Xboxweb.cz

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

Začíná to nevině a možná jsou podobné chvilky vlastní i vám. Neznámý muž pospíchá za svou láskou. Už se nemůže dočkat té, za níž by dal život a v duchu přemýšlí, jak zbytek dne transformovat do neopakovatelného zážitku. Jenže přitom upřeně sleduje mobil. Jeho pozornosti tak naprosto ujde přijíždějící vůz. S ním přichází neodvratná srážka, korunovaná probuzením v neznámém světě. Je snad mrtvý? Kdo je ta tajemná osoba před ním? Otázek je více než záchranných lodí ve Středozemním moři a vousatý hrdina se dozvídá jediné: „Jsi nový správce hřbitova, tak se snaž a možná se vrátíš domů“.

Nepozorného a sraženého milovníka vlastně ani nic jiného nezajímá než jak se vrátit domů. Jenže to ještě netuší, že trčí v jakési formě středověku. A co víc, na rozdíl od kapely Premier, on se neučil v mládí hrobařem. Ke vší smůle má ale i krapet toho štěstí, protože hřbitov obývá mluvící lebka Garry, která ho ochotně do základů zpracování lidských ostatků zasvětí. Takto začíná první list tlusté bichle, jejíž listy si do jisté míry napíšete sami. Součástí hřbitova je totiž kostel, k jehož otevření je třeba zvelebit hroby. To se neobejde bez přispění lidiček, žijících v blízké vesnici. A pak je tu inkvizice, která si z kacířů dělá ohnivé pochodně, kolem kterých hlasitě oslavuje svou výjimečnost. Takže mi věřte, že podnikat v takové době není jen tak.

Hříčku Graveyard Keeper je trošku náročnější zaškatulkovat do určitého žánru. Podle autorů jde o hrobařský simulátor, s čím úplně nesouhlasím. Kdyby totiž lidé ukládající těla do země žili tak, jako hrdina hry, potřebovali by alespoň pět svých klonů, sekretářku, osobního finančního poradce, a především hodně dobrého chiropraktika. Titul je spíš simulátorem devíti řemesel, s primárním zaměřením na hřbitov. Aby byl totiž středověký hrobník úspěšný, musí zvládat navíc opracování kamene, těžbu a zpracování dřeva, anatomii lidského těla, stavařinu, vaření, zemědělství, hlásání slova božího a v neposlední řadě obchod.

Z výše zmíněného tedy jasně plyne, že srdcem hry je práce, práce, crafting, práce a pak trocha toho odpočinku. Nejdůležitější je samozřejmě hřbitov. Hroby si žádají opravy, volná místa vyčistit od divoké flory a až přijde ten správný čas, kdy vše bude jak z magazínu „Vášnivý nekromaniak“, přijde svatý muž a otevře kostel. Úkol, vypadající na pár minut, je hlavní tepnou téměř celého příběhu. Hrobník, který ještě před nedávnem žil moderní život, musí nejprve získat dovednosti a následně materiál či nástroje. To není tak jednoduché, neboť papírová měna tu nefrčí. Obchody řídí cinkavý zvuk zlaťáků nebo staré dobré „něco za něco“. Kupříkladu kovář se rád podělí o broušení nástrojů, ale chce pobít pár démonů za domem. Ani rybář si tajemství velkých úlovků nenechá pro sebe, ale bez protislužby to nebude.

Naštěstí je každý den nové tělo a s ním se dá dělat tolik věcí. Jakmile oslík cinkne do zvonku, máte na prahu poklad nebývalé hodnoty. Proč ho rovnou šoupnout pod zem, když ukrývá tolik bohatství. Maso se hodí k jídlu nebo na prodej, kůže může sloužit coby pěkný pásek a pár litrů krve možná umoří choutky nějakého démona. Pak jsou tu kosti, lebka a vnitřnosti. I to je dobrý artikl na další zpracování. A ostatně, ono i to vybrakované tělo může posloužit na preparaci, že ano. Neříkám, je to možná trochu nechutné, obzvláště když maso ještě teplého nebožtíka vaříte kvůli doplnění energie, ale těžká doba vyžadovala nekompromisní přístup. Mimochodem, nikdy si nedávejte steak v restauraci, za kterou je hřbitov.

