Xboxweb.cz

Snem každého otrokáře, tedy moderního podnikatele, je společnost, kde dělníci makají od plenek po kremaci. Přičemž veškerý komfort mimo misku jídla a suché noviny na spaní je vykoupen malým úpisem s horentním úrokem. A tak se osoby svobodně smýšlející stávají pouhou účetní položkou v knize váženého lichváře, jemuž se klaní celý svět. Lichvářem je v tomto případě korporace Ascent a světem metropole Veles, kde viděli obyvatelé slunce naposledy na archivních záběrech z NASA. Ale život v náručí hamižného papá nevoní každému, což vyústí v útok na korporát a otevřenou válku mezi městskými frakcemi. A co udělá nuzná existence, která nemá co ztratit? Vezme rozum do hrsti a bouchačku do ruky.

Dnes už je jedno, jestli novou cyberpunkovou vlnu odstartoval CD Project RED nebo tu oblíbené téma bylo vždy a jen hybernovalo bez zájmu široké veřejnosti. Pravdou však je, že ty nejlepší počiny nepřichází po osmi letech a milionech eur, ale od šikovných malých týmů, které mají ambice rovné jejich tvůrčím schopnostem a rozpočtu. Nedostaneme sice univerzum hodné pěti pokračování, svět velikosti rozvojového státu a sociologicko-psychologický příběh, ale to vynahrazuje herní přímočarost, syrovost a úcta ke klasikám dystopických sci-fi. A v případě The Ascent je pozlátko natolik oslnivé, že bonbon uvnitř nemusí být z belgické čokolády, aby vyvolal neřestné myšlenky.

Nicméně jako první bod recenze bych se rád zastavil u papírové přednosti titulu a jeho zasazení do předplatného Xbox Game Pass, které s tím souvisí. A možná také ne, to ostatně vědí jen autoři. Ale kooperace ve všech myslitelných formách určitě hře pomohla, aby se stala konzolovou exkluzivitou právě na konzoli Xbox. Za mě jde ovšem o strašný přešlap. Společné hraní totiž naprosto ničí základy hratelnosti, a to kvůli absenci dynamické obtížnosti a přizpůsobení AI. Herní svět není schopen reagovat na více hráčů, takže už ve dvou se z akčního RPG stává automatová arkáda. V plném počtu čtyř neohrožených dělňasů se pak stáváte součástí pouťové střelnice, kde se papírové růže lámou už jen při představě namířené vzduchovky. V první řadě je to nuda. V té druhé… také. Ze hry se totiž stane lootovací maraton, na který ovšem není stavěna.

Ale zpět na začátek, kde vás čeká editor postavy. Nový idol pokojů všech puberťáků se v něm sice nezrodí, ale to je vlastně dobře. Zůstává víc prostoru na modelování osobnostních charakterů, jejichž zdrojem je jednoduchý strom dovedností. Nebo spíš skillů. Každý level postavy přináší pár bodů, s nimiž lze vylepšit zdraví, mušku, ovládání zbraně a další důležité aspekty. Jelikož se děj odehrává v daleké budoucnosti, okamžitě jste instruováni, že bez implantátů se dostanete leda na okraj místní skládky a že vyspělá technologie je synonymem úspěchu. To platí jak v případě vlastní postavy, tak nejrůznějších modifikací a samozřejmě zbraní. Obojího je v misích požehnaně, protože z protivníků se to sype jak z nově otevřené herny.

Jenže v žádném případě se tímto způsobem nestanete páni ghetta. Zbraně se duplikují jak hoaxové tweety a bez pravidelné návštěvy trhu se po chvíli stáváte vekslákem, jehož kabát připomíná nabídku Tuzexu. Až za získané kredity se zvyšuje útoční síla prostřednictvím upgradů a nového vybavení. Tímto stylem se skvěle hraje sólo, ale ne v kooperaci. Nemá totiž význam filtrovat mise podle levelu, když umělá inteligence není stavěna na čtveřici postav. Scénáře na obrazovce nejsou přestřelky, ale genocida. Představte si indiány, jak s dřevěnými zbraněmi a holým pozadím útočí na evropské kolonizátory. Přesně tak působí plnění úkolů, kde jen držíte spoušť a páčku pohybu. Na chvilkové nabažení primitivních pudů to stačí, ale na dvacet hodin hraní opravdu ne.

Jako multiplayer nestojí The Ascent herně za moc. Ovšem jeho singleplayerová část je vynikající. Z tupé střílečky se totiž v mnoha momentech stává i taktická akce. Jak využít částečně zničitelné prostředí, jaký kryt použít proti přesile a má význam vytahovat brokovnici na třímetrové hovado? Otázek je hodně, variant ještě víc a času málo, protože nepřátelé jsou dotěrní jak hmyz u přehrady. Možná se vrátíte vylepšit vybavení. Možná zkusíte quest s nižší obtížností. Ale rozhodně nezapomínejte na skilly. Počáteční neumětelství vaší postavy je odůvodněné a zlepšuje se s každou další úrovní. Je tak pěkně simulován vývoj obyčejného Pepka od bagru, který se s každou další misí stává mašinou na smrt.

Další předností sólo hraní je naprosté pohlcení prostředím. Svět je vymodelovaný od prvního do posledního patra, a to v takové míře detailů, že doslova pulzuje životem. A teď nemluvím jen o obyvatelích, kteří jak zaslechnou střelbu, rozprchnou se do okolí, třebaže jsem jejich směrem právě poslal dvě stovky nábojů. Jindy se nebožáci alespoň přikrčí nebo zalehnou. Ale jde o okolí, které se do bojů nezapojuje. O tu část, která dotváří atmosféru falešného štěstí a prázdného konzumu. Všudypřítomné neonové reklamy, trhy, obchody, tlupy gangů, obšourníci živořící na okraji společnosti, smetánka hodující v horních patrech a stroje starající se o chod města. Úžasný výjev budoucnosti, jehož morbidní krásu podtrhují urvané končetiny nepřátel a bossů.

Díky nedávnému updatu může titul na next-genu využít i všechny dostupné technologie. Dříve chybějící ray tracing tak vizuální orgie posouvá ještě o level výš, a i ty nejdražší hollywoodské filmy se mohou jít vystavovat leda do výloh digitálních distribucí, protože na velkém plátně by je hra totálně zahanbila. Největší pastvou pro oči jsou momenty, kdy se kamera přizpůsobuje dění, místu a přibližuje postavu blíž. Světlo je v tomto případě Gandalfem vizuálního požitku a cyberpunk nejspíš už dlouho nebude tak oku lahodící. Spolu s padnoucím soundtrackem, který se nemusel bát ještě trochu víc přitlačit na synťáky, je výsledný dojem takřka dokonalý. A pak odpustíte ledacos. Možná i, mnou standardně kritizované, nevyvážené bossy nebo časté cestování po stejných lokacích. Ale to se dá minimalizovat dročkou s českou stopou.

Na tým pár lidí, který všechno vsadil na primitivní akční žánr, oblibu jednoho sci-fi subžánru a dechberoucí audiovizuál, výborný výsledek. Multiplayer se nepovedl, tedy pokud chcete od hry něco víc, než jen „hit and run“ oddechovku na odpoledne, ale o něm jsem přestal přemýšlet zhruba po hodině hraní. Tržby 5 miliónů dolarů za první víkend jsou vynikající výsledek. Navíc v nich není zisk z předplatného Xbox Game Pass, což umlčí ty, pro něž je digitální půjčovna zabiják dobrých her. Ne, dobré hry se prodají a tady jednu máme.