RECENZE: NBA 2K17
Publikováno: 3.10.2016, 9:33
Sociální sítě
O autorovi
Lukáš Michal
Je autorem 3940 článků
Dnešní recenzi má na svědomí Jiří „Man1“ Pacovský, takže svůj obdiv a úctu směřujte k němu 😉
Každý herní podzim se většinou točí kolem dvou her. FIFA a NHL. Dva největší tituly ze stáje EA Sports už ale poslední dva roky bojuje se silnou konkurencí v podobě NBA od 2K. Jenže co když přišla hra, která obě známé hry převálcovala na plné čáře?
Basketbal jako takový není u nás tak oblíbený, jako je třeba fotbal nebo hokej. Logicky. Reprezentačních úspěchů máme pomálu a hráčů, kteří se dostali do nejprestižnější ligy je ještě míň. Z poslední doby to je vlastně jen Jirka Welsch a Jan Veselý. Titul od 2K Sports je ale něčím, co by nemělo ujít žádnému sportovnímu fanouškovi! Líbí se vám nápad na The Journey ve FIFA17? NBA to má, lepší a propracovanější. Líbí se vám možnost vytvořit si arénu v EASHL? NBA to má, lepší a propracovanější! Ve zkratce = ta hraje boží!
Basket do každého obýváku!
Letošní rok je plný AAA her. Mafie 3, Forza Horizon 3, Call of Duty a mnoho dalších. My vás ale prosíme, zkuste si NBA 2k17 The Prelude, který je zcela zdarma k dispozici v Xbox Store. Proč? Protože tahle část hry je opravdu hodně podstatná. Ačkoliv se jedná z pohledu kritiků jen o krátké Be a Pro, je to skvělá možnost získat 1000G a užít si nejnovější sportovní simulaci (roku). V The Prelude se seznámíte s vlastní postavou, které se v celé hře říká “The Pres” (zkratka od President). NBA 2k17 tak navazuje na příběhové Be a Pro z loňského roku, který měl na starosti Oscarem oceněný režisér Spike Lee. Tento příběh byl ale hodně kritizován (například bílý basketbalista v černošské rodině), krátký první ročník v NBA, atd…
Nový rok ale přináší kompletně zajímavý příběh (celé sepsáno Aaronem Covingtonem, který stojí za filmem Creed) kolem výše zmíněného “Pres-e”, jenž byl společně se svým nejlepším kamarádem draftován do jednoho týmu (hellou FIFA17). MyCareer je oproti loňsku obsahově větší. Přináší kompletní první sezónu, řadu možností, jak strávit svůj den, a hlavně řadu nových úprav (boty, oblečení atd.). Hlavním cílem ale je zaujmout majitele týmu, dovést jej k největším úspěchům, stanout na vrcholu ligy a být tím idolem, kvůli kterému se děti budou chtít stát basketbalistou první kategorie.
Celková struktura je ale stejná, vytvoříte si Custom hráče, odehrajete zápasy za univerzitu a jste draftovaní. Pak se vám objeví velký kalendář, kde máte každodenní seznam věcí, které můžete dělat. Povětšinou jsou to extra tréninky, které, pokud chcete hrát co nejdříve v první pětce, absolvovat co nejčastěji. Bohužel se tréninky opakují a nejsou na takové úrovni, jako jsou například ve FIFA17. Vše začne být časem repetitivní a já ztratil po chvíli zájem chodit na extra tréninky a chodil jsem jen na oficiální tréninky, hrál zápasy a chilloval se spoluhráči.
Postupem času odemknete spoustu nových možností. Sponzorství na boty, ORANGE JUICE mód, což vám nabídne možnost přepínat mezi vámi a vaším nejlepším kamarádem (ano, žijete tak 2 životy v jedné kariéře!), úprava hangár, kde máte basketbalové hřiště, oblečení ve hře a mimo hru. Proč je ale MyCareer lepší než The Journey? Asi je to tím, že tady mají RPG prvky opravdu váhu. Zatímco ve FIFA je vše předefinované a můžete se chovat jako největší namyšlená hvězdička, tady vám to neprojde a hra vám to nedaruje. Těžší tréninky, žádní přátelé a skoro žádný play time na hřišti, pokud si to nezasloužíte. Celkově se vše, co uděláte odráží ve vás a ve vašich budoucích situacích.
