
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí dát ještě o bod víc.
Není asi překvapivé, že jsem si pokračování nemohl nechat ujít. Nejvíc mě zajímalo, kam chtějí vývojáři vyprávění posunout a jaké nové hádanky si pro nás připravili. Planet of Lana II je tady, přináší další dobrodružství Lany a Mui, nové hádanky a opět nechybí ani česká lokalizace.
Díky ní si člověk hru užije bez omezení, i když na planetě Novo, kde se děj opět odehrává, je tomu trochu jinak. Jediné titulky k příběhu potkáme akorát na začátku hry, kdy je nám prostřednictvím filmečku připomenuto, co se stalo posledně. Přeci jenom od vydání prvního dílu jsou to skoro tři roky přesně, takže opáčko se určitě hodí. Pak už je ale všechno pochopení příběhu pouze na nás, protože na Novo se mluví smyšleným jazykem, kterému není rozumět.

Gesta, pohyby a emoce ve tvářích postav nás vedou tím správným směrem, jak příběh pochopit a opět si ho naplno užít. I bez porozumění slov je opět jasné, kdo je hodný, kdo je zlí a kdy má člověk plakat. Ano, i tahle emoce se u mě ve hře několikrát objevila. Připraveny jsou totiž silné momenty, a to až do samého konce. I když ke konci mám jisté výhrady, protože je prostě takový, jaký je, ale s tím se budu muset alespoň na čas nějak smířit. V rámci příběhu se například také dozvíme, jak se Mui dostal na naši planetu a další věci z prvního dílu.
Vývojáři před vydáním slibovali dvojnásobnou délku oproti prvnímu dílu, ale tam se asi úplně nedostali. Průchod prvního dílu mi zabral něco málo přes 6 hodin a dohrání druhého bezmála 7 hodin. Hra je tedy plus mínus podobně dlouhá, ale to rozhodně neberu jako chybu. Tohle vyprávění má svoje tempo, které díky této délce nikde netrpí a nepřišlo mi, že by hra byla zbytečně natahovaná. Možná právě naopak.
Hlavním herním prvkem je opět chození zleva doprava, případně obráceně a řešení všemožných puzzlů nejen s Lanou, ale také s Mui a jejich vzájemnou kombinací. Lana může přeprogramovat stroje, které Mui vyřadí z provozu a následně je ovládat nebo se potápět. Mui naopak nemá vodu rád, ale dokáže ke spolupráci přimět zvířata ze zdejšího světa a na čas vyzkratovat stroje. Díky tomu vznikly velice zajímavé puzzly napříč všemi prostředími. Hodně se mi líbilo potápění a hádanky s ním spojené, kdy bylo třeba plánovat cesty pod vodou a pomoc od Mui, a i když to nebylo úplně těžké, nějakou chvíli jejich vyřešení zabralo.
Hádanky obecně jsou těžké tak akorát a pokud jsem se někde na chvíli zasekl, bylo to tím, že jsem se snažil danou věc vyřešit až moc komplikovaně, přitom samotné řešení se nakonec ukázalo jako o dost snazší. U jedné hádanky jsem pak chvíli tápal nad tím, co má dané zvíře dělat, ale i to se povedlo vyřešit. Dá se říct, že oproti prvnímu dílu jsou hádanky jiné, takové víc přírodní, i když na ty stroje taky dojde, ale trochu jinak. Největším „puzzlem“ je zajímavý závěrečný souboj, který mě potrápil, protože jsem byl až moc netrpělivý díky zvykům z akčních her.

Vizuálně a hudebně hra opět exceluje. Tenhle „ghibli“ styl pořád dobře funguje a stále vypadá naprosto úžasně. Vyrazíme nejen do měst a lesů, ale také do sněhem pokrytých hor plných nepředvídatelného větru a také pod vodu, kde narazíme na nové nepřátele. Díky podpoře Xbox Play Anywhere se navíc krásně přenáší postup mezi PC a konzolí nebo jiným zařízením a všude hra nejen parádně vypadá, ale ještě lépe zní. Přemýšlivé melodie střídají ty dramatičtější nebo hlahol města, všechno je přesně tam, kde by mělo být a výborně dotváří celkovou atmosféru.
Planet of Lana II jsem si zase hodně užil, protože jde o skvělé navázání na předchozí díl. Více různých prostředí a místy těžší hádanky z hraní opět udělali krásný zážitek, který všem bez sebemenších pochyb mohu jenom doporučit. Tím spíš, když je hra od prvního dne součástí Xbox Game Passu. Bonusem je sbírání tajemství, díky němuž si hra dva průchodu rozhodně zaslouží.
Verdikt
Nová prostředí, zajímavé hádanky a pestřejší prostředí jsou přesně ty ingredience, které opět nechaly vzniknout skvělé hře, jakým pokračování Planet of Lana II bezesporu je. Je sice podobně dlouhá jako předchůdce, ale aspoň netrpí na ztrátu tempa a hluchá místa. Dohráno jedním dechem, opravdu krásná nezávislá hra.
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.
RECENZE: Syberia Remastered
Přiznám se bez mučení – původní Syberii jsem nikdy nehrál, a i když jsem se do tohoto velkého restu chtěl vždy pustit, klasické pojetí adventur mi příliš nevoní. Poslední přídavek do série s podtitulem The World Before mě ale pozitivně překvapil a já si jeho hraní velmi užil, tudíž jsem uvítal možnost vyzkoušet nedávno vydaný remaster první hry ze série od zesnulého Benoît Sokala.





















