Xboxweb.cz

Zdánlivě opuštěná vesmírná stanice a ústřední postava coby pojítko mezi tím, co se událo, a co se teprve stane. U bláznivého Isaaca, kde jsem jen tohle předtím viděl? A už vím, asi ve dvaceti předešlých zpracováních. A přece se chci opět nechat tahat po temných chodbách za doprovodu blikajícího osvětlení. Doslova dychtím po informacích ukrytých v emailové komunikaci, odložených poznámkách a zanechaných vzkazech. Stresové situace a problémy volající po rukách zkušeného vesmírného cestovatele vítám s otevřenou náručí a zároveň ukazuji prostředníček strachu, sevřenému hrdlu a zrychlenému tepu. A nejsem sám.

S tím, jak se možnosti lidstva přesouvají z pláten kin a knihoven do skutečného života, je sci-fi tematika stále aktuálnější. Přesvědčují nás o tom nejenom filmaři, ale také tvůrci her, kteří nemají problém vybrat skromným obnos na komorní žánrovku, přesně jako v případě The Station. V přepočtu necelých čtvrt milionu kachen stačilo na to, aby se zrodila korporace Axiom, vesmírná stanice Espial a příběh o potvrzení mimozemské existence. Tak zatímco Elon přemýšlí, zda se jeho kabriolet bude marťanům líbit, trojčlenná posádka se vydává na misi za poznáním neznámého.

Proč tak štíhlá? Inu, v alternativní budoucnosti se neplýtvá lidskými zdroji a návštěvníci z kosmu by se mohli početné delegace zaleknout a začít žhavit pulzní děla. Fakt je ale ten, že důvodem jsou špatné mezinárodní vztahy a tahanice o to, jak naložit se skutečností, že vesmír nepatří druhu vyvinutému z opic. Možná si okamžitě vzpomenete na Druhou vesmírnou odyseu, kde byl konflikt mezi mocnostmi velmi důležitou kulisou příběhu a stála na něm závěrečná pointa. Tady tomu tak není, protože jde čistě o záminku, proč poslat do kosmu malou partu lidí, která se i přes tuto výhodu dostane do potíží. Jednoho dne s nimi Země ztrácí spojení a nikdo netuší, zda si posádka vzala neplacené volno nebo se oddává požitkářství ve stavu beztíže. Přeci jen, žena a dva muži mohou dělat různé věci. Na scénu tedy přichází ústřední postava, jež má úkol prošetřit celou událost.

Ve chvíli, kdy kosmonaut projde přetlakovou komorou a stane uprostřed společenské místnosti, může děj začít ubíhat kamkoli. Očekávat lze další variaci na Dead Space nebo nízkorozpočtový Prey, ale během několika minut se ukáže, že zbraním tu není přáno. Jako vyšetřoval a prodloužená ruka Axiomu máte jen střízlivý úsudek a zdravé končetiny, což nutné neznamená, že za rohem nemůže čekat obdoba Vetřelce, případně zhmotněná mimozemská hmota jako v nedávném filmu Život. Ačkoli stanice pokouší spoje konstruktérů a palubní počítač neví, kterou chybu ohlašovat dřív, „zlo“ je utajeno do posledního okamžiku. Po celou hru se sází na příběh, řešení problémů a decentní atmosféru v temných interiérech.

Nejde o survival, tudíž o život se bát netřeba. Hororové prvky sice zastoupeny jsou, ale musíte být odkojeni na pohádkách z mechu a kapradí, aby se vám alespoň zapotily ruce. Koncept tedy stojí na postupném objevování zlomků informací spojených s výzkumem a osudy jednotlivých členů uvítacího výboru. V perspektivě samotných explorativních mechanik udělali autoři maximum. Informace se tradičně vyskytují v hlasových záznamech, odložených poznámkách či v interní komunikaci posádky. Velice pěkné jsou osobní statistiky osob a podobně jako v Somě je možné místy najít i důležité dialogy nebo legendy ke klíčovým momentům. Když přihlédnu i ke zpracování uživatelského prostředí lodního systému, je objevování velmi příjemné a nenásilné. Škoda, že to samé neplatí o příběhu.

Zase budu za upindaného rýpala, který v daném žánru hledá nějakou hloubku, přestože jde v jádru o béčko. Problém je, že i na tyto poměry je The Station jen pouhým derivátem stokrát čteného a viděného. Vztahy mezi postavami, události nevyhnutelné zkázy, ba dokonce i objevování členů posádky, kterým si Ridley Scott vodil diváky už před čtyřmi desítkami roků, jsou výsledkem naprosté ztráty originality. Jestli po dvaceti minutách neodhadnete zbytek příběhu, tak je vám deset let. Nebo možná osmdesát a už jste toho víc zapomněli, než kdy věděli. K dobru si hra připisuje, že i přes omšelou zápletku, nestačí ani chvilku nudit. Důvodem však není atmosféra, ale žalostně krátká herní doba. Mezi prvním spuštěním a závěrečnými titulky stačily hodinky uběhnout jen 100 minut. To je i při cenovce 299 Kč opravdu málo a těžko v tom hledat ospravedlnění.

Nemohu přitom říct, že bych pospíchal. U většiny hádanek jsem měl naopak pocit, že se až příliš flákám, což platilo zejména při dobíjení palivových článků, kde mi utíkala pointa „programování“. Řešení překážek je dokonce to nejlepší, co si z celé hry odnáším. Hledání součástek ve skladu je stejně sympatické, jako bloumání po knihovně a hledání správné kombinace ke dveřím. Věru, rébusů není mnoho, ale dokáží dobře využít jak situaci, tak prostředí. Že k tomu nepoužívají zrovna originální metody, to není v tomto případě důležité, protože i tak vyčnívají nad formou. Autoři možná považují vizuální zpracování za originální, já ho ale hodnotím jako průměrné, až mdlé. Využití enginu Unity není na škodu, ale už na něm běžely čarokrásnější tituly.

Stanice je sama o sobě dost jednotvárná a mimo laboratoří a kajut posádky téměř bez nápadu. Pokud to byl úmyslný kontrast, což si nemyslím, pak budiž, neboť pokoje jsou v rámci možností tvůrců malým designovým cvičením. Zbytek je sterilita, která, když už nemá chuť klamat tělem, nedokáže využít ve svůj prospěch ani nasvícení. Celá řada efektů (výbojky, narušené elektrické vedení, pára) pak nemá ve hře ani zdroj. Přijdete například k blikajícímu světlu na zemi a zjistíte, že tam krom poklopu není ani ťuk. Hře se nevyhnuly ani četné problémy se zvukem, kdy upuštěný předmět nevydá po dopadu absolutně žádný zvuk.

A tím jsem vlastně u konce. Na poli dvou pater, dvou hlavních chodeb a několika místností není už nic, co by stálo za zmínku. Komentovat technický stav se mi ani nechce, protože ani v něm nejsou vývojáři důslední. Plynulý chod kazí propady snímků, viditelné zatuhnutí obrazu při vstupu do místnosti a trhavá kamera, je-li v obraze větší zdroj světla.