Xboxweb.cz

Když děláte větší než únosné množství pitomostí, je fajn, když do vás někdo střelí trochu rozumu. Vývojáře z CI Games takto profackovali hráči po minulém dílu Sniper Ghost Warrior. A je trochu zázrak, že se z toho aplausu vůbec vzpamatovali. Stálo je to sice pár kolegů a zničené ego, ale bez toho se dá pracovat. Jak dokazují Contracts, možná dokonce i lépe než kdy předtím.

Po odstřelovačském melouchu v Gruzii jsem nevěřil, že značku ještě někdy uvidím. Nešlo ani tak o to, že titulu otevřený svět příliš neslušel. Problém byl v tom, že na něj byl použit CryEngine, jehož krása je často vykoupena nelidskou prací s optimalizací. Bohužel malý tým neměl před dvěma léty potřebné zkušenosti, natož dostatek času. Špatnou zprávou pro letošek je, že se autoři náročného enginu drží jak tele vemene. Dobrou, že si pořídili obsáhlejší tutoriál k použití, tudíž se neopakují chyby z minula. Vlastně se toho opakuje ještě mnohem méně.

Předně děj. Blízká budoucnost nás od ruských hranic táhne až do srdce mrazivé tajgy. Jak sami zjistíte, Sibiř dokáže být naprosto úchvatné místo. Je ale také svědkem důmyslného plánu, během něhož se pár mocných lidí pokusí ochromit lidstvo a svrhnout nejvyšší místa na světě. Stačí jim přitom málo. Jen nejmodernější technologie, bioinženýrství a dostatečně účinná biologická zbraň. Vás čeká postava nájemného odstřelovače, která má situaci vyřešit tak, jak nejlépe umí. Během pěti příběhových kapitol padají silné argumenty, konspirační zápletky a ruská jména, jejichž znění si nemáte šanci zapamatovat. Ivan, Voloďa nebo Vasil? Jen abych to nesprasil.

Prezentace příběhu, jak kdyby vypadla z počítačových renderů určených pro Ghost Recon nebo Division. Jestli vás zajímá, jak by látku od Clancyho pojali někde v kůlně u kozího chlívku, ale s dostatečným citem pro špionážní thriller, jste na dobré adrese. Feeling přelomu osmdesátých a devadesátých let je hodně podařený a vůbec mi nevadilo briefingy sledovat. Rozhodně několikanásobně lepší než dlouhé načítací obrazovky trojky. Ty se mimochodem ukryly právě do videí, ze kterých ještě několik vteřin čouhají. Nejde ale o nic hrozného.

Děj je přesto jen kulisa. Stejně tak původ hlavního hrdiny, který obličej ukryl za fajnovou masku. Ta je součástí pokročilého obleku, s nímž si budete občas připadat jak vzdálený bratranec Proroka. Pro ty méně znalé, řeč je o Crysis. Na predátorské manýry sice nedojde, ale zesílená kamufláž a větší odolnost proti pádům naznačují, že cizinec není obyčejný žoldák z Texasu. Osobně mi nevadilo, že o mém alter egu skoro nic nevím. Představivost dokonce chvíli hrála s variantou, že by sniper klidně mohl být Agent 47. Jen v jiném pojetí a v jiné době.

Možná vás napadne to samé, až uvidíte noty k jednotlivým kontraktům. Hlavní cíle, vedlejší úkoly, výzvy, sběratelské předměty, časově omezené příležitosti, náhodné odměny či konkurenční odstřelovači. Důvodů, proč tedy hrát opakovaně ty samé mapy, je poměrně dost. Odměnou za dobře splněné položky, na skutečně dlouhém seznamu, jsou peníze a body určené k odemknutí pokročilého vybavení. Potažmo vylepšení. Nečekejte desítky modelů zbraní nebo kůlnu strýčka Carla. Nabídka může být pro mnohé velice skromná. Já tvrdím, že je rozumná a plně dostačující. Pravý mistr nepotřebuje třicet dva pušek. Tomu stačí tři, a to správné pomocné vybavení.

Vnitřek odstřelovačky pojme poměrně bohatou nabídku střel. Přitom ne každá vám udělá z jater paštiku a z hlavy mozeček na cibulce. Jsou tu rušičky, značkovače, senzory, nebo projektily s výbušninou či EMP výbojem. Dále turrety napojené do masky a samozřejmě drony, jejichž velikost se nově může rovnat s japonským mužstvím. S tímhle vybavením musíte nepozorovaně zlikvidovat i hnízdo vetřelců. Pokud ne, útočná puška a klasická sorta výbušnin čekají v záloze. Ale využívat jejich služby je poměrně riskantní. Jde o rezervu, kterou je stejně lepší spojit s rychlým ústupem. Vývojáři nechtějí, abyste si hráli na Call of Duty.

Nechtějí po vás ale ani opakování základů fyziky. Práce s optikou a řešení proměnlivých střeleckých podmínek je trochu jiné. Seřídíte si vzdálenost cíle a pak už jen sledujete ubíhající bod. Ten symbolizuje přesný dopad střely ovlivněný větrem a gravitací. Nepůsobí to takovým oslňujícím dojmem jako dříve. Na druhou stranu je nový styl jednoduší a lépe zapadá do rychlejšího herního konceptu. Balistika projektilů se opět snaží působit realisticky. Zohledňuje rozdílné pušky, použité střelivo a místo zásahu cíle. Nepřátelé částečně přebírají část energie, díky čemuž nepadají jak zralé blumy.

