Xboxweb.cz

Všude vládl klid. Nad hlavou se najednou z mraků vynořil měsíc a osvítil celou scenérii, jež se mi nabízela. Cíl se skrýval v železniční stanici, kam nebylo tak lehké proniknout. První dva výstřely mířily do strážních věží a vyřídily odstřelovače, kteří tam hlídkovali. Když byl vzduchu čistý, do vzduchu se vznesl dron, abych získal co nejlepší přehled nad vojáky rozmístěnými po areálu. Díky tomu se mi jasně odkryl další postup, který mě zavedl do lesíku podél železniční stanice. Pak už mi nic nestálo v cestě se nepozorovaně dostat do drážního domku…

Polští CI Games nám servírují již třetí pokračování své série Sniper Ghost Warrior a právě poetický úvod by měl nastínit, o co v téhle hře půjde. Sice k sérii nechovám, kdo ví jak velký respekt, protože předchozí díly nebyly žádný zázrak, ale tak nějak podvědomě jsem si říkal, že do třetice a v otevřeném světě by tvůrci mohli ukázat ten pravý potenciál hry. Ten tu rozhodně byl, a právě Sniper Ghost Warrior 3 by se mohlo stát zajímavou alternativou k sérii Sniper Elite, jež se místo současnosti stále odehrává ve druhé světové válce.

Východní fronta má však také něco do sebe, takže Ghost Warrior své kroky namířil do Gruzie, kde je místní obyvatelstvo utlačováno a my, jako správní Američané, se jim v nerovném boji pokusíme pomoci. K tomu všemu pátráme po svém bratrovi, a jak se ukazuje, možná má v dění všech událostí namočené prsty. Dějová linka neurazí, ale ani nijak výrazně nevystupuje do popředí. Hru pohromadě však udrží a místy dokáže přinést zajímavé momenty.

Rozporuplné pocity u mě vyvolaly některé postavy, jejichž prokreslení mohlo být lepší, díky čemuž by působily uvěřitelněji a možná by si je hráč i oblíbil. Dialogy by si zasloužily také více péče, protože místy jsou až nuceně cool vtipné, což bych si klidně odpustil. Navíc dabing u pár postav působil zvláštně a já si nebyl jist, zda to je angličtina s přízvukem jako bonus nebo to tak má být.

Velikost otevřeného světa mě mile překvapila, a to ještě od začátku není přístupný celý. Jeho další části se odblokují až postupem hrou, takže prozkoumávat bude stále co. Gruzie sice nepřekypuje životem tak, jak ukázala Bolívie od Ubisoftu, ale to by nemělo moc vadit. Co vadit bude, je fakt, že pohyb po světě je možný dvěma způsoby. Využít můžeme vlastní sílu a posílit nohy nebo se svést vozidlem. K dispozici je jenom jedno předem dané, protože když už cestou náhodou narazíte na jiné auto, na jeho ukradení zapomeňte. Tím pádem přijde vhod rychlé cestování, jehož body se prozkoumáváním mapy postupně odemykáte a místy tak může zpříjemnit delší cestovní vzdálenost.

Svět vyplňuje nejen hlavní dějová linka nebo vedlejší mise, ale také drobné úkoly jako záchrana rukojmí, objevování zajímavých míst nebo osvobozování stanovišť, což mě výsledku bavilo stejně úplně nejvíc. Do akce se zapojí nejen naše věrná odstřelovací puška, dojde i na pistol s tlumičem nebo, v krajním případě, samopal. Zbrojní arzenál čítá velký počet kusů výzbroje a bude jenom na vás, jakým kouskům a s jakými doplňky dáte nakonec šanci. Střelba ze sniperky je také to jediné, co zaslouží pochvalu a opravdu jsem si ho užíval. I na normální obtížnost je třeba u střelby přemýšlet, což vyšší obtížnosti ještě zdůrazňují. Střelba z pistolí a samopalů je taková nijaká a je vidět, že akční pasáže novému Ghost Warriorovi nejdou a nesedí.

Většina misí je postavená na stealth průchod, nicméně i “rambo styl“ v nouzi funguje. Variabilita misí není špatná, což platí i pro jejich umístění. Když si s průzkumem dáte tu práci, vždy najdete nějakou cestu, kterou pro vás vývojáři nechali otevřenou, nebo se můžete vrhnout do akce po hlavě. Poslední variantu však nedoporučuji, jelikož náš hrdina se docela rychle poroučí do věčných lovišť.

