Recenze: Darksiders III

Autor: chaosteorycz Publikováno: 29.11.2018, 9:04

Publikováno: 29.11.2018, 9:04

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2043 článků

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto případě na starosti čtyři jezdci apokalypsy. Nejde ale zrovna o nejrychlejší fachmany, jelikož se s tím párají už osm let, z nichž větší část strávili na neplacené dovolené. Omlouvá je pouze fakt, že jsou v tom nevině.

Od doby, kdy se druhý jezdec známý jako Smrt snažil napravit omyly Války, uběhlo už šest let. Šest dlouhých let, během kterých se změnilo snad vše, co mohlo. Ve světě padaly vlády, v automobilovém průmyslu dogmata o německých vznětových motorech a v herním světě celá vydavatelství. Hráči nad THQ naštěstí netruchlili příliš dlouho, protože likvidace vehnala vydavatele do náruče rakouské firmy Nordic Games, čímž vznikl celek THQ Nordic. Bohužel Vigil Games, stojící za prvními díly Darksiders, už nikdo nezachránil, a to samé platilo i o jezdcích apokalypsy, kteří zamířili do aukce.

Navzdory všem nepříjemnostem je ale spojení původních vývojářů a Darksiders osudové. O hack and slash RPG měly zájem také PlatinumGames nebo americká pobočka Cryteku, kterou vedl jeden z bývalých šéfů Vigil Games. Smůla, THQ Nordic bylo štědřejší a Crytek USA stejně po roce krachnul. Tedy vlastně pardon, stal se obětí restrukturalizace. To otevřelo prostor založení Gunfire Games, kde se opět sešlo klíčové osazenstvo Vigil Games. Říkejte tomu náhoda, karma nebo sázka na jistotu, ale přes VR pitomosti a remaster druhého dílu, došli vývojáři až k úspěšnému dokončení dalšího pokračování, které na předchozí části navazuje téměř dokonale.

Když se podívám na sebe, přibyly my kruhy pod očima, kila, vrásky, šediny a vzpomínky na něco, co už jsem zapomněl. Darksiders III ovšem dělají, že se poslední roky neudály. Válka klečí v okovech u koncilu, kde si má odpykat své selhání z prvního dílu. Pokud tedy tak říkáme pomáhání lidem. Smrt, jak víme z předešlé výpravy, mění adresu tak často, že hlavní vedení nemá sebemenší tušení, kde se nachází. No a poslední jezdec apokalypsy má jinou práci a jeho čas snad přijde v budoucnu. Koho jsem přeskočil? Zuřivost, správně. Fury je tedy jedinou volnou zbraní, která může pomoci zbídačené Zemi. Na ni kraluje sedm smrtelných hříchů a je nutno říci, že si nezvaní vagabundi moc nad rozdrobeným územím užívají.

Koncil není příliš nadšený, že musí na výpravu poslat zrovna Fury. Není totiž klasickou ovcí, které ukapává mléko, sotva vidí honáckého psa. Je hubatá, sebevědomá, arogantní, sarkastická a rvačka je její druhé jméno. Aby se neopakovala selhání předešlých jezdců, má hrdinku doprovodit Hlídač. Že ho má Fury hlouběji, než jsou naleziště ropy, se ukáže takřka okamžitě. Zároveň cítí příležitost ukázat, co skutečně umí a vystoupit tak ze stínu svých bratrů. Jasně rozestavěné figurky sice předpovídají rychlou partii, ale to je pouze počáteční stav. Lidský svět je příliš cenou komoditou a zástup potencionálních vládců se táhne hodně daleko.

Příběh se opět snaží držet nejistotu závěru do poslední chvíle. Pomáhá mu v tom jak vnitřní boj Fury, tak mnoho postav. Na scénu se vrací například Vulgrim. Obchodník se smrtí, který výměnou za duše nabízí vylepšení, suroviny a krystaly pomáhající v boji. Vaše pouť je jeho profit. Nechybí ani Ulthane. Zavalitý kovář, u něhož mají přeživší lidé dveře otevřené, zatímco pomáhá jezdcům s výzbrojí. Novou a velice podstatnou tváří je Lord of the Hollow. Jeho pohnutky jsou trochu nejasné, a přestože Fury pomáhá, jak jen může, neustále cítíte blyštivé ostří, které může každou chvíli skončit v zádech. Co říct mají také andělé, démoni a samozřejmě hříchy. Když už síla a magie nestačí, přichází na řadu zasévání nejistot, otázek a snaha o manipulaci.

