Xboxweb.cz

Restart herních sérií není ničím neobvyklý, takže nikoho nepřekvapí, když k nějakému dojde. Většinou však přichází po nějaké době a ne hned u druhého dílu značky. Příběh Homefront: The Revolution není vůbec šťastný a je až s podivem, že hra přes všechny své peripetie nakonec vyšla. Každou chvíli na ní dělalo nějaké jiné studio, odkládaly se termíny a měnily se koncepce.

Výsledný mix vypadá jako dort pejska a kočičky, který na první pohled kombinuje celou řadu povedených prvků, jež známe od konkurenčních značek, ale přitom postrádá vlastní identitu. Škoda promarněného potenciálu, chtělo by se říct, protože první Homefront byl zajímavá akční jízda s celou řadou kontroverzních témat, jako třeba předpovězení smrti vůdce KLDR, i když ani ten nebyl, kdo ví jak, pamětihodnou hrou.

Z počátku i opakovaný příběh vypadá hodně pěkně, protože Severní Korea se stala po válce technologickou velmocí jako je Jižní Korea nebo Japonsko a její výrobky ovládly svět ve všech odvětvích. Pak už stačilo jenom otočit spínačem a rázem všechno přestalo fungovat, což uvrhlo svět do krize. Korejci pak jako správní zachránci světa vyrazili rozdávat humanitární pomoc, ale jak se ukázalo, byla to jenom záminka pro obsazení další zemí, včetně Ameriky. Hlavní část všeho dění se odehrává ve Filadelfii, kde je hlavní velitel celého odboje zatčen a bude na nás ho zachránit. Béčkový příběh za normálních okolností ve střílečkách funguje dostatečně, ale zdejší postavy mi k srdci nepřirostli ani náhodou. Všichni jsou moc velcí drsňáci a z počátku vám to dávají pěkně najevo. Dialogy jsou předvídatelné a každý charakter jasně odhalíte na první dobrou. Kdo se zdá jako záporák nebo zrádce, ten jím taky je. Nečekejte žádná velká překvapení ani nějaké zběsilé tempo.

Po koridorech prvního dílu se nám pod ruce dostává otevřený svět a to byla dle mého největší chyba. Tvůrci neměli sebemenší ambice ho smysluplně využít, natož zaplnit nějakým pestřejším obsahem. Prostě ho rozdělili na zóny, které po vzoru Far Cry osvobozujete a bojujete s korejskou přesilou. Úkoly jsou monotónní, že už to snad víc ani nešlo, takže někam doběhnete, zabijete / získáte a jdete zase dál. Hratelnost hlavního příběhu trvá nějakých 20 hodin, takže pěkné číslo, avšak místo zábavy bych je popsal jako utrpení.

Co by mohlo někomu udělat radost, je možnost volby herního stylu. Rambové budou neustále mít prst na spoušti a z jejich hlavní se nepřestane kouřit, protože nepřátel na zabíjení najdete dost. Tichošlápkové využijí stealth systém, který docela funguje a dá se s ním hrát, některé mise dokonce jinak hrát ani nejdou. Hra vám prostě z nějakého „zásadního“ důvodu vezme vybavení a hrajte. Jenom škoda technických nedotažeností, které místy celý systém znehodnocují. Párkrát se mi stalo, že mě zpozoroval voják stojící ke mně zády a to za normální rozhodně nepovažuji. Příjemně překvapila i obtížnost, jejíž střední úroveň je slušnou výzvu a smrt budete znát docela důvěrně.

Systém výroby předmětů a upgradu zbraní je poslední dobou v módě, takže nesmí chybět ani zde. Je to asi jediná věc, která normálně funguje, ovšem u hraní vás s největší pravděpodobností také neudrží. To samé by se dalo říct i o sbírání kde čeho, protože svět je zamořen věcmi a součástkami na sebrání. Skoro ani není proč vylepšovat x zbraní, když si ve výsledku vystačíte s jednou nebo s nožem. Ještě tak si vyrobit zápalnou lahev nebo nějaký kus vybavení, ale to je tak celé. Třešničkou na dortu pro všechny sběratele achievementů je jejich česká lokalizace, což není vůbec běžná věc, ale vypadá pěkně a člověk alespoň ví, za co přesně danou věc získal.

Zklamáním je technická stránka hry a to se ještě sluší připomenout, že na Xbox One máme k dispozici jednu z nejodladěnějších verzí hry. Postava se vám může někde zaseknout, při parkuru jsem docela často padal skrz textury nebo někam nemohl, abych se záhy dostal na ještě složitější místo, než jsem se pokoušel předtím a o jízdě na motorce se žádné povzbudivé slovo také říct nedá. Její ovládání je divné, jste nápadní a nikoho pořádně nepřejedete. Grafika mě také nezaujala tak moc, abych na ní pěl ódy, prostě vše natolik průměrné, že vám nic neutkví v paměti natolik, aby si to zasloužilo zmínku.

Sluší se zmínit, že jelikož se tvůrci soustředili na vyprávění rozsáhlého příběhu, nezbyl už čas na klasický multiplayer, takže ani ten hru nezachrání. Můžete si sice zkusit zahrát s kamarádem kooperativní multiplayer, pak však místo jednoho hráče trpí dva.