RECENZE: Gears of War 4
Gears of War je pojem, který ve světě konzole Xbox má nejen svou historii, ale také velmi dobrou pověst. Vždyť právě tato značka spojila své síly s tehdejším Xbox 360 a vytvořila si obrovskou hráčskou základnu. Společně s Halo se pak stala tváří konzole Xbox. I já jsem s ní strávil nespočet hodin a skvěle se u ní bavil. Vůbec jsem proto neváhal, když se naskytla možnost zahrát si čtvrté pokračování, které mimochodem vychází téměř deset let od vydání dílu prvního.
Od původní trilogie se chce Gears of War 4 odlišit hned v několika směrech. Tím nejzásadnějším je změna vývojářského týmu, kdy legendární Epic Games nahradili kluci a holky z The Coalition. Není to však jejich první hra z tohoto univerza, jelikož loni si střihli remaster původní hry a ten se jim opravdu povedl. Druhou novinkou je nový hlavní hrdina a tým kolem někoho, i když u toho hrdiny není slůvko nový asi úplně na místě.
Marcus Fenix a Anya Stoud k sobě měli v původní trilogii hodně blízko a po závěrečných titulcích třetího dílu plánovali společnou budoucnost. Tato budoucnost se nakonec promítla do jejich syna Jamese Fenixe (kamarádi mu říkají JD), který jde ve stopách svého otce, a autority mu nic moc neříkají. Náš příběh se odehrává 25 let po skončení třetího dílu, kdy jsou „plápolaví“ a Locusti zničeni za cenu toho, že lidstvo dále nemůže používat imersní paliva. Vlády se ujímá COG a snaží se vést zbytek lidstva, který na planetě Sera ještě zůstal. Ne všem se líbí žít pod nadvládou COGu, takže tito obyvatelé se vyčlení jako odpadlíci.
Do skupiny odpadlíků patří i JD a jeho kamarádi Del s Kait, kteří útočí na základy COG, kde se snaží získat věci a techniku potřebné k přežití. Hlavním nebezpečím není jenom počasí ve formě krutých vichřic, ale také kancléřka. Té se počínání odpadlíků pranic nelíbí, takže se proti nim snaží zakročit. Posílá své roboty s drony, což jsou v první části hry naši hlavní nepřátelé. Jednoho dne přepadne osadu odpadlíků něco, co už by vlastně vůbec nemělo existovat a unese všechny obyvatele vesnice, tedy kromě našich hlavních hrdinů.
Víc z příběhu už nechci prozrazovat, aby si ho každý mohl dostatečně užít a vychutnat všechny dějové zvraty a objevy. Tvůrci toho po stránce příběhu přichystali dost, i když se drží v zajetých kolejích série, což však není vůbec na škodu. Příběh plyne jako voda a ani mi nepřišlo, že jeden akt střídá druhý. Asi tak v prostředku hry se děj trochu zpomalí a objevů není tolik, nicméně pak se zase pořádně rozjede. Navíc si příběh po vzoru starších dílů můžete užít v co-op hraní přes internet, lokální síť nebo na rozdělené obrazovce. V případě splitscreenu počítejte s omezeným rozhledem, jelikož obraz při tomto hraní není širokoúhlý.
To samé platí i pro hratelnost. Na začátku se podíváme do minulosti a pak hurá na roboty a další nepřátele, kteří se na nás budou ve vlnách řítit. Tempo, jaké si pamatuju, a které se mi tak moc líbilo v předchozích dílech, je zde zachováno a na první pohled se zdá, že se hra nikam moc neposunula. Otázkou je, jako moc to bylo třeba a za sebe říkám, že jsem stále spokojen. Těšit se můžete na epické momenty (nezapomenutelná zběsilá jízda na motorce) a hlavně souboje, které z vás v mnoha případech dostanou to nejlepší. Nenechte se ukolébat počáteční lehkostí, s kterou hru na normální obtížnost budete procházet. Postupem času začne přituhovat a smrt se bude o slovo hlásit stále častěji. Je to dáno nejen druhem (Locusti mi přišli chytřejší než drony a roboti) a počtem nepřátel, ale i jejich inteligencí. Umí se skvěle krýt a občas vás dokážou zaskočit promyšleným útokem z blízka. Od posledně se příšery naučily pár nových triků, takže pozor na ně.