Pokud neoceníte příběh, charakter ústřední postavy určitě. Panika, že femme fatale nedokáže adekvátně zastoupit předchozí jezdce, je naprosto zbytečná. Naopak. Aktuálně mi přijde ze všech nejlépe napsaná a vykreslená. Jasně, veze se na moderní vlně ženských hrdinek, ale v tomto případě je tomu hra uzpůsobena a všechny změny v hratelnosti mají logické odůvodnění. Nemilujte bojovnici, která hláškuje jak v béčkovém akčním filmu a dialogy vede s cynickým nadhledem. V důležitých momentech však projevuje dostatek lidskosti, abyste jí drželi palce. Na sympatiích přidává skvělý dabing Cissy Jones, která si v minulosti odnesla ocenění BAFTA za Firewatch. Její hlasivky přispěly také do her Destiny 2, Call of Duty: Black Ops 4 nebo Spyro Reignited Trilogy.

Padla řeč o změnách v hratelnosti. Vydržte, na zbraně teprve dojde, mnohem důležitější je příklon k hardcore RPG. Série Darksiders nikdy nepatřila mezi ty tituly, při nichž propadnete užívání sedativ nebo se stanete účastníky kurzu sebeovládání, jelikož konzole hozená z okna přizabila domovníka. Jenže za koho jste hráli v minulosti? Za vazouna v mohutném brnění, kterého pak vystřídal hbitý akrobat se smrtícími zbraněmi. Fury ale nemůže táhnou metrákový meč, a tak musí sázet na taktiku. Jádrem bojů je správné načasování, úskoky a dobře zkombinované zbraně. Že se při tom hodně umírá, je věc druhá.

Vývojáři se rozhodli, že nová pravidla naservírují v syrovém stavu a co možná nejrychleji. V očekávání pohodové rubačky jsem vyrazil vstříc prvnímu bossovi, který na sebe nenechá dlouho čekat. Nicméně, než jsem se k němu dostal, už jsem měl za sebou čtyři respawny. A to s pěšáky, kteří by po zásahu Války skončily na nízké orbitě. Po úvodním střetu s prvním hříchem můj výraz připomínal dítě, které u vánočního stromku najde ponožky místo hračky. Jako vážně? Ani jednou jsem si nebouchnul a zase jdu celý úsek znova? Kapitulace, vrácení obtížnosti k „vyváženosti“ a reparát. Nedokážu si vzpomenout, kdy naposledy jsem se s úvodem hry mordoval téměř hodinu. Jedno ale vím, jestli vydržíte, závěrečné titulky vás neminou.

Ne, že by se obtížnost v průběhu hry měnila. Jakmile na moment vypnete mozek, nepřátelé vám okamžitě nahodí pojistky. A nezachrání vás sebevětší úroveň postavy. To vy se postupně přizpůsobíte vyzrálejší podobě hratelnosti. Byl bych nerad, kdyby se titulu odklon k větší náročnosti vymstil špatnými prodeji. Je pravda, že kontrast mezi původní náplní série a novým pojetím nemusí sednout každému. Přesto zaručuje třetímu dílu nepřehlédnutelnost, kterou někteří zdůrazňují porovnáváním s Dark Souls. To berte s velkou dávkou nadsázky, protože tak propracovaný bojový systém zase Darksiders III nemají.

Primárně se Fury ohání bičem. Jako malá měla nad postelí určitě plakát Indyho, protože teleskopickou zbraň využívá s jeho lehkostí, avšak s mnohonásobnou kadencí. Při používání všech dostupných komb je bič skvělým prostředkem proti nepřátelské přesile a dobrým pomocníkem, potřebujete-li soka přitáhnout nebo poslat do vzduchu. Jeho služby si ale žádají posily a těmi jsou čtyři formy ovládané různými elementy. Sekundární zbraně jsou pouze jednou částí formy. Zbývající zastupují obměna vzhledu a speciální dovednost. Po přičtení disku, který nezapře inspiraci ve hře Dark Sector, má Fury k dispozici šest prostředků k nastolení rovnováhy.

Nemějte strach, že byste je nevyužili. Hru nepokoříte za jeden den a protivníci jsou proti některým formám takřka imunní. Neříkám, že všechny zbraně mají moji přízeň. Elektřina mě kupříkladu moc nebavila. Kopí připomínající trojzubec je takovou střední třídou. Na dálku k ničemu a na blízko příliš zpomaluje boj. Na druhou stanu, andělé po zásahu bleskem chřadnou jak seschlé kvítí a doprovodná schopnost se hodí na překonávání delší vzdálenosti. Formy také pomáhají s řešením hádanek, kterých mohlo být klidně víc. Z počátku je klíčem k úspěchu nenažraný brouček, ale později jeho místo zastoupí elementy a disk. Ten je možné nabít jednou z forem.

