
RECENZE: PGA Tour 2K21
Přijíždím se svým BMW ke klubu. V tom přiběhne pikolík, ochotně bere klíče od mého vozu, aby ho zaparkoval, a jeho kolega rozkládá deštník, aby můj oblek od Armaniho nenamokl. Golfové hole mám v kufru, ale než dojdu na hřiště, budou tam na mě čekat. Někdo se o to jako vždy postará. Cestou zdravím pana doktora. Asi si odskočil na pár jamek před další operací. A je tady i pan senátor, s tím potřebuji prohodit pár slov, jelikož připravit hon není jenom tak a všechno musí být dokonalé.
Než se vydám na hřiště, dám si rychlý drink, převléknu se (výběr značek je samozřejmě velký) a hurá na green. Mockrát jsem nehrál, ale co. Beru do ruky drive, stavím se k míčku a mocně máchnu. Samozřejmě jsem se netrefil, hůl mi vyletěla z ruky a skončila zabořená ve střeše nedaleko stojícího golfového vozíku. Ještě že nikdo nestál moc blízko, aby tohle neštěstí viděl. Vyprostím hůl ze střechy a zkusím to znovu.

Sice nemám BMW, členem golfového klubu taky nejsem, ale když jsem poprvé švihl na odpališti golfovou holí, málem mi opravdu vyletěla z ruky. Ten úchop je opravdu divný, takže bezpečnější variantou je pro mě virtuální verze. Bohužel, golf není, kdo ví jak exponovanou hrou, takže poslední velkou hru od EA jsme hráli před pěti lety. HB Studios přinesli svou verzi v roce 2019 s částečnou licencí na PGA Tour a právě na poslední díl The Golf Club navazuje PGA Tour 2K21.
Díky tomu, že jsem předchozí ročník hrál, tak nějak jsem tušil, do čeho se pouštím. Nicméně spolupráce s 2K měla nabídnout více jamek s licencí a aspoň nějaké skutečné hráče, což se podařilo. Výsledkem je 15 licencovaných hřišť a 12 profesionálů, kteří se pasují do rolí našich rivalů. Všechny naše kroky jistě povedou do PGA kariéry, kde si vytvoříme svého profíka, oblečeme ho, v rámci možností vybavíme holemi a pak už to bude jenom na naší šikovnosti. A jelikož je to hra od 2K, nesmí chybět mikrotransakce. Za ně dostaneme herní měnu, díky níž žádný kousek našeho šatníku nebude vypadat obyčejně.
The Golf Club byl docela hůře přístupnou hrou, které člověk musel opravdu věnovat hromadu času, aby pronikl do všech tajů a úskalí. PGA Tour 2K21 je ve všech ohledech podstatně přístupnější už jenom díky nejrůznějším nastavením. Nikdo se tak nemusí bát, že by si hru neužil, případně na něj byla moc těžká. To platí jak pro ovládání, tak herní možnosti. První bod, jak udělat hru lepší je tedy splněn.
Přehlednější je pak i samotné dění na hřišti. Když člověk udělá chybu, konečně ví, proč míček letěl tam, kam letěl (nebo přesně opačně). Velice mě potěšila možnost nastavení ovládání na pravou nebo levou analogovou páčku, díky čemuž jsem zjistil, že na levou páčku jsem podstatně šikovnější, jak na pravou a to jsem při tom pravák. Díky tomu jsem si na odpaly velice rychle zvykl a mohl se pustit do zápolení s těmi nejlepšími. Konečně jsem spokojen se zpracováním greenů a ukazatelů, takže jsem se rozpomněl na své nejlepší údery z PGA od EA a podařilo se mi je realizovat i zde. Dostat se do hlavního turnaje vyžadovalo nějaké výhry na nižší úrovni a pak hurá rozsekat Brysona DeChambeau nebo Jima Furyka.

S novým elánem do hry vstoupil také nový komentář. Je sice pěkný, ale hodně rychle se začne opakovat, což je škoda. Jinak má hra zajímavou, skoro až televizní atmosféru. V průběhu turnaje nám prostřihy ukazují zajímavé údery ostatních hráčů nebo našich rivalů, což někoho může motivovat k lepšímu výkonu. Mě to však vytrhávalo ze soustředění, takže jsem byl rád, že v menu je možnost tyto prostřihy vypnout. Příjemnou zprávou pro všechny kreativní jedince je možnost vytvářet vlastní hřiště. A kdo má něco připraveného z posledně, může si takto vytvořená hřiště importovat.
Grafická stránka má dvě tváře. První je velice vlídná ke hřištím, zpracování greenů a přilehlého okolí. Bohužel o pruh dál se začíná hodně rychle ztrácet detail a je fuk, jestli je kus louky přímo za lesem nebo diváci kolem hřišť. Nejvíce mě zarazilo, že chybně odpálený míček proletí skrze několik lidí. Tuhle věci uměly golfové hry už dávno a je smutné, že dnes jsou diváci kolem opravdu jenom méně detailní kulisou.
Verdikt
Nemáme sice čest s nejlepší golfovou hrou všech dob, ale i tak se jedná o pěkné zpracování, kterému spolupráce menších vývojářů s 2K rozhodně prospěla. Více hřišť, konečně aspoň nějací skuteční hráči a hromada možností, jak si hru přizpůsobit. Bohužel pár chybek v detailech, hůře přehledná podmenu a mikrotransakce, byť na kosmetické doplňky mi nedovolí dát lepší známku.
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.

























