Recenze: Assetto Corsa Ultimate Edition

Autor: chaosteorycz Publikováno: 29.4.2018, 12:13

Publikováno: 29.4.2018, 12:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1572 článků

Pokud na konzoli toužíte po závodním simulátoru, moc titulů na výběr nemáte. Ve své podstatě jen tři, a to u Forzy Motorsport benzínoví šílenci budou tvrdit, že viděla simulátor jen ve vlhkých představách fanoušků. U značek Project CARS a Assetto Corsa je však zaměření nezpochybnitelné, přičemž druhé zmíněné závody se po téměř dvou letech připomínají s Ultimate edicí, kterou můžeme brát jako předskokana očekávaného pokračování. Třebaže na konzole zatím ohlášené není. Kompletní sada dosud vydaného obsahu je navíc za relativně slušné peníze, což může zvýšit zájem mezi hráči v době, kdy si jiné tituly dávají zasloužené volno.

Osobně mám recenze finálních edicí rád především proto, že se můžu ke hře vrátit, porovnat její stav po štafetě aktualizací a vyzkoušet vše, co při vydání chybělo. A jelikož každý ví, že simulátory mívají na konzolích špatný vztah s gamepadem, bylo právě ovládání mou první cílovou destinací. Při premiéře Assetto Corsa hodnotil dandy, který bez volantu nevyjede ani z depa. Přesto jeho výtky na adresu řízení s ovladačem potvrdily i pozdější komentáře, které kritizovaly také chudé nastavení. To je skutečně spíše rutinou a na konkurenci kouká psíma očima. Hned první zkušební závod, na nějž jsem vytáhl milovanou závodní Supru, byl v očekávání průšvihu a vidiny urychleného shánění volantu, který jsem nikdy nevlastnil. Ale co to?

Možná právě proto, že gamepad nedám z ruky nebo díky pečlivým chirurgickým zákrokům vývojářů, není řízení žádným hororem. Dokonce si troufám říct, že v defaultním nastavení je mnohem přívětivější než v loňském Projectu CARS 2. Ano, pokud si levou páčku ovladače pletete s naběračkou, mění se řízení ve spletenec škubání, který musí dříve či později skončit hodinami nebo blízkým průzkumem svodidel. Odezva řízení je věrohodná, reakce aut dobře předvídatelné a fyzika jednotlivých komponentů na úrovni, před níž je třeba pokleknout. Už dlouho jsem si neužil řízení tak, jako od KUNOS Simulazioni. Zejména podvozek s pneumatikami mě přivádějí soustavně k údivu. Změny přilnavosti se projevují snad s každou desetinou stupně Celsia a ladné pohyby, kterými síly zkoušejí souhru tlumičů a pružin, jsou prostě k sežrání. Skutečně, schválně si pusťte během závodu záznam a podívejte se, jak realisticky vypadá práce podvozku.

Vstřícnost ovládání nevychází jen z vypiplaného jízdního modelu, ale také z bohaté podpory asistentů. ABS, trakce a stabilita jsou k dispozici ve dvou základních režimech, které doplňuje volba „Factory“. Stejně, jako u Project CARS 2, má simulovat skutečné tovární nastavení a zprostředkovat tak věrohodný jízdní model. Asi takhle, ani jedno z téměř dvou stovek aut jsem nikdy skutečně neřídil, tudíž nedám ruku do ohně za to, že je požitek stoprocentní. To ovšem vůbec nevadí, protože působení asistentů můžete přizpůsobovat vašemu stylu kdykoliv během jízdy. S ohledem na reálný předobraz, nabídnou trakce a ABS několik stupňů pomoci, až k úplnému vypnutí. S tímto prvkem se z jízdy stává menší strategické klání, kdy jízdní projevy měníte dle aktuální potřeby. Nadále platí, že když pustíte asistenty ze řetězu, stává se ze hry spíše arkáda, kterou dá i vaše babička se šedým zákalem.

