Xboxweb.cz

Jenom málokterá hra má v naší krásné domovině takové jméno, jako Mafie. Důvodů k tomuto statusu je celá řada. V té době se jednalo na naše poměry o velice ambiciózní počin, k jehož úspěchu přispěl zajímavý příběh a také dnes již legendární český dabing od předních herců. To všechno vytvořilo mix, jehož chuť, i po osmnácti letech od vydání, zná spousta hráčů. Někteří z mladších ročníků by se třeba také rádi vydali na cestu mafiána, ale nebudeme si nic nalhávat, technicky už je hra hodně dlouho za svým zenitem.

Hangar 13, tvůrci třetího dílu, si pro letošní rok dali za úkol přinést remastery celé série, a to včetně prvního dílu. Musím se přiznat, že po zkušenostech s předělávkami druhého a třetího dílu jsem první díl vyhlížel s obavami. Ale dabing byl slíben, kdo mohl, tak se do svých rolí opět vrátil a navíc byl upravený příběh, který měl více vysvětlovat některé události. Zapomenout nesmím ani na nový vizuál, protože ten starý je už opravdu starý a svým způsobem až vtipný.

Výsledek už k nám dorazil a kdo o hru stál, určitě nečekal a má už dávno dohráno. Odvážlivci jistě zvolili obtížnost klasická, já si teda dal střední. Vliv nastavení se projeví jak při přestřelkách (na klasickou obtížnost stačí dvě rány od nepřítele a je konec), tak při závodě, což je takový bod, na nějž hráči myslí a budí se hrůzou i po takové době. Na střední obtížnost jsem závod zajel napoprvé s prstem v nose. Klasická obtížnost je v tomto případě jiná liga a závod dá zabrat. Nicméně ve výsledku mi nepřijde, že by se klasická obtížnost blížila tomu, jaká byla v první Mafii. Pro jistotu jsem si původní hru nainstaloval a při přestřelkách jsem na dvě rány opravdu neumřel. Spíš mi to přijde jako taková nefér obtížnost, která je ještě ke všemu pěkně nevyvážená, ale to je nešvar všech zdejších obtížností.

Klíčovou vlastností je, jak je na tom onen příběh. Všechny postavy zůstaly, ovšem dostalo se jim celé řady plastik. Někdo je nově sympatický méně, někdo více, to je čistě na preferenci každého. Za sebe musím říct, že nové směřování příběhu se mi hodně zalíbilo. Není totiž tak romantické a idylické, jak se nám původní verze snažila namluvit. Svět Mafie rozhodně není procházka růžovou zahradou, takže temnější zpracování je fajn. K tomu se nám některé postavy trochu jinak charakterizují a třeba takový Pauli je podstatně bláznivější a nepředvídatelnější, než dříve. Stejně tak samotný Don Salieri nebo Vincenzo jsou více „mafiánští“.

Nakonec jsem si nechal Sáru. To už není žádní křehká a naivní holčička, protože si je moc dobře vědoma toho, v jakém světě se odmala pohybuje a co dělal její otec. Takže moc dobře ví, co dělá její manžel a dává mu to najevo. Rozpracování příběhu mezi Tomem a Sárou se mi hodně líbilo, protože díky němu jsem si dokázal Toma představit jako uvěřitelnější a živější postavu a člověk pak i snáze chápe jeho motivy a pocity. I když ten konec nemusel být tak kýčovitý, ale co už.

Na příběhu Toma a Sáry si můžeme ukázat další drobné změny, které potkaly samotné mise. Některé z nich jsou o něco přímočařejší, než byly původně, jiné trochu jinak vyzní, jako třeba právě ta, kde zachraňujeme Sáru. Upřímně při hraní mi tyto změny vůbec nevadily, protože až na výjimky se opravdu nejedná o nic zásadního. Ty zásadní průchody zůstaly beze změn, což je nejdůležitější. Pozitivní je, že vývojáři zbytečně netlačili na pilu a akční pasáže nepřidávali za každou cenu na místa, kde by se nehodili. A to že přidali přestřelku do věznice, když po atentátu utíkáte ven, mi přišlo fajn, protože v původní hře je cesta zpět skrze již vystřílené lokace docela zbytečná a tady dostává alespoň nějaký smysl.

