
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku.
Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur s přímočarým příběhem o velkém dobrodružství hlavních hrdinů, s možností zachránit svět po cestě.

V první řadě vám bude koncept hry velmi připomínat některé ze starších sérií, které na poli stejného žánru existují mnohem déle, protože podobnost s herními prvky se skutečně prolíná s dalšími několika sériemi. V první řadě ovládáte hned dva hrdiny najednou. Zeleného chameleona Yooku a fialovou netopýrku Laylee. Pokud jde o chůzi a velkou část pohybů, ovládáte hlavně Yooku a jakmile chcete plachtit vzduchem, přidá se k ovládání i Laylee. Tím, že netopýrka je neustále na vašich zádech máte tedy kombinaci pohybů jak pro souši, vzduch tak i pod vodu.

Svoje kouzlo hra ukazuje od samotného začátku. Dva přátelé se chtějí vydat za dobrodružstvím na hon pokladů. Okamžitě potkáváte tajemnou knihu Všeho, a zjišťujete, že zlý korporát chce získat veškeré knihy pro sebe, aby s vlastnictvím všech znalostí byli jediní, kdo může vědomosti a cenné stránky prodávat. Okamžitě se tu projevují inspirace od sérií jako Spyro, Kao The Kangaroo (ke kterému bych asi nejblíže hru přirovnal), nebo ke starším skákačkám ze začátku milénia.

I onu knihu Všeho se snaží získat korporát pro sebe a začíná vtahovat obřím strojem všechny knihy ze světa do svých spárů, načež se kniha všeho rozhodne oddělat své stránky a ty následně vysílá do světa, abyste je vy, Yooka a Laylee, mohly shromáždit a porazit s dostatečným množstvím ve svém držení samotné vedení, tedy vědce stojícím za lektvary, znetvořující obyvatele a posilující nepřátele, Dr. Quacka a ředitele zlé korporace, Capitala B, který až podezřele připomíná Gru z animovaného filmu Já, Padouch.

Záchranná mise je tedy na spadnutí a na vás je zachránit co nejvíce stránek z různých světů. Nutno podotknout, že světy a jejich originalita a jedinečnost, jsou nesmírně zábavným prvkem, který rozšiřuje herní dobu v řádu několika hodin. Moje dohrání pro účely recenze zabralo mezi 7-8 hodinami, ale je důležité zdůraznit, že jsem plnil 100 % obsahu v pár světech a další pouze prošel pro načerpání atmosféry. Pro dosažení konce vám totiž stačí sesbírat pouze 120/250 stránek, než se můžete postavit zlé korporaci. Herní doba se však může natáhnout až na desítky hodin v závislosti na dokončení všech vedlejších aktivit v jednotlivých světech.

Kromě stránek v celkem 6 rozmanitých a rozsáhlých světech, můžete nacházet i další poklady. Jedním z dalších způsobů plnění vedlejších misí, je sbírání všemožných oblečků a doplňků pro naši dvojici hrdinů. Ty získáváte buďto za herní měnu nebo za sbírání ztracených barevných peříček, které jsou různě rozházené po lokacích. Díky tomu potkáváte nové postavy, které vám za peříčka dávají různé vylepšení, například pasivní schopnosti, možnost většího zdraví nebo zvýšení kapacity energie.

Hra tedy potěší fanoušky žánru každého věku, a to je na hře něco, co jsem uvítal. Menší a mladší hráč, který začíná s koordinací a hraní na ovladači, bude potěšen hravou a jednoduše nastavenou hratelností, ale přesto můžou nastat místy střetnutí, závody, vedlejší aktivity, kdy bude zapotřebí staršího a zkušenějšího hráče. Takhle nějak si pamatuji hraní v tomto žánru na konci milénia, vyvážený poměr zábavy, výzvy, originality a přesto si v tom každý najde něco. Někteří hráči budou chtít sesbírat všechny kostýmy, aby své hrdiny vyparádili, jiní budou chtít vysbirat všechny stránky, poklady, peříčka a všechny vedlejší aktivity na mapách a jiní si budou chtít najít titul, u kterého se ponoří do jednoduše sestaveného příběhu a za odpoledne budou trávit příjemný čas odpočinkovou záležitostí, a dokončí si jenom to povinné minimum před závěrečným soubojem a budou si hru skutečně užívat.

Verdikt
Ačkoli původní hra ještě stále existuje v nabídkách digitálních obchodů, dal bych za sebe šanci spíše Re-Playlee pro její půvab a rozdíl v nových mechanikách a vylepšeném grafickém kabátku. Pokud vás žánr podobných skákaček baví, hra vás bude skutečně pohlcovat díky zajímavým nápadům a bohatému obsahu na klidně i desítky hodin.| Grafické zpracování | Místy složité pro mladší hráče |
| Rozmanitost herních světů | Příběh nemá moc hloubku |
| Pro hráče každého věku | |
| Originální hádanky | |
| Bohatý seznam vedlejších aktivit |
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.































