Xboxweb.cz

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A třebaže to nakonec byl sám Ubisoft, cestu mezi hráče tentokrát zvolil trochu odlišnou.

Pokračování s podtitulem Coming Home vydal Netflix, a to primárně pro svou herní odnož. Ano, pokud to ještě nevíte, tak streamovací velkovýrobce domácí zábavy fušuje i do her. Naštěstí jen okrajově, což dovolilo autorům vydat titul i na tradičních velkých platformách. Včetně speciální edice čítající oba díly. A jsem za to rád, protože druhý díl je příběhově opět velice podařený a s přímou návazností na jedničku prostřednictvím Freddiho a Anny. K nim se přidávají tři nechtění hrdinové a další zvěrstvo počátku minulého století. To je sice dál „jen“ nemilosrdnou kulisou velkých činů malých lidí, avšak kulisou smrtící, valící se jako balvan údolím, kde ničí vše, co se mu postaví do cesty. Ideály, životy, vztahy a celé rodiny.

Jako u Jamese, jehož důvodem pro vstup do bojů je bratr. Touha vidět krev své krve alespoň ještě jednou, ho přivádí do střetu se světem, kde má tmavší odstín pleti právo držet hubu a krok v první linii, kde jsou šance na přežití počítány v tisícinách procent. Jako součást jednotky Harlem Hellfighters je zbytnou podmnožinou vstupující do Německa na hrotu americké armády. To Ernst se do bojů nežene. Iniciativně pomáhá jako potápěč u válečných vraků doufajíc, že pomoc bližním v nouzi ho zachrání od narukování. A plán by vyšel, kdyby jeho bárka neskončila na mořském dně a on jako zachráněný námořník na palubě ponorky mířící do války. Říkáte si, že měl smůlu? Tak se seznamte s Georgem, bojovým pilotem, jehož znalost létání je na úrovni průměrného sedláka. Inu, lhaní se nevyplácí.

Rozmanitá skladba postav a lidských charakterů zajišťuje, že dějově strádat rozhodně nebudete. S každým jedním dílkem obrovské válečné skládačky najdete společnou notu. Neříkám, že vždy to budou úplné sympatie, ale jasně čitelné motivace, nepsané morální hodnoty a rodinné vazby zasáhnou úplně každého. Můžete si říkat, že těch náhod už je příliš, že některá setkání prostě proběhnout nemohla a že autoři na sebe vrství až příliš událostí najednou. Ale ve spojení s daným tématem a vizuálním zpracováním vše funguje, jak má a Coming Home uteče dřív než si odpoledne potyká s večerem.

Rychlému tempu napomáhá také hratelnost, která má možná až příliš prochozené galoše. Třebaže odlišné postavy vnáší do hry rozdílné herní prvky, nakonec se všechny slijí do tradiční žánrové náplně posledních let. Ať činíte cokoliv, úmyslem je konat tak rychle, aby vyprávění neztratilo rytmus. Když něco hledáte, můžete se spolehnout, že k bloudění rozhodně nedojde. Plížení je otázkou pár sekund, neboť level design není situován na olympiádu z logiky. A akční pasáže se dokonce opakují, neboť z větší části fungují jako odkaz na bitovou éru devadesátých let.

Jsou ovšem momenty, kdy autoři překvapí. Rytmická pasáž hudebního vystoupení je nádhernou emoční vsuvkou, která funguje nejen jako kritika společnosti, ale zároveň jako kontrast mezi životem a smrtí. Za humny umírají nevinní a společnost se opíjí v doprovodu těch, o něž by si za běžných okolností neotřela ani chodidlo potřísněné výkaly. Jde přesně o ten moment, kdy primitivní hratelnost skvěle doplňuje děj a nepůsobí jen jako vychtěná spojnice mezi dvěma scénami. Mimochodem, ty závěrečné eskalují příběh možná už příliš a mohly klidně zůstat nevyřčené. Ale když tragédie, tak do poslední minuty.