Recenze: The Town of Light

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 18.6.2017, 15:10

Publikováno: 18.6.2017, 15:10

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3054 článků

V historii lidské společnosti se najde spousta etap, na něž není příliš hrdá a které by nejraději nenávratně utopila v zapomnění. Mezi takovými najdeme léčbu psychicky narušených jedinců z druhé poloviny minulého století, kdy stát se obyvatelem sanatoria znamenalo, že dveře, které se za vámi zavřeli, už patrně nikdy neuvidíte z druhé strany. Pacienti automaticky ztráceli svéprávnost a lékařská bezradnost končící lobotomií ničila lidské životy jak na běžícím páse. Jeden takový vytáhli z italských archivů vývojáři ze studia LKA, aby připomněli doby, které, jak doufám, v dnešním světě už nemají místo.

Renée je dospívající dívka trpící drobnou mentální poruchou, která se u ní vyskytuje od osmi let, a to jednou za čas. S přibývajícími léty se to však zhoršuje a jelikož 40. léta 20. století nemají pochopení pro tento typ „nemocí“, její matka učiní osudové rozhodnutí a nechá šestnáctiletou dceru převézt do psychiatrického ústavu Volterra. Se vzpomínkami na dětství a panenkou jménem Charlotte, se Renée stává obyvatelem sanatoria, které do dnešních léčeben má setsakramentsky daleko. Jak plynou dny, měsíce a roky, ztrácí nejen pouto se svou matkou, přáteli a okolím venku, ale také iluze, důstojnost, nevinnost, zbytky zdravého rozumu a především naději. Kdykoli si najde osobu, s níž naváže citovou vazbu, dříve či později je její pouto roztříštěno na padrť. Nebýt zásahu italské vlády na sklonku 70. let, která nechala všechny ústavy zavřít a lidem navrátila jejich práva, Renée by se na svobodu už asi nikdy nedostala.

Coby hráč se vtěluji do postavy naší vyzrálé hrdinky, která se vrací na místo, kde zažila peklo. Mezi zdmi připomínajícími bývalý ústav už jen nápisy, obrazy, trouchnivějícím vybavením a dokumentací, se chce konečně postavit minulosti. Na ní nemůže zapomenout, protože kvůli experimentálním léčebným pokusům má paměť rozházenou do shluku vzpomínek, z nichž jen těžko určuje, co je skutečnost a co jen výplody halucinací. Popravdě řečeno, před hraním jsem byl připravený na psychologickou hororovou adventuru tak, jak praví oficiální text a jak celou dobu plynulo z ukázek, nicméně dostal jsem drama, které moje emoce oloupalo jako cibuli. A stačily k tomu první vzpomínky, na něž se nečeká příliš dlouho.

Autoři, kteří v samém úvodu upozorňují, že některá fakta museli upravit, a že vyobrazené léčebné metody neodpovídají těm dnešní, totiž znepokojivý osud Renée vypráví s nebývalou syrovostí a otevřeností. Tabu není zneužívání, sexualita mezi pacientkami, extrémní metody používané pro navrácení mentálního zdraví a ani fungování Volterru, které když nazvu bordelem, tak to platí ve všech myslitelných významech. Utrpení a dehonestace, jimiž v kůži nezletilé dívky musíme projít jsou tak autenticky podány, že se vaše niterné pocity promění na boxerský zápas s těžkou vahou. Touhu pomoci bezbranné Renée z bezvýchodné situace knokautuje hněv nashromážděný z chování okolí, aby si ještě přišla přisadit bezmoc z toho, že jste pouhými pozorovateli a nemůžete nic udělat.

Za sugestivním vnímáním příběhu stojí vedle podání ještě několik faktorů. Hrdinka je „obyčejná“ dívka/žena, a tak si velmi rychle získá vaše sympatie, což se v žánru ne vždy podaří. Dále tu jsou roviny vyprávění rozvětvené do několika směrů. V současnosti Renée nachází věci vyvolávající určité vzpomínky a lékařské záznamy. Události z jejího pobytu jsou pak reflektovány jako černobílé hratelné momenty nebo kreslené cut scény. Po celém komplexu je také možné nacházet listy z jejího deníku, jenž přináší svědectví o životě před uvězněním v ústavu. Specialitou je osobní zdravotní dokumentace, při jejímž čtení Renée hovoří sama se sebou. Dialog jejího dospělého a mladistvé já je možné vézt několika rozhodnutími, majícími vliv na hodnotu získaných informací. O charakteru postavy tak víte v průběhu hry naprosto vše, což umocňuje sžití s ní.

Ačkoli je titul adventurou, nečekejte komplikované hádanky. Hratelnost je založená na prohledávání a interakci s prostředím, případně na úkolech, jenž staví spíše na vykonání určité činnosti, tedy vezmi, posuň, dones, rozbal a tak dále. Jejich náplň se neopakuje a rozvržení je rovnoměrné do celé, zhruba pětihodinové kampaně. Tvůrci vytěžili maximum nejen z příběhu, ale i prostředí. Třebaže 80 % hry trávíte v patrovém komplexu, díky pozvolnému zpřístupnění všech jeho částí a přilehlého okolí, nedochází k rychlému okoukání, ke stereotypu pak už vůbec ne. Velký kus práce odvádí design, který, jak jsem mohl posoudit, je věrnou kopií originálu, a to jak z venku, tak zevnitř. Ostatně fotky naleznete v galerii a live action trailer pod recenzí.

