Recenze: Paradise Lost

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 14.4.2021, 8:47

Publikováno: 14.4.2021, 8:47

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3054 článků

Němci se tváří, že druhá světová byla akce typu „Kulový blesk“, Adolf Hitler byl koordinátor stěhování a počty vojáků v zákopech také nesouhlasí. Nic to však nemění na faktu, že roku 1945 skončily jejich sny o třetí říši a stejně tak poslední globální konflikt naší historie. A teď si vezměte, že by to celé skončilo o dvacet let později a tím nejhorším možným způsobem. Tedy nukleární zimou po použití nejničivějších zbraní, jako zoufalý pokus zastavit nevyhnutelný pád.

Klidně si sedněte vedle chladničky a nohy strčte do mrazáku. Alespoň se trochu přiblížíte Szymonovi. Ten vyrostl s matkou v úkrytu, kde žil do dvanácti let. Nutno podotknout, že už po válce. Pak jeho jediná rodina odešla na věčnost a zbyla po ní pouze fotka, na níž je nejspíš i chlapcův otec. Přetrhaná vodítka vedou mrazivým Polskem do obrovského bunkru. Do bašty padlého režimu, která měla sloužit jako úkryt vyvoleným a zároveň jako líheň budoucího opětovného osidlování světa. Jenže místo dychtivých Němců s křečí v pravačce nachází důkazy lidské existence, jenže bez známek života. Jedinou osobou široko daleko se zdá být Ewa sedící zavřená u mikrofonu v neznámé kontrolní místnosti. Jenže je to osoba o jejíž pomoc Szymon stojí?

Poláci mají pro hry speciální cítění, a i studio PolyAmorous dokazuje, že si umí získat hráčskou pozornost. Alternativní minulost má skvělou atmosféru, která je mixem deprese, fascinace a očekávání. Nacistické motivy rozšířené o technologické vymoženosti pozdější doby působí retro-futuristicky a design světa posouvají někam k BioShocku a Prey. Když se poprvé ocitnete před branou země zaslíbené, je vaše existence menší než mužství pohádkového trpaslíka. Sotva dýcháte a mlčky pozorujete narcismus opepřený antickým velikášstvím. A i když později Paradise Lost začne koketovat se sci-fi, pořád si drží úvodní laťku.

Herně je zde viditelná inspirace u Firewatch, ale místy jsem zavzpomínal i na Everybody’s Gone to the Rapture, Gone Home či The Witness. Bohužel zůstalo jen u vzpomínek, protože titul se opírá pouze o příběh, nikoliv o hraní jako takové. Nechci použít ten hnusný termín „walking simulator“, ale nejspíš musím. Na tradiční adventuru je tu příšerně málo interakce, a i ta trocha je spíš na oko, aby autoři natáhli čas co nejvíc. Hrdina občas něco otevře, nějakou věc vezme do rukou, ale bez užitku a důvodu. To podstatné vypráví nahrávky, listiny a ženský hlas na druhém konci komunikačního zařízení.

Dostávám se tak k drobnému, ale závažnému problému. Paradise Lost má úžasný svět, fungující příběh, ale herně nestojí ani za prasklou helmu zasloužilých elektrikářů. Chybí hádanky nebo zapojení do děje i jiným způsobem než zmáčknutím tlačítka a tažením za páku. Světélko naděje, v podobě systému bunkru, připomíná inteligenční testy pro primáty: „Tak je hodný šimpanz, stiskni tlačítko a dostaneš banán.“ Až jsem si říkal, jestli mě mají vývojáři za úplného pitomce nebo jen cílí na herní panice, co ještě nedávno považovali Xbox za odpařovač vzduchu. Zbývá mi tak prozkoumávání prostředí, při kterém se cítím jak osel dobývající se na klisnu. Strašně moc chci, ale nejde to.

