Xboxweb.cz

Drahé slečny, dámy a paní. Laskavě si vaše dítka střežte lépe než oko v hlavě, protože ztratí-li se vám kdesi v divočině, pomůže vám maximálně všemohoucí. Pokud se tak stane v Norsku, máte větší problém než tamní sociálku. Severské lesy jsou totiž nebezpečné, plné překvapení, dávných legend a nočních můr vycházejících z vašeho zpackaného života. A tak hnané mateřskou láskou, nebo pod vidinou pěkného průšvihu, musíte vyrazit skrz lesy na záchranou výpravu.

Nezávislá hra Throught the Woods se na konzole dostává po téměř dvou letech, co ji mladé studio Antagonist vydalo s podporou Kickstarteru a vydavatelství 1C Company. Jak už jsem nastínil, hrdinkou je matka samoživitelka Karen, která se synem Espenem tráví volné chvíle v chatce u jezera. Společný čas se nezdá být pro chlapce příliš zábavný, neboť jeho máti má se sebou i pracovní povinnosti, které ji dost zmáhají. Jednoho krásného dne se žena probouzí a zjišťuje, že synáčka už nebavilo čekat a zatím co spala, vydal se k jezeru. Tady je ovšem před zraky matky unesen na staré loďce. Co vám dál budu povídat. Následuje skok do vody, plavání do mlhy, utopení telefonu a nalezení tajemného ostrova.

Nastává emotivní drama plné existenčních otázek, cesta za poznáním sebe sama, metafory odkazující na psychologický profil ústřední postavy a sociální sonda do života neúplné rodiny. Tak přesně tohle ve hře nenajdete. I když si základní motiv běží souběžně s vyprávěním druhého, a pro mě i zajímavějšího, příběhu, tak se drží v lehce pochopitelné rovině. Žádné hluboké myšlenky nebo komplikované monology. Vedlejší děj, který utváří postup hrou, se našel v norské mytologii, z níž tahá jednu potvoru za druhou. Od tajemného „Erika“, přes dobře známé tvory, až k bytostem, o kterých jste možná ani neslyšeli. Nechybí trocha toho patosu o spasení, osobní oběti a vyšším cíli.

Jelikož vás tvůrci s pohádkami jejich domoviny nejprve seznamují přímo a až pak vysvětlují o koho, a co, jde, nechám osazenstvo ostrova tajemstvím. Jestliže by ale někdo podobný koncept použil u nás, asi by vás po lese honila polednice, vodník nebo bludičky. Využití mytologie dobře funguje i díky vhodně navrženému prostředí. Jestli něco zaslouží souhlasné kývnutí hlavy, je to atmosféra lemována runami, ozdobnými ornamenty a polorozbořenými vesnicemi. Prostředí je bez debat nejvyšší patro hry a teď půjdeme už jen směrem do přízemí. Hned o pár schodů níž, je žánrový mix, složený z průzkumu, survivalu, stealth postupu, thrilleru a hororu. Je mi to líto, ale děsit vás Throught the Woods rozhodně nebude. Norové možná mají v oblibě Alana Wakea a pár hororů asi znají, v jejich podání však tísnivá atmosféra umírá na hladovku.

A je to problém. Zbraněmi zoufalé matky jsou jen světlo a relativně rychlé nohy. Vyprávění příběhu je navíc dost vleklé, střety s bytostmi předem nalajnované a některé úseky až příliš prázdné. V kostce řečeno, prostě se dost často utápíte v myšlenkách, co bude na oběd, než aby vás zajímal osud postav. Natož finální rozuzlení. Moc dobře nefungují ani motivace k průzkumu prostředí, protože důležité předměty jsou umístěny podle jedné šablony, takže předem víte, kde je můžete najít. Pro obdobné hry je nesmírně důležitý také zvuk. Když pominu prostorovou zanedbanost, kdy, zejména na začátku, slyšíte postavy úplně z jiného místa, jde o průměrnou práci. Hudbu slyšíte spíše sporadicky a vždy jen na malý moment. O to více si ji užijete díky folkovému nádechu.

V samém přízemí je grafika. Tedy, ten spletenec vizuálních generací, nad nímž zůstává rozum stát. Představte si pozvolna zrající sýr, jehož plíseň, jak kalendář prozrazuje stáří jednotlivých částí. Příroda odpovídá možnostem studia a ceně. Dobré nasvícení, ucházející stíny, dostačující textury a několik zajímavých optických klamů. Postavy jsou na tom už hůř. Animace, zejména plížení, připomínají návrat z tahu a pohledu na obličej se radši vyhněte. Potvory autoři záměrně schovávají pod rouškou tmy, protože jejich textury mají viditelně horší kvalitu.

A kdo získává cenu „Zlatý Quasimodo“? Obloha. Pod jasným nočním nebem se dobře balí třídní krasavice, ale pod výtvorem Antagonistů by Ivan neoslnil ani babu Jagu. Nejde přitom o pouhé snížení detailů, které dává měsíci nepříjemnou pixelizaci a hvězdám rozostření, ale o naprostou plochost. Celá obloha je jednolitý obraz, který má navíc mizernou kvalitu. A protože v noci trávíte větší polovinu hry, radši příliš nezvedejte hlavu.

Dilema, zda přihlédnout spíš k obsahu a trochu odpustit formě, je tentokrát pasé. Závěr sice potěšil, ale po pár hodinách, kterým bych ještě tak třetinu ubral, jsem byl vděčný za závěrečné titulky. Moje obligátní touha rozepisovat se o každém detailu tak pro jednou zůstala opodál, stejně jako snaha vývojářů přinést na konzole něco víc, než jen port původního projektu.