Xboxweb.cz

Pohádky mají rádi nejen dospělí, ale také děti, takže zpracovat je do herní podoby není nikdy na škodu. Řada z nich nabízí notoricky známé postavy a příběhy, které se však do herního zpracování dají převést i s jistou dávkou fantazie. Výsledkem tak může být jak hra pro ty nejmenší, tak něco pro odrostlejší či přímo dospělé publikum. A navíc může taková hra pěkně klamat tělem, což je případ kusu, kterému se věnují následující řádky.

Tou hrou je Bramble: The Mountain King založený na norské mytologii. Potkáváme se v něm se sourozenci Ollem a Lillemor, kteří zažijí opravdu nevšední dobrodružství. Co se herního zpracování týče, jedná se o klasickou příběhovou lineární hopsačku se souboji a puzzly, kdy se na svět díváme pěkně z boku a náš pohyb je zprava doleva. Najdou se však i otevřenější prostranství, kde si budeme muset poradit s celou řadou nepřátel.

Olleho cesta začíná zjištěním, že jeho sestra není v posteli, takže se ji vydá hledat. Lillemor má ráda dobrodružství a na jedno noční se vydala. Než se oba sourozenci nadějí, ocitnou se v roztomilém světě plném ještě roztomilejších trpaslíků. Pamatujete si, jak jsem říkal, že tahle hra klame tělem? Tak se nenechte úvodem zmást a rozhodně ke hraní nepouštějte děti. Od roztomilého hledání trpaslíků je to jenom kousek ke brodění se střevy, útěkem před zabijáckým řezníkem nebo schovávání se před smrtonosným vodníkem, který nemá lidi vůbec v lásce.

Co musím na hře vyzdvihnout, je příběh. Nejde mi o tu nejklasičtější zápletku, kdy bratr zachraňuje sestru, ale spíš o osudy oněch mýtických postav a hlavního královského záporáka, který to všechno tak nějak způsobil. Všechny jsou zpracovány prostřednictvím příběhu v knize, takže člověk pochopí, proč dělají to, co dělají. A vzhledem k průběhu celé hry není do poslední chvíle jasné, jaké vyvrcholení příběh nakonec nabídne a jestli naši trollem unesenou sestru nakonec opravdu zachráníme.

Než se dostaneme až nakonec, budeme nejen hledat trpaslíky, ale také je zachraňovat a obětovat. Bohužel, při psaní této recenze se nepodařilo zachránit všechny trpaslíky, nicméně věřte, že jejich smrt posloužila vyššímu cíli. Ono totiž umřít není v Bramble vůbec žádný problém. Stačí se někde špatně rozhodnout, blbě se odrazit nebo chvilková nepozornost a na naší obrazovce se objeví nějaká drastická animace smrti.

Nejvíc si jich užijeme při soubojích s bossy, zejména pak v pozdějších fázích hry. Není to však tím, že by bossové byli nějak zvlášť těžcí, ale tím, že ne vždy je hned na první pohled jasné, co se v danou chvíli má udělat. Ve hře je hromada pasáží, kdy záleží při nějakém skoku nebo uhýbu na každé vteřině a když daná situace přišla poprvé, prostě jsem umřel. Přeci jenom nemám reflexy jezdce F1, ale běžného hráče. Takže umřít a hurá na další pokus. Musím se přiznat, že finální král boss byl pro mě největším oříškem. Co se týče pokoření hry, jedná se o kratší dílko, na které by mělo vystačit nějakých pět hodin hraní. Kdo chce sbírat všechny sošky a plnit další „blbosti“, bude potřebovat ještě o něco víc.

To, že jsou souboje poměrně těžké je jedna věc, ale zároveň musím dodat, že to není jediný faktor. Hra má totiž strašně prkenné ovládání a místy ne vždy úplně dobrou kameru. Spoustu věcí sem opakoval hlavně kvůli tomu, že na první pohled nebylo jasné, co se má dělat, kam se má skočit, uhnout nebo tak. Spousta skoků je dělaná opravdu na milimetry, ovšem to dostatečně nereflektuje odezva ovládání, které mi přišla poměrně zpožděná a místy náhodná. Ony ani animace samotného hlavního hrdiny nejsou nic extra a to ani taková základní věc, jako je šplhání, kterou provádíme poměrně často.

Prostředí jsou naopak zpracována moc hezky, byť místy jsou lehce nepřehledná zejména po herní stránce, kdy není vždy tak úplně patrné, zda je daný předmět v dosahu naší postavy nebo je to překážka. Nicméně všechny ty močály, lesy, rybníky a hrad se opravdu povedly. Jenom to násilí a brutalita bylo místo možná až moc přehnané a nucené. Nicméně musím uznat, že nejsem tolik zběhlí v norské mytologii a je pravda, že původní pohádky od bratří Grimmů také nejsou žádná selanka. Co ale skvěle dokresluje atmosféru je výborný hudební doprovod. Všechny motivy krásně zapadají do dané situace a probíhající drama umí ještě více podtrhnout.

Bramble je pro mě rozporuplnou hrou. Na jednu stranu tu máme hodně pěkně zpracovaný příběh a prokreslené jednotlivé postavy. Na stranu druhou je tu poměrně náročná hopsačka s ne úplně dobrou kamerou a přesností ovládání, které od nás však vyžaduje. Sice jsem v průběhu hraní našel spoustu pěkných míst, ale těch, kde jsem nadával a proklínal vývojáře bylo podstatně víc. I proto si hra bohužel nemůže odnést vyšší hodnocení. Příjemnou přidanou hodnotou je fakt, že je Bramble součástí služby Xbox Game Pass, takže ji člověk nakonec nějaké ty chybky může odpustit.