Xboxweb

Každoroční pokračování jsou už dnes v herním průmyslů naprosto běžná, ovšem série Assassin’s Creed v tomto vždy odváděla dobrou práci a většina nových her působila nově, a to zvláště díky novým časovým obdobím, zasazení a postavám. Už jste navštívili třeba 18. století jako pirát, navštívili křížové výpravy a nechyběla ani americká revoluce. A kdyby vás náhodou pokračování zklamalo, tak se další rok prostě podíváme do jiného období. A kam se podíváme v Assassin’s Creed Unity…?

V Assassin’s Creed Unity zavítáme do období francouzské revoluce a odpočineme si tak od loňského Karibiku, který byl povedeným výletem do historie. V Unity je nám opět představen zcela nový hrdina, a to Arno Dorian, který má povahu dobrodruha a vejtahy, občas něco ukradne a nechybí mu ani smysl pro humor. Ovšem stejně jako předchozí postavy, i tato se ocitne ve špatný čas na špatném místě a v tomto případě je obviněn z vraždy, kterou nespáchal, což odstartujete sérii událostí, jež vedou ke smrti krále Ludvíka XVI.

Arno se chce samozřejmě pomstít a také napravit to špatné, a proto se sčuchne s tajnou organizací, kterou jsou samozřejmě asasíni, jež bojují proti templářům. Je to nekonečný souboj, který jsme už viděli nesčetněkrát, akorát tentokrát se to odehrává v ulicích Paříže, a vede to i k nezřízené anarchii. Příběh tak možná nemusí být úplně chytlavý, ale zasazení do tohoto časového období rozhodně je.

Jak jistě víte, tak loňský Assassin’s Creed IV: Black Flag se dostal i na Xbox One, ovšem až letošní Unity je vyvinuto od základů pro nové konzole. Nějak jsme tak doufali v revoluci v sérii, ale spíše se připravte na zklamání. Po vizuální stránce hra samozřejmě udělala pokrok, ale stále se prostě jedná jen o další díl série, jak jsme zvyklí. Hratelnost se vesměs nezměnila a fanoušci se tak hned budou cítit jako doma. Ubisoft si vzal k srdci reakce hráčů na různé mise, které můžete nadále hodnotit po jejich skončení, a ty nejméně populární byly omezeny či už na ně nenarazíte. V rámci příběhu už tak moc často nenarazíte na úkol, kdy musíte pomalu sledovat dané osoby a současně je odposlouchávat.

Vývojáři pak udělali velké změny v misích, kdy máte zabít určitý cíl, a to především větším zapojením otevřenosti a bohatosti světa. Během hry dostane za úkol zabití spoustu lidí, a většina z nich se bude nacházet ve velkých lokacích, kde nebudou chybět stráže, několik přístupových míst a míst na skrytí. K úkolu se tak můžete postavit hned několika způsoby, kdy často je prvně třeba zredukovat počet stráží a až poté následuje zabití cíle, což doprovází i důležité informace o daném člověku, jak jsme zvyklí.

Některé z těchto změn jsou dobré, protože vás nutí dělat rozhodnutí o tom, jak s danými úkoly vypořádat. I když byste chtěli zvolit styl ala rambo, tak Arno nemůže prostě naběhnout do budovy, zapíchnout cíl a zase zdrhnout. Je tak třeba využít vašich dovedností, které si můžete vylepšovat a vybavení. Jedná se o jedno z hlavních lákadel hry, protože se tyto mise většinou odehrávají v nádherných lokacích. Ovšem i zde se dá najít něco záporného, a to záchytné body v těchto misích, které mohou být občas frustrující. Jelikož jsou úrovně natolik rozlehlé a nachází se v nich velké množství stráží, může úspěšné splnění úkolu nějakou dobu zabrat. O všechen postup v misi ale můžete přijít, protože když zemřete, tak se nepřátelé obnoví a jste tak nuceni začít zase od začátku. A to je škoda, protože jinak jsou tyto mise krok správným směrem.

