Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 2.4.2024, 6:57

Publikováno: 2.4.2024, 6:57

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3325 článků

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A třebaže to nakonec byl sám Ubisoft, cestu mezi hráče tentokrát zvolil trochu odlišnou.

Pokračování s podtitulem Coming Home vydal Netflix, a to primárně pro svou herní odnož. Ano, pokud to ještě nevíte, tak streamovací velkovýrobce domácí zábavy fušuje i do her. Naštěstí jen okrajově, což dovolilo autorům vydat titul i na tradičních velkých platformách. Včetně speciální edice čítající oba díly. A jsem za to rád, protože druhý díl je příběhově opět velice podařený a s přímou návazností na jedničku prostřednictvím Freddiho a Anny. K nim se přidávají tři nechtění hrdinové a další zvěrstvo počátku minulého století. To je sice dál „jen“ nemilosrdnou kulisou velkých činů malých lidí, avšak kulisou smrtící, valící se jako balvan údolím, kde ničí vše, co se mu postaví do cesty. Ideály, životy, vztahy a celé rodiny.

Jako u Jamese, jehož důvodem pro vstup do bojů je bratr. Touha vidět krev své krve alespoň ještě jednou, ho přivádí do střetu se světem, kde má tmavší odstín pleti právo držet hubu a krok v první linii, kde jsou šance na přežití počítány v tisícinách procent. Jako součást jednotky Harlem Hellfighters je zbytnou podmnožinou vstupující do Německa na hrotu americké armády. To Ernst se do bojů nežene. Iniciativně pomáhá jako potápěč u válečných vraků doufajíc, že pomoc bližním v nouzi ho zachrání od narukování. A plán by vyšel, kdyby jeho bárka neskončila na mořském dně a on jako zachráněný námořník na palubě ponorky mířící do války. Říkáte si, že měl smůlu? Tak se seznamte s Georgem, bojovým pilotem, jehož znalost létání je na úrovni průměrného sedláka. Inu, lhaní se nevyplácí.

Rozmanitá skladba postav a lidských charakterů zajišťuje, že dějově strádat rozhodně nebudete. S každým jedním dílkem obrovské válečné skládačky najdete společnou notu. Neříkám, že vždy to budou úplné sympatie, ale jasně čitelné motivace, nepsané morální hodnoty a rodinné vazby zasáhnou úplně každého. Můžete si říkat, že těch náhod už je příliš, že některá setkání prostě proběhnout nemohla a že autoři na sebe vrství až příliš událostí najednou. Ale ve spojení s daným tématem a vizuálním zpracováním vše funguje, jak má a Coming Home uteče dřív než si odpoledne potyká s večerem.

Rychlému tempu napomáhá také hratelnost, která má možná až příliš prochozené galoše. Třebaže odlišné postavy vnáší do hry rozdílné herní prvky, nakonec se všechny slijí do tradiční žánrové náplně posledních let. Ať činíte cokoliv, úmyslem je konat tak rychle, aby vyprávění neztratilo rytmus. Když něco hledáte, můžete se spolehnout, že k bloudění rozhodně nedojde. Plížení je otázkou pár sekund, neboť level design není situován na olympiádu z logiky. A akční pasáže se dokonce opakují, neboť z větší části fungují jako odkaz na bitovou éru devadesátých let.

Jsou ovšem momenty, kdy autoři překvapí. Rytmická pasáž hudebního vystoupení je nádhernou emoční vsuvkou, která funguje nejen jako kritika společnosti, ale zároveň jako kontrast mezi životem a smrtí. Za humny umírají nevinní a společnost se opíjí v doprovodu těch, o něž by si za běžných okolností neotřela ani chodidlo potřísněné výkaly. Jde přesně o ten moment, kdy primitivní hratelnost skvěle doplňuje děj a nepůsobí jen jako vychtěná spojnice mezi dvěma scénami. Mimochodem, ty závěrečné eskalují příběh možná už příliš a mohly klidně zůstat nevyřčené. Ale když tragédie, tak do poslední minuty.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Příjemný návrat do minulosti, který připomene, že tragické milníky lidské existence ještě neřekly poslední slovo. Druhá Valiant Hearts opět excelují jako vypravěč, když obyčejné lidi vystavují důsledkům válečných konfliktů, a tak posouvají morální a emoční hranice. Spojení nových postav se starými vyplývá z děje a hráč se s hrdiny snadno identifikuje. Herně je Coming Home skromný, minimalistický a místy trochu bezzubí. Opakující se herní prvky sice nezaberou mnoho času, ale ani příliš nezaujmou, a tak podkopávají pasáže, které se naopak povedly.
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»
15. 03. 2024 • DandyCZE0

Recenze: Classified: France ’44

Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.

»
14. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Food Truck Simulator

Máme u nás v redakci takové oblíbené rčení. A to, že simulátorů není nikdy dost! Food Truck Simulator jsme tedy s chutí otestovali. Nakonec, vývojáři z Drago Entertainment mají velmi široké portfolio simulátorů které už objevily svět, mimo jiné třeba Gas Station Simulator, který se vskutku povedl. Povedlo se tento úspěch zopakovat i v simulaci fast foodu na kolech?

»
13. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Taxi Life: A City Driving Simulator

Taxikář je ten týpek, co pro nás zajede v jakoukoliv denní nebo noční hodinu a za patřičný obnos nás zaveze, kam se nám jenom zamane. Jeho život je jedno velké dobrodružství, protože nikdy neví, na koho narazí, takže to musí umět nejen s volantem, ale taky s lidma. Ano, občas se v Praze stane, že si nějakému chudákovi turistovi řekne o jednou takovou částku, než by bylo správné, ale jinak je to jistě poctivé...

»