Recenze: Hitman 3 – více než důstojné zakončení ságy

Publikováno: 23.1.2021, 20:26

Sociální sítě

O autorovi

japo

Je autorem 9 článků

Od restartu série Hitman uběhlo právě pět let. Nová sága Hitmana od počátku kladla vysoký důraz na design úrovní – každá zabijákova mise byla obsáhlou do sebe zapadající skládačkou, spojenou jak z pečlivě nascriptovaných, tak i hráčem ovlivnitelných událostí. Každý průchod misí tak umožňoval hráči, poté co shromáždil požadované informace o samotném úkolu, zvolit zajímavý a někdy i dost kuriózní způsob, jak svůj cíl sprovodit ze světa. Platilo, že s každým průchodem mise, každým novým přibyvším dílkem do skládačky, hráči příbývaly nové možnosti vyřešení zabijácké mise. Díky této variabilitě se ke splnění maximálního ohodnocení mise nebylo obvykle možné vyhnout opakovaným průchodům mise.

Hitman 3, jako vyvrcholení trilogie World of Assassination nijak nevybočuje ze zavedených a nutno říci povedených postupů – jen jsou všechny dotažené k naprosté dokonalosti. Skutečně všechny nové mise jsou bez slabých míst, perfektně vycizelované –  a to říkám s vědomím, že předchozí díly byly v tomto směru také na velmi dobré úrovni. Posunout laťku u tak kvalitní série a udělat jí ještě zábavnější i ve třetím pokračování není rozhodně standartem, jak jistě všichni víme. Všechny herní mechaniky, jako Hitmanova schopnost splynout s prostředím, to, jak interagujete se světem a jak na vás tento svět (AI) naopak reaguje, to vše se nijak zásadně neliší od předchozích dílů. Díky skvěle promyšlenému designu úrovní a komplexním, do sebe zapadajícím scénáři jednotlivých misí je však více než předtím radostí odhalovat všechny dílky skládačky, abyste ve finále dosáhli maximálního score a odhalili všechny možnosti, jak misi splnit.

V každé herní lokaci je vaším úkolem, jak jinak, zlikvidovat určené cíle a pak se potichu ztratit, ideálně bez ztráty věnečku v podobě zbytečných civilních obětí, nebo ještě lépe, úplně bez povšimnutí. Vaším hlavním nástrojem agenta 47 je mistrovství splynout s davem – omráčíte oběť, schováte její tělo a následně se za ní vydáváte v jejím převleku. Některé oblasti jsou přístupné pouze v určitém převleku (v kuchyni má být pouze kuchař…), ale jsou nepřátelé, kteří po chvilce Váš převlek dokáží prohlédnout – těm je potřeba se pečlivě vyhýbat. K tomu Vám pomáhá speciální schopnost zostřených smyslů zabijáka – Instinkt. Je to vizuální mód, který umožňuje Hitmanovi vidět lidské obrysy skrze zdi a dále zviditelňuje v prostředí předměty, se kterými můžete manipulovat.

V každé misi se musíte nejdříve pořádně zorientovat a nasbírat informace (z počítačů, odposlechnout konverzace zaměstnanců, z diářů..), které vám umožní proniknout blíže k cíli a zlikvidovat ho. Můžete své cíle likvidovat velmi jednoduše – zastřelit je, uškrtit, ubodat. Nebo si můžete dát tu práci a nastražit zajímavé pasti, do kterých je musíte nalákat. V arzenálu zabijáka jsou různé jedy, oběti můžou příjít k smrtelným úrazům při zasažení elektrickým proudem, nebo jim něco velmi těžkého spadne na krk, případně se na balkoně mrakodrapu záhadně uvolní zábradlí, což vyvede doslova cíl z rovnováhy a následuje mnohasetmetrový pád. Čím menší pozornost při průběhu mise vzbudíte, tím lepší hodnocení dostanete po jejím dokončení při sumarizaci vašich výsledků. Za utržené body otevíráte pro další průchody nové startovní pozice v lokacích, nové vybavení a můžete samozřejmě využít i získané informace z předchozího průběhu.

Menší změnou, kterou Hitman 3 přináší oproti předchozím dílům, je způsob vyprávění příběhu. V 1. a 2. díle fungovala každá mise vlastně jako samostatně vyprávěný oddíl, který pokaždé odhalil kousek příběhu Agenta 47 a jeho „operátorky“ Diany Burnwood. Ti dva postupně odhalí, že jsou loutkami ve vysoké hře hráče Lucase Greye v jeho tažení proti tajné organizaci Providence – organizaci, která má za cíl ovládnout svět. Ve třetím díle stojí 47 a Burnwood proti Providence a příběh spěje k velkému finále. V praxi to znamená, že mise závěru trilogie jsou více osobně spojeny s hlavní postavou – už to nejsou pouhé kontrakty, ale jsou přímými účastníky hlavního dějství. Obecně má hra lepší a atraktivnější styl vyprávění příběhu – v průběhu hry jsem cítil inspiraci mnoha špičkovými akčními thrillery nebo detektivkami z dílny těch nejlepších hollywoodských studií – ať už se jednalo o Mission Impossible (Berlín, Dubai), nebo Knives Out (Dartmoor). Mise Dartmoor je pak špičkovou ukázkou spojení perfektního komplexního level designu s atraktivním vyprávěním. Dartmoor je obrovské šlechtické sídlo ve staroanglickém stylu, jako vystřižené z románu Agáty Christie. Během vytěžování prostředí získáte informaci, že se v sídle stala vražda. Hra vám nabízí možnost převzít roli soukromého vyšetřovatele, kterého rodina najala k objasnění celého případu. V tu chvíli si máte možnost oddechnout na chvilku od zabijáckého jha a zhostit se vyšetřování – vlastně taková hra ve hře. Zároveň vám ale informace získané při vyšetřování pomohou i ve vaší hlavní misi – likvidaci cíle. Otevřou se vám nečekané možnosti, včetně vydírání pachatele, falešného obvinění vraha či prostě můžete odhalit pravého vraha. Misi v Dartmooru doporučuji dohrát vícekrát, abyste vyčerpali veškerý potenciál této špičkově navržené mise. Samozřejmě i další mise mají svá nápaditá překvapení. Kromě Dubaje, Dartmooru a Berlína se pak ještě podíváte do Číny, Argentiny a do Karpatských hor.