Hratelnosti zdatně sekunduje novinka ve formě výroby předmětů, která probíhá ve vaší domovské jeskyni. Do ní se budeme vracet pro nové úkoly, vybavení nebo zmíněnou výrobu předmětů. V případě, že se vám podaří získat správné součástky, je možné začít vyrábět různé druhy munice, granátů a podobně. Možnost je to fajn, ale velkou část hry jsem si vystačil s odstřelovačkou se základním střelivem, nožem a pistolí. Abyste získali více surovin nebo nějakou výhodu, určitě koukněte do vylepšovacího stromu. Ten je rozdělen na tři větve a podle toho, jakým stylem budete hrát, budete dostávat body, které pak v jedné z větví utratíte za nějaké to vylepšení dovednosti. Celkově to funguje a někdy má daná schopnost dokonce i vliv na hraní.

Jestli vám sklouzl zrak k závěrečnému hodnocení, tak si určitě říkáte, kde je po tom všem chyba. Prvně se sluší říct, že chyba není jenom jedna, ale je jich celá řada a já se jenom čekal, kdy se objeví nějaká další. Moje dojmy oscilovaly mezi frustrací a ztrátou zájmu o hru. Když už se totiž začínalo vše uklidňovat a málem jsem si hraní začal užívat, objevilo se něco, co mě zase rychle vrátilo na zem. Zajímavým prvkem, jak natáhnout hratelnost je nahrávání. Z menu se do samotného děje hry dřív jak za 4:30 – 5:00 minut nepodíváte. Ano, přesně takhle dlouhou dobu to trvá a do toho hraje pořád dokola jedna a ta samá písnička. Že se hodně brzo omrzí asi netřeba dodávat a nahrávaní je jedna z věcí, nad kterou by se CI Games měli zaměřit jako první.

Co vás jako první praští do očí je grafika. Není úplně ošklivá, ale od Cry Enginu 4 jsem čekal víc. Textury mají docela nízké rozlišení, hodně často doskakují a když už vyjde měsíc a udělá nějakou pěknou krajinu, je divné nasvícení nebo stíny objektů. Navíc dohled je hodně slabý a při střílení na 200 m je vidět, jak jsou vojáci oškliví a celkově svět působí hodně chudě a málo detailně. Takhle si hru roku 2017 rozhodně nepředstavuji a jestli již nebyly finance, možná měli vývojáři otevřený svět vynechat.

Grafiku bych byl schopen ještě zkousnout, když by se hra bezproblémově hrála, ale to se neděje. Na to, že k několika odložením kvůli ladění, to ještě asi tak další půl rok bude chtít, než bude všechno v pořádku. Klidně se vám v plné verzi hry za plnou cenu může stát, že propadnete krajinou, postava se zasekne při animaci nějakého úkonu (třeba likvidace nepřítele), kdy jediným východiskem je restart k poslednímu chekpointu. Dále tu máme vojáky, jejichž zbraně procházejí skrze zdi, špatnou fyziku zastřelených postav a objeví se i chyby v naskriptovaných situacích, takže auto najednou vystřelí do vzduchu nebo někdo a něco není tam, kde by mělo být. A když už to tam je, nejde udělat adekvátní akce.

Řízení auta je nijaké a nefungují vibrace gamepadu (ty ostatně pořádně nefungují napříč celou hrou v různých situacích). Při jízdě ze srázu se auto vůbec nedoformuje a nějaká otočka přes střechu ho také nerozhodí, natož abyste to na něm poznali. Třešničkou na dortu je stín hlavního hrdiny, který budete hledat marně. Technická stránka hry je hodně žalostná a opravdu kazí jinak solidní herní dojem. Snad jedinou funkční věcí je dron, jehož ovládání by sice také sneslo trochu ladění, ale jinak funguje na jedničku a v celé řadě situací dokáže opravdu pomoct.

Ještě že ve hře není nějaký další spolubojovník, protože Al rozhodně nesálá inteligencí, což ostatně naznačuje již samotný prolog hry. Nepřátelé jsou buď hodně tupí (vidí vás, jak lezete do skrýše, ale pak chodí kolem a dělají, že neví, kde jste) nebo jsou naopak lepší než supermani, kdy vás vidí z úplně nesmyslných pozic a na vzdálenosti, kdy by i bystrozraký měl problém a je fuk, že je v cestě ještě kamen nebo strom.

Korunu vší té bídě nasazuje multiplayer. Ptáte se jaký? To jsem se ptal taky. Vývojáři ho nejdříve slibovali a za předobjednávky nabízeli Season Pass zdarma, aby v den vydání slavnostně oznámili, že MP se nekoná, sorry jako, a že když to půjde, dostane ho hra později. Co to jako je? To si z nás CI Games dělají opravdu až takovou srandu? Ať se pak vůbec nediví hodnocením, jaké hra dostala a dostávat bude minimálně do té doby, než začne být funkční a zábavná, včetně slibovaného multiplayeru.