RECENZE: Creaks

Autor: p.a.c.o Publikováno: 1.8.2020, 8:55

Publikováno: 1.8.2020, 8:55

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2182 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci a celkové stylizaci svých her dává záležet, jsou kluci a holky z českého studia Amanita Design.

Možná jste o některé jejich hře již slyšeli (Chuchel, Samorost, Botanicula), protože každé z nich se dostává celosvětového věhlasu, a to i navzdory tomu, že Amanita úspěšně tvoří na PC či jiné platformy, ovšem mimo konzolí. Naštěstí jejich nejnovější počin Creaks se dočkal mnoha změn v hratelnosti a také se dostává k hráčům na konzole. I my si tak konečně můžeme vychutnat plody jejich práce, které už podle videí vypadaly hodně chutně.

Rozdíl patrný na první pohled je grafická stylizace. Po Samorostovi nebo Chuchlovi je ta tam pohádková stylizace. V Creaks je všechno temnější a hlavně tajemnější. Spousta věcí ani není třeba vidět, protože hráčova představivost jede na plné obrátky a snaží se dění na obrazovce přiřadit nějaké skutečné obrysy. To bylo ostatně cílem vývojářů a já můžu s klidným svědomím říct, že se jim to podařilo na jedničku.

Z našeho bytečku se tak hodně rychle skrze náhle objevená dvířka ve zdi dostáváme, jako Alenka v říši za zrcadlem, do tajemného světa. Ten tvoří podivné sídlo, jehož obyvateli jsou ptakolidé. Nebude dlouho trvat a zjistíme, že máme společného nepřítele – tajemnou příšeru, jejíž části se sem tam mihnou skrze obrazovky. Kdyby příšera chodila jenom tak kolem, asi by to nikomu nevadilo, ale když jedním seknutím pařátů sebere kus domu, vypadá to na problém. Jak příšeru porazit? Na tuhle otázku se budeme v průběhu hraní snažit najít odpověď.

Abychom se k ní propracovali bude třeba překonávat jednotlivé místnosti, kde nás vývojáři potrápí hromadou puzzlů a hádanek. Pointou je, že všichni nepřátelé se působením světla promění v nějaký neškodný a nehybný kus nábytku a každý z nich se chová trochu jinak. Kdo správně zkombinuje možnosti dané místnosti a vlastnosti nepřátel, má vyhráno a je zase o kousek blíže k odhalení, o co tady sakra jde. Puzzly jsou těžké tak akorát, ale někdy dá jejich vyřešení zabrat o něco více. O to více je pak hráč spokojen sám se sebou, že na to přišel.

Hodně bych chtěl pochválit balanc hry. Když už jsem se dostal do stavu, že jsem si až moc věřil a najednou mi hádanky přišly snadné, vývojáři něco změnili (nepřátele, mechaniku) a najednou jsem měl zase co dělat, abych na řešení přišel. Všechno je to naplánované tak, aby hráč nebyl zbytečně zahlcen mechanikami a pak musel složitě přemýšlet, jak to vlastně bylo. Díky tomu je tempo pěkně plynulé, ale jak jsem zmínil, dají se najít místa, kde se dá zaseknout jenom proto, že jsme si nevšimli nějaké mechaniky nebo prvku, který to celé nakonec vyřeší. Dohrání hry zabere nějakých 5-7 hodin v závislosti na tom, zda budeme hledat všechny skryté obrazy nebo hrou jenom proletíme.

Dalším skvělým prvkem je objevování ručně malovaných obrazů s estetikou 18. a 19. století. Dohromady jich můžeme najít 35, kdy třetina z nich mají formu interaktivních her. Upřímně jsem se těšil na každý z interaktivních obrazů, protože každý z nich je jiný a potrénuje jinou dovednost. Jednou je třeba mít dobrý postřeh, jindy pamatováka a občas se hodí, když jdeme štěstíčku trochu naproti. Rozhodně žádný obraz nepřeskakujte, protože se tím připravíte o další zážitek, který dotváří skvělou hru.

Hratelnost jde ruku v ruce s grafickou stylizací. Nádherně malované prostředí citlivě doplňují animované prvky a jak jsem zmínil v úvodu, po pohádkových stylizacích je trochu děsivější atmosféra a stylizace rozhodně fajn. To samé platí i pro hudební doprovod, který střídá spoustu nástrojů a hudebních motivů tak, aby vždycky správně zapadly do celkového dění na obrazovce.

Novinkou u Creaks je způsob, jakým se ovládá hlavní hrdina. I proto bylo možné hru přinést na konzole, protože klasické point and click ovládání, jaké mají předešlé projekty není pro konzole úplně ideální. Nyní ovládáme panáčka pěkně skrze páčku, takže je po starostech. I když drobnou výtky bych zde měl a zejména díky tomu jsem v závěrečném účtování jeden bodík ubral.

Ne vždy je ovládání panáčka přesné natolik, jak by člověk zrovna potřeboval. Běhání z leva doprava rozhodně není problém, ale někam přeskočit nebo seskočit dolů, to už občas problém být může. A vzhledem k tomu, že se najdou místnosti, kde jde o načasování a díky špatnému skoku nebo seskoku pak musíme jít danou část znovu, je to otravné a trochu tento nešvar nabourává jinak báječně vybalancovanou záležitost.

