Xboxweb.cz

V dobách mého dětství, což bylo ještě v minulém tisíciletí, o ni snil každý, komu sestoupila varlata. A s ohledem na dnešní korektní dobu možná i ty, kterým bobtnaly úplně jiné partie. Řeč je samozřejmě o autodráze. O tom malém vlastním závodním okruhu, kde probíhaly rodinné a přátelské souboje o mistra čtvrtého poschodí a šampióna čtvrti. Kdo nikdy nepodváděl šťoucháním do soupeře nebo sabotáží závodního speciálu, nechť hodí angličákem. Pokud mu to srdce a zbytky dítěte uvnitř dovolí.

Hot Wheels mají ve světě hraček podobné zastoupení, jako Rychle a zběsile v oblasti filmu. Jen bez frajera v tílku a patetických proslovech o neustále se rozrůstající rodině. Jde o šílené značky, jejichž smyslem je bavit a porušovat všechny fyzikální zákony. Používají na to raketové pohony, masivní úpravy vzhledu a v neposlední řadě magnetické gadgety. To vše přináší i novinka studia Milestone, které konečně našlo uplatnění pro svůj papundeklový jízdní model, kterým nás léta mučilo u automobilových závodů.

Angličáky s plastovými kolečky jsou trefa do černého. Při vysoké rychlosti špatně zatáčí, při driftech pěkně kloužou a když dojde na pořádné strkanice, létají z dráhy jak pták z krmítka. Váha je titěrná, což si pěkně okoštujete v ostrých zatáčkách. Při skocích tvůrci začlenili i možnost autíčkem rotovat v obou osách. Ve spojitosti s nitrem jde o skvělý způsob jak si jednak pomoc na trati a pak tu a tam využít neviditelné zkratky. Některé tratě, hlavně v pozdější fázi, koketují s obrácenou gravitací. Správně, a hlavně včas, otočit auto potřebným směrem, je někdy náročnější než obrátit vorvaně zpět do moře. Ale pro tento specifický styl závodů je jízdní model takřka dokonalý.

Základní část má kolem šedesáti aut a každé jedno má jedinečné vlastnosti. Závodní speciály jsou rychlé a dobře reagují, ale zpravidla jsou ještě lehčí a nezvládají dobře přílišný pres. Naproti tomu mohutná autíčka nesestřelí z dráhy ani průvan. Bohužel mají velké nedostatky v rychlosti a akceleraci. Aby to hledání nejoblíbenějších angličáků nebylo tak lehké, mají vozítka ještě rozdílně řešené nitráky a výkonové modifikace. Závodní rošt se tak neustále obměňuje a já s nadšením malého caparta otevírám jeden box s autíčkem za druhým.

Jenže když zbytky dětinskosti pominou, dospělost může jen sotva akceptovat variaci na lootboxy, které pro většinu hráčů začaly být otravné dříve, než se masově rozšířily. Vyježděné, vyhandlované a darované mince jsou herní měnou a hlavním zdrojem nových autíček. Pokud vynechám angličák jako odměnu za klíčový závod. Bohužel rozšiřování virtuální kolekce probíhá z větší části skrz uzavřené boxy neznámého obsahu. Pět set zlatých tak může přinést Camaro, formuli, ale klidně i zmrzlinářské auto nebo tank. Ačkoliv to nestojí reálné peníze, tento princip automatového stylu mi nevyhovuje a považuji ho za prasárnu kombinovanou s neschopností lépe zapracovat nabídku aut. Alternativou je obchod s „viditelnými“ modely, který tak trochu připomíná odměny ve Forzathonu. Nicméně ceny jsou vyšší a je tu riziko, že závoďák bude vyměněn dřív, než na něj vyděláte. Duplicitní nebo nechtěné angličáky tak končí jako obchodní artikl, za nějž zas a znova kupujete nové boxy.