Akce je stále stejně intenzivní a zbraně stále stejně smrtící. Do sbírky se nám díky robotickým nepřátelům dostalo pár nových kousků a i ty si jistě brzy zamilujete. Nic však nemůže nahradit starý dobrý Lancer s řetězovou pilou a kupou nábojů. Občas se nám dostanou do ruky zbraně opravdu velkého kalibru, takže když takovou najdete, rozhodně si dobře promyslete, jestli ji použít hned, nebo se s její pomocí vysekat za chvilku z ještě větší šlamastiky. Taková vrhačka výbušných torpéd nebo kotoučů z pily dokáží napáchat velkou paseku. Za zmínku stojí i dvouhlavňová brokovnice, kterou si oblíbily roboti. Mimo zbraní na dálku se změnil hlavně boj zblízka. Pila na Lanceru funguje pořád stejně dobře, nyní však přibyla možnost nepřítele omráčit nebo přímo zabít, pokud se k němu přiblížíte, nebo ho skokem přes překážku kopnete (pozor, tohle dělají rádi i nepřátelé). Žádný velký stealth však nečekejte. K tomu náš hrdina konečně nemusí překážku překonávat nadvakrát, ale díky novému pohybu pro překonávání překážek to zvládne napoprvé. A to sem ještě zapomněl zmínit, že i v kampani si užijeme herní mód Horda, kdy musíme dané místo bránit proti třem nájezdům nepřátel. Jak to celé probíhá, najdete v části věnované multiplayeru.
Jednotlivá prostředí, do nichž se vypravíme, jsou hodně rozmanitá a díky Unreal Enginu 4 i lahodou pro oko. Podíváme se snad úplně všude, kdy se začíná v hezké vesničce s tekoucím potůčkem, dále pokračujeme přes průmyslová města s velkými otevřenými prostranstvími a postupně se budeme prokousávat snad až k jádru země. Grafika je opravdu dech beroucí a nabízí nespočet scenérií, které se vám vryjí do paměti. Gears of War 4 by mělo po této stránce uspokojit každého, přeci jenom nabízí FullHD rozlišení s 60 FPS.
S grafikou jde ruku v ruce i nová fyzika, takže při přestřelce se drobné předměty rozbíjí (taková kuchyň je pak plná kde čeho) a křehké úkryty berou za své. Dávejte si proto dobrý pozor, kde se schováte. Navíc zničení některých úkrytů způsobí další potíže, protože z nich může třeba něco nebo někdo vylézt. Level design se však povedl, úrovně dávají smysl a navíc hezky vedou. Moc volnosti nám sice nedovolí, což je ovšem daň za hodně intenzivní hratelnost. Technická stránka tak dopadla na výbornou, a pokud hledáte nějaký zápor, jeden by se našel. V jedné části se mi při zběsilém útěku povedlo zemřít, ale v tu chvíli jsem doběhl, kam jsem měl. Hrdina tedy zemřel, nicméně hra nevěděla, co si s celou situací počít. Vyřešit to musel reset k nejbližšímu checkpointu. Stalo se mi to za celou dobu jenom jednou, takže z toho rozhodně nebudu dělat vědu. Navíc v den vydání dorazí Day One patch a ten podobné drobnosti jistě hravě odstraní.
