
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí dát ještě o bod víc.
Není asi překvapivé, že jsem si pokračování nemohl nechat ujít. Nejvíc mě zajímalo, kam chtějí vývojáři vyprávění posunout a jaké nové hádanky si pro nás připravili. Planet of Lana II je tady, přináší další dobrodružství Lany a Mui, nové hádanky a opět nechybí ani česká lokalizace.
Díky ní si člověk hru užije bez omezení, i když na planetě Novo, kde se děj opět odehrává, je tomu trochu jinak. Jediné titulky k příběhu potkáme akorát na začátku hry, kdy je nám prostřednictvím filmečku připomenuto, co se stalo posledně. Přeci jenom od vydání prvního dílu jsou to skoro tři roky přesně, takže opáčko se určitě hodí. Pak už je ale všechno pochopení příběhu pouze na nás, protože na Novo se mluví smyšleným jazykem, kterému není rozumět.

Gesta, pohyby a emoce ve tvářích postav nás vedou tím správným směrem, jak příběh pochopit a opět si ho naplno užít. I bez porozumění slov je opět jasné, kdo je hodný, kdo je zlí a kdy má člověk plakat. Ano, i tahle emoce se u mě ve hře několikrát objevila. Připraveny jsou totiž silné momenty, a to až do samého konce. I když ke konci mám jisté výhrady, protože je prostě takový, jaký je, ale s tím se budu muset alespoň na čas nějak smířit. V rámci příběhu se například také dozvíme, jak se Mui dostal na naši planetu a další věci z prvního dílu.
Vývojáři před vydáním slibovali dvojnásobnou délku oproti prvnímu dílu, ale tam se asi úplně nedostali. Průchod prvního dílu mi zabral něco málo přes 6 hodin a dohrání druhého bezmála 7 hodin. Hra je tedy plus mínus podobně dlouhá, ale to rozhodně neberu jako chybu. Tohle vyprávění má svoje tempo, které díky této délce nikde netrpí a nepřišlo mi, že by hra byla zbytečně natahovaná. Možná právě naopak.
Hlavním herním prvkem je opět chození zleva doprava, případně obráceně a řešení všemožných puzzlů nejen s Lanou, ale také s Mui a jejich vzájemnou kombinací. Lana může přeprogramovat stroje, které Mui vyřadí z provozu a následně je ovládat nebo se potápět. Mui naopak nemá vodu rád, ale dokáže ke spolupráci přimět zvířata ze zdejšího světa a na čas vyzkratovat stroje. Díky tomu vznikly velice zajímavé puzzly napříč všemi prostředími. Hodně se mi líbilo potápění a hádanky s ním spojené, kdy bylo třeba plánovat cesty pod vodou a pomoc od Mui, a i když to nebylo úplně těžké, nějakou chvíli jejich vyřešení zabralo.
Hádanky obecně jsou těžké tak akorát a pokud jsem se někde na chvíli zasekl, bylo to tím, že jsem se snažil danou věc vyřešit až moc komplikovaně, přitom samotné řešení se nakonec ukázalo jako o dost snazší. U jedné hádanky jsem pak chvíli tápal nad tím, co má dané zvíře dělat, ale i to se povedlo vyřešit. Dá se říct, že oproti prvnímu dílu jsou hádanky jiné, takové víc přírodní, i když na ty stroje taky dojde, ale trochu jinak. Největším „puzzlem“ je zajímavý závěrečný souboj, který mě potrápil, protože jsem byl až moc netrpělivý díky zvykům z akčních her.

Vizuálně a hudebně hra opět exceluje. Tenhle „ghibli“ styl pořád dobře funguje a stále vypadá naprosto úžasně. Vyrazíme nejen do měst a lesů, ale také do sněhem pokrytých hor plných nepředvídatelného větru a také pod vodu, kde narazíme na nové nepřátele. Díky podpoře Xbox Play Anywhere se navíc krásně přenáší postup mezi PC a konzolí nebo jiným zařízením a všude hra nejen parádně vypadá, ale ještě lépe zní. Přemýšlivé melodie střídají ty dramatičtější nebo hlahol města, všechno je přesně tam, kde by mělo být a výborně dotváří celkovou atmosféru.
Planet of Lana II jsem si zase hodně užil, protože jde o skvělé navázání na předchozí díl. Více různých prostředí a místy těžší hádanky z hraní opět udělali krásný zážitek, který všem bez sebemenších pochyb mohu jenom doporučit. Tím spíš, když je hra od prvního dne součástí Xbox Game Passu. Bonusem je sbírání tajemství, díky němuž si hra dva průchodu rozhodně zaslouží.
Verdikt
Nová prostředí, zajímavé hádanky a pestřejší prostředí jsou přesně ty ingredience, které opět nechaly vzniknout skvělé hře, jakým pokračování Planet of Lana II bezesporu je. Je sice podobně dlouhá jako předchůdce, ale aspoň netrpí na ztrátu tempa a hluchá místa. Dohráno jedním dechem, opravdu krásná nezávislá hra.
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.






