Umělá inteligence kvalitní byla a je pořád. Navíc se pyšní po čertech tuhým kořínkem, a to i na nejlehčí obtížnost. Nic vám nedá zadarmo, nic si nenechá líbit. Hodláte se přetahovat v zatáčce? Tak si dejte pozor, protože soupeři nemají problém s poškrábáním vašeho naleštěného auta a zatarasení ideální stopy neberou jako překážku. Jsou vynalézaví, vypečení a vydolují z vašeho řidičského umu maximum. Nesmíte ovšem řazení nechat na hře. Nejsou závody, ve kterých by automat odvedl lepší práci než hráčovi zkušenosti kombinované se správným načasováním. Assetto Corsa má ovšem tak nevyladěné podřazování, že s automatem na stupně vítězů můžete téměř zapomenout. Když už budete v tom ignorování prvků, tak rovnou vypněte ideální stopu. Nic se na ní nezměnilo a brzdit podle ní může snad jen zelinář s trakařem.

Ultimate edice neokouzlí novými režimy. V nabídce jsou nadále speciální události, které vás protáhnou větší částí garáže, rychlé závody dle vlastní libosti, multiplayer a kariéra. Nerozumím, v čem spočívá motivace kampaně, ale její výskyt je téměř zbytečný a už u třetí divize se moje chuť k dalšímu postupu nadobro ztratila. Nic nekupujete, nic neodemykáte (kromě dalších turnajů) a nic nevylepšujete. Kde nic není, ani klíčkem v zapalování nehnu. Šestnáct tratí si tak raději projedete v ostatních režimech, podle vlastních pravidel. Multiplayer byl při premiéře v pomyslném nouzovém módu, protože měl minimum nastavení a nedovolil vytvářet uzavřené lobby. To je stav minulosti a noví jezdci si můžou vytvořit zaheslovanou privátní lobby, ve které nastaví volný trénink, kvalifikaci, závod, denní dobu, dovolená nastavení nebo míru simulace. Pokud nemáte problém s náhodnými protivníky, veřejných lobby najdete ještě dnes dostatek.

Kompletní balení přímo vybízelo k podpoře Xboxu One X, neboť když je výkon, proč ho nechat ležet ladem. Buď není studiový engine dostatečně vhodný nebo čtyři roky starý titul (na PC hra vyšla už v roce 2014) autorům za takovou pozornost nestojí. V měřítku posledních závodních her je tak Assetto Corsa vizuálně zastaralá. Tratě mají mdlý výraz, auta tu a tam hyzdí méně kvalitní modely součástek, některé textury jedou poslední štaci před důchodem a nasvícení připomíná dnešní dobu jen s notnou dávkou fantazie. Jestliže berete za samozřejmou věc noční ježdění nebo změny počasí, rovnou nechte Italy u špaget a běžte o dům dál. Nic takového hra nenabízí.

U starého kardanu, tak proč to kupovat? Kvůli obsahu a ceně, zní odpověď má. Veškeré placené balíčky, vydané do dnešních dnů, přidali dalších šest desítek vozů a jednu trať. Nejde přitom o žádná SUV, pitomé minivany nebo škopky zadýchávající se na rovině. Velkou část tvoří auta od Ferrari, Porsche, Lamborghini či produkce japonských značek. Při pohledu na kompletní obsah garáže jsem měl pocit, že každý jeden kus v ní má své místo a využití. Továrních kousků je sice méně, ale o to více místa zbylo pro supersporty, okruhové speciály a driftovací hračky. A pak je tu cenovka osm set kaček, která naprosto koresponduje s obsahem, kvalitou a stářím.

Věřím, že si edice svoje fanoušky najde, protože vyplňuje prázdné místo levného simulátoru s pořádným jízdním prožitkem. Kompletní balení Forzy Motorsport 7, případně Projectu CARS 2, vyjde na trojnásobek, a i když oba tituly mají silné argumenty ke koupi, najde se také dost důvodů, proč jim říct ne. A když si přidáte podporu závodních příslušenství značek Thrustmasters, Fanatec a Logitech, dostanete zajímavou rovnici, nad kterou se vyplatí zapřemýšlet.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Přimhuřte oči nad povadlejší grafikou, překousněte zbytečnou kariéru a vyslyšte volání vaší závodnické duše. Italské studio udělalo z jejich posledního vydaného simulátoru pěkný balík, který potěší všechny milovníky závodních okruhů. Třebaže Assetto Corsa nezapře léta a nízký rozpočet, čaruje s nedostatky tak umně, že si jich v odéru spáleného paliva téměř nevšimnete. Body k dobru pak nahání široká přizpůsobitelnost, díky které jsou vítáni i méně zdatní jezdci a příznivá cena.
12. 07. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: LEGO The Incredibles

LEGO hry jsou stálící herní scény a oproti velkým studiím, které vydají svá pokračování jednou do roka, stihnou vydat do roka i dvě hry. Jejich šablona se většinou moc neliší, mění se akorát příběh a hrdinové, kteří se na jeho základě ve hře objevují. Skoro si až člověk říká, jestli to stále někoho baví hrát. Odpověď by byla nejspíš kladná, i když to má svá ale.