No a teď nadešel ten správný čas podívat se i na multiplayer. Ten bylo o něco těžší otestovat, jelikož servery v době psaní ještě úplně nefungovaly, ale to nevadí. Začal jsem zkoušením snad toho nejoblíbenějšího módu, kterým bezesporu je Horda ve verzi 3.0. Ta nabízí stejné mapy, jako ostatní multiplayerové módy, ale jinou hratelnost. Hlavním úkolem je přežít vlny nepřátel, jež se na nás postupně valí. Oproti dřívějšku si můžeme zvolit jednu z pětice herních tříd (Enginner, Heavy, Scout, Sniper a Soldier) a tu podpořit nějakou kartičkou vhodnou pro mód Horda. Ano, GoW 4 se nechalo inspirovat Battlepacky a i zde tak můžete své snažení podpořit kartičkou pro daný herní režim.
Další věcí v Horde je možnost připravit na nepřátele překážky a zbraně. Ty sice nevydrží všechno, ale při správném rozmístění vám hned tak někdo nevběhne do zad, anebo mu třeba takový kulomet pěkně pocuchá fasádu. Všechny prvky opevnění a zbraně navíc získávají zkušenosti a postupem hrou, když vám tedy vydrží, se zlepšují. Hordu je možné hrát jak přes internet, tak lokálně po síti nebo ve splitscreenu na jedné konzole. Všechno hezky fungovalo, takže o zábavu v tomto směru je jistě postaráno.
Zapomenuto nebylo ani na ty, kteří vyznávají spíše klasické multiplayerové zápolení. Nabídka map zatím čítá deset kousků nejrůznějších prostředí a rozvržení a stejně jako Horda i zde můžete svého zabijáka podpořit nějakou tou kartičkou. Výběr herních módů čítá dohromady osm možností jak se vyřádit a mimo klasik typu Deatmatch nabízí i zajímavější kousky jako třeba Dodgeball (každé zabití soupeře oživí jednoho spoluhráče) nebo Guardian (zabijte nepřátelského velitele, čímž zamezíte respawnu nepřátel a pak už je snáze „doklepnete“). Matchaking vypadal rychle a stabilně, uvidíme při plné zátěži. Pro pořádek se sluší podotknout, že v zájmu zachování rychlosti hry multiplayer část neběží ve FullHD, ale to jistě vývojářům promineme.
Kampaň s multiplayerem jsme se prošli, takže by nás měl čekat konec recenze. Před tím se ale podíváme na ještě jednu novinku, která sice úplně nesouvisí se hrou, ale to nevadí. Gears of War 4 podporují funkci Xbox Play Anywhere, kdy koupě digitální verze hry (na placky bohužel nefunguje) umožňuje hraní jak na Xbox One tak na PC s Windows 10. Zkušenosti s touto funkcí mám jenom pozitivní. Hrajete si takhle pěkně na Xboxu a když někdo jiný potřebuje na televizi, nemusíte pouštět stream do PC, který navíc tak trochu degraduje grafiku. Hra se automatický uloží do cloudu, vy si sednete k PC, hru pustíte a pokračujete přesně tam, kde jste na Xbox One skončili. Stejně to pak samozřejmě funguje i obráceně. Ovládat hru na PC můžete buď pomocí gamepadu, nebo kombinací myši a klávesnice. Fungovat má i crossplay hraní (kampaň i multiplayer), což se však vzhledem k omezené funkčnosti serverů nedalo moc vyzkoušet a nemůžeme tak potvrdit nebo vyvrátit, jak hra reaguje na to, když hráč na Xbox One hraje s gamepadem a proti němu stojí někdo s myší a klávesnicí. Každopádně funkce skvělá a za tento krok Microsoft rozhodně chválím.
Verdikt
Gears of War 4 jsou skvělou hrou a absolutní hodnocení si bez diskuze zaslouží. Nabízí ty pravé epické momenty, dějové zvraty, kooperativní hraní a další hodiny můžete strávit v multiplayeru. Horký kandidát na letošní hru roku a já vám zaručuji, že kdo koupí, neprohloupí. Gears of War 4 jsou povinností pro všechny hráče a fanoušky na Xbox One.RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.