
RECENZE: Thirsty Suitors
Musím se přiznat, že mám pro hry od Annapurny značnou slabost. Ačkoli nejde o tituly, které mají obří rozpočty, vymazlenou grafiku či perfektní technický stav, velmi často si vybírají ke zpracování zajímavá témata, kterým se nejen hry, ale ani jiná mainstreamová média příliš nevěnují. Thirsty Suitors není žádnou výjimkou, ba právě naopak – jedná se o ryzí esenci Annapurny, kterou nelze jen tak snadno zaškatulkovat. Proč? O tom se dozvíte více v této recenzi.
Hned na úvod jedno upozornění – pokud nejste fanoušky multikulturalismu, vadí vám náboženské či etnické menšiny, z liberalismu se vám dělá špatně nebo máte odpor k LGBTQ+ komunitě, tahle hra rozhodně není pro vás a dále už ve vlastním zájmu nečtěte. Thirsty Suitors totiž doslova stojí na oslavě odlišnosti, a to dokonce do té míry, až tato snaha může místy působit parodicky na samotné bazální úrovni, což jistě autoři nezamýšleli. Pokud vás ale tyto věci nezvednou ze židle a jste ochotni přijmout fakt, že fiktivní herní městečko je tímto doslova prošpikováno, pak si tento titul budete moci užít naplno. Teď už ale zpátky k recenzi.
Hra jako by vypadla z bollywoodské produkce
Thirsty Suitors by se dal popsat jako bláznivý mišmaš všeho možného, zkombinovaný se ztřeštěností bollywoodských seriálů. V jádru se jedná o adventuru zaměřenou na dialogy a prozkoumávání vztahů s rodinou, přáteli a dávnými láskami. Jenže do toho titul zamíchal také tahové souboje ve stylu JRPG, kterým nechybí humor, nadsázka a ztřeštěnost. A aby toho nebylo málo, ještě přesuny po lokaci vyplňuje jednoduchá skateboradová arkáda. A k tomu podstatnou část hrají quick time eventy, ať už při různých dovednostních výzvách, nebo třeba při vaření indických pochoutek.

Jeden by řekl, že taková kombinace bude na hráče působit silněji, než kdyby si v Indii pošmáknul na pravém kari a zapil to vodou z vodovodu. Je poměrně překvapivé, že ačkoli titul žádný ze zmíněných prvků nedotahuje do konce, přesto tento podivný mix dohromady funguje vcelku dobře a nerozpadá se pod rukama. Jen nesmíte jednou činností trávit příliš dlouhý čas, aby se vám nepřejedla. Což se může velmi snadno stát vzhledem k tomu, jak jsou povrchně zpracovány.
Soubojům vývojáři hned po příběhu a dialozích věnovali patrně největší množství času. Jejich princip je vcelku jednoduchý – musíte odhalit slabinu nepřítele a následně jej porazit útokem, který na něj bude mít největší efekt. Pomoci si můžete různými jídly, či nápoji, avšak občas stačí i jednoduchá dedukce. S běžnými nepřáteli si tolik zábavy neužijete, ovšem při střetnutí s bossy, v tomto případě expříteli a expřítelkyněmi hlavní protagonistky, si souboje užijete naplno především proto, že každý z nich je trochu jiný. Hlavní roli nicméně hraje hudba, která se vám překvapivě dostane pod kůži. Nechybí ani jednoduchý RPG systém, kdy se občas vyplatí si dát pár soubojů navíc, aby hlavní souboje byly o něco jednodušší, přesto vás hra nenutí levelovat do zblbnutí. Jen škoda, že jeho potenciál zůstal nevyužítý.
Skateboardová část na první dobrou působí jen jako zpříjemnění přesunu po lokacích, nicméně po čase se vám ve hře odemkne i sofistikovaný skatepark, kde se můžete vyřádit. K tomu nechybí ani různé výzvy, které sice vypadají jednoduše, nicméně nezřídka se stane, že je budete několikrát opakovat, než je splníte. Jsou totiž nastaveny na poměrně šibeniční termíny a pokud uděláte chybu, nedostanete příležitost ji v rámci časového limitu napravit. Osobně bych ocenil větší komplexnost, především pokud jde o různé triky, ale i tato ztřeštěná variace na Tonyho Hawka umí docela zabavit.
Také quick time eventy, kterými je hra prošpikovaná, umí pořádně potrápit i prsty zkušeného hráče. Narazíte na ně v rámci hry takřka na každém kroku, přičemž někdy jsou důležitější, jindy vám zase jen odemknou novou skladbu či kus oblečení. Mezi první QTE, na které ve hře narazíte, je „plácnutí s hafanem“. Ne, nejedná se o žádnou metaforu, opravdu si v sérii QTE sofistikovaně plácnete se psem v místní restauraci. Nejvíce rychlé mačkání čudlíků a kroucení páček využijete při vaření jídel. Ty potřebujete nejen pro postup v příběhu a jako podporu v soubojích, ale také slouží jako tmelící prvek s vašimi rodiči, kteří vám s vařením pomáhají a během toho s vámi také vedou konverzaci.
