Xboxweb.cz

Nemám rád dojení značek z mého dětství. Jednak mi kazí příjemné vzpomínky, kdy jsem byl ochotný pojít v noci žízní, jen abych náhodou nepotkal v kuchyni velociraptora a pak si myslím, že už se nikdy nemůžou vyrovnat originálu. Jsou ovšem série, a není jich příliš, u kterých jsem ochotný zalít vlastní hrdost do betonu a panáčkovat u kina jak ratlík. Stačí pár tónů od Johna Williamse, táhlý záběr na helikoptéru mířící na ostrov a mám husí kůži s náběhem na sentiment v devátém měsíci. A jelikož Jurassic World Evolution přesně takhle začíná, stal jsem se rukojmím prehistorických tvorů hned v prvních minutách.

Fuj, jak prvoplánové, napadlo mě po čtyřech hodinách, když se mozek zesynchronizoval s ubíhajícím časem. Ale také hodně účinné a upřímně, když potřebujete masám prodat žánr, který je spíše okrajovou záležitostí, musíte jim dát něco, co důvěrně znají a chtějí. Studio Frontier Developments si na všemožných Coasterech a Tycoonech postavilo jméno, takže prodat Jurský svět zvládá jednou rukou a nemusí přitom ani zdaleka využít veškerých schopností. Špatnou zprávu mám pro všechny velké manažery malých pokojíčků. Hra, vycházející z posledních dvou dílů filmového univerza, je především o dinosaurech a až pak o řízení parku. Jestli jste posedlí cenami dvouvrstvých roliček toaletního papírů a s pásmem měříte mezery mezi lavičkami, tak se z Muertes archipelago pakujte prvním spojem.

Kdo zůstane, dostane od InGenu úkol vybudovat prosperující parky, ve kterých bude dobře jak prehistorickým tvorům, tak návštěvníkům. Vše začíná na Isla Matanceros, prvním ostrově z pěti. Zde už nějaké zázemí je, takže máte dost času na seznámení se s výzkumným střediskem, líhní, výkopovým týmem, rangery a další infrastrukturou nutnou k provozu a rozvoji parku. Hodně rychle se vám přihlásí vedoucí třech divizí, na kterých závisí celkové hodnocení parku. Postavy, napsané pro potřeby hry, řídí vývoj, zábavu a bezpečnost, čemuž odpovídají i úkoly a předem vytyčené milníky. Svým způsobem jde o takové průvodce „příběhem“, který je pro všechny hráče stejný. Další formou získávání zkušeností jsou kontrakty. Buď přicházejí náhodně nebo si je vyžádáte sami, ale vždy se vztahují k jedné z divizí.

Jsem nesmírně rád, že se autoři vzdali pokročilejších funkcí budovatelských her. Ať postavíte cokoliv, musíte tomu zajistit pouze elektřinu a přístup. Nic víc, nic míň. A vlastně si ani nedovedu představit, koho by bavilo tahat inženýrské sítě pod výběhy nebo nepropustnými lesy. Zjednodušená varianta Jurskému světu hodně sluší a nese se celou hrou. Potřebujete odchovat dinosaura? Pak najděte dostatek fosilií, získejte alespoň 50 % genu a můžete mít něco, co se bude podobat dávnému tvorovi. Jestli ale chcete opravdu zaujmout veřejnost, věnujte se trochu víc výzkumu mutací a dejte vašemu drobečkovi trošku ze žraloka, netopýra a přelákněte ho lákavějším zbarvením. Jen pozor, aby zvolená kombinace příliš nenarušila DNA. Není nic příjemného přijít o půl milionu, kvůli nedochovanému vejci.

Čím více genetického materiálu a fosilií, tím pestřejší park můžete mít. Základní hra má na 4 desítky druhů dinosaurů a každý je modifikovatelný ve čtyřech kategoriích. V počtech nejsem moc silný, ale ke čtyřcifernému číslu časem dojdete určitě. Jak je zrod jednoduchý, tak je chov zapeklitý. Souostroví zrovna nemají rozlohu Japonska a místa ke stavění není nazbyt. Navíc důležité budovy zaberou dost prostoru a minimálně patnáct až dvacet jich potřebujete. A to nepočítám elektrárny nebo bunkry. Zbývající místo doporučuji dobře rozvrhnout a NEMÍCHAT druhy s rozdílnými stravovacími návyky. Predátoři se rozhodně nespokojí s kozenkou běhající okolo a při první příležitosti se pustí do ostatních obyvatel výběhu. Tropický masakr vyhubenou bestií sice ocení bezpečnostní divize, ale vaše peněženka už míň. A to nemluvím o návštěvnících.