Hra jako celek je hodně přímočarou věcí, kdy jdeme z jedné mise do druhé. Tím nejvíce utrpěl Lucas Bertone, který je tak nějak upozaděn a jeho hledání speciálních aut jakbysmet. Sice se zmíní, že se za ním můžeme zastavit, ale jinak hra moc prostoru, kdy k němu dojet a vydat se podle pohlednic hledat zajímavá auta, nedává. Kdo se mu chce věnovat, může se vydat do volné jízdy. Ta nahrazuje extrémní jízdu, ale kromě hledání aut nebo sběru komiksů nic dalšího nenabízí. A to je dost velká škoda, protože mapa doznala řadu změn k lepšímu.

Na pokochání se vylepšeným Lost Haven je volná jízda úplně ideální. Město pod rukama vývojářů opravdu ožilo a přináší moderní vzhled. Samotný engine ze třetího dílu sice už rozhodně není žádná extra špička (a snad ani nikdy nebyl), nicméně je opravdu poznat rozdíl osmnácti let. Pěkné domy, ulice, dohled, to všechno nyní vypadá moc pěkně. Škoda jenom, že už nezbyl čas poladit umělou inteligenci pohybující se po městě. Řidiči v autech vesele ignorují jakékoliv dopravní předpisy, díky čemuž vám při misích dokáží velice snadno zatopit. A stejně tak i chodci, jejichž pud sebezáchovy také neexistuje. Ani ta policie není, co bývala a ve výsledku ani není důvod zapínat omezovač a pomalu jet skrze město. Policajtům je fuk, zda jedete 40 nebo kolem nich proletíte 120 a jediné co trochu řeší jsou nehody a krádeže aut.

Jízdní a střelecký model jsou další věcí, které remaster zdědil od třetího dílu. Je otázkou, jak moc je to na škodu. S krytím a střílením jsem docela dlouho bojoval, než jsme si na sebe zvykli, ale za volantem jsem byl jako doma poměrně rychle. I když musím přiznat, že některé honičky a úniky mi daly zabrat i na střední obtížnost. S velkým povděkem kvituji přidání minimapy, která nahrazuje ukazatel kompasu. Ani teď nemusíme tolik do celkové mapy, protože to hlavní je vidět hned na první pohled. Když už sedíme v autě, jistě si povšimneme přidání dvou rádiových stanic, na nichž hraje dobová muzika nebo zprávy komentující aktuální dění ve městě. Je to příjemné, ale chybějí mi ty nejoblíbenější skladby, které jsem si v původní hře zamiloval a tady prostě až na čestné výjimky nejsou.

Bohužel se vývojáři nevyvarovali technických chyb, které tak trochu začínají být jejich poznávacím znamením. Díky tomu nám na můj vkus až často doskakují textury, propadávají se počty snímků a to i během filmečků, sem tam vypadne zvuk a pomyslnou třešničkou na dortu jsou zasekávající se postavy během hraní, takže následuje restart mise. Dále tu máme prkenné animace postav a mimiku obličejů nebo podivnou fyziku těl po zásahu. No a ta kamera by si také zasloužila péči navíc, protože někdy vidět, kam je potřeba, byl docela těžký úkol.

Kdo se bál, že zapomenu na český dabing, ten se bál zbytečně. Marek Vašut a Petr Rychlý se vrací na scénu a v jejich podání postavy ožívají přesně tak, jak si pamatuju. To samozřejmě platí i pro zbytek osazenstva. Bohužel nejsem znalec oboru herectví, takže z mého laického pohledu mi přijde dabing velice povedený a užíval jsem si ho stejně krásně, jako si pamatuju z původní hry. Jenom Ralph na můj vkus podstatně méně koktal, čímž mi setkání s ním tak nějak narušovalo krásné vzpomínky na originál. Nicméně to je jenom takový drobný detail, který třeba ostatním ani vadit nebude.

Výsledný dojem z definitivní edice Mafie bych však bral jako kladný. Dabing se podařil, příběh se mi líbí snad dokonce o něco víc, jak původně a grafický kabátek také nedělá ostudu. Škoda jenom, že technické chyby se nevyhnuly ani předělávce prvního dílu a nevyrovnaná obtížnost dokáže hráče uvést jak do stavu absolutní euforie, jaký je borec, tak nastaví druhou tvář a prudí a prudí, až vzteky zahodíte gamepad. Naštěstí ono kouzlo opět zafunguje a po pár hlubokých nadechnutích a vydechnutích se člověk rád vrátí zpět, protože rodina ho potřebuje.