Naštěstí je kariéra hodně obsáhlá a o odměny není nouze. Mapa evokující skutečnou mapu města nemá nic společného s cestičkami, kterými vede. Jelikož při vydání jezdím jen šesti lokacemi, neustále se opakuje skatepark, kolej, klubovna nebo mrakodrap. Musím uznat, že prostředí jsou velice povedená a v rámci titěrných závodů hodně dobře zpracovaná. Využívají přirozených nástrah a profilů jednotlivých míst a snaží se z nich udělat poznávací znamení a přednost v jednom. Někde tak opustíte plastovou dráhu, abyste přejeli místnost po betonu, jindy vás skokánek vyšle vysoko nad mlžný opar velkoměsta. První hodiny si skutečně užijete, protože podobně situovaných závodů je jak šafránu.

Jenže kariéra je také dlouhá. A to hodně. Procenta přibývají jen velice pomalu, přičemž jejich dynamiku rozdílem třídy trumfuje okoukanost lokací. I když si postup kampaní můžete částečně vybrat, nejednou nastane situace, kdy jedete jednu místnost i třikrát za sebou. Ano, tratě se lehce mění, ale i ta nejvlhčí oběť vašich snů se okouká, pakliže nad ní slintáte dostatečně dlouho. Natož pak čtyři stěny plné dřeva, betonu, plastu, nářadí a nábytku. Hot Wheels Unleashed nejsou otevřený svět a limity jednotlivých míst se dříve či později ukážou. Cestou ven se zdá být kreativní režim stavby vlastní tratě. U něj jsem zavzpomínal na stařičké Stunts, dokud mi nostalgii nepřerušil objem stavebních prací, který je daleko za náročnými závody s bossy. Nové možnosti stavění přijdou samozřejmě časem s budoucími updaty. Ale já jezdím teď.

Volnost kreativnímu duchu dává ještě editor potisků. Studio si dalo záležet, aby byl obsáhlý a vyrovnal se větším a vážněji míněný hrám. Musím uznat, že se povedl a pakliže přimhouřím oči nad méně přátelským rozhraním, dá se na autíčko vytvořit téměř cokoli. Díky faktu, že se jedná o hračky, můžete lakovat i kola, disky, podvozky, skla a interiéry. Přidám-li k tomu licence na tematické vozy z filmů a seriálů, klidně můžete potkat růžového KITTa se psími tlapkami, temný DeLorean s metalovými nápisy nebo třeba dodávku ninja želv s nápisem „I love Pizza“.

A co soupeři ptáte se? Doma se můžete vybláznit ve dvou na rozdělené obrazovce, což je fajn, protože tato možnost se v závodních hrách stává pomalu, ale jistě opět standardem. Online autodráhy zvládnou maximálně 12 jezdců, a to samé platí i pro AI. Tu bych rád pochválil, protože je agresivní, nevybíravá a o pozice se rve do poslední sekundy. Naposledy mě umělá inteligence školila snad v Blur a Split Second, tudíž za cenné lekce jsem vděčný a velice děkuji.

Závěr patří tradičně grafice a zvuku. Na to, že hra podporuje jen HDR, nevypadá vůbec špatně. Hlavně zpracování modelů je téměř realistické. Až máte chuť vzít na obrazovku kladivo a angličáky si uzmout ven do vlastní sbírky. Na očumování tratí příliš času nezbývá, avšak těžko jim vyčítat strohost, když jsou v reálu odlité z levného plastu. Na prezentaci je speciálně uzpůsoben suterén, kde si nediplomovaní interiéroví designéři zařídí kutloch snů. A mnohem lépe než v dávném Test Drive Unlimited. Soundtrack je neutrální, až generický, ale palec nahoru, i když opatrně, dávám zvuku aut. Jsou dostatečně „realistické“ abyste lehce podlehli dojmu, že závodní speciál nemá pár dekagramů a trať netvoří výlisek z Tchaj-wanu.