Největší lahůdkou je těžká minuce. Jde o ten typ, který v ukázkách porcoval cíle jak pomatený řezník. Sniper Ghost Warrior nemá pokročilé rentgeny. Neuvidíte tedy střelu, kterak škrtá šourek, jen aby okamžitě škrtla granát. Místo toho uvidíte kila ustřelených hnát, bouchnutých hlav a přervaných paží. Nikde není psáno, že odstřelovač nemůže být trochu maniak a že nemůže svou práci nezdravě milovat. A přesně takový láduje munici proti obrněným vozidlům a těžkooděncům. A nejspíš ani neřeší, že za ním zůstanou stopy, které neumete hozením těla do kontíku. Ale vy na to rozhodně nezapomínejte.

Mapy jsou dostatečně vrstvené, abyste našli svou ideální cestu. Že vám hledání zkomplikují skrytí snipeři, nášlapné miny či hlídky je jasné. Nikdo vás nenechá pobíhat po cestách jak děcko po hřišti. Jde ale spíše o nutné zastoupení. Hlavní dění se přesouvá do táborů, stanovišť, doků, základen a budov. Musím říct, že se mi mapy hodně líbí. Hojně využívají rozmanitost Sibiře a prokládají ji rozdílnými denními cykly a počasím. Pozor, nic z toho není dynamické. Nicméně nevšímáte si toho a vlastně po tom ani netoužíte. Arakcheyev Fortress je krásná s jejími ledovci pod slunečními paprsky. Zatím co Sibiskaya-7 ukazuje, že všude nemusí mrznout jak v eskymáckém mrazáku. Škoda nevyužitých letošních požárů. Oblast částečně zdevastovaná ohněm by výčet lokací pěkně ozdobila.

I když je nový díl na první dobrou tak na deset hodin, zanechává dojem mnohem většího titulu. A mohou za to právě místa výkonu práce. Nenudí, jsou zapamatovatelná a nechávají vás přemýšlet. Otevřené světy často jen navozují možnosti volby. V konečném důsledku je rozumná jen jedna cesta, protože ostatní smrdí neúspěchem, nepřístupností nebo pokračováním Ramba. V Contracts si šance předem spočítáte. A věřte, že jich je na poměry velkého koridoru skutečně hodně. Rádi se pak ještě vrátíte na druhý či třetí pokus. S lepším vybavením. S důmyslnějším postupem.

I když je hra spíše klidnější, má dobré tempo. Ostatně pokud zvládáte alespoň základy herních prvků, nelze udělat na dané téma špatnou hru. V oblasti střelby, fyziky a hratelnosti je Sniper Ghost Warrior už dostatečně světaznalý, aby věděl, co hráči chtějí. Likvidování je zábava a umělá inteligence se snaží být důstojným soupeřem. Reaguje na těla, hluk, vaši detekci a v rámci možností adekvátně jedná. Ráda si pro vás dojde, a ještě raději vás obklíčí. Má-li možnost. Posily navíc přichází bez upozornění a dokáží pořádně překvapit.

Možná tomu neuvěříte, ale nový Sniper je skutečně velmi dobrý. A byl by ještě lepší, kdyby se v nabídce našlo více režimů. Možnost opětovného hraní nestačí. Titul nutně potřebuje speciální výzvy, žebříčky s přáteli, kooperaci nebo mulitplayer. Jakýkoliv. I kdyby další reálný hráč ležel hodinu na pláni, jen aby vás za dvě vteřiny odprásknul. Jde však o maličkost ve srovnání s CryEnginem, jehož čertovská pověst zase udělala své.

Velké chyby jsou pryč. Propadávání mapou, špatná interakce, doskakující postavy nebo rozbité modely. Nic z toho se nekoná. Je tu ovšem problém pojmenovaný Last checkpoint. Hra totiž funguje skvěle dokud na něj nedojde z důvodu smrti nebo úmyslného nahrání. Po něm se protivníci začnou například zasekávat v pohybu. Občas mají problém jeden s druhým a téměř úplně přestane fungovat detekce cílů. Ona tedy funguje, jen neudrží osobu označenou. Navíc registruje i zničené kamery, světla a turrety, což jinak nedělá. Na mapě se opětovně zobrazí sběratelské věci a sem tam lagne pohyb okem optiky.

Je to skutečně velký pokrok, a to nemyslím jako vtip. Zejména, když autoři nepřehánějí cenu a dodají českou lokalizaci. Ale pořád tam ty chyby jsou. A rozhodně dokáží nabourat pocit z hraní. Naštěstí se stále bavíme o CryEnginu, jehož kouzlo se plně ukazuje v práci se světlem. Level design je schválně postaven tak, aby se mohla silná složka grafiky projevit. V noci pak exceluje hustý sníh a stoupající páry. Odlesky jsou pěkné a textury dostatečně ostré.