RECENZE: Creaks

Autor: p.a.c.o Publikováno: 1.8.2020, 8:55

Publikováno: 1.8.2020, 8:55

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2043 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci a celkové stylizaci svých her dává záležet, jsou kluci a holky z českého studia Amanita Design.

Možná jste o některé jejich hře již slyšeli (Chuchel, Samorost, Botanicula), protože každé z nich se dostává celosvětového věhlasu, a to i navzdory tomu, že Amanita úspěšně tvoří na PC či jiné platformy, ovšem mimo konzolí. Naštěstí jejich nejnovější počin Creaks se dočkal mnoha změn v hratelnosti a také se dostává k hráčům na konzole. I my si tak konečně můžeme vychutnat plody jejich práce, které už podle videí vypadaly hodně chutně.

Rozdíl patrný na první pohled je grafická stylizace. Po Samorostovi nebo Chuchlovi je ta tam pohádková stylizace. V Creaks je všechno temnější a hlavně tajemnější. Spousta věcí ani není třeba vidět, protože hráčova představivost jede na plné obrátky a snaží se dění na obrazovce přiřadit nějaké skutečné obrysy. To bylo ostatně cílem vývojářů a já můžu s klidným svědomím říct, že se jim to podařilo na jedničku.

Z našeho bytečku se tak hodně rychle skrze náhle objevená dvířka ve zdi dostáváme, jako Alenka v říši za zrcadlem, do tajemného světa. Ten tvoří podivné sídlo, jehož obyvateli jsou ptakolidé. Nebude dlouho trvat a zjistíme, že máme společného nepřítele – tajemnou příšeru, jejíž části se sem tam mihnou skrze obrazovky. Kdyby příšera chodila jenom tak kolem, asi by to nikomu nevadilo, ale když jedním seknutím pařátů sebere kus domu, vypadá to na problém. Jak příšeru porazit? Na tuhle otázku se budeme v průběhu hraní snažit najít odpověď.

Abychom se k ní propracovali bude třeba překonávat jednotlivé místnosti, kde nás vývojáři potrápí hromadou puzzlů a hádanek. Pointou je, že všichni nepřátelé se působením světla promění v nějaký neškodný a nehybný kus nábytku a každý z nich se chová trochu jinak. Kdo správně zkombinuje možnosti dané místnosti a vlastnosti nepřátel, má vyhráno a je zase o kousek blíže k odhalení, o co tady sakra jde. Puzzly jsou těžké tak akorát, ale někdy dá jejich vyřešení zabrat o něco více. O to více je pak hráč spokojen sám se sebou, že na to přišel.

Hodně bych chtěl pochválit balanc hry. Když už jsem se dostal do stavu, že jsem si až moc věřil a najednou mi hádanky přišly snadné, vývojáři něco změnili (nepřátele, mechaniku) a najednou jsem měl zase co dělat, abych na řešení přišel. Všechno je to naplánované tak, aby hráč nebyl zbytečně zahlcen mechanikami a pak musel složitě přemýšlet, jak to vlastně bylo. Díky tomu je tempo pěkně plynulé, ale jak jsem zmínil, dají se najít místa, kde se dá zaseknout jenom proto, že jsme si nevšimli nějaké mechaniky nebo prvku, který to celé nakonec vyřeší. Dohrání hry zabere nějakých 5-7 hodin v závislosti na tom, zda budeme hledat všechny skryté obrazy nebo hrou jenom proletíme.

Dalším skvělým prvkem je objevování ručně malovaných obrazů s estetikou 18. a 19. století. Dohromady jich můžeme najít 35, kdy třetina z nich mají formu interaktivních her. Upřímně jsem se těšil na každý z interaktivních obrazů, protože každý z nich je jiný a potrénuje jinou dovednost. Jednou je třeba mít dobrý postřeh, jindy pamatováka a občas se hodí, když jdeme štěstíčku trochu naproti. Rozhodně žádný obraz nepřeskakujte, protože se tím připravíte o další zážitek, který dotváří skvělou hru.

Hratelnost jde ruku v ruce s grafickou stylizací. Nádherně malované prostředí citlivě doplňují animované prvky a jak jsem zmínil v úvodu, po pohádkových stylizacích je trochu děsivější atmosféra a stylizace rozhodně fajn. To samé platí i pro hudební doprovod, který střídá spoustu nástrojů a hudebních motivů tak, aby vždycky správně zapadly do celkového dění na obrazovce.

Novinkou u Creaks je způsob, jakým se ovládá hlavní hrdina. I proto bylo možné hru přinést na konzole, protože klasické point and click ovládání, jaké mají předešlé projekty není pro konzole úplně ideální. Nyní ovládáme panáčka pěkně skrze páčku, takže je po starostech. I když drobnou výtky bych zde měl a zejména díky tomu jsem v závěrečném účtování jeden bodík ubral.