»
11. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Eventide 3: Legacy of Legends

Casual hry jsou takovou zajímavou sortou her, kterou většina hráčů přehlíží s tím, že se jedná o nějaké méněcenné hry. To však není tak úplně pravda, i když původ hledání předmětů, o kterém se budeme na následujících řádcích bavit, je na mobilní platformě. I tak se však jedná o hry nabízející zábavu, dokáží potrápit naše mozkovny a přinést zajímavé příběhy.

»
07. 07. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Red Faction: Guerrilla Re-Mars-tered

Ne, já už tam nechci. To raději k nějaké bažině ve Vysoké Lhotě. Skoro každý míří k moři do Itálie, Řecka, Egypta nebo Chorvatska a já mám místenku na vyprahlý Mars. A vy se moc nesmějte, neboť příštích pár minut mi budete dělat společnost. Tudíž si nezapomeňte sbalit opalovací krém s faktorem „Do křupava“, doklady pro meziplanetární cestování a minimálně kontejner semtexu. Na nehostinnou planetu se opět vracíme jako důlní inženýři, proto se...

»
04. 07. 2018 • kristine4chaos5

Recenze: MXGP Pro

Kluci v redakci nad studiem Milestone už definitivně zlomili hůl. Není proto divu, že když vyšla jeho nová hra, mají najednou dovolené, rekonstrukce domů nebo neodkladné zdravotní prohlídky a plastické zákroky. Třeba i nastřelování vlasů. Vlastně se jim není co divit, protože už museli přetrpět zámořský motocross, atentát na rallye a naprostou devalvaci značky MotoGP. Nicméně. MXGP Pro je ve světě chválenou hrou, což může znamenat jen dvě věci. Buď...

»
03. 07. 2018 • lindros88cze12

RECENZE: Crash Bandicoot N.Sane Trilogy

Kolekce Crash Bandicoot N.Sane Trilogy konečně dorazila na Xbox One a samozřejmě také ve 4K na Xbox One X. Oblíbený vačnatec je tedy zpět a hned na úvod je třeba říct, že čekání stálo za to.

»
01. 07. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: The Crew 2

Tak moji drazí. Právě jsem se vrátil ze zámoří, kde se mě sekta označená zkratkou „TC2“ pokusila obrátit na její víru. Na rozdíl od jiné organizace, které se to úspěšně podařilo kdysi v Austrálii, tato si na mě nepozvala jen závodníky automobilové, ale také piloty letadel a lodí. Všichni byli vybaveni velkým odhodláním vnutit mi lásku k jejich sportu. Přemlouvali, předváděli psí kusy, a dokonce upláceli drobnými dárky za to, že jsem...

»
28. 06. 2018 • p.a.c.o4

RECENZE: Unravel Two

Na hraní mám nejraději skutečnost, kdy mohu poznávat nejrůznější světy a v nich prožívat nejrůznější dobrodružství. Některé příběhy a zážitky po dohrání vyblednou, jiné z nich člověku utkví v paměti a rád se k nim vrací. Zejména se to podaří v případě, kdy prožijeme něco jiného, zvláštního nebo s výraznou grafickou stylizací, která celek odliší od zbytku herní produkce.

»
26. 06. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: Super Bomberman R

Zlý vládce Buggler má choutky na ovládnutí vesmíru. Sám o sobě ovšem stačí maximálně na podmanění vrakoviště, což pro začátek není tak zlé. Právě tady vdechne život pěti zlotřilým obrům, s jejichž pomocí převezme vládu na stejným počtem planet v soustavě Starry Sky Nebula. Ve světě, kde je dobro na úřadu práce, by měl vyhráno a popíjel někde olejové Mojito na okraji galaxie. Rodinka Bombermanů ale nehodlá mocichtivému lotrovi posluhovat. A také...

»