Recenze: Injustice 2

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 20.5.2017, 13:37

Publikováno: 20.5.2017, 13:37

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3325 článků

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se lámou pod tíhou svědomí a odpovědnosti. Jinými slovy, Injustice je zpět, a to v nebývalé formě.

Superman versus všichni ostatní
Syndrom pokračování, tedy že všeho musí být víc a ve větší míře, nechybí ani tentokrát a první setkání s menu je doslova epické. Batman, jehož pozici by mu záviděl i kapitán Kirk, je strážcem tak obsáhlé nabídky, že máte chvíli obavy, zda vám opravdu prodali to, co jste chtěli. Pod dominantní příběhovou částí je hned několik dalších režimů, přičemž čím níže v nabídce jsou, tím delší herní čas nabídnou. Třebaže se v položkách na chvíli možná ztratíte, dříve či později do kampaně zavítáte. Jelikož z prvního dílu je rozhodně na co navazovat, vydat se odkrýt story, jenž rozsáhlé univerzum DC nabízí, je doslova povinností.

Spor mezi frakcemi vedenými Batmanem a Supermanem je stále živý. Potom, co byl Kal-El Jokerem přinucen ublížit milovaným lidem, stal se z něj bůh pomsty toužící vymazat ze zemského povrchu všechny zločince. A ne, s jejich zavřením do místního nápravného zařízení se na rozdíl od Batmana nesmířil. Za svým si šel jak býk za rudým praporem, což ho dovedlo až do speciální cely, kde vyměnil hrdinský spandex za nadčasový vězeňský mundůr a Bruce Wayne se mohl v netopýřím přestrojení v klidu věnovat potlačování zbytku Supermanových stoupenců a eliminaci případných hrozeb. Ovšem na cestě je Kal-Elova temná minulost, která za sebou nechává jen smrt a pustinu.

Komiks pro začátečníky a pokročilé
Brainiac je takový mezigalaktický sběratel. Přiletí na planetu, osvojí si vědění nejvyspělejší rasy, která ji obydluje a jako vzorek kulturního dědictví si vezme nějakou tu metropoli. Jo a abych nezapomněl, zbytek planety pak nenávratně zničí, stejně jako Krypton, Supermanovo rodiště. Pakliže Země nemá skončit stejně, musí se ti nejschopnější superhrdinové spojit, odlifrovat ostrůvky Brainiacových poskoků a za každou cenu zastavit přicházející apokalypsu. Má to ale malý háček, v pozadí operuje ještě jedna skupina vidící jedinou naději v Supermanovi, přičemž její členové k němu mají blíž, než si myslí. Přesně 12 kapitol pak dělí úvodní a závěrečné titulky, během nichž rukami projde větší než malé množství bojovníků, a to za doprovodu několika voleb.

Takto černé na bílém zní zápletka jako prvoplánová popcornovka, kterou skutečně je. Ale tentokrát to není na škodu. Spojit téměř tři desítky hrdinů tak, aby se hráč byl schopný zorientovat ve vztazích mezi nimi, pochopil přitom alespoň základy jejich motivací a užil si velkolepé scény mezi bitvami, vyžaduje řádnou dávku scénáristického umu. Obzvláště, cílíte-li i na neznalého hráče. V některých případech je důslednost až přílišná a jedinec zběhlý v komiksech může nabít dojmu, že je považován za blbce. Ve chvíli, kdy se potkají dvě postavy bez zjevných příčin a konverzace začne stylem „Ha, to je Karel Novák, údržbář zasažen obsahem ruplého odpadu“, jsou vysvětlivky markantnější než billboard u silnice. Celková atmosféra se snaží být temnější, s jasným odkazem na poslední filmová zpracování, což ale neznamená, že se hra vzdala barvitějších lokací a vtipných dialogů. Na každý pád, dějové linky jsou oproti prvními dílu rozsáhlejší, výpravnější a vizuálně mnohem líbivější.

Vesmír, který se neokouká
Dojmu velkou měrou pomáhá modifikovaný engine ze studiové hry Mortal Kombat X, který novinku v mnoha ohledech vykopl na špičku. Animace postav, replikace mimických svalů nebo práce očí jsou excelentní a autoři celé řady letošních her by si měli udělat studijní exkurzi do Illinois, aby od NetherRealm něco pochytili. I bez zvuku jasně poznáte, co, která postava cítí a v jakém rozpoložení se nachází. Tím nechci říct, že by dabing nebo ozvučení byly špatné, spíš naopak. Výtečně vypadají taktéž textury a nejrůznější drobné detaily doprovázející efekty. Grafika navíc nevypadá fajně jen ve filmečcích, ale i během samotného hraní, kdy se kvalita dá přirovnat jedna ku jedné. Díky tomu jsou přechody mezi hranými a herními částmi naprosto plynulé.