Když pominu, že souboje vyžadují zapojení většího počtu mozkových buněk, jsou oku i prstům lahodící. Kombinace jsou jednoduché. Staví na rychlém mačkání, případně na kratičké prodlevě. Kameru je možné zamknout na protivníka, což funguje jen do té doby, dokud se na vás nežene několikahlavé stádo. Opravdu není v lidských silách přepínat pozice, uhýbat, měnit formy, používat podpůrné krystaly a zároveň bojovat. Protivníci na nic nečekají a jdou bezhlavě do vás, i kdyby je to mělo zabít. Darksiders III skutečně nejsou akční film, kde sokové počkají opodál, až se vydovádíte s jejich kolegou. Hromadné roztržky připomínají hospodskou melu, kde facku schytá i výčepní hledající nezaplacené účtenky.

Na otevřeném místě není co řešit. S trochou šikovnosti si darebáky rozeberete tak, aby převaha zůstala na vaší straně. Co ale v těsných koridorech? Tam už hraje velkou roli štěstí. Skončit utisknutý v rohu je snazší než sbalit holku bez špetky sebevědomí. Doplnění zdraví potřebuje pár chvil a jelikož Fury nemá účinný způsob obrany, podobná situace končí respawnem u Vulgrima. Jeho poloha je jediným záchytným bodem. A ano, i v případě bossů. Bójí posledního skonu jsou všechny vaše ztracené duše a kvůli nim se návrat rozhodně vyplatí. Jen si musíte místo pamatovat, protože hře chybí mapa, kterou nahradil ukazatel v horní části obrazovky. Že bych mapu nějak postrádal, říct nemůžu. Se všemi formami stejně procházíte celou hrou znova, abyste získali i hůře přístupné benefity.

Musím říct, že Gunfire Games dokázaly s třetím dílem překvapit a překonat sami sebe (pokud je beru jako reinkarnované Vigil Games). Aniž by hra zapřela minulé díly, protože ruku na srdce, mlátit svoloč ze všech koutů magických končin je pořád stejně návykové, dokázala posunout sérii kupředu. Náročnější hratelnost nevyznívá nuceným dojmem, ale jediným možným řešením, pokud ze sympatické Fury nemá být vikinská obryně překypující testosteronem. Také oceňuji přízemnost, se kterou designéři přistoupili k postavám. Nemají velikost rekonstruovaného paneláku, ale sází na nápaditost, druhovou rozličnost a detailnost. Poslední prvek září hlavně u hříchů, které máte čas si prohlédnout. Celý ekosystém Darksiders vyznívá jako rozmáchlá pohádka pro dospělé, kde na první pohled tušíte, kdo kope za jakou ligu.

U designu postav, tvorů a světa bych se rád zastavil. Možnosti vývojářů nepatří k elitním a při rozhlížení po světě se o tom nejednou přesvědčíte. Modely prostředí s výraznými polygony, diskutabilní textury, plochá fyzika vody nebo zpracování vegetace. Míst k zastavení a povzdechnutí, že tohle či ono mohlo být mnohem lepší, není málo. Výtky mohou směřovat i směrem k postavám, ale když ony jsou tak „darksiderovské“, že jim odpustím i tu průměrnou mimiku. Každý jeden hajzlík, z kterého vytřískáte duši, nese vodoznak univerza jezdců apokalypsy. Ať designem nebo zpracováním, okamžitě poznáte, že jste přesně v tom světě, kde se před osmi lety započal boj mezi dobrem a zlem. Ten lehce nadprůměrný vizuál je vlastně poznávací znamení. Taková osobitá stylizace, která se přenesla z minulé generace.

Že by alibismus z mé strany? Tak souhlasím, že jsou schopnější studia, kde by Darksiders měli rozlišení 4K, plynulý chod šedesáti snímků za sekundu a čarokrásnou grafika. Ta by si za hru ale řekla trochu jinou cenu a měla by zcela odlišné podmínky. Navíc na poli postav a soubojů dokáží Gunfire Games vykouzlit skutečně pěkné momenty. Jakmile se Fury začne ohánět zbraněmi, efekty se rozhodně nešetří. Všechny cut-scény pochází přímo ze hry, přičemž je respektována aktuální forma postavy. Ani to není úplně k zahození. A nebýt občas trochu otravného nahrávání, zůstal bych bez výhrad. Škoda, že poslední update přinesl také občasné doskakování textur, které, pevně věřím, bude opraveno co nevidět.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Úvod je značně přepálený a chybí berličky pomáhající méně zkušeným hráčům. Absence větší rekapitulace nechává mnoho dějