Xboxweb.cz

V době psaní recenze stále řádí koronavirus, který se zakousl do sportovní sezóny roku 2020 obrovskou silou. Všechny rozběhnuté soutěže byly buď ukončeny nebo se ještě ani nerozběhly. Co s tím má společného herní průmysl? Když nejedou skutečné soutěže, snaží se promotéři nabídnout divákům aspoň virtuální klání. Ani série Moto GP není vůbec pozadu, takže si v termínech nekonaných skutečný závodů můžeme užít aspoň ty virtuální.

Nový ročník MotoGP 20 žádné zpoždění nehlásí a s plným plynem se řítí vstříc našim ovladačům. V závěsu za ním je hromada novinek, od těch kosmetických až po zásadní překopání jízdních modelů, kariéry a tak dále. Však to všichni velice dobře známe, nejsme dnešní a všechny ty nej věty už člověk od PR agentur slyšel mnohokrát. Někdy se stane, že na ta slova dojde, a to je pak překvapení, že po letech v zaběhnuté sérii konečně došlo k nějakému posunu.

Už nějakou chvíli se všem závodním hrám dává za vzor kariéra z F1 od Codemasters a právě zde se nechali inspirovat také vývojáři z Milestone při návrhu nové kariéry pro motorky. Výsledkem toho je nejpropracovanější kariéra, jakou kdy tato série zažila, ovšem nebyli by to Milestone, aby k celému konceptu nepřistoupili po svém.

Jakožto nováček v seriálu si budeme opět vybírat, do jaké kategorie vstoupíme a nově si budeme moct vybrat, zda vstoupíme do některé z oficiálních stájí, nebo se staneme také manažerem stáje a dovezeme nějaké nové jméno až na stupínek nejvyšší. Mezitím vyřešíme osobního agenta a také inženýry, protože bez vylepšení dílů se neobejdeme. Body do výzkumu se pak získávají přesně jako u konkurence, jenom ze všech možný testů nám tu pro každou velkou cenu zbyly jenom tři. Musíme projet trať co nejblíže ideální stopě za daný čas, stihnout projet trať v daném časovém limitu a kroužit aspoň tři kola pod stanoveným časem.

Nejen, že testů není moc, ale hned ten první z nich se ani moc dobře nehraje. Tam, kde Codemasters používají branky a trasa je tak jasná, v MotoGP najdete na kraji zatáčky modrou nebo červenou vlaječku a kousek trajektorie právě v zatáčce. Za ní ale zmizí a není tak jasné, kudy se má jet. Ukazateli splnění to ale jasné je a čile ubírá body, jako by se nechumelilo. Takhle si funkční herní mechaniku tedy rozhodně nepředstavuji.

Druhým nedostatkem kampaně je její děsně unylé tempo. Tam kde F1 servíruje jeden závod za druhým s odbočkou k speciálním výzvám, musíme v MotoGP odklikávat jeden týden za druhým a modlit se, že další klik už konečně bude závod. Naopak velice příjemná je možnost měnit jak osobního manažera, tak techniky a postupně získávat lepší pracovníky, kteří jsou schopní kvalitu výzkumu posunout. Vhod mi přišla možnost obsadit jednotlivé týmy a tím něco urychlit, když tedy bylo zrovna něco akutního ke zkoumání.

Omáčka kolem dobře chutná, ale tou hlavní přísadou je dění na trati. Tady by to byla chutná přísada, ovšem na konci je taková ta pachuť, znáte to. Pojďme však na celou věc pěkně od začátku. Aby motorka pěkně svištěla, je třeba mít v nádrži dostatek paliva, ale ne zase moc, aby motorka nebyla těžká. Tudíž práce s palivem je první novinkou, bohužel ale nemá tak velký vliv, jak jsem si původně myslel, že bude mít. Hlavně si ohlídejte, aby palivo nedošlo v tu nejméně vhodnou chvíli, což se mi naopak dařilo docela často. To takhle jedete trénink, nejlepší čas, ale při poslední zastávce jste zapomněli dotankovat, díky čemuž s motorkou jenom bezmocně zastavíte na krajnici, a to opravdu nechcete.

Co ví každé mále dítě je, že motorka jezdí po pneumatikách, konkrétně jsou potřeba hned dvě. A když chcete ze hry udělat simulátor, je potřeba se tomuto prvku náležitě věnovat. Proto najdeme na obrazovce dva ukazatele pneumatik, které jsou rozděleny do tří částí. Guma se totiž sjíždí rozdílně, a právě to se pokouší hra co nejlépe simulovat. Řekl bych, že se jí to daří. Rozhodně jsem na jízdních vlastnostech poznal zcela nový kousek od toho skoro sjetého. Na začátku jsem zatáčky projížděl pěkně ladně, ovšem kdo bude hnát pneumatiky na hranu životnosti, užije si o poznání neklidnější průběh jízdy. Stejně tak je fajn nechat si poradit, jaký druh pneumatik použít. Ovšem pozor, sad není nekonečné množství, takže experimentovat je třeba s rozvahou.

Na dotek se mi motorky řídili o něco obtížněji, než tomu bylo dříve a opravdu jsem ze sebe musel dostat to nejlepší, když jsem chtěl uspět. Na můj vkus se při mém stylu brždění až moc často dostávalo zadní kolo nad vozovku, ale s tím se dá pracovat. Po zkušenostech se značkou TT Isle mi však hodně chyběl onen omamný pocit z rychlosti. Na okruhu jede člověk 300 km/h a ani mu to nepřijde. Výsledkem je i tak velice příjemné ježdění, které se dá hodně dobře upravit i pro náročnější a zkušenější závodníky.

Všechny negativy dříve uvedené jsou sice někdy protivné, ale nemají větší dopad, který by nám ovlivnil herní zážitek. Bohužel, problémy s umělou inteligencí to již dokážou. Následující odstavce vychází ze získaných zkušeností, byť dle dodaných informací mají vývojáři o AI starost, a ještě ji mají dále ladit. To se jim sice může podařit, ale úplně ve všech směrech bych tomu nevěřil. Takže kde umělé inteligenci chybí inteligence?

Bez ohledu na zvolenou obtížnost ostatní jezdci na můj vkus až nezvykle padají, což vždy vyvolá grafický obrázek, že někdo upadl. Když jsem vydržel jedno kolo bez toho, niž by někdo upadl, byl to zázrak. Některé závody pak stačilo prostě jet, soupeři padali jak hrušku a člověk byl najednou na prvním místě s neskutečným náskokem. Za druhé má AI docela silné sebevražedné sklony, takže nebylo výjimkou, kdy si to soupeři namířili rovnou do nejbližší zdi, a dokonce jsem byl svědkem jedné hromadné masakr scény hned po startu. Téměř celý startovní rošt do toho šlápl a hromadně se rozplácl hned v prvním kačírku. Ještě teď se z toho budím hrůzou, protože motorky lítaly na všechny strany a měl jsem co dělat, aby nějaká nesejmula taky mě.

Když už AI nepředvádí podobné eskapády, jako soupeři jsou hodně nevyrovnaní. Na rovince vám ujedou jako nic, v zatáčkách je s bídou dojede a za nějaká dvě kola si s nimi v další zatáčce vytřete zadek. Jindy zase nestačí k předjetí ani to, že si zvolíte výhodnější vnitřní stopy a soupeře prostě nepředjedete, ani kdybyste plyn na řídítku ukroutili. Nejvíc pak potěší fakt, že se vůbec nebojí vás sestřelit. Člověk si pěkně jede ideální stupou, krouží a najednou ho nějaký šílenec sestřelí zezadu, jako by se nechumelilo. A to má prosím soupeře ovládat umělá inteligence na základě strojového učení. V tomto případě se ale vůbec nebojím, že by mohl vzniknout Skynet a pokud ano, nebude problém ho porazit.

Graficky se hra konečně posunula dopředu a je vidět, že v tomto směru nešlo jenom o plané sliby. Na Xbox One X si navíc můžeme vybrat, zda půjdeme cestou kvalitní grafiky nebo stabilních 60 FPS. Jezdci, motorky a konečně i okolí trati vypadají jako hra ze současnosti. Dokonce i mnou tolik haněný Katar za umělého osvětlení vypadá hezky, a ne jako hra z mobilu. Vizuální stránka je tedy dalším příjemným překvapením, ale ještě se najdou oblasti (zejména ve kvalitě detailů okolí), kde je co zlepšovat. Takže neusnout na vavřínech.

Milovníci výzev jistě nepohrdnou nášupem ve formě historických událostí, kdy v kůži celé řady jezdců z historie zkusíme napodobit nějaký z jejich kousků. Výzvy nejsou vůbec snadné, a navíc jsou k dispozici ve třech obtížnostech. Odměnou za každou těžce vydřenou výzvu nám bude návštěva historického obchodu, kde si za získané zlaťáky koupíme jezdce nebo motorky.

Multiplayerové ambice letošního ročníku nejsou vůbec malé, ovšem vyzkoušet je v rámci recenze tak úplně nejde. Vězte však, že můžeme vytvářet jak veřejné, tak privátní závody se vším možným nastavením a kdo bude mít ve hře ambice nejvyšší, může se zkusit stát motocyklovou esportovou hvězdou. Až čas však ukáže, jak moc reálná ta šance je a zda i po stránce esportu se hře povede zabodovat.