Recenze: Assetto Corsa Ultimate Edition

Autor: chaosteorycz Publikováno: 29.4.2018, 12:13

Publikováno: 29.4.2018, 12:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1783 článků

Pokud na konzoli toužíte po závodním simulátoru, moc titulů na výběr nemáte. Ve své podstatě jen tři, a to u Forzy Motorsport benzínoví šílenci budou tvrdit, že viděla simulátor jen ve vlhkých představách fanoušků. U značek Project CARS a Assetto Corsa je však zaměření nezpochybnitelné, přičemž druhé zmíněné závody se po téměř dvou letech připomínají s Ultimate edicí, kterou můžeme brát jako předskokana očekávaného pokračování. Třebaže na konzole zatím ohlášené není. Kompletní sada dosud vydaného obsahu je navíc za relativně slušné peníze, což může zvýšit zájem mezi hráči v době, kdy si jiné tituly dávají zasloužené volno.

Osobně mám recenze finálních edicí rád především proto, že se můžu ke hře vrátit, porovnat její stav po štafetě aktualizací a vyzkoušet vše, co při vydání chybělo. A jelikož každý ví, že simulátory mívají na konzolích špatný vztah s gamepadem, bylo právě ovládání mou první cílovou destinací. Při premiéře Assetto Corsa hodnotil dandy, který bez volantu nevyjede ani z depa. Přesto jeho výtky na adresu řízení s ovladačem potvrdily i pozdější komentáře, které kritizovaly také chudé nastavení. To je skutečně spíše rutinou a na konkurenci kouká psíma očima. Hned první zkušební závod, na nějž jsem vytáhl milovanou závodní Supru, byl v očekávání průšvihu a vidiny urychleného shánění volantu, který jsem nikdy nevlastnil. Ale co to?

Možná právě proto, že gamepad nedám z ruky nebo díky pečlivým chirurgickým zákrokům vývojářů, není řízení žádným hororem. Dokonce si troufám říct, že v defaultním nastavení je mnohem přívětivější než v loňském Projectu CARS 2. Ano, pokud si levou páčku ovladače pletete s naběračkou, mění se řízení ve spletenec škubání, který musí dříve či později skončit hodinami nebo blízkým průzkumem svodidel. Odezva řízení je věrohodná, reakce aut dobře předvídatelné a fyzika jednotlivých komponentů na úrovni, před níž je třeba pokleknout. Už dlouho jsem si neužil řízení tak, jako od KUNOS Simulazioni. Zejména podvozek s pneumatikami mě přivádějí soustavně k údivu. Změny přilnavosti se projevují snad s každou desetinou stupně Celsia a ladné pohyby, kterými síly zkoušejí souhru tlumičů a pružin, jsou prostě k sežrání. Skutečně, schválně si pusťte během závodu záznam a podívejte se, jak realisticky vypadá práce podvozku.

Vstřícnost ovládání nevychází jen z vypiplaného jízdního modelu, ale také z bohaté podpory asistentů. ABS, trakce a stabilita jsou k dispozici ve dvou základních režimech, které doplňuje volba „Factory“. Stejně, jako u Project CARS 2, má simulovat skutečné tovární nastavení a zprostředkovat tak věrohodný jízdní model. Asi takhle, ani jedno z téměř dvou stovek aut jsem nikdy skutečně neřídil, tudíž nedám ruku do ohně za to, že je požitek stoprocentní. To ovšem vůbec nevadí, protože působení asistentů můžete přizpůsobovat vašemu stylu kdykoliv během jízdy. S ohledem na reálný předobraz, nabídnou trakce a ABS několik stupňů pomoci, až k úplnému vypnutí. S tímto prvkem se z jízdy stává menší strategické klání, kdy jízdní projevy měníte dle aktuální potřeby. Nadále platí, že když pustíte asistenty ze řetězu, stává se ze hry spíše arkáda, kterou dá i vaše babička se šedým zákalem.

Umělá inteligence kvalitní byla a je pořád. Navíc se pyšní po čertech tuhým kořínkem, a to i na nejlehčí obtížnost. Nic vám nedá zadarmo, nic si nenechá líbit. Hodláte se přetahovat v zatáčce? Tak si dejte pozor, protože soupeři nemají problém s poškrábáním vašeho naleštěného auta a zatarasení ideální stopy neberou jako překážku. Jsou vynalézaví, vypečení a vydolují z vašeho řidičského umu maximum. Nesmíte ovšem řazení nechat na hře. Nejsou závody, ve kterých by automat odvedl lepší práci než hráčovi zkušenosti kombinované se správným načasováním. Assetto Corsa má ovšem tak nevyladěné podřazování, že s automatem na stupně vítězů můžete téměř zapomenout. Když už budete v tom ignorování prvků, tak rovnou vypněte ideální stopu. Nic se na ní nezměnilo a brzdit podle ní může snad jen zelinář s trakařem.

Ultimate edice neokouzlí novými režimy. V nabídce jsou nadále speciální události, které vás protáhnou větší částí garáže, rychlé závody dle vlastní libosti, multiplayer a kariéra. Nerozumím, v čem spočívá motivace kampaně, ale její výskyt je téměř zbytečný a už u třetí divize se moje chuť k dalšímu postupu nadobro ztratila. Nic nekupujete, nic neodemykáte (kromě dalších turnajů) a nic nevylepšujete. Kde nic není, ani klíčkem v zapalování nehnu. Šestnáct tratí si tak raději projedete v ostatních režimech, podle vlastních pravidel. Multiplayer byl při premiéře v pomyslném nouzovém módu, protože měl minimum nastavení a nedovolil vytvářet uzavřené lobby. To je stav minulosti a noví jezdci si můžou vytvořit zaheslovanou privátní lobby, ve které nastaví volný trénink, kvalifikaci, závod, denní dobu, dovolená nastavení nebo míru simulace. Pokud nemáte problém s náhodnými protivníky, veřejných lobby najdete ještě dnes dostatek.

