Xboxweb.cz

Famfrpál je bezesporu jedním z nejzajímavějších prvků knih o Harry Potterovi z pera spisovatelky J. K. Rowling. Stejně tak se ale při čtení knih (či sledování filmů) nelze ubránit dojmu, že spíše než o sport se jedná o účelovou věc, ve které by mohla na specifické pozici vynikat hlavní postava. Sledování famfrpálu je vzhledem k rychlosti a složitosti poměrně náročná činnost, přičemž samotné hraní není o nic jednodušší. Změnit se to pokouší hra s názvem Quidditch Champions (oficiálně Harry Potter: Quidditch Champions).

Na úvod nutno podotknout, že se nejedná o první famfrpálovou hru. První zpracování se objevilo už v roce 2001 ve hře inspirované prvním filmem. Vzhledem k tomu, že hráč ovládal pouze Harryho Pottera, spíše než o famfrpál šlo o prolétávání kruhy v jednoduché simulaci pozice chytače. Až v roce 2003 jsme se dočkali hry Harry Potter: Quidditch World Cup, která tento kouzelnický sport zpracovávala komplexněji, avšak k dokonalosti měl tento titul stále daleko. Velká očekávání měli hráči i od titulu Hogwarts Legacy, nicméně v tomto případě jsme se sice dočkali létání na koštěti, avšak žádného famfrpálu.

Quidditch Champions má tak před sebou nelehké úkoly – napravit reputaci kouzelnického sportu, splnit očekávání fanoušků kouzelnického světa a Hogwarts Legacy a udělat z famfrpálu alespoň trochu hratelný sport, přičemž právě tento poslední úkol je zdaleka nejtěžší. Aby jej vývojáři z Unbroken Studios alespoň částečně naplnili, rozhodli se implementovat několik změn oproti předloze, které notně pomáhají hratelnosti.

V první řadě chycení zlatonky neukončuje zápas a nedává týmu 150 bodů. Namísto toho dostanete “pouhých” 30 bodů (což je i tak docela dost), přičemž zlatonka se může během hry objevit několikrát, zpravidla však přibližně dvakrát. Jeden standardní zápas se hraje do dosažení 100 bodů případně do vypršení časového limitu 7 minut. Pokud po vypršení časového limitu mají týmy shodný počet bodů, následuje pravidlo náhlé smrti, kdy první skórující vyhrává. Zredukoval se také počet hráčů – máme zde tři střelce, jednoho odrážeče, jednoho chytače a jednoho brankáře, přičemž mezi pozicemi se lze volně přepínat a každá má svá mírná specifika. Tady nelze než změny pochválit.

Střelci se věnují především hře s camrálem, který s pomocí přihrávek snaží prohodit třemi obručemi na konci hřiště. V tom se jim snaží zabránit odrážeč, který je může nárazem omráčit, případně na ně vyslat potlouk. Chytač má za úkol prolétávat kruhy vytvořenými zlatonkou co možná nejrychleji (a rychleji než konkurenční chytač) a ve správný moment ji polapit. Brankář pochopitelně chrání obruče, ale také může vytvářet speciální dráhu z kruhů, které dobíjí energii střelců. I tady si zaslouží vývojáři pochvalu za dostatečné odlišení jednotlivých pozic, které ale zároveň příliš nepřekombinovali, takže každá z nich nabízí příjemný strategický prvek, jenž lze snadno kombinovat.

Kde ale padla kosa na kámen? Víceméně ve všem ostatním. Kde hra trochu začíná haprovat, je samotná mechanika létání na koštěti. Tu lze dobře zpracovat jen obtížně, ostatně vybalancovat rychlost a hbitost letců s alespoň základním důrazem na fyzikální zákony tak, aby hra působila dobře a rychle přešla do krve, je přeci jen obtížný úkol. V tomto případě se to Unbroken Studios podařilo tak napůl – na způsob létání si lze zvyknout (jen škoda možná příliš malých arén), nicméně křivka učení byla alespoň v mém případě poměrně dlouhá. Příliš nepomáhá ani známá mechanika prolétávání kruhy vytvořenými zlatonkou. Ty někdy nelze trefit, protože je vytvoří napůl mimo herní plochu, jindy zase máte pocit, že jste kruhem proletěli, ale to vás jen ošálila špatně postavená kamera. Pokud máte navíc stejně jako já trauma z dětství z první hry o Harrym Potterovi a tamním prolétáváním kruhy na čas, Quidditch Champions vás tohoto traumatu nezbaví.

Úvodní tutorial, případně krátká singleplayerová kampaň, vám poměrně rychle a srozumitelně vysvětlí všechny herní prvky a v rámci ní si projdete tréninkovým hřištěm u Doupěte, kolbištěm v Bradavicích, utkání s týmy z Turnaje tří kouzelníků či mistrovstvím světa. V jejich případě musím ocenit nápaditost lokací a využití známých postav z knižní a filmové série, avšak trochu zklamáním je jejich malý počet a také délka jednotlivých turnajů. Na druhou stranu, Quidditch Champions je primárně o multiplayeru. Tady už to ovšem hapruje o trochu více.