I když hra vizuálně působí jednoduše, systém práce s materiály je na chvályhodné úrovni. Zpracování má přirozenou posloupnost, tedy chcete-li opracované dřevo na kříž, musí nejprve padnout strom. Ten se rozřeže na špalky a pak na menší části. Nicméně s tím souvisí nutnost místa pro uložení dřeva, koza na řezání a pracovní stůl na dokončení. Obdobný přístup najdete u výroby kovových předmětů nebo i kameničiny. Během běžných činností postavička získává ještě několik druhů krystalů, za které si pak odemykáte další dovednosti z jednotlivých technik. Na obdělávání pole dojde až později stejně, jako na cestu do dalších končin, které jsou nepřístupné kvůli inkvizici. Malý, ale za to otevřený, svět se zpřístupňuje postupně a jeho mapa stylizací lehce připomíná Kingdom Come: Deliverance.

Jak se rozšiřuje záběr pracovní činnosti, zapojují se do děje nová místa. Buď proto, že jste k nim konečně získali přístup nebo proto, že to tak příběh chtěl. Zmíněný obchod „já tobě čerstvě natočenou krev, ty mně sazeničky borůvek“ se postupně vyleveluje na handl vyšší ligy. V Graveyard Keeper je jednoduše hřbitov centrem vesnice a daří-li se jemu, daří se všem okolo, obchod nevyjímaje. Z chudáka, který nepozná rozdíl mezi brzlíkem a plícemi, tak postupně vzniká středověký vekslák, pro něhož slovo „nemám“ získalo význam „za kolik“. Zejména, když máte na své straně i trochu té magie a pár pobožných osob slabší vůle.

Přes počáteční zmatení jsem nakonec ve hře našel zalíbení. Poháněla ho především nejistota a zvědavost, která přímo čiší z každé neprozkoumané kobky nebo sklepa. Navíc herní mechaniky nejsou příliš náročné a dávají možnost hrát vlastním tempem. Přesto mi pár věcí vadí. Asi nejvíce to jsou úkoly, které jsou sice poznamenány pod každou NPC postavou, ale chybí u nich detailnější popis. Mapa je pak čistě orientační. Nejste na ní zobrazeni ani vy, ani jednotlivé postavy. Pakliže si nepamatujete, kde jste je potkali nebo nemáte ponětí o jejich návycích, lehce někde zabloudíte. Občas bývá velice těžké určit, jak daný úkol splnit. Bloudění a hledání by tolik nevadilo, kdyby denní cyklus neběžel tak rychle. Než se nadějete, den je za horami a vám u cesty straší další tělo. Při něm samozřejmě vyčerpáte energii, a tak vytyčený cíl musí počkat ještě déle.

Dvakrát vstřícné není ani objevování některých nových výrobků a jestliže nezapojíte trochu logiky, stanete se obětí náhody. Buďte předem připraveni, že internet se stane vaším nepostradatelným pomocníkem. Naštěstí byl titul předběžně přístupný, tudíž ty největší záhady už vyřešili jiní. Že jsem nucený inventář neustále přerozdělovat do beden, a že jich na hřbitově není málo, je spíš moje lenost než nedbalost autorů. Ti se naopak snaží přístup k odloženým věcem zjednodušit. U pracovního stolu proto máte k dispozici nejen obsah kapes, ale i příslušné bedny.

Rozebírat pixelovou grafiku nebo technických stav je hnidopišská práce. Buď vám stylizace sedne nebo ne. Je trochu škoda, že poměrně zajímavá hra může kolem vás projít bez povšimnutí, protože je graficky totožná se čtvrtinou nízkonákladové produkce. A minimálně vizuálně, ale i tematicky, podobné Stardew Valley mi to dosvědčí. I multiplayer, alespoň lokální, by zatraktivnil hru, která nasadila příjemnou cenovou politiku. Občas se přeci jen stane, že by se další ruce na ovladači hodily, když vám rozjetý byznys ruší další tlející tělo nebo snaha provolat vás za kacíře. Inu, ani ve středověku to podnikatelé neměli jednoduché. A ten největší bonus? Že hru na hrobníka najdete v nabídce služby Xbox Game Pass.