Příběh je hlavním tahounem ztřeštěného mixu
To mě vede k samotnému příběhu a dialogům. Lhal bych, kdybych netvrdil, že i samotný příběh a zasazení je trochu přetažené za vlasy, avšak velmi osvěžujícím způsobem, pakliže jste unavení z mainstreamu. Prakticky každý druhý ve městě patří k LGBTQ+ komunitě, na bílého muže prakticky nenarazíte a skoro vše se točí okolo sexuálních preferencí jednotlivých postav a také toho, že hlavní hrdinka Jala Jayaratne je pansexuál. Trochu umírněná linka je v případě rodiny, která naopak řeší jen útěk Jaly z rodného městečka Timber Hills, pošramocené vztahy nerozvážným chováním z minulosti a otázkou, proč se hlavní hrdinka vrací až nyní, příhodně na svatbu své sestry Aruni, se kterou už nějakou dobu nemluvila, pokud tedy nepočítáme její vnitřní hlas, se kterým nejednu situaci konzultuje.
Ano, příběh je plný různých vztahových klišé a jeden z ústředních motivů, kterým je vypořádávání se s vlastní minulostí a se svými expartnery, není jiný. V mnoha ohledech jsem si nemohl pomoci a viděl inspiraci ve známém komiksu Scott Pilgrim od Bryana Lee O’Malleyho. No nebyli by to Thirsty Suitors, aby k tomu nepřímíchali ještě detektivní linku, která se týká človíčka převlečeného v medvědím kostýmu, který si z LGBTQ+ dětí vytváří místní gang. Kulturních odkazů je ve hře nicméně více, nicméně abyste je ocenili, musíte se alespoň trochu orientovat v asijské kultuře – třeba jméno kočky Shah Rukh je zjevným odkazem na stejnojmennou indickou hereckou ikonu.

Aby konverzace nebyly jen tak nudné, hned na začátku vás hra nechá vyplnit randící kvíz s názvem Thirstsona. V rámci něj se dozvíte tři hlavní možnosti, kudy můžete směřovat osobnost Jaly. Bude litovat svých předchozích rozhodnutí, sypat si popel na hlavu a snažit se vše napravit navzdory vlastnímu egu? Bude svá rozhodnutí z minulosti obhajovat a pokračovat po návratu na stejné vlně? Nebo se dokonce stane ještě podlejší a sobečtější? Směřování Jaly bude záviset na vás, přičemž si na tomto můžete velmi snadno otestovat, jaký je váš přístup k životu. Ačkoli je hra pořádně ztřeštěná, zlomit bývalému partnerovi srdce znovu přesto není tak jednoduché.
Menšinová témata nemusí to být na škodu
Thirsty Suitors je jako poctivé indické jídlo – je v něm mix různých chutí a barev, které společně dobře fungují a vytváří harmonii vjemů, které vás příjemně zahřejí nejen v žaludku, ale také na duši. Titul se nebojí kombinovat herní i vizuální prvky, stejně jako rozebírat palčivá společenská témata, od problematiky genderu a sexuální orientace, přes rodinné vztahy, až po sociální tlak na jedince a vyrovnávání se s vlastními chybami. Pokud máte rádi malé, nezávislé tituly, které experimentují jak na poli vizuálním, tak co se týče hratelnosti, tuhle hříčku byste si rozhodně měli vyzkoušet. Ostatně je k dispozici v rámci Game Passu, takže vás nebude stát ani nic navíc.
Verdikt
I zdánlivě nesmyslný mišmaš různých herních prvků může ve finále vytvořit skvělý titul. Dobrým příkladem je právě Thirsty Suitors, které jich kombinuje hned několik a navrch přidává ztřeštěnou stylizaci, příběh i dialogy, které se zaobírají nepříliš mainstreamovými a často tabuizovanými tématy. To vše ale titul zvládá s nadhledem a grácií, kterou by mu jiné hry mohly závidět.| Neotřelá stylizace | Zvolená tematika nemusí sedět každému |
| Skvělé zpracovávání netradičních témat | Hra toho dělá hodně, ale nic do detailu |
| Povedená kombinace několika herních prvků | Místy se hra táhne |
| Uvěřitelně napsaný příběh i dialogy | Quick time eventy umí potrápit i zkušené hráče |
| Zábavná a různorodá hratelnost | Nevyužitý potenciál RPG prvků |
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
































