které je plné rychlých aut a kaskadérských kousků zůstalo, byť shození vámi řízeného auta padákem z nákladního letadla na úbočí aktivní sopky už se naštěstí nekoná. Netrvalo to dlouho a Forza Horizon 6 ukázala, že to s umírněným přístupem rozhodně není tak žhavé.

I když závod s obřím Gundam mechem Chaser Zero je zajímavý, asi bych si ho dokázal odpustit, možná i proto, že zrovna mánie okolo Gundam robotů je část japonské kultury, která mě ze židle zrovna nezvedá, byť v Japonsku je oblíbená už od 80. let minulého století. Na druhou stranu se jedná o jediný „úlet“ z hlediska extrémních promo akcí, jejichž absolvování je nutné pro zisk dalšího festivalového náramku. Ostatní akce jsou na poměry série Forza Horizon spíše usedlé, možná až konzervativní. To ale rozhodně není na škodu.

Závěrečné hodnocení

Pokud jste se těšili na výrazný posun kupředu, musím vás zklamat: Forza Horizon 6 je jen další Forza, akorát tentokrát v Japonsku. Musím ale dodat, že po čertech zábavná Forza. Zapomeňte na možná trochu nudný a přehlcující pátý díl, Forza Horizon 6 má totiž mnohem blíže ke čtvrtému dílu ze Skotska, který osobně považuji za vrchol série. Ačkoli hra nemá atmosféru prvního dílu či uvolněnost toho druhého, jedná se o skvělý přírůstek do série, který si stojí za to zahrát.

Forza Horizon 6 přidala i ubrala na těch správných místech a můžu s klidem konstatovat, že Playground Games splnili fanouškovský sen o Forze z Japonska do posledního puntíku. Co už se ale na hře začíná lehce podepisovat, je její mírná vyčpělost a vyčerpání vývojářů, kteří už pošesté opakují to samé. Sice se říká, že by se nemělo opravovat něco, co není rozbité, na druhou stranu šestkrát ta samá písnička už taky není zrovna to pravé ořechové. Otázkou tedy zůstává, jak dlouho ještě budou moci vývojáři úspěšně na tento koncept sázet, než se definitivně přejí i těm nejskalnějším fanouškům. S jistotou ale mohu říci, že tentokrát to ještě není.