Ne vždy je ovládání panáčka přesné natolik, jak by člověk zrovna potřeboval. Běhání z leva doprava rozhodně není problém, ale někam přeskočit nebo seskočit dolů, to už občas problém být může. A vzhledem k tomu, že se najdou místnosti, kde jde o načasování a díky špatnému skoku nebo seskoku pak musíme jít danou část znovu, je to otravné a trochu tento nešvar nabourává jinak báječně vybalancovanou záležitost.

Ve výsledku jsem byl z Creaks opravdu nadšen a jenom se ukazuje, že Aminita umí dělat hry jak po stránce výtvarné, tak i hratelnosti. Příjemným bonusem je česká lokalizace, ovšem ta nakonec není potřeba, jak by se mohlo zdát. Lokalizované je menu a jeho volby. Ve hře samotné se vůbec nemluví, tudíž zde není co lokalizovat.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Pro milovníky pěkné stylizace, výborných herních motivů a puzzlů je Creaks jasnou volbou. Amanita Design konečně po letech doručilo svou hru také na konzole a za to by všichni hráči měli být rozhodně rádi.
  • Jaroslav Houdek

    Už jsem koupil. Na Xbox je i Machinarium, ale to mám už koupené jinde a přijde mi hloupé to kvůli achievementům kupovat podruhé.

  • StriderCZ

    Díky za stream (4.8.), zakoupeno po jeho shlédnutí.

    • Lukáš Urban

      Ať se dobře hraje 😉

  • Pojta

    Hra dohrána a za mě naprosto super. 😍

11. 09. 2020 • CryLineT4

Recenze: WRC 9

Většinou se klepeme, abychom se o nové hře dozvěděli co nejvíc. Zajímají nás nové herní prvky, změny oproti předešlým letům a vyhlídky do budoucna. A rozhodně není milé, když nás cokoliv o tyto radosti připraví. V případě závodní značky WRC nás o ně připravila jasná budoucnost, kterou pevně drží britští Codemasters. Ti vydají rallye šampionát pod svým štítem už v roce 2023, a tak je celkem logické, že nynější vývojáři nebudou dělat...

»
10. 09. 2020 • p.a.c.o0

RECENZE: Marvel’s Avengers

S velkou mocí přichází také velká zodpovědnost. Třeba když máte doma službu na mytí nádobí, vyprdnete se na to a pak celá rodina musí jít do restaurace na večeři, protože není z čeho jíst. Nebo když jste řidičem autobusu a na svoji linku vyrazíte se zpožděním, protože jste zrovna museli na onu místnost, nebo jste prostě jenom chtěli dohrát další level ve své oblíbené hře. Tím pádem lidé jezdící na...

»
08. 09. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Windbound

Byly časy, kdy si dámy v nesnázích sedly na patník a čekaly, až se objeví hrdina s důvtipem, ostrými lokty a pořádnou kuráží. Jenže MacGyverům už doba příliš nepřeje, a tak se dívky musí spolehnout hlavně na sebe, což samozřejmě pro ně není žádný problém. Ochotně berou do rukou zbraň a těžké nástroje, aby se s nepřízní osudu vypořádaly pěkně po svém. A vůbec jim nevadí, že budou mít mokro za spodničkou a...

»
01. 09. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: PGA Tour 2K21

Přijíždím se svým BMW ke klubu. V tom přiběhne pikolík, ochotně bere klíče od mého vozu, aby ho zaparkoval, a jeho kolega rozkládá deštník, aby můj oblek od Armaniho nenamokl. Golfové hole mám v kufru, ale než dojdu na hřiště, budou tam na mě čekat. Někdo se o to jako vždy postará. Cestou zdravím pana doktora. Asi si odskočil na pár jamek před další operací. A je tady i pan senátor, s tím...

»
18. 08. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mortal Shell

Ve hrách, všude jako jinde, platí obecná paušalizace. Proto líbí-li se vám série Dark Souls, automaticky se předpokládá, že máte nahráno Sekiro, Code Vein, Necropolis, The Surge či Lords of Fallen. No, pravda je trochu složitější. Z těžko stravitelné RPG větvičky se stala macatá větev, která navzdory totožným prvkům nabízí rozdílné herní zážitky a obtížnosti. A zatím, co svět velkých titulů čeká na Elder Ring, malý tým veteránů servíruje Mortal Shell.

»
10. 08. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Skully

Na letní sezóně jsem měl vždycky rád ono pomyslné „herní sucho“. Období, kdy velká vydavatelství vyspávají kocovinu z veletrhů a zbrojí na podzim. Tudíž se dostalo pozornosti malým hrám, jejichž vývojáři nemají ambice na vysoké prodeje, ale často mívají dobrý nápad. Například vytvořit plošinovku v nepříliš lákavém prostředí, zato se zajímavou kombinací prvků a logických překážek. 

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»