Xboxweb.cz

Trevor: „Jaké je mé jméno?! Jak se jmenuju?! Už jsem ti to říkal nejmíň stokrát, ale je evidentní, že to tvoje zku…… hlava prostě nepobírá!!! A víš co, mě je to jedno, že to nevíš, ale mé Bertě to jedno není (poznámky životopisce Trevora Philipse se budou v této kapitole psát mezi závorky a toto je jedna z nich – Trevor mluví o pistoli Bereta ráže 9 mm). Viděl jsem už hodně lůzrů, kteří se potloukali mou milovanou Mohavskou pouští v Blaine County a věř mi, ti sráči si nezaslouží dýchat. Mladej, já když chytnu amok (Trevorova speciální schopnost, kdy se dostává do transu a může lépe zabíjet lidi – uděluje větší poškození nepřátelům a obdrží menší zranění utržená při boji), tak bys měl okamžitě zdrhnout z  mého perimetru, ale vidím, že jsi zasranej zelenáč, který neví, kdy si má krýt prdel a kdy si může dovolit útočit.“

„Na druhou stranu je fajn, že jsi byl nějakou chvíli v bezvědomí, alespoň si naplno vychutnáš zábavu, kterou jsem na dnešní okouzlující večer vybral. Samozřejmě ti nebudu dopředu prozrazovat, o co se jedná, ale bude to SPECIÁLNÍ!!! Chachacha!!! JE to tak, prcku, dnes si užiješ spoustu zábavy! No nic, ještě si odpočin, než naše malé divadélko začne.“

Neznámý muž: „Snad mě t t tady nenecháte přivázaného lanem k židli a stolu? No t tak, udělám, co budete chtít!“

Trevor: „Si kuř, že uděláš, co budu chtít!! Zatím se od stolu nehni ani na krok! Chachacha, jipi ja jou!!!“

Trevor se otočil směrem ke garážovým vratům. V garáži byla cítit směs pachu nafty a maziva, které používal do svého offroadu. Vykročil z přítmí ke vratům a otevřel je. V tu chvíli do garáže vtrhl čerstvý vzduch a Trevora na malý okamžik oslepilo polední slunce, které líně viselo na obloze. Popošel pár metrů ke svému oblíbenému offroadu a nastartoval motor. Dnes bude dlouhá noc. Dlouhá, ale kurevsky nádherná. Sám pro sebe se usmál a vyrazil do zapadlého městečka pro „potřebné“ věci.

Uplynula nějaká doba a najednou se dveře od garáže rozrazí a neznámý muž se probírá.

Trevor: „Snad jsi nám před našim malým představením neusl? Už mám všechno, co potřebujeme k tomu, abychom si dnešní večer užili. Nůžky na větve, pilka na železo, kladivo, jó a taky koženou zástěru, louh a nastřelovák na hřebíky – s ním je vždycky největší sranda!!

Neznámý muž: „Co s  tím hodláš dělat, chlape? Sakra, propadám panice, vůbec se mi to tady nelíbí! Je tady ponuro, smrdí to tu a připadáš mi fakt divnej!“

Trevor: „Tak já ti připadám divný, jo? Kur.. chlape, já ti připadám DIVNÝ!? Do prdele práce, ne-ne-chám-se-u-rá-žet-od-takovýho red-ne-cka-jako-si-TY!!“

Mezi pronesenými větami se Trevorova vojenská obuv dala dostaveníčko s břichem a stehny neznámého muže, proto to pře-ru-šo-va-né psaní. Neznámý upadl v bolestech do kómatu, ale to Trevorovi nikterak nebude bránit v tom, aby si dnešní den OPRAVDU užil. Jo a ještě než nastane dnešní hřeb večera, měl bych se také představit. Jmenuju se Ronald Jakowski, ale přátelé mi říkají Ron. Jo a jsem soused Trevora Philipse. Prý jsem paranoik, ale to neznamená, že po mě nejdou!

Po nějaké době probouzí neznámého muže šílená pálivá bolest na zápěstí. Otevírá oči a vidí, jak se mu kroutí kůže na pravé ruce a vše mizí v bílé pěně. Muž křičí bolestí, ale Trevor se náramně baví a pokládá láhev s louhem na druhý stůl u stěny garáže.

Trevor: „Tak už jsi konečně vzhůru, chcípáku! Nechci se opakovat, ale dnes zažiješ NĚCO OPRAVDU ZVLÁŠTNÍHO!“

Neznámý muž: „Ku…, chlape, co po mě vlastně chceš? Vždyť mě mučíš!“

Trevor: „Vím, že jsi z toho celý nesvůj, ale neboj, změna je život. V tvém případě spíš smrt, muhuhehe!!!“

Neznámý muž: „O čem to sakra meleš, vždyť se mě chystáš zabít, ty sráči…“

Trevor: „Dobrá, dobrá, dobrá. Přiznávám, že se dnešní večer bude točit hlavně kolem tebe, jenže já nemůžu za to, že jsi se jako redneck narodil. Ale víš co, alespoň si uvědom, že až skončí tvá bezvýznamná existence, bude moje Mohavská poušť o něco čistší.“

Neznámý muž: „Co to kur.. meleš? Posloucháš se vů“

Neznámý muž nestihl doříct větu a Trevor ho vší silou udeřil do obličeje takovým způsobem, až se muži zvrátila hlava dozadu. Vzápětí popadl šroubovák a probodl s ním muži levé zápěstí. Neznámý muž vykřikl bolestí a překvapením, a dal se do tichého pláče.

Trevor: „Nefňukej mi tady, sráči. Já když byl ve Vietnamu, musel jsem přežít horší věci. Vy mladí nejste vůbec odolní. Samá zábava, samé podělané hry, holky, a teploušské tanečky na podělané diskotéce. Fakt bych tě chtěl vidět v rukách rákosníků!!“

Neznámému muži se sesunula hlava mezi paže pevně přikurtované ke stolu a něco si pro sebe mumlal. A Trevor započal svůj monolog.

Trevor: „Když jsem se dostal z Vietnamu zpátky domů, vláda se o mě nepostarala. Prý jsem vysloužilý veterán a mám se přihlásit do jednoho z mnoha spolků sdružující tyto ztroskotance. Tak jsem se na celý systém vysral a založil svůj podnik Trevor Philips Enterpraises. Někdy si taky dám pořádně do nosu (nějakou tu tvrdší drogu) a díky vojenskému pilotnímu výcviku umím létat se vším, co má alespoň dvě křídla. Jo a taky miluju svůj domov. A teď k tobě, řekni mi něco o sobě.“

Neznámý muž: „Jdi do hajzlu s tím tvým rádoby laskavým hlasem!!“

Trevor: „Aáá, chcípák si hraje na tvrďáka… Večírek tedy může začít…“

No a to by raději stačilo – Trevor je sice opravdový šílenec a magor libující si v bezbřehém násilí, ale když se jedná o spravedlnost nejčistšího zrna, umí se zachovat správně. Důkazem toho je i to, že si přivydělává jako nájemný lovec hlav. Navíc rád si občas vyjede do okolí své milované domoviny v Blaine County, aby se pokochal přírodou.

Tuto kapitolu života Trevora Philipse sepsal Ronald Jakowski.

Zobrazit všechny obrázky