Xboxweb.cz

V dnešní době už se příliš nenosí, aby si hra před vydáním nechávala nějaká tajemství. Hlavním cílem je vždy prodat co nejširšímu spektru hráčů a podle toho také vypadá propagace, která dlouhé týdny dopředu vyzradí nejen kompletní dějovou zápletku, ale také co, kdy a kde jaká postava bude dělat. S ohledem na tuto skutečnost, kdy si dnes recenzovaný ReCore nechal roušek záhad hned několik, působí taková hra jako ze staré školy. A já vám slibuji, že to není jediná věc, která činí exkluzivní novinku zajímavou.

Společný projekt studií Comcept a Armature Studio se s tím totiž nepáře a hned od první minuty vás postaví do děje, který už se rozběhl. Postupně se tak prostřednictvím hrdinky Joule Adams dozvídáte, že zatímco jste si dopřávali několik desítek let kryospánku, terraformace kolonie Far Eden se nezdařila úplně podle plánu, přičemž coreboti, kteří ji měly provést, se z nepochopitelného důvodu postavili na odpor. Což je velký problém, protože planeta Země je už dávno jen vzpomínkou a zbytky lidstva nutně potřebují nové místo k žití. Ale kde jsou? A kde je profesor Adams, otec naší hrdinky a tvůrce procesu přetváření planetární atmosféry? A je Joule opravdu posledním lidským jedincem?

Všechny hozené otázky zodpoví postup hrou, v němž vydatně pomůže exoskeleton, puška a Mac, což je hrdinčin osobní corebot zastupující psa. Když jednotlivé položky rozebereme detailněji, tak speciální oblek díky tryskám umožňuje dvojité výskoky a krátkodobý pohyb kupředu. V permanenci bude téměř neustále, za prvé je třeba překonávat výškové, i dálkové úseky a za druhé se výborně ujme jako úhybný prvek při boji. Puška je pak jedinou, ale o to variabilnější zbraní. Postupem času pojme 4 typy munice, které jsou rozděleny podle barev, a to ne z důvodu, abyste si vybrali svou nejoblíbenější. Nepřátelští coreboti, kterých je mimochodem pěkná řádka typů a povětšinou našli svůj předobraz ve zvířecí říši, jsou barevně odstupňováni a jen shodná barva munice udělá největší škody. Při střelbě je určitě dobré využívat zámek zaměřovacího režimu, poněvadž při větším počtu nepřátel budete zmateni jak Goro v Tokiu.

Mazlíček Mac je samostatnou kapitolou. Joule ho dostala od svého otce, čemuž odpovídá i láska, kterou k němu chová. Psí nebo chcete-li robotí společník na tom je podobně, a tak ji velice ochotně doprovází na každém kroku. Čmuchá, štěká, dělá vylomeniny, ale hlavně bojuje. Přestože proti nepříteli startuje automaticky, máte možnost ho přivolat, případně přikázat speciální útok. Ani on není nesmrtelný, takže první povel je vhodný pro doplnění zdraví, jenž probíhá automaticky, stejně jako u hrdinky. Třetím rozkazem, na který reaguje, je hledej. Podržením tlačítka vymezíte prostor kolem sebe, v němž Mac bude pátrat. Že byl úspěšný, dá vědět štěkáním a hrabáním. Než hru dokončíte, čekají vás další plechoví pomocníky. Seth pomůže dostat se do těžko přístupných míst, „lidoop“ Duncan obstará zdánlivě neexistující cestu a taková Violet má pod palcem rychlé cestování mapou. Důležité je, že při sobě můžete mít vždy jen dva, takže na místě je trocha té strategie.

Mapa je koncipována jako otevřenější svět s pevně danými hranicemi, s velikostí řekl bych tak akorát. Ano, zprvu se mi rozdělení do několika segmentů zdálo trochu menší, ale jen do chvíle, než jsem zjistil, že na každém kroku jsou jeskyně, jež skrývají například vedlejší úkoly, výzvy nebo předměty ke sběru. Dalším prvkem, rozšiřujícím herní prostor, jsou stavby a jejich zkoumání. Jedné části dominuje obrovský pylon, jiné věž a třetí třeba důl s vrtákem. Pro otevření nových částí mapy, které je velice dobře řešeno už samotným příběhem, je třeba vždy něco najít. Nejnáročnější, ale také nejcennější jsou zisky prizmatických jader, sloužících jako energetické moduly. Cesta k nim je vždy obklopena velkým množstvím nepřátel a výjimkou nejsou ani bossové. Snazší je hledání cellbotů. Barevní robůtkové suplující baterie se sice rádi schovávají, ale nejsou ozbrojení, takže po nalezení je jednoduše dopravíte na potřebné místo. Střelba do barevných zámků je pak tím nejlehčím způsobem, jak otevřít cestu dál, pokud tedy už vlastníte příslušnou munici.