Ještě než se dostanu k hodnocení technické části, tak musím zmínit, že trojka částečně „zeštíhlela“ – multiplayerové módy Ghost mode a kooperativní Sniper Assassin Missions se v samotné trojce již nenachází. IO Interactive zdůvodnili zeštíhlení multiplayeru tím, že hráči o tento obsah neměli takový zájem. Snad to v budoucnu vynahradí tzv. Elusive Target mise, které vždy vycházely v minulosti jako bonus pro vytrvalé hráče série po vydání hry.

Tak jako umožňoval Hitman 2 se stát centrem pro všechny mise včetně těch z prvního dílu, tak stejnou věc umožňuje pomocí speciálního passu i trojka. Je samozřejmé, že předchozí díly ale musíte vlastnit. Navíc jako bonus můžete samozřejmě hrát mise z předchozích dílů s odemčenými zbraněmi a vybavením z trojky.

Nyní se dostávám k technickému zpracování – a platí zde to samé co o designu úrovní. Glacier engine byl dotažen k dokonalosti, k hranici svých možností. Opravdu takto si představuji, že by měla vypadat první generace her na nové konzole. Hra samozřejmě nevypadá špatně ani na starší generaci Xbox One X, ale tam pozor na jednu věc – engine již neumožňuje přepínání mezi módem výkonu a lepší grafiky. Hitman 3 na Xbox One X je uzamčen ve 30 snímcích za vteřinu, a pokud budete spouštět mise dvojky z rozhraní trojky, tak toto omezení platí i pro ně – proto zvažte, zda si mise ze dvojky do trojky na Xbox One X převádět, preferovali-li jste při hraní dvojky mód výkonu. Na Xbox Series S hra chodí v 1080p v 60 snímcích za vteřinu a na Xbox Series X běží v nativním 4K rozlišení, taktéž v takřka stoprocentně konzistentních 60 snímcích. Hru jsem testoval na Xbox Series X, a mohu říci, že jsem byl opravdu okouzlen prakticky všemi lokacemi – všechny jsou nádherné a něčím zajímavé – ať už se jedná o úchvatný výhled z mrakodrapu v Dubaji, tancující dav několika set lidí v klubu v Berlíně, nebo úžasný staroanglický Dartmoor. Nemám, co bych vytkl – detaily, nasvícení, stínování a plynulé snímkování pouze prohlubují radost z hraní velmi kvalitní hry. Nahrávací časy, vezmu-li v potaz rozsáhlost jednotlivých lokací a fakt, že dále během hry již fungují bez dalšího načítání, jsou vynikající. Pohybují se kolem deseti vteřin. Mimochodem, dle serveru Digital Foundry nastavení detailů Xbox Series X odpovídá nastavení detailů PC verze mezi High a Ultra (stínování, textury a anisotropické filtrování). V obrazovém rozlišení a detailech stínů má Xbox Series X verze navrch nad konkurenční konzolí.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Vyvrcholení série World of Assassination se tedy bezesporu povedlo. To dobré, co z předchozích dílů zůstalo a dokonce bylo dotaženo k dokonalosti – špičková kreativita při vytváření úrovní a misí, poutavější vyprávění příběhu, možnost rozsáhlého objevování nových a nových cest, jak splnit mise a motivace hrát je znovu a znovu. Mohu říci, že osobně mě třetí díl bavil díky různým ozvláštněním a vychytávkám asi nejvíc z celé série. Přenos hry na nové konzole se také mimořádně povedl.
nápaditý level designchybí multiplayer
osobnější příběh
opakovaná hratelnost misí bez ztráty zábavnosti
vynikající technické zpracování
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»
30. 08. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Twelve Minutes

Point-and-click adventuře Twelve Minutes se povedlo zaujmout herní svět už před svým vydáním. Ostatně kombinace dříve populárního žánru, principu časové smyčky a hvězdného hereckého obsazení v podobě Daisy Ridley, Jamese McAvoye a Willema Dafoea nezní vůbec špatně. Hra z pera Luíse Antónia a vydavatele Annapurna Interactive, které má na svém kontě řadu povedených indie záležitostí jako Outer Wilds, Gone Home či Journey, taktéž vypadá jako recept na úspěch. Jak to...

»