RECENZE: A Memoir Blue

Publikováno: 13.7.2022, 7:18

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

Tuto ambici má také A Memoir Blue od vývojářů z Cloisters Interactive, kteří se s vydáním obrátili na známé vydavatelství Annapurna Interactive. Sami autoři definují svou hru jako “interaktivní báseň” a nutno podotknout, že příliš daleko od pravdy nejsou. Díky dostupnosti v rámci Game Passu a relativně krátké herní době si ji může vychutnat celé spektrum hráčů. Je k tomu ale důvod?

Označit děj hry slovem příběh by bylo přeci jen trochu moc. Vyprávění se odehrává pomocí analogií a ikonického zobrazování, při kterém budete muset trochu zapojit mozek nejen, abyste pochopili, co se před vámi odehrává, ale hlavně abyste se do hlavní postavy Miriam vcítili. Právě práce s emocemi je hlavním stavebním kamenem A Memoir Blue. Hra totiž pojednává o životním příběhu úspěšné plavkyně, která se skrze mnohdy až surreální scény musí vyrovnat se svou minulostí a především komplikovaným vztahem ke své matce.

Jak to celé dopadne, vám neprozradím, avšak některé scény ze života Miriam jistě osloví i vás, obzvláště pokud jste v dětství prokázali nadání na sport či jiné odvětví lidské činnosti. Sugestivní zobrazení střípků života hlavní postavy umí zasáhnout hráče na těch správných místech a donutit ho přemýšlet o svých postojích a životních rozhodnutích, především ve vztahu k vlastní rodině.

Přesto nečekejte emoční horskou dráhu. A Memoir Blue umí perfektně načrtnout některá zajímavá témata, ovšem chybí jim jasná pointa, která je přítomna až v samotném závěru a je poměrně slabá. Prožít si kus života v kůži jiné (byť virtuální) osoby je zajímavý zážitek, pokud se ale s Miriam a jejím příběhem neztotožníte, pravděpodobně vás hra zklame.

To se může stát i v případě herních mechanik, které sestávají z jednoduchých úkolů, jako je rozsvícení billboardu kliknutím, cestování na ostrov malou lodičkou či zaplacení za jízdenky a jejich následné označení. Hru ve smyslu, jak ji chápe většina hráčů, opravdu nečekejte – jedná se především o interaktivní a mnohdy až meditativní zážitek.

Co mě potěšilo, je hudební a zvukové zpracování, jež nabízí skvělý podkres k tomu, co se právě odehrává na obrazovce. Pokud máte možnost, sáhněte po sluchátkách, aby byl prožitek ještě více umocněný. Grafická stránka je na druhou stranu poměrně zklamání, byť očekávat od malého nezávislého studia hyperrealistické zpracování by nebylo na místě. Každopádně i stylizovanou grafiku lze vytvořit s nízkými náklady, chce to jen trochu snahy. Ta se nicméně ubírala v případě A Memoir Blue trochu jiným směrem, avšak na kombinaci 2D a 3D zpracování si lze zvyknout.

Jak hodnotit A Memoir Blue? To je poměrně složitá otázka. Velmi totiž záleží na tom, zda vás tematika hry osloví a zahraje na tu správnou strunu. Z hlediska grafiky či hratelnosti totiž žádný zázrak nečekejte a ani znovuhratelnost na tom není zrovna nejlépe – ostatně je to spíše taková jednohubka pro dlouhou chvíli. Pokud jde o mě, A Memoir Blue mi poskytl zážitek, u kterého nelituji stráveného času. Titul může být zajímavý také pro lovce achievementů, neboť za relativně krátkou dobu lze hru vyzobat na 100 procent bez větších obtíží. Jestli máte rádi hry brnkající na strunu emocí, rozhodně si ji nenechte uniknout, obzvláště když je dostupná v rámci předplatného Game Pass. Objektivně vzato se ale jedná o průměrný počin, který nejspíše zapadne v záplavě povedenějších her.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

A Memoir Blue je rychlá jízda plná emocí. Pokud se zvládnete naladit na tu správnou vlnu, bude vám odměnou zážitek, nad kterým si rádi popřemýšlíte i chvíli po dohrání. Potenciál oslovit širokou masu hráčů i jinak než skrze vyprávění o komplikovaném vztahu matky a dcery, bohužel ale hra nemá.
23. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Goat Simulator 3

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

»
22. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta...

»
21. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Evil West

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
15. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Chant

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši?...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»