Ne, že by nebylo kam jít, ale Szymon má nepřiznanou dřevěnou nohu a plíce závodního huliče tabákových výrobků. Nemám jiné vysvětlení pro pomalou chůzi hraničící s plížením. Pokud mě chtěli autoři nechat obdivovat práci svých kolegů designérů, činí tak velice nevhodným způsobem. A jestli byl záměr ještě víc natáhnout sezení u jejich díla, pak se uchylují k zákeřnosti nehodné kvalit hry. Na každý pád, průchod bunkrem má tempo hlemýždí olympiády a zbytečně kazí vyprávění. To se sice nakonec stane předvídatelné, ale stále dost lákavé na to, abyste si počkali na závěr.

Tam vás čeká rozhodnutí a pár alternativních konců. A strašně rád bych řekl, že jsem byl vytržený jak list papíru, neboť konec přinesl nečekané. Třeba jindy, dnes nemám náladu lhát. Ewa nedokáže být tak tajemná, jak by si scenárista přál, a tak vzorec chemie mezi hlavními aktéry rozklíčujete dřív, než by bylo třeba. Být tempo hry rychlejší, možná by i lépe vyzněla zápletka. Takhle je dostatek času přemýšlet nad vším možným a máte-li přirozenou nedůvěřivost vůči atraktivním hlasům v aparátu, jdete sami proti vývojářskému úmyslu. Rozpadá se ono tajemno lidských osudů a když si hra zamane rozpadne se celá. Pakliže se váš hardware nedomluví se softwarem, stává se hezky nadesignovaný svět epileptickou diskotékou a je třeba přikročit k restartu hry.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Další variace na téma „co by, kdyby“ hýří atmosférou, pěkným designem a dobrým příběhem. Osoby ztracené v pozůstatcích třetí říše působí věrohodně a máte důvod se zajímat o jejich osudy. Jenže proti vám není jen liduprázdný bunkr, ale také úmorně pomalé tempo, nicotné herní mechaniky a optimalizace na pár facek. Slibný koncept se tak sotva dostává přes průměr a řadí se mezi další nadějné, ale nevyužité adventury.
25. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Thrustmaster T.Flight Hotas One

Gamepad jako univerzální ovladač všech her je nedílnou součástí herní konzole. A to už od dob, kdy připomínal spíš dálkové ovládání a značka Xbox byla hudbou budoucnosti. Ale nutně to neznamená, že není k mání lepší varianta, která vaši oblíbenou hru prodá v úplně jiném světle. V reálnějším a možná i pohodlnějším, čímž se okamžitě dostávám především k simulátorům. A rozhodně není náhodou, že v době vydání Microsoft Flight Simulatoru pro konzole Xbox Series X/S...

»
22. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: GreedFall – Gold Edition

Pokud mají rozšíření někde smysl, je to rozhodně v žánru RPG. Tituly dělající z nás hrdiny, jejichž velikosti se nikdy nebudeme rovnat, jsou živnou půdou příběhů a neotřelých dobrodružství. Ostatně takový Zaklínač by mohl vyprávět, jak se dá základní hra natáhnou pořádnými přídavky. GreedFall studia Spiders se sice nemůže rovnat s polskou trilogií, ale před pár lety překvapil zajímavým příběhem, neprobádaným prostředím a vlastní verzí kolonizace.

»
21. 07. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2021

Velkou novinkou letošního roku byla koupě závodních matadorů z Codemasters, které pod svá křídla pojala neméně známá společnost Electronic Arts. Codemasters se pečlivě starají o několik závodních her, kdy jednou z nejpovedenějších značek jsou jistě licencované závody Formule 1. Ty nám přináší rok co rok a my jsme zatím vždy byli s dosavadním pokrokem spokojeni. Nový ročník F1 2021 je ale první, který vychází pod hlavičkou EA, takže se jistě mnohým hráčům vkrádají...

»
29. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: HyperX ChargePlay Duo

Ačkoli se tomu nechce věřit, baterie tu jsou s námi už nějaké to století. A vzhledem k tomu, že je do nich soustředěna budoucnost nejen automobilového průmyslu, nejspíš nám ještě dlouhou dobu sloužit budou. Jde totiž o nejúčinnější zdroj mobilní energie, který se dokáže přizpůsobit použití a umožňuje relativně rychlé opětovné dobití. No, a právě ta poslední výhoda článků je v případě základního balení xboxových ovladačů trochu mimo.

»
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»