Recenze: Assetto Corsa Ultimate Edition

Autor: chaosteorycz Publikováno: 29.4.2018, 12:13

Publikováno: 29.4.2018, 12:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1938 článků

Pokud na konzoli toužíte po závodním simulátoru, moc titulů na výběr nemáte. Ve své podstatě jen tři, a to u Forzy Motorsport benzínoví šílenci budou tvrdit, že viděla simulátor jen ve vlhkých představách fanoušků. U značek Project CARS a Assetto Corsa je však zaměření nezpochybnitelné, přičemž druhé zmíněné závody se po téměř dvou letech připomínají s Ultimate edicí, kterou můžeme brát jako předskokana očekávaného pokračování. Třebaže na konzole zatím ohlášené není. Kompletní sada dosud vydaného obsahu je navíc za relativně slušné peníze, což může zvýšit zájem mezi hráči v době, kdy si jiné tituly dávají zasloužené volno.

Osobně mám recenze finálních edicí rád především proto, že se můžu ke hře vrátit, porovnat její stav po štafetě aktualizací a vyzkoušet vše, co při vydání chybělo. A jelikož každý ví, že simulátory mívají na konzolích špatný vztah s gamepadem, bylo právě ovládání mou první cílovou destinací. Při premiéře Assetto Corsa hodnotil dandy, který bez volantu nevyjede ani z depa. Přesto jeho výtky na adresu řízení s ovladačem potvrdily i pozdější komentáře, které kritizovaly také chudé nastavení. To je skutečně spíše rutinou a na konkurenci kouká psíma očima. Hned první zkušební závod, na nějž jsem vytáhl milovanou závodní Supru, byl v očekávání průšvihu a vidiny urychleného shánění volantu, který jsem nikdy nevlastnil. Ale co to?

Možná právě proto, že gamepad nedám z ruky nebo díky pečlivým chirurgickým zákrokům vývojářů, není řízení žádným hororem. Dokonce si troufám říct, že v defaultním nastavení je mnohem přívětivější než v loňském Projectu CARS 2. Ano, pokud si levou páčku ovladače pletete s naběračkou, mění se řízení ve spletenec škubání, který musí dříve či později skončit hodinami nebo blízkým průzkumem svodidel. Odezva řízení je věrohodná, reakce aut dobře předvídatelné a fyzika jednotlivých komponentů na úrovni, před níž je třeba pokleknout. Už dlouho jsem si neužil řízení tak, jako od KUNOS Simulazioni. Zejména podvozek s pneumatikami mě přivádějí soustavně k údivu. Změny přilnavosti se projevují snad s každou desetinou stupně Celsia a ladné pohyby, kterými síly zkoušejí souhru tlumičů a pružin, jsou prostě k sežrání. Skutečně, schválně si pusťte během závodu záznam a podívejte se, jak realisticky vypadá práce podvozku.

Vstřícnost ovládání nevychází jen z vypiplaného jízdního modelu, ale také z bohaté podpory asistentů. ABS, trakce a stabilita jsou k dispozici ve dvou základních režimech, které doplňuje volba „Factory“. Stejně, jako u Project CARS 2, má simulovat skutečné tovární nastavení a zprostředkovat tak věrohodný jízdní model. Asi takhle, ani jedno z téměř dvou stovek aut jsem nikdy skutečně neřídil, tudíž nedám ruku do ohně za to, že je požitek stoprocentní. To ovšem vůbec nevadí, protože působení asistentů můžete přizpůsobovat vašemu stylu kdykoliv během jízdy. S ohledem na reálný předobraz, nabídnou trakce a ABS několik stupňů pomoci, až k úplnému vypnutí. S tímto prvkem se z jízdy stává menší strategické klání, kdy jízdní projevy měníte dle aktuální potřeby. Nadále platí, že když pustíte asistenty ze řetězu, stává se ze hry spíše arkáda, kterou dá i vaše babička se šedým zákalem.