MyTeam, MyLeague a další módy
Říkal jsem si, že si vyzkouším možnost MyTeamu, což je prostě Ultimate Team akorát v basketbale. Díky pre-order verzi jsem získal spoustu balíčků navíc a hodně jich bylo i bonusových. A 2K nešetřilo. Každý, kdo dostal tyhle balíčky se musel radovat (já teda rozhodně). LeBron James, Kobe Bryant a Michael Jordan. Trojice svatých, které uznávám nejvíc jsem získal do týmu hned na začátku, abych si vyzkoušel, jaké to je hrát NBA 2k17 v plné polní.
A je to zábava! Kromě online módu hráč vs hráč, nabízí MyTeam i možnost hrát tzv. Challenges (weekly za vyšší počet coinů), což jsou herní situace, které se svým týmem musíte splnit (otočit skóre, udržet skóre, vstřelit daný počet bodů, atd.). Dále tu je mód Dominance, kde musíte porazit všechny týmy NBA na daných úrovních a pak Freestyle, kde můžete se svým týmem trénovat herní situace. Co mě ale nejvíce zaujalo byla možnost postavit si vlastní arénu od základu. Palubovka, sedačky, jumbotron, ano, je to stejné jako v NHL17, ale tady si ještě můžete zvolit, jaké kamery se vám budou zobrazovat na LED panelech! Hustý!
MyGM je asi nejpropracovanější mód, jaký jsem za poslední dobu kdy viděl. Váš Be a Pro vás zde pronásleduje, protože právě zde se stáváte novým GM týmu. A můžete přebrat pozici ve stávajícím týmu, nebo, pozor, v týmu, který rozšíří ligu! To jsem si nemohl nechat ujít a udělal jsem si tým Las Vegas Caesars, a díky svým geniálním schopnostem jsem dokázal do svého týmu ve Free Agency přibrat do týmu Dwighta Howarda, Jeremy Lina a Joshe Richardsona z Chicaga Bulls (nadějný mladík pro neznalé).
Kromě hráčů jsem ale musel do týmu přijmout nového trenéra, scouta, asistenta kouče, šéfa financí a další důležité články organizace. Musel jsem si také dávat pozor na jejich “perky”, protože asi nemělo smysl brát do týmu člověka, který vás chce připravit o místo. Co je ale asi nejlepší je tvorba dresů, kdy si můžete udělat svojí vlastní verzi Space Jam týmu, ale třeba i dres Nymburka nebo české reprezentace.
No a pokud neholdujete těmto módům, můžete si s kamarády zahrát jen tak. Na výběr máte kompletní třicítku NBA týmů plus dalších deset evropských výběrů (Barcelona, Bayern, Bělehrad,…) a přibližně další dvacítka týmů, kteří reflektují nejlepší sestavy všech dob. Zahrát si tak můžete za Lakers se Shaqem v době největší slávy, Philadelphii s Alanem Iversonem, Chicago Bulls s Jordanem, Rodmanem a Pipenem či s Bostonem a Larry Birdem v jeho středu. Zábavu si tak najdou jak hardcore fanoušci, tak i casual hráči.
Poslední a pro mě nejméně zajímavý mód je ProAm, což je možnost hrát s Custom hráčem online za jednu ze tří frakcí. Hraním pouličních zápasů získáváte body pro svůj tým a zároveň získáváte coiny, za které si nakoupíte nejen herní dovednosti, ale také oblečení.
Verdikt
Graficky patří NBA 2k17 k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední rok viděl. Hra je plynulejší, umělá inteligence je lepší díky novým taktickým playbookům. Hra samotná pak nabízí širokou škálu zábavy a najdou se v ní jak hardcore hráči, tak i casual fanoušci NBA. Body ztrácí za repetitivnost, která provází MyCareer, což je jeden z větší problémů. Hře jinak nic nechybí a klidně bych ji pasoval na nejlepší sportovní hru roku 2016!
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