Asi nemá smysl se bavit o tom, že hra více hráčů je značně odvislá od toho, jak si který hráč hru osvojil. Matchmaking alespoň nyní v začátcích příliš neexceluje a klidně vás namíchá se spoluhráči, kteří hru patrně vidí poprvé, zatímco proti vám stojí družstvo, které evidentně ví, co dělá. Nevyváženost se ale projeví i v případech, kdy je ve hře byť jen jeden zkušenější hráč, který dokáže ze správné pozice hru ovlivnit dramatickým způsobem a v podstatě celý zápas vyhrát sám. Kooperace je v případě Quidditch Champions poměrně důležitá, stejně jako znalost jednotlivých herních pozic. Vzhledem k tomu, že utkání jsou v současné době omezena pouze na 3 vs. 3, asi tušíte, kde je problém – každý hráč má na starosti dvě pozice (vždy střelec s nějakou další k tomu), přičemž naučit se přepínat ve správných chvílích je těžší, než se zdá. Kdo se tomu naučí, jen těžko najde konkurenci.

S hledáním konkurence je to obecně trochu těžší. Na nalezení spoluhráčů můžete klidně čekat i dvě minuty, což je poměrně dlouhý čas. Nutno podotknout, že delší časy jsou běžné i v ideálním čase, jako je neděle po obědě, kdy má teoreticky nejvíce možných hráčů čas na hraní. Pokud to spojíte s nevyvážeností, co se týče soupeřů, a hůře přístupným ovládáním, není se co divit, že se mnoho hráčů do hry příliš nehrne.

Někomu by mohla vadit i zvolená stylizace, která se pohybuje někde na hranici karikatury. Příklon ke kreslenějšímu stylu osobně vítám, neboť podle mě hře sedí. Hudební podkres je velmi strohý, ruchy jsou vcelku příjemné a komentář po pár zápasech vypnete, protože je až příliš repetitivní. Co se mi příliš nepozdává, je systém upravy postav a nakupování kosmetického a funkčního vybavení. Ve hře máte rovnou tři různé herní měny, za které můžete nakupovat nové oblečení nebo postavy známé z filmů a knížek. Za celou dobu jsem se nemohl ubránit dojmu, že v Quidditch Champions měly být prošpikovány mikrotransakcemi, ale na poslední chvíli od nich Warner Bros. ustoupilo. Příliš tomu nepomáhají ani různé animace při odemykání a nákupu, který z vás vyždímají i poslední zbytky endorfinu.

Obsahu ale Quidditch Champions alespoň nyní příliš mnoho nenabízí. Singleplayerovou kampaň, sestávající z tutorialu, školního poháru Bradavic, turnaje tří kouzelníků a mistrovství světa, dohrajete za pár hodin, přičemž znovuhratelnost zde moc není, pokud si tedy nechcete střihnout to samé znova, jen s jinými týmy. Kosmetických doplňků je tady dost, ale že byste se zrovna potřebovali za některými z nich hnát za každou cenu, to zrovna ne. Potěší přítomnost pravidelně se obměňujících výzev, ovšem z dlouhodobého hlediska vás ani tohle neudrží u hry delší čas.

Jakým způsobem chtějí titul Warner Bros. udržet při životě, je celkem záhadou. Nižší cena 949 korun příliš důvěry nevzbuzuje, obsahu také není zrovna mnoho a alespoň podle ohlášených plánů chtějí Unbroken Studios do hry přidávat další obsah, pořádat turnaje, umožnit hraní 6 vs. 6 nebo třeba vydat i port na Nintendo Swtich. Otázkou ale zůstává, jestli Quidditch Champions budou v té době ještě relevantní a jestli nakonec Warneři titul předčasně nezaříznou a neodepíšou ztráty. Zatím to totiž nevypadá na to, že by se z Quidditch Champions měl stát megahit, který budou hrát miliony hráčů po celém světě.

Co říct na závěr? Unbroken Studios bylo postaveno před složitý a neřešitelný úkol – zpracovat hru, která je už se samotné podstaty téměř nezpracovatelná. Tohoto úkolu se zhostili tak dobře, jak jen uměli, nicméně výsledkem je jen lehce nadprůměrná hra, která má sice solidní potenciál stát se v rámci komunity okolo Harryho Pottera relativně úspěšnou, avšak konglomerát, jako je Warner Bros., bude jistě očekávat přeci jen trochu jiný výsledek. Třeba ale překvapí a za rok tady s námi bude Quidditch Champions stále a k tomu ještě v lepší formě, než je tomu nyní.