Unity engine zase jednou dělá medvědí službu a v rukách LKA mění rozpadající se kus lidské historie na prvotřídní vizuální zážitek. Dostatečně ostré textury, podzimně laděná paleta odstínů a citlivě dávkované světlo, dokáží atmosféru držet po celou dobu hraní, tudíž mě o to více mrzí, že adepta na plné hodnocení fackuje špatná optimalizace a zvuková nedotaženost. Plynulý chod, který by měl být základem, trpí velmi často viditelnými poklesy snímkování, bez ohledu na prostředí. Jelikož postava nemůže utíkat a při chůzi bokem ještě zpomalí, jsou tyto nedokonalosti patrné o to více. Procházky mimo uzavřený prostor naopak ruší doskakování textur, a to především v poslední třetině hry. A to konzolová verze hry vyšla až rok po premiéře na PC.

Zvukové stránce se špatný chod vyčíst nedá, spíš naopak musím pochválit dabérku Renée, která vtiskla postavě duši. Problém je opět na straně autorů, kteří jednoduše některé zvuky ignorují. Například západky, jež jsou staré jak budova sama, při manipulaci nevydávají absolutně žádný zvuk. Totéž platí o ventilech na vodních rozvodech a našlo by se toho možná ještě více. Častěji by do děje mohla promlouvat také hudba, která je tak vzácná, že se jí při nástupu spíše leknete. Kritika zdánlivě banálních aspektů je na místě, čas na víc mezi platformami totiž sloužil právě na zlepšení toho, co mělo zůstat skryto ve skříni jako onen pomyslný kostlivec. Dotažení k dokonalosti proto zůstalo na půli cesty. O poznání detailnější grafiku vyvažuje horší chod a doplněný emotivní dabing k diáři a lékařským zprávám je v kontrastu s chybějícími zvuky, na něž tvůrčí tým zapomněl.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Působivá a zároveň skličující sonda do mládí obyvatelky psychiatrického ústavu, jejíž emocionální dopad pocítíte ještě dlouho po závěrečných titulcích. The Town of Light nežadoní o váš soucit a pocity, bere si je s lehkostí a samozřejmostí pramenící z upřímné interpretce a otevřenosti. Být hodnocení postavené jen na tom, je příběh Renée jednoznačně to nejlepší, co jsem měl možnost za poslední dobu hrát. Ztráty si tak opět připisují vývojáři, kteří nebyli schopni jedinečný projekt naservírovat v bezproblémovém stavu. Přesto všechno patří jejich hra mezi ty, na něž se jen tak nezapomíná.
25. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Thrustmaster T.Flight Hotas One

Gamepad jako univerzální ovladač všech her je nedílnou součástí herní konzole. A to už od dob, kdy připomínal spíš dálkové ovládání a značka Xbox byla hudbou budoucnosti. Ale nutně to neznamená, že není k mání lepší varianta, která vaši oblíbenou hru prodá v úplně jiném světle. V reálnějším a možná i pohodlnějším, čímž se okamžitě dostávám především k simulátorům. A rozhodně není náhodou, že v době vydání Microsoft Flight Simulatoru pro konzole Xbox Series X/S...

»
22. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: GreedFall – Gold Edition

Pokud mají rozšíření někde smysl, je to rozhodně v žánru RPG. Tituly dělající z nás hrdiny, jejichž velikosti se nikdy nebudeme rovnat, jsou živnou půdou příběhů a neotřelých dobrodružství. Ostatně takový Zaklínač by mohl vyprávět, jak se dá základní hra natáhnou pořádnými přídavky. GreedFall studia Spiders se sice nemůže rovnat s polskou trilogií, ale před pár lety překvapil zajímavým příběhem, neprobádaným prostředím a vlastní verzí kolonizace.

»
21. 07. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2021

Velkou novinkou letošního roku byla koupě závodních matadorů z Codemasters, které pod svá křídla pojala neméně známá společnost Electronic Arts. Codemasters se pečlivě starají o několik závodních her, kdy jednou z nejpovedenějších značek jsou jistě licencované závody Formule 1. Ty nám přináší rok co rok a my jsme zatím vždy byli s dosavadním pokrokem spokojeni. Nový ročník F1 2021 je ale první, který vychází pod hlavičkou EA, takže se jistě mnohým hráčům vkrádají...

»
29. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: HyperX ChargePlay Duo

Ačkoli se tomu nechce věřit, baterie tu jsou s námi už nějaké to století. A vzhledem k tomu, že je do nich soustředěna budoucnost nejen automobilového průmyslu, nejspíš nám ještě dlouhou dobu sloužit budou. Jde totiž o nejúčinnější zdroj mobilní energie, který se dokáže přizpůsobit použití a umožňuje relativně rychlé opětovné dobití. No, a právě ta poslední výhoda článků je v případě základního balení xboxových ovladačů trochu mimo.

»
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»