Unity také oproti předchozím dílům selhává ve více směrech. Například příběh nechytne tolik, jako třeba v Brotherhood a také nepomáhá to, že zápletka se naplno rozjede až tak v polovině a bohužel ani nepřináší nic nového. Na druhou stranu Arno je docela dobrá postava a má zajímavější osobnost, než třeba Connor z ACIII. Zpočátku hry se dozvíme o jeho zábavné a dobročinné stránce, která vám možná připomene Ezia. Jakmile se ale stane členem asasínů, tak začne být nudný, i když aspoň úplně nevymizí jeho smysl pro humor.

A co je horší, že ostatní hlavní postavy také moc nepotěší. Markýz de Sade se ve hře objeví jen sporadicky a Napoleon Bonaparte je sice mnohem zajímavějším zpestřením, ale jeho přispění k příběhu také není moc velké a třeba o něm ještě uslyšíme v jiné hře. Nejzajímavější postavou je tak Elise, Arnova kamarádka z dětství, která vyroste v silnou ženu, jež se o sebe dokáže postarat. Mezi Arnem a Elise to samozřejmě jiskří a celý příběh tak dostává i romantický podtext.

Příběh tak má své světlé i stinné stránky a většinou se zaměřuje na bitvy mezi dvěma dobře známými frakcemi a ne ani tak na francouzskou revoluci. Spoustu informací a zajímavostí se samozřejmě můžete dočíst v menu hry, ale bylo by fajn více kontextu najít v samotných dialozích. Hra se nicméně odehrává v letech 1791 až 1794, kdy jsou ulice Paříže pohlceny násilím a chaosem. Situace bohužel negraduje a hra se prostě přepne ze situace, kdy všichni spolu vychází na výtržnosti v ulicích a naprostý chaos. Jedná se o docela velký skok a tyto zásadní změny v ulicích nejsou nikdy úplně vysvětleny a uvažujete, jestli vám třeba neuniklo něco z příběhu apod.

Určitě ale potěší, že návštěvy Animusu se omezí a namísto nich se v AC Unity vyskytují časové anomálie, které vám umožní cestovat do jiných období. Několikrát během kampaně budete nuceni skončit do portálu, jenž vás zavede do neznámé doby. Podíváte se tak například na Eiffelovu věž během druhé světové anebo se objeví v době, kdy se zrovna stavěla pařížská Socha Svobody. Navštívíte tak stejné lokace v jiných obdobích a máte se tudíž na co těšit.

Ubisoft opět vynikl při tvoření herní světa a Paříž 18. století není výjimkou. Budovy jsou detailně vytvořeny a neschází ani různé věže apod. Jednotlivé čtvrti vypadají nejen skvěle, ale také mají svou unikátní atmosféru. Díky výkonu nové konzole to navíc v ulicích žije víc než kdy jindy, akorát možná některé nenadchne, že je to po několika hrách zase převážně jen městské prostředí, ale s tím se musí počítat.

Ačkoliv upoutávky před vydáním naznačovali, že kooperace pro více hráčů bude důležitou součástí hry, není tomu tak a jedná se spíše o takovou odbočku od hlavního příběhu. Žádné z kooperativních misí totiž nejsou vázány k příběhu a většinou se jedná jen o varianty na krádeže předmětů či zabíjení stráží. Určitě si hráči s tímto režimem užijí spoustu srandy, ale nic víc nečekejte.

Všechny hry při vydání doprovází různé technické problémy, ovšem v tomto případě si snad Ubisoft vybral svou dávku na hodně dlouhou dobu. Není divu, že embargo na recenze končilo až v den vydání vzhledem k tomu, v jakém stavu byla hra vydána. Začíná to poklesy frame-ratu, že se hra začne trhat a končí to u propadání se světem či chybějícími texturami.

Co se češtiny týče, tak ta je přítomna pouze ve formě lokalizovaných dialogů a nejedná se tak o kompletní textovou lokalizaci, ale neangličtináři alespoň pochopí příběh. Různé historické fakty a informace jsou ovšem v angličtině stejně jako nabídka hry apod. Obáváme se, že tomu tak bude i v budoucnu, a to se nám moc nezamlouvá. Připomínáme, že češtinu musíte aktivovat v menu hry, kam se dostanete po krátkém úvodu.