
Recenze: Armikrog
Dobrý den, můžu se zeptat, znáte Neverhood? Pokud ano, tento odstavec přeskočte. Pokud ne, tak je to velká chyba a měli byste svůj rest ihned napravit. Bude to sice těžké, protože buď někde v bazaru seženete kopii pro první Playstation, anebo se horko těžko budete snažit hru zprovoznit na dnešních počítačových systémech přes různé emulátory. Inu, před dvaceti lety se studio DreamWorks, které znáte nejspíše jako tvůrce animovaných pohádek, nebo producenta nejrůznějších filmů, se rozhodlo vytvořit plastelínovou point’n’click adventuru The Neverhood Chronicles známé spíš jen jako Neverhood. Jen pro urovnání. Na hře nepracovalo samotné studio DreamWorks, nýbrž jejich dceřiná společnosti DreamWorks Interactive, které se později přesunulo pod EA coby EA Los Angeles a později těsně před zánikem do zformovaného studia Danger Close Games, které se podepsalo pod poslední dva díly Medal of Honor.

Neverhood si před lety vysloužil mnoho ocenění, a to především za své kompletně plastelínové zpracování, soundtrack, nápad a humor. Ach ten humor, ten nám nejvíce chybí. No, pojďme se ale bavit o tom jak dnes vypadá Armikrog, na němž se podílelo mnoho autorů podepsaných pod Neverhoodem, včetně skladatele hudby, čímž si Armikrog vysloužil nálepku duchovního nástupce této legendární adventury. Jde ale o plnohodnotného nástupce? No tak za prvé abychom si ujasnili, Armikrog není žádným pokračováním. Koneckonců tím bylo Skullmonkeys. Armikrog pouze vzhlíží na svého předchůdce a nejsme si úplně jistí, zda úplně správně. Vezměme to ale popořadě.
Armikrog si před pár lety vydělal sám na sebe slušný ranec peněz díky Kickstarteru, kde ho fanoušci zadotovali, pak se dostal na PC a teď zamířil na konzole. Nejsme si ale jistí, zda tento druh her na konzole úplně patří. Nechápejte nás špatně, mnoho klikacích adventur se na konzolích hrálo skvěle, ale přijde nám, že většina tvůrců je na konzole prostě neumí udělat. Jednoduše si myslí, že stačí vzít ovládání z počítače a předělat ho na ovládání skrze ovladač. Takhle se to ale nedělá, a to jsme si v tuto chvíli opět připomněli. Schéma ovládání u Armikrog je opravdu bídné. Nejenže zde nenajdete vůbec žádný interface, což teda u původního Neverhoodu taky ne, ale vývojáři se prostě rozhodli, že do hry dosadí obyčejný kurzor a ten se budete ovládat páčkou. To je prosím ovládací sebevražda a už ze spousty her víme, že pokud to neumíme udělat pořádně, neděláme to vůbec, což u Armikrogu platí dvojnásob. Ani nechceme připomínat, jak moc jsme se navztekali u přesunovacích skládaček, kde jsme opravdu po nanometru posouvali páčku, abychom se trefili tak kam jsme měli a neujela nám kdovíkam. Ach jo.

Trochu teď přemýšlíme, jestli pojmout tuto recenzi jako takovou „srovnávačku“ se svým duchovním otcem, ovšem fakt je ten, že hry se zrovna moc srovnávat nedají. Neverhood byl vymodelovaný celý z modelíny a zanimovaný stejně jako český Pat a Mat a bylo to vidět. Armikrog už na tom tak dobře není. Nejspíš se muselo šetřit a hra vypadá, že je vymodelovaná pouze v cutscenách a umělá hmota v herní části tvoří jen několik málo bídných procent. Co se hudby týče, tu bychom klidně srovnali, protože je moderní, rytmická, má styl a vážně dobře se poslouchá, že jsme si u hraní i poklepávali nohou do rytmu. Omlouváme se, že teď ještě na moment skočíme zpátky, ale nechceme tím říct, že audiovizuální zpracování je nějaké špatné, ba naopak. Myslíme si, že v tvůrčím pojetím si Armikrog vede ze všech současných adventur nejlépe a opravdu ej to zhruba dvacet let, co jsme viděli tak pěknou a sympatickou adventuru, ovšem vzhlédneme-li k Neverhoodu, Armikrog působí jako nedozrálí jedinec.
Příběh je trochu fádní co se týče podání. K námětu se vyjadřovat nebudeme, nám zajímavý nepřišel, ale věříme, že zalíbení najde. Problém celého příběhu je, že prostě není vtipný a chybí nám zde ten starý dobrý humor, který rozesměje děti a dospělé donutí pousmát se. Je fakt, že roztodivnější zvířátka a bytosti nikde jinde nenajdete, ale chyběl nám zde takový ten typický britsko-americký humor. Tu a tam jsme se sice pousmáli, ale rozhodně to není tolik smíchu, co jsme zažili u Neverhoodu. Možná je to tím, že v té době jsme ještě tahali pomalu kačera, ale to nechme na jindy.

Hratelnostně je Armikrog vyvedený a byť mohl být obsahově delší, tak jeho herní doba se natáhne na několik dlouhých večerů, protože během hry je dbát na pozornost a velmi často i potrápíte šedou kůru mozkovou, protože hádanky jsou zde opravdu místy těžké a to hlavně v kombinaci s již zmiňovaným krkolomným ovládáním. Během své cesty vás bude doprovázet jakási bytost bez očí vypadající jako pes říkající si Beak-Beak, která se nejen dostane na místa, kam vy ne, ale navzájem si budete s hlavním hrdinou i vypomáhat. Během hry narazíte na spoustu momentů, která vám dají hodně vzpomenout na svého duchovního předchůdce, jako jízda ve vozíku, uchovávání předmětů do nitra svého panděra apod.. Svět je roztomilý, příjemně se to všechno hraje, a byť je obsahově opravdu krátkou záležitostí na jedno použití, myslíme, že za dvě stovky je Armikrog opravdu tou must-have záležitostí, jenž byste si měli opravdu vyzkoušet. Ať už z nostalgie, nebo prostě jen tak pro pobavení. Navíc je teď ve slevě za 179 korun ještě na sedm dní.
Verdikt
Ačkoliv Armikrog nesahá Neverhoodu ani po kolena a není dokonalým "nástupcem", tak je minimálně skvělou klikací avdenturou, které nejen na dnešním trhu nemá obdoby, co se zpracování týče, ale co si budeme poslední dobou moc point'n'click adventur nevychází a u konzolí to platí dvojnásob. No a pokud máme mluvit o ceně středně velkého menu ve fast foodu, tak byste ještě teď měli zamířit na Xbox Store, za tu cenu to stojí.
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.


