Kompletní balení přímo vybízelo k podpoře Xboxu One X, neboť když je výkon, proč ho nechat ležet ladem. Buď není studiový engine dostatečně vhodný nebo čtyři roky starý titul (na PC hra vyšla už v roce 2014) autorům za takovou pozornost nestojí. V měřítku posledních závodních her je tak Assetto Corsa vizuálně zastaralá. Tratě mají mdlý výraz, auta tu a tam hyzdí méně kvalitní modely součástek, některé textury jedou poslední štaci před důchodem a nasvícení připomíná dnešní dobu jen s notnou dávkou fantazie. Jestliže berete za samozřejmou věc noční ježdění nebo změny počasí, rovnou nechte Italy u špaget a běžte o dům dál. Nic takového hra nenabízí.

U starého kardanu, tak proč to kupovat? Kvůli obsahu a ceně, zní odpověď má. Veškeré placené balíčky, vydané do dnešních dnů, přidali dalších šest desítek vozů a jednu trať. Nejde přitom o žádná SUV, pitomé minivany nebo škopky zadýchávající se na rovině. Velkou část tvoří auta od Ferrari, Porsche, Lamborghini či produkce japonských značek. Při pohledu na kompletní obsah garáže jsem měl pocit, že každý jeden kus v ní má své místo a využití. Továrních kousků je sice méně, ale o to více místa zbylo pro supersporty, okruhové speciály a driftovací hračky. A pak je tu cenovka osm set kaček, která naprosto koresponduje s obsahem, kvalitou a stářím.

Věřím, že si edice svoje fanoušky najde, protože vyplňuje prázdné místo levného simulátoru s pořádným jízdním prožitkem. Kompletní balení Forzy Motorsport 7, případně Projectu CARS 2, vyjde na trojnásobek, a i když oba tituly mají silné argumenty ke koupi, najde se také dost důvodů, proč jim říct ne. A když si přidáte podporu závodních příslušenství značek Thrustmasters, Fanatec a Logitech, dostanete zajímavou rovnici, nad kterou se vyplatí zapřemýšlet.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Přimhuřte oči nad povadlejší grafikou, překousněte zbytečnou kariéru a vyslyšte volání vaší závodnické duše. Italské studio udělalo z jejich posledního vydaného simulátoru pěkný balík, který potěší všechny milovníky závodních okruhů. Třebaže Assetto Corsa nezapře léta a nízký rozpočet, čaruje s nedostatky tak umně, že si jich v odéru spáleného paliva téměř nevšimnete. Body k dobru pak nahání široká přizpůsobitelnost, díky které jsou vítáni i méně zdatní jezdci a příznivá cena.
10. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: The One We Found

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

»
08. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: 11-11: Memories Retold

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví...

»
07. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Kingdom Come: Deliverence – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Vydání nového DLC hry Kingdom Come: Deliverance, které nese název The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon (Milostná dobrodružství bodrého rytíře Jana Ptáčka), připomínalo ráno po velmi vydařeném mejdanu. Jindra si totiž notnou část příběhu, který prožil při plnění úkolu pro pana Jana Ptáčka, nepamatoval. Herní doba se tak mnohdy zkrátila na cca 2 hodiny, což uznávám, není mnoho. Také se...

»
06. 11. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Tyler: Model 005

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

»
05. 11. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Red Dead Redemption 2

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom...

»
03. 11. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Call of Cthulhu

Lidská mysl a její představivost jsou velmi mocná zbraň. Dokáží tvořit, ale stejně dobře i ničit. Jedněm můžou v určitou chvíli pomoci, aby druhým o pár sekund s radostí škodily. Jsou základním kamenem jakéhokoliv projektu a posledním kotevním bodem lidské osobnosti. A když se “porouchají“, zavedou naši duši do míst, odkud už není návratu. Pak se noční můry stávají skutečností a skutečnost jen bláhovým snem zlomeného chudáka. Vítejte ve světě Howarda Phillipse...

»
28. 10. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Spintires: MudRunner – American Wilds

Jak tráví čas bratranec Ivan, když zrovna nekoštuje nové zásoby domácího destilátu, už víme. Ruská příroda nám před dávnější dobou výrazně připomněla, že sebelepší stroj je tak dobrý, jak zkušený je jeho řidič. Teď je čas nakouknout do pracovní směny strýčka Boba. I on si podniká obklopený divočinou, jen na opačném konci planety a s mnohem lepším obsahem garáže. Na rozdíl od ruského kolegy, on popíjí archivní Tennessee whiskey a koně...

»
26. 10. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Starlink: Battle for Atlas

Doba je divná. Vlastnictví střídá pojem „sdílení“ a fyzické nosiče pomalu vytlačuje digitální obsah. Nač mít speciální prostor pro stovky obalů? Vše můžete mít pohodlně v jednom virtuálním šuplíku. Ba co víc, ty utracené tisíce, na které jste v práci dřeli jak mula, můžete zredukovat na pár stovek díky službám. A za tohoto stavu se Ubisoft snaží hráče přimět, aby si nakoupili flotilu modelů hvězdných plavidel a zachránili souhvězdí Atlas.

»