Jenže dobrý scénář hru nedělá, tedy ne, pakliže se bavíme o bojovce. U ní si totiž chcete plnit sny. Chcete se stát Temným rytířem a bojovat proti bezpráví nejmodernějšími metodami, za doprovodu temné noci. Máte chuť spalovat protivníky laserovým zrakem, zatímco s eskem na hrudi jdete vstříc nepříteli. A především, těšíte se na nekonečné biflování kombinací tlačítek, pod jehož náporem si skřípající ovladač sáhne na své dno. A Injustice 2 je vaší zlatou rybkou, jenž neustále otevírá tlamu po háčku, aby plnila jedno přání za druhým. Ed Boon se svým týmem dobře ví, co hráči chtějí a servíruje to v koňských dávkách, horem spodem.

Pěstí, kop, otočka a ksicht ve zdi
Samotný soubojový systém se za 4 roky příliš nezměnil. Každá postava disponuje čtyřmi kategoriemi pohybů, zahrnujícími rozmezí od základních po speciální, přičemž jejich používání je v celku intuitivní a rychle si ho osaháte. Tedy to základní, vyžadující tak maximálně 4 stisky za přispění směrové páčky. Složitější, s návazností hmatů a chvatů, si musíte doslova vrýt pod kůži nebo doufat, že náhodné trýznění gamepadu nepovede k jeho demolici, ale pořádnému nářezu. Návrat hlásí interakce s prostředím, jejímž prostřednictvím třísknete se soupeřem o sochu nebo využijete některou z věcí naprosto nehumánním způsobem. V úrovních s několika patry pak protivníka vystřelíte ze sandálů působivou animací, následovanou značným úbytkem zdraví.

Evoluční změnou prošel ukazatel síly pod postavou. Linka rozdělená na čtyři díly je alfou a omegou strategie, a jazýčkem na miskách vah, suplujícím nevděčnou štěstěnu. Při plném nabití se zpřístupní nejsilnější útok specifický pro každého hrdinu. Podařené originální cut-scény sice uberou zasažené postavě půl zdraví, nicméně vy zůstanete na suchu, což není nejlepší stav. Jednotlivé dílky ukazatele se totiž dají využít i na speciální komba, proti nimž se protistrana ubrání jen s velkou dávkou štěstí. Třetí možnost využití spočívá v situaci Clash, k níž může dojít při druhé a zároveň poslední dávce zdraví. Hrdinové se střetnou na menší přetlačování, jehož předmětem je ukazatel síly. Cílem je, přebít druhého větším počtem použitelných částí a vydobýt si tak drobnou defenzivní výhodu.

Superhrdina? Ne, sysel!
Vypadá to jednoduše, ale na správném nakládání s nakumulovanou silou často závisí výsledek. O to více, stojí-li proti vám skutečný hráč, a ne obvody pohánějící umělou inteligenci, která mimochodem není vůbec špatná a chlubí se pěti úrovněmi. Nicméně to vše vysvětlí podrobný tutoriál, do něhož je možné vložit kteroukoli hratelnou postavu. Svým způsobem, i příběh se dá považovat za jednu velkou tělocvičnu, kde zjistíte, že ne se všemi superhrdiny si padnete do ruky, a že je v nich po čertech velký rozdíl. Ten se prohlubuje ještě více se zapojením RPG prvků a úpravou výzbroje. Na každou postavu čeká 20 úrovní a bohatá nabídka oblečení, vybavení a schopností. A nekonečné množství Mother Boxes, které budete nedočkavě otevírat jak vajíčko s překvapením.

Za dobře zvládnuté hodnocené bitky přichází odměna, která je tak štědrá, jak úspěšné bylo masírování soupeře. Jelikož hodnocené jsou skoro všechny módy, vyjma tréninků, custom hry proti AI a přetahování s přáteli, chuť do dalšího a dalšího hraní je neustále podporována motivátory. Ať jsou to credity, skiny, pozadí profilu, vybavení nebo již zmíněné kostky, nikdy neodcházíte s prázdnou. A to ani v případě prohry. Jednotlivým hrdinům je možné vylepšovat celkem 7 věcí, schopnosti či vzhled nevyjímaje, čímž narůstá/klesá síla, zdraví a další vlastnosti. Když jsem kostky přirovnal k čokoládovému vejci s hračkou, nebyl to jen slovní obrat. Tajemné artefakty je třeba dekódovat v doupěti Brother Eye (což se děje podržením tlačítka, nečekejte prolamování Enigmy) a pak si už jen vybrat vybavení, které se vám hodí. Zbytečnost je možné posléze vyměnit za kredity.