Přechod mezi částmi mapy není plynulý a probíhá přes nahrávací obrazovky, které jsou bohužel trochu delší, než by si hra zasloužila. Rozhodně to nejsou 3 minuty, jak se velice zručně ohání některé zahraniční recenze, ale velký počet hráčů naštve i 80 sekund. Mnou nejdelší naměřený čas není standardem. V případě, že nezvládnete situaci na bojišti a zemřete, odvíjí se nahrávání od vzdálenosti k nejbližšímu záchytnému bodu a pak jde spíše jen o pár desítek sekund. Microsoft si je spolu s tvůrci nešvaru vědom a slibuje jeho nápravu některým z budoucích patchů.

Když se s Joule seznámíte blíže, objevíte relativně velký inventář k zaplnění. Vedle již zmíněných prizmatických jader je třeba hromadit také věci potřebné k vylepšování vašich corebotů. Vděčným sběratelským cílem jsou nepřátelé obsahující barevná jádra. Jejich získání probíhá extrakcí, a to vždy po odstranění větší části zdraví. Lano, sloužící k tomuto účelu, bude vyžadovat trochu cviku. Hra vám sice vysvětlí jak postupovat a jak nesmírně důležité je hlídat si jeho barvu, ale když jste okupováni hordou protivníků, moc nad tím nepřemýšlíte. Tu a tam získáte možnost jádro vyrvat jedním stisknutím, bez zbytečných tahanic. Volné sloty vedle energetických koulí zaplní materiál, který dostanete jak ze zničených corebotů, tak z krabic povalujících se všude kolem. Specialitkou jsou pak návody na celé díly. Ty se nacházejí ve velkých bednách a jejich umístění určuje ikona na mapě.

Abyste mohli vaše plechové pomocníky vylepšit, musíte se vždy vrátit domů, kde je pro tyto účely dílna. Crawler, jak se útočiště nazývá, najdete buď na mapě, nebo se do něj přemístíte stiskem jediného tlačítka z menu. Upgrade probíhá vcelku intuitivně. V přehledném seznamu vidíte, jaké nové části můžete vyrobit a od jaké úrovně jsou pro daného corebota k dispozici. V dalším chlívku pak výrobky aplikujete, přičemž o pozici dále vylepšíte také společníkovi vlastnosti. Právě kvůli nim je dobré extrahovat co nejvíce jader, protože navýšený útok či výdrž se v bojích hodí. Nové díly přinášejí i nový vzhled, takže například Mac nemusí vypadat jako toustovač, ale může se více přiblížit vzhledu psa. Levelování hlavní postavy probíhá během hraní, takže do jejího vylepšování zasáhnete nejlépe tak, že budete pečlivě sbírat rozšíření zdraví. Velice se mi líbilo automatické přemisťování obsahu inventáře při každé návštěvě crawlera. Užitečný způsob, jak během několika vteřin vyklepat kapsy.

Co se hratelnosti týká, ReCore neobsahuje multiplayer, ba ani možnost volby obtížnosti. Šance, že si tedy hru po dokončení pustíte znovu, není příliš velká. Moc toho nezbyde ani na lovce achievementů. Díky skutečnosti, že prizmatických jader potřebujete docela velké množství, strávíte mimo hlavní děj dostatek času na to, abyste trofejí odemkli značnou část. Těmi mimochodem hra nešetří. Hrací doba je závislá na vašem skillu, jak si poradíte s různorodou obtížností a jak se vám chce pátrat po okolí. Myslím si, že rozmezí 10 až 14 hodin pobere jak „rychlíky“, tak potulné sběrače, Chytlavá hratelnost pak zaručí, že doba strávená hraním uteče opravdu rychle. S přihlédnutím k ceně tak jde o slušnou dávku hraní.

Tentokrát trochu nechtěně se musím zastavit u technického a grafického ztvárnění. O delších obrazovkách s nápisem „loading“ už řeč byla, přičemž já k nim přidám ještě nesourodý vizuál. ReCore umí totiž být stejně krásný, jako ošklivý. Hlavní hrdinka, coreboti, nepřátelé a celkově postavy okolo jsou velice dobře ztvárněné, a to jak po designové, tak grafické stránce. Problém mám s texturami povrchů, které často navozují dojem třetí cenové. Není to tak strašné jako třeba u prázdninového Technomancera, ale nevšimnout si toho nejde. Je to velká škoda, protože v ostatních směrech je hra vyladěna dobře.

Ještě než vás vezmu k závěru, chci se zmínit o službě Xbox Play Anywhere. ReCore je první plnou hrou, která podporuje funkci, díky níž za jednu cenu máte nejen digitální kopii pro Xbox One, ale také pro PC s Windows 10. Zpočátku jsem nebyl myšlence exkluzivních titulů na PC příliš nakloněn a ignoroval jsem skutečnost, že mi Windows Store pod kartou hry dává možnost instalovat. Ale co. Zkusit se má všechno, a tak jsem svůj jinak čistě pracovní počítač obohatil o hru. A víte co? Byl jsem příjemně překvapený. Přestože ke konzoli bylo daleko, mohl jsem vesele pokračovat tam, kde jsem naposledy Joule opustil, a to ještě s letitým ovladačem řady Xbox 360. Samozřejmě, nemáte-li odpovídající stolní PC, je vám tento bonus k ničemu. Nicméně ta možnost tu je.