Umělá inteligence kvalitní byla a je pořád. Navíc se pyšní po čertech tuhým kořínkem, a to i na nejlehčí obtížnost. Nic vám nedá zadarmo, nic si nenechá líbit. Hodláte se přetahovat v zatáčce? Tak si dejte pozor, protože soupeři nemají problém s poškrábáním vašeho naleštěného auta a zatarasení ideální stopy neberou jako překážku. Jsou vynalézaví, vypečení a vydolují z vašeho řidičského umu maximum. Nesmíte ovšem řazení nechat na hře. Nejsou závody, ve kterých by automat odvedl lepší práci než hráčovi zkušenosti kombinované se správným načasováním. Assetto Corsa má ovšem tak nevyladěné podřazování, že s automatem na stupně vítězů můžete téměř zapomenout. Když už budete v tom ignorování prvků, tak rovnou vypněte ideální stopu. Nic se na ní nezměnilo a brzdit podle ní může snad jen zelinář s trakařem.

Ultimate edice neokouzlí novými režimy. V nabídce jsou nadále speciální události, které vás protáhnou větší částí garáže, rychlé závody dle vlastní libosti, multiplayer a kariéra. Nerozumím, v čem spočívá motivace kampaně, ale její výskyt je téměř zbytečný a už u třetí divize se moje chuť k dalšímu postupu nadobro ztratila. Nic nekupujete, nic neodemykáte (kromě dalších turnajů) a nic nevylepšujete. Kde nic není, ani klíčkem v zapalování nehnu. Šestnáct tratí si tak raději projedete v ostatních režimech, podle vlastních pravidel. Multiplayer byl při premiéře v pomyslném nouzovém módu, protože měl minimum nastavení a nedovolil vytvářet uzavřené lobby. To je stav minulosti a noví jezdci si můžou vytvořit zaheslovanou privátní lobby, ve které nastaví volný trénink, kvalifikaci, závod, denní dobu, dovolená nastavení nebo míru simulace. Pokud nemáte problém s náhodnými protivníky, veřejných lobby najdete ještě dnes dostatek.

Kompletní balení přímo vybízelo k podpoře Xboxu One X, neboť když je výkon, proč ho nechat ležet ladem. Buď není studiový engine dostatečně vhodný nebo čtyři roky starý titul (na PC hra vyšla už v roce 2014) autorům za takovou pozornost nestojí. V měřítku posledních závodních her je tak Assetto Corsa vizuálně zastaralá. Tratě mají mdlý výraz, auta tu a tam hyzdí méně kvalitní modely součástek, některé textury jedou poslední štaci před důchodem a nasvícení připomíná dnešní dobu jen s notnou dávkou fantazie. Jestliže berete za samozřejmou věc noční ježdění nebo změny počasí, rovnou nechte Italy u špaget a běžte o dům dál. Nic takového hra nenabízí.

U starého kardanu, tak proč to kupovat? Kvůli obsahu a ceně, zní odpověď má. Veškeré placené balíčky, vydané do dnešních dnů, přidali dalších šest desítek vozů a jednu trať. Nejde přitom o žádná SUV, pitomé minivany nebo škopky zadýchávající se na rovině. Velkou část tvoří auta od Ferrari, Porsche, Lamborghini či produkce japonských značek. Při pohledu na kompletní obsah garáže jsem měl pocit, že každý jeden kus v ní má své místo a využití. Továrních kousků je sice méně, ale o to více místa zbylo pro supersporty, okruhové speciály a driftovací hračky. A pak je tu cenovka osm set kaček, která naprosto koresponduje s obsahem, kvalitou a stářím.

Věřím, že si edice svoje fanoušky najde, protože vyplňuje prázdné místo levného simulátoru s pořádným jízdním prožitkem. Kompletní balení Forzy Motorsport 7, případně Projectu CARS 2, vyjde na trojnásobek, a i když oba tituly mají silné argumenty ke koupi, najde se také dost důvodů, proč jim říct ne. A když si přidáte podporu závodních příslušenství značek Thrustmasters, Fanatec a Logitech, dostanete zajímavou rovnici, nad kterou se vyplatí zapřemýšlet.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Přimhuřte oči nad povadlejší grafikou, překousněte zbytečnou kariéru a vyslyšte volání vaší závodnické duše. Italské studio udělalo z jejich posledního vydaného simulátoru pěkný balík, který potěší všechny milovníky závodních okruhů. Třebaže Assetto Corsa nezapře léta a nízký rozpočet, čaruje s nedostatky tak umně, že si jich v odéru spáleného paliva téměř nevšimnete. Body k dobru pak nahání široká přizpůsobitelnost, díky které jsou vítáni i méně zdatní jezdci a příznivá cena.
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»
14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz15

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»
29. 01. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil 2

Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti...

»