Xboxweb.cz

Občas není vůbec jednoduché uspět s novou značkou na trhu, i když má své kvality. Své o tom jistě vědí i DICE, kteří před osmi lety uvedli na trh Mirror’s Edge. Krásná Faith se proháněla po střechách s větrem o závod, cestou se vypořádala s partou nepřátel a hlavně rozplétala klubko příběhu, který měl švih a styl.

Mirror’s Edge Catalyst není žádným pokračováním, ani úvodem do prvního dílu. DICE chtěli udělat lepší hru, než byl první díl hlavně z toho důvodu, že prvního dílu se moc neprodalo a i přes pozitivní kritiky si cestu ke hráčům nenašel. Já se ovšem do hry zamiloval (přítelkyně promine) a na Faith jsem nedal dopustit. Před vydáním Catalystu jsem si předchůdce pěkně prošel a pln očekávání a lehkých obav z betaverze jsem se pustil do nového dobrodružství.

Po stránce příběhu jsem čekal nějakou pěknou jízdu, ale víc než standart se tvůrcům nepovedl. Navíc pokud jste nehráli předchozí díly, nemusíte mít obavu, že by vám něco mohlo utéct. Příběh je nový, plný klasických klišé a nějaké pamětihodnější momenty se nekonají. To samé platí i pro jednotlivé postavy. Ty jsou ploché a k žádné z nich jsem si nenašel větší cestu. Aspoň mě moc netrápila jejich případná smrt. V tomto ohledu mi docela vadil otevřený svět, protože musíte k dalšímu úkolu doběhnout. První díl před vás stavěl jednu misi za druhou, nedal vám odpočinout a z mého pohledu byl více intenzivní. I proto jsem možná k žádné postavě pořádně nepřilnul. Závěr není špatný, ale první Mirror’s Edge byl dle mého soudu o něco lepší. Příběh tak funguje jako pojivo jednotlivých misí, bez kterého by to nešlo.

Mise samotné už jsou věcí jinou. Nabídnou zajímavou náplň, i když většinou běžíte z místa na místo. Většina úkolů se mi líbila, dávala smysl a nabídla solidní výzvu pro jejich splnění. Mimo hlavních úkolů se dají plnit i postranní mise nebo doručování zásilek, které je ze všeho nejtěžší. Jediné zaškobrtnutí nebo změna mimo ideální trasu znamená restart, protože včas do cíle určitě nedoběhnete. To mě na hraní hodně mrzelo, protože závody s časem jsou jinak fajn, jenom tvůrci mohli nechat alespoň pár vteřin navíc. V případě, že vám přijde doručování nebo běhy na čas snadné, můžete zkusit nějaký závod vytvořený hráčem, což jsou občas hodně dobré výzvy a za tuhle část palce nahoru.

Ne všechny úkoly však souvisejí s rychlostí, protože občas bude třeba zpomalit a zapojit mozek. Mluvím nejen o hackování bilboardů, kdy najít cestu k němu není vůbec jednoduché a občas vám dá hodně zabrat, ale hlavně GridNode. To je jakýsi spojovací datový uzel, jehož hacknutím můžete rychle cestovat mezi úkryty, což se rozhodně hodí. GridNote vyžaduje nejen přemýšlení, ale i správně načasované reakce a opatrnost před paprsky. Tyto puzzle úkoly jsou hodně příjemným zpestřením oproti akčním pasážím. Obsahu je v Catalystu opravdu hodně a svou hrací dobou hravě překonává původní díl.

Největší novinkou Catalystu je otevřený svět. Můžete běžet, kam chcete, ale nezapomeňte, že se Faith a všichni běžci pohybují po střechách. Volnost tedy spočívá v možnosti volby, kam se vydáte dál, protože nemusíte plnit jednu příběhovou misi za druhou. K usnadnění orientace je tu runner vision. Ta se dá nastavit na tři úrovně a to plnou, kdy vidíte nejen červeně zvýrazněné překážky, ale i šmouhu ukazující cestu, dále standart, kde se po vzoru prvního dílu zobrazují červeně skokánky, přeskoky, trubky a tak dále, čímž se tvoří cesta. Poslední možností je pomocníka vypnout a cestu si vybíráte libovolně sami. Doporučil bych vám standartní variantu, kdy si člověk nepřipadá jako blb pronásledující červenou čáru.

Další úpravou prošly schopnosti Faith. Ze začátku moc kousků neumí, ale díky RPG systému se je poměrně rychle dokáže naučit. Vylepšovat můžete nejen pohyb, kdy jako první určitě zvolíte možnost se naučit nezbytný kotoul po dopadu, ale také vylepšovat své dovednosti v soubojích a v neposlední řadě své vybavení. Vystřelovací hák oceníte v nejedné situaci a navíc si užijete hodně efektní zhoupnutí nad městem. RPG systém nepůsobí vůbec rušivě a díky tomu, že není problém body získat, bude odemykat dovednosti pro své potřeby skoro jako na běžícím páse.

První díl byl hodně kritizován za soubojovou složku. Za prvé souboje nebyly moc zábavné, za druhé jsem většinou skončil se zbraní v ruce, abych všechny postřílel a nakonec nešlo soupeře proběhnout nebo se jim jakýmkoli způsobem vyhnout. Catalyst vám servíruje dvě možnosti. Buď se pokusíte soupeře obejít, nebo se s nimi utkáte, ovšem beze zbraní. V některých místech však utíkat nejde a prostě musíte bojovat. Postaví se vám různé druhy nepřátel, kdy na každého platí něco jiného a až na pár míst boj jistě zvládnete bez větších problémů. Mně osobně bojování moc bavilo, takže jak to šlo, konfrontaci jsem vyhledával. Záleží ovšem na vašem vkusu, jak se k této věci postavíte.

Město Glass nabízí velkou plochu, kde se budeme prohánět a ukáže celou řadu dominant a pohledů do otevřeného světa. Hned na začátku se vám jeden takový naskytne a bohužel, není tak skvělý jak videa a obrázky prezentují. Grafická stránka hry je z mého pohledu velkým zklamáním. Textury nejsou tak ostré, jak by v dnešní době měly být, hlavně při pohledech do dálky. Občas se dokreslují na poslední chvíli a jednou se mi stalo, že se mi „zapnul“ nějaký filtr, který grafiku ještě více degradoval, nebo dokonce textury vypadávaly a poblikávaly. Pak pomohl jenom restart hry. Je dost pravděpodobné, že vše bude opraveno nějakým budoucím patchem, ale začíná být stále více únavné dostávat neodladěné hry v datum vydání. Pro představu je jeden screen ze hry udělaný z Xboxu přímo pod textem, pár dalších v galerii (Xbox to trošku osekává).

Epizodou samo o sobě jsou stíny. Někdy se zobrazují, jak by asi měly, v některých situacích jsou nepovedené nebo úplně chybí.  Je to docela škoda, protože v mých očích je první díl starý osm stále o něco hezčí. Dojem zachraňují pěkné interiéry a na mnoha místech povedená hra se světly. Pochvalu bych směřoval na příběhové filmečky, jejichž provedení je na hodně dobré úrovni.

Město jako takové je rozděleno na několik částí, kdy každá má nějaký stavební styl a stylizaci. Na první pohled působí zajímavě, ale jejich členění není nějak extra logické a možná by neškodilo, kdyby si tvůrci k ruce příště zavolali nějakého architekta. Takto je vše nějak poslepováno a někdy prostě skočíte tam, kde byste očekávali pokračování budovy, ale ona tam není.

Díky nižším detailům hry jsem se však nesetkal s nějakým náhlým snížením rychlosti hry či zasekáváním, takže dojem z toho, že běžíte, za vámi se rozbíjí stěny a nahání vás půlka města, je hodně dobrý a v tomto ohledu dosahuje kvalit předchůdce, což je jenom dobře. Celkově se Faith po světě pohybuje s ladností sobě vlastní, takže jsem si skákání užil a už teď vím, že se k němu brzo vrátím.