Xboxweb.cz

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda, která jen ve spodním prádle dává na odiv uvadlé přednosti. A to prosím za bílého dne. Není to na nějaký paragraf?

Název titulu a jeho key art vlastně říkají všechno. Stejně jako ta exhibující sůva, hned na první pohled odhaluje vše, o co by měl mít hráč zájem. Nicméně jak to popsat. Jak uchopit herní mechaniky, jejichž komplexnost předčí snad jen proces spláchnutí záchodu. Ostatně obsah porcelánového trůnu není příliš vzdálen herní náplni. Za pár minut je hotovo a pokud tam musíte, nebo dokonce chcete, trávit více času, není s vámi něco v pořádku.

Kopií, případně konkurentů, série Trials je mnoho. Ona sama francouzská značka není zcela originální, neboť vychází z titulů, které měly méně barev než duhový průvod Prahou. World Enduro Rally láká na světoznámé lokace, úžasnou grafiku, velice realistickou fyziku, skutečné motorky a podporu myši s klávesnicí. Ve své podstatě nelže, jen se musíte včas podívat na cenovku. Za 29 Kč jde totiž o recesi hromadného ničení.

Za světovými prostředími se ukrývají upravené snímky z nějaké fotobanky. Těžko soudit, zda takový les patří skutečně do USA. Stejně dobře může jít o snímek Krušných hor nebo výsledek nadmíru nadaného žáka postiženého inkluzivní výukou. Toto Street View z černého trhu velice často zkresluje překážky, a tak je velmi obtížné rozpoznat hranice pozadí a tratí. Možná je to záměr, abyste okamžitě neutekli k dalšímu státu. Ačkoliv jsou cílem cenné medaile, hře je úplně jedno, jestli je získáte. Téměř celá kampaň je otevřená od prvních minut.

V duchu omamné grafiky hrdě pokračují nezdolní hrdinové nerovných cest. Přemýšlím, kdy jsem naposledy viděl tak propracované detaily. Myslím, že v tiskárně, kde vzniká časopis s papírovými vystřihovánkami. Škoda, že se autoři vyhnuli větší personalizaci. Klidně bych i zaplatil dvoukorunový dodatek, jen abych si na více druhů motocyklů mohl dát jiné díly. Rozdíl v hmotnosti nebo výkonu hledám marně, a to navzdory statistikám. Pak mi dochází, že to dá rozum, kdy je vše papírové. Pravdou je že změny prostředí, počasí nebo stroje jsou skutečně jen kosmetické.

Určitá prémiová přidaná hodnota přichází s ovládáním. Fyzika modelu ambiciózně čelí silám a s hrdostí Dona Quijota bojuje s nástrahami terénu. Cervantesovým čtenářům už je jasné, jak to celé nejspíš končí. Někdy skutečně v cíli, ale velice často také na zádech nebo na tlamě. V ovládání se dá vyčíst snaha o realističnost, ale je značně náladová. Fakt, že se vám jeden typ skoku povedl třikrát, neznamená, že se podaří za stejných podmínek po čtvrté. Přenášení váhy je na tom podobně. Funguje spíše náhodně než dle jasného pravidla. S tím souvisí nepříjemná časová penalizace za respawn. S ohledem na celek, ji často považujete za velkou nespravedlnost.

Poslední slova budou o návratu do vyjetých drah. Zvuk skvěle koresponduje s grafikou. Kdykoliv se rozezní úvodní skladba, máte okamžitě krůpěje potu na tváři. Jde totiž o jedinou píseň soundtracku. Opomenout nesmím ani důraz na ústní hygienu. Autoři her na ni vůbec nemyslím a já cítím redakční povinnost vyzdvihnout práci elektrického zubního kartáčku. Zvuk, který dodal motocyklům, jen tak nezapomenu.