Ve výsledku jsem byl z Creaks opravdu nadšen a jenom se ukazuje, že Aminita umí dělat hry jak po stránce výtvarné, tak i hratelnosti. Příjemným bonusem je česká lokalizace, ovšem ta nakonec není potřeba, jak by se mohlo zdát. Lokalizované je menu a jeho volby. Ve hře samotné se vůbec nemluví, tudíž zde není co lokalizovat.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Pro milovníky pěkné stylizace, výborných herních motivů a puzzlů je Creaks jasnou volbou. Amanita Design konečně po letech doručilo svou hru také na konzole a za to by všichni hráči měli být rozhodně rádi.
08. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders

Vážení a milí, takhle bychom to daleko nedotáhli. Pořád dokola vám někdo opakuje moudra o vzorném chování k přírodě. Ale je to marné, je to marné, jste prostě tupí. Vážně si myslíte, že se najde jiná planeta, kde skot místo plynů vypouští kyslík, vepřová pečeně se peče sama přímo na seleti v odpoledním slunci a z horských potoků teče šampaňské francouzské chuti? Tak přestaňte koukat na pohádky a dejte si dveřmi přímo mezi...

»
07. 04. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: It Takes Two

Štěstí přeje připraveným. Dvakrát měř, jednou řež. Ve dvou se to lépe táhne. Ano, čtete správně. Pro úvod této recenze jsem si vybral hned tři česká přísloví, která krásně fungují ve skutečném světě, ale stejně tak dobře platí i pro ten herní. Občas má člověk dost štěstí, podaří se mu projít nějakou zapeklitou herní pasáž snadno, ani neví jak. V opačném případě to znamená ztrátu několika minut při opakovaném průchodu. U...

»
31. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: DOOM Eternal: The Ancient Gods

Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Ať už má hrdina v ruce pušku typu M4, plazmový kulomet, kuš nebo meč, jeho největším nepřítelem není nikdo jiný než bozi. Jakoby došli maniaci, blázniví imperátoři, pošetilí vědci a kruté nestvůry. Je přitom úplně jedno, která mytologie se rozsápe, znásilní a odkopne do příkopu. Na frak dostávají antika, vikingové, keltové a když dojde historická inspirace, peklo je přeci věčné. Vývojáři akorát zapomínají na to,...

»
26. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Black Legend

Když se mágové nechali utáhnout ve svírací kazajce, byli blázni, jistě. Ale jen do chvíle, než se z ní ve zdraví dostali, čímž otevřeli dveře modernímu pojetí kouzelníků, kde jsou vystoupení vším, jen ne přehlídkou magie a opravdových čárů. Jenže v 17. století se oblbováním lidí nevydělávalo na hypotéku a auto na leasing. Uvrhnutí města do věčné mlhy mělo mnohem démoničtější důvod, při kterém asistovala skutečná síla z jiného světa. A i tehdy...

»
25. 03. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: El Hijo – A Wild West Tale

Když se řekne divoký západ nebo Mexiko, většina z nás si představí přestřelky, drogy, kovboje a další s tím spojené věci. Stejně tak se toho většinou chytnou i vývojáři a naservírují nám podobný herní zážitek. Někdy se však objeví titul, který na první pohled vypadá jako Hitman z tohoto prostředí, ale bez jakéhokoliv násilí.

»
19. 03. 2021 • HusekD0

RECENZE: Beach Buggy Racing 2: Island Adventure

Společnost Vector Unit nám již přinesla pár závodních her. Žádný z předešlých projektů ale nepřirostl hráčům příliš k srdci a jednalo se převážně o jednohubky, které se brzy odložili. Nyní nám představili nové pokračovaní ze série Beach Buggy pod názvem Beach Buggy Racing 2: Island Adventure. A mohu s klidným hráčským srdcem říct, že se jedná o nejlepší titul, jaký jsme od Vector Unit doposud dostali. Pokud máte chuť na motokárové závody, ale...

»
17. 03. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: Dungeons Defenders: Awakened

V dnešní době vychází zajímavých novinek na hraní pramálo. Víceméně se jedná jen o další díly pravidelně vyházejících her, čest vyjímkám. A na jednu takovou vyjímku se podíváme v dnešní recenzi. Jedná se o třetí díl tower defense akční rpg Dungeon Defenders, s přívlastkem Awakened s možností hrát online až ve 4 hráčích. Sice se nejedná o žádnou AAA pecku ani grafickou nálož euforie, i tak jde ale o zajímavý...

»
09. 03. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Tales from the Borderlands

Když v roce 2009 vyšla postapokalyptická střílečka s RPG prvky Borderlands, způsobila tak trochu malou revoluci. Záhy se série rozrostla o další díly, přičemž nemohla chybět ani adventura Tales from the Borderlands z dílny dnes již zrušeného Telltale Games. Toho času bylo nicméně studio na vrcholu a plodilo jednu adventuru za druhou.

»