I geroj potřebuje parťáky
Co ovšem oceňuji nejvíce, nejsou vyspělejší souboje se zapojením strategie nebo RPG prvky obohacující herní charaktery, nýbrž rovnocenný přístup k hráčům. U hry totiž mohou strávit týdny i samotáři, a to díky singleplayerovému režimu Multiverse, který tvůrci navázali na příběh. Při vyvíjení nových technologií Batman pronikl do časoprostoru a alternativních realit, v nichž se nachází nekonečné množství Zemí. S nimi samozřejmě i nekonečný počet zloduchů čekajících na nelítostnou ruku spravedlnosti. Planety se v Multiverse obměňují po stanovených časových úsecích, mají různé obtížnosti, rozdílné sady protivníků, příležitostné modifikátory a jedinečné odměny. Souboji na alternativních planetách se postavy navíc levelují obdobným způsobem, jako při multiplayeru. Ve své podstatě tak režim můžete využít i pro maximalizování oblíbeného hrdiny předtím, než si necháte dát po tlamě jinými hráči.

Dost bylo solitérství, je čas se družit. Injustice 2 myslí jak na takové to domácí hraní, tak na epické bitvy po síti. Pokud na gauči máte volné místo, posaďte tam kamaráda a ukažte mu, kde nechal Deadshot díru. Jen si dávejte pozor, ať neutrpíte hořkou porážku jako já, kterého přítelkyně vyklepla s ironickými slovy: „Hele, ty to moc neumíš co?“ Umím, ale gentleman na okamžik převážil mé hráčské ego, alespoň to je oficiální verze, kterou podávám. S kamarády si můžete uspořádat i turnaj, nicméně mějte na paměti, že za takové hraní speciální odměny zvedající úroveň nedostanete. Pro hodnocené souboje je třeba vyrazit do online režimu, kde si soupeře najdete náhodně nebo prostřednictvím místností. Jejich správa má jednoduchá pravidla, stejně jako nastavení. Pro pohodlnější přepínání mezi vybavením postav je připraveno 5 slotů pro preferované kombinace.

Inzerát: Sháním šicí stroj a elasťáky
Samostatnou větví jsou cechy (Guilds). Jde o skupiny čítající maximálně padesátku hráčů, které jako parta sbírají body a upevňují pozici v globálním žebříčku. Výhodou je sdílené vybavení a speciální odměny, které není možné jinak získat, čehož si sami všimnete ve skrýši Brother Eye. Hra pro cechy připravila časově omezené výzvy a kooperativní mise v rámci Guild Multiverse. Ty vám ukáží, zda je k dispozici parťák, který by vám s plněním pomohl. Postup skupiny, jakožto jednotlivých členů je možné sledovat v menu, kde se počítá také denní příděl bodů a množství získaných trofejí. Zda si vytvoříte vlastní nebo se přidáte do již existujícího, je čistě vaše volba.

Myslím, že není třeba dále rozpitvávat další možnosti jednotlivých režimů, protože už v této fázi jich máte naservírováno tolik, že ovladač nedáte z rukou. I kdybych vyjmenoval všechny přednosti, které jsem záměrně ponechal jako překvapení pro kupující, rozhodujícím faktorem je zábava, a tak trochu posedlost. Obojí převezme otěže během prvních minut hraní, kdežto fanoušci DC komiksů, mezi které se řadím, utopí nejedno odpoledne hledáním té nejlepší skvadry a pilováním jejich ovládání. V tom je ta krása pokračování, které příčiny k zasednutí do společnosti charismatických můžu a přitažlivých žen rozdává na všechny strany.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Bohové nikdy neodešli, jen se na chvíli vydali mezi smrtelníky, aby v případě nouze ochránili planetu před nebezpečím. NetherRealm Studios si s možnostmi, které jim osazenstvo DC Comics nabízí, rozumí přeci jen lépe než s prostředím Mortal Kombat, z něhož si vzaly pár ověřených konceptů. Pokračování příběhu, jenž před lety udělal ze Supermana pomstychtivého hajzla, má dostatek silných momentů a skvěle do něj zapadají jak původní, tak nově přidané postavy. Silné charaktery podpořené RPG prvky a vylepšeným soubojovým systémem pak vládnou hře napříč všemi režimy, v nichž se ztratíte jak dítě v hračkářství. I když jsem odkojený mocnou silou Kryptonu, Gotham byl mým královstvím na dobrou noc a Harley Quinn pubertální láskou, zbytky soudnosti velí zůstat pod vrcholem. Přeci jen, pár postav bych vyměnil za jiné a přílišná okatost oslích můstků mi občas vadila. Je to ale těsné.
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»
15. 03. 2024 • DandyCZE0

Recenze: Classified: France ’44

Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.

»
14. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Food Truck Simulator

Máme u nás v redakci takové oblíbené rčení. A to, že simulátorů není nikdy dost! Food Truck Simulator jsme tedy s chutí otestovali. Nakonec, vývojáři z Drago Entertainment mají velmi široké portfolio simulátorů které už objevily svět, mimo jiné třeba Gas Station Simulator, který se vskutku povedl. Povedlo se tento úspěch zopakovat i v simulaci fast foodu na kolech?

»