Zvířátka se možná válela miliony let pod zemí, ale ze svých potřeb nehodlají slevit. Některým společnost ostatních nevadí, jiná naopak nesnesou ani svůj vlastní druh. Fakt, že určitý výběh vyhovoval třeba triceratopsovi, z něj automaticky nedělá vhodné bydliště pro zbývající býložravce. Možná mají radši více stromů, méně vody nebo širší pláně. Čím dřív si všimnete, že spokojenost živočicha jde do kopru, tím lépe pro všechny přítomné. Rozzuřený dinosaurus totiž zdemoluje plot a vyrazí mezi návštěvníky. Že dětičky ocení seznámení s brachiosaurem? Tak počkejte až jejich rodiče začne žrát ceratosaurus a pak jim dejte dotazník s průzkumem spokojenosti.

Zrovna u výběhů mám pocit, že autoři zjednodušovali možná až moc. Informací o tvorech máte mraky, ale nikdy předem nevíte, jak budou reagovat na připravený prostor. Až po vypuštění se ukazatele srovnají na nějakou vypovídající hodnotu a já si připadal jak žokej před vážením. Nebude ta podkova v trenkách moc? A neměl jsem si tam dát radši dvě? Tož, Váňo raď. Jestli vám můžu poradit já, tak výběh rozhodně nepředělávejte po prvních vteřinách, ale chvíli počkejte. Zvíře se půjde jako první najíst a napít, přičemž ukazatele se mění s jeho polohou v terénu. Občas stačí jen přesunout místo krmení a tím zkrátit čas strávený v rizikových částech výběhu. Pokud to nepomůže, přikloňte se k terénním úpravám nebo přesunu do jiného výběhu.

Nejen k těmto účelům využijete jednotky rangerů a ACU. Pracovníci jsou vždy připraveni, aby doplnili zásoby potravy, ošetřili zvíře, provedli odchyt nebo přepravu. Rozdávání příkazů zabere pár pohybů po gamepadu a pokud akce nepřichází s koudelí v zádi, AI se o vše perfektně postará. Možná ale trochu kvaltujete nebo se jednoduše chcete na park podívat očima návštěvníků. V takovém případě je vám k službám vrtulník s Jeepem a kamera kombinující pohledy třetí a první osoby. Sám tento „režim“ považuji za oddychovou záležitost, která vás vrátí zpět do filmové atmosféry pokaždé, když už toho stavění přeci jen bylo trochu moc.

Abych náhodou nezapomněl, komandování druhých stojí peníze. To samé platí pro provoz parku, chov nebo výzkum a vývoj. Nejlepší je, když si na to všechno park vydělá sám. Návštěvníci mají z dinosaurů inkontinenci, takže je-li na co koukat, potřebují už jen naplnit bachory a vyprázdnit peněženky. Vlastně jsou stejně primitivní jako ti dinosauři, jen se pohybují volně a na opačné straně zábran. Zábava, jídlo a brloh, nic víc jim netřeba. Jurský svět má navíc přehledný ukazatel, kde a co by lidé ve vašem parku ocenili. Pokud ale i tak potřebujete větší obnos peněz, můžete prodávat fosilie nebo rovnou dinosaury. Jako dlouhodobý podnikatelský plán bych to ale nedoporučil, neboť cena dospělého kusu neodpovídá vynaloženému úsilí.

Když má ostrov konečně potřebnou úroveň, vedení společnosti vám zpřístupní další. Ten má rozdílné podmínky pro chov, odlišné úkoly, jiné podnebí, ale také vlastní finance. Tento aspekt hry sice respektuji, ale moc se mi nelíbí. Princip progresu v chovu a výzkumu je přímo závislý na vybudování pěti fungujících parků. Pro tyto účely se sdílí jak genetické materiály, tak dosažené úspěchy ve výzkumu. Co jste už jednou odemkli, to je použitelné kdekoliv na Muertes archipelago. Tak proč do raptořího drápu nemůžu disponovat celou vydělanou částkou? Odpovědí bude nejspíš postup hrou. S neomezenými financemi by se z budování prehistorického koutku stala rutina na pár hodin a vytratilo by se veškeré kouzlo. A pak je tu Isla Nublar, filmový počátek všeho. Ve hře je tomuto ostrovu vyhraněn sandbox mód a v něm se můžete doslova potentočkovat. A nestojí vás to ani dolar.

Taky už jste začali přemýšlet nad tím, co se stane s ostatními parky v době vaší nepřítomnosti? To asi nejste jediní. Hra nedisponuje žádným multiplayerem, tudíž rozdělení správy mezi kamarády nepřipadá v úvahu. Teoreticky by se o ně mohla starat umělá inteligence, ale jak bude řešit krizové situace? Běžný provoz snad i zvládne, ale může vypuknout epidemie mezi zvířaty. Podnikání ovlivňuje také počasí, jehož nevyzpytatelnost ve vteřině vyřadí park úplně z provozu. A jestli si myslíte, že Dennis Nedry byl jediná lasička v kurníku, tak počkejte až kvůli sabotáži přijdete o proud. Ne ne, tady jednoduše musí nastat konzervace stavu. Čas plyne vždy jen na vámi obsluhovaném ostrově, což je asi ten nejrozumnější kompromis.

„Na ničem jsme nešetřili.“ Jedna z nezapomenutelných hlášek filmového univerza patří Johnu Hammondovi a v Universal Pictures se jí řídili od samého počátku vývoje Jurassic World Evolution. Ten začal po úspěchu tři roky starého snímku a filmový gigant pro něj uvolnil asi i výplatní pásky herců. Vývojáři získali přístup k modelům dinosaurů, k filmovým materiálům a audionahrávkám. K ruce dostali konzultanta přímo z Universalu a poctivě nastudovali jak filmy, tak knižní předlohu od Michaela Crichtona. Výsledný dojem tak snad ani nemůže být lepší. Vy Jurský svět nehrajete, vy jste skutečně v něm. Ano, velkou zásluhu na tom mají i voiceovery herců, kterým kraluje Jeff Goldblum, ale to zpracování… to prostě bere dech.

Studiový Cobra engine není pěkný jen z tří set metrů nad herním světem, ale hýří šarmem v každém detailu. Sledovat pobíhající dinosaury zblízka, se rovná návštěvě zoologické. Míra detailů a textur se může poměřovat s těmi nejlepšími tituly na trhu. Totéž platí pro animace a interakci modelů s prostředím. Práci s vegetací lze například jen tiše obdivovat. Je hustá, nepůsobí umělým dojmem a plně se oddává fyzikálním zákonům. Schválně zaparkujte vrtulník pár metrů nad zemí a nestačíte se divit, jak věrohodně se stébla chovají. Zajímavý pohled nabízí i změny počasí, na které dynamicky reaguje stav prostředí. Při bouři poryvy větru máchají se stromy tam a zpět, a vrtulník má co dělat, aby se udržel ve vzduchu. Z hlediska grafiky jednoduše nemám připomínek. Aby také ano, když mi ji konzole Xbox One X servíruje ve 4K a s podporou HDR.

Z žánrového hlediska je Jurský svět děravý jak ta pravěká šroubovice DNA. Počet budov není příliš velký, jejich variabilita je na tom ještě hůř a vnitřní management se soustřeďuje na pár obchůdků a restaurací. Tentokrát to ale takhle má být. Červené koberce v tomto případě nepatří manažerům, ale živočišným druhům, o jejichž osudu se rozhodlo už kdysi dávno. To na ně míří záře reflektorů a pozornost davů. A pak je tu samozřejmě faktor reklamy. Ten pravý zájem o titul se probudí až v těchto dnech, kdy Zánik říše zavítá do většiny světových kin. Díky primitivně jednoduchému ovládání a jasně vystavěným linkám, můžou ve hře najít zalíbení všechny věkové kategorie. Tuzemská lokalizace samozřejmě chybí, ale texty by měl zvládnout i ten, kdo si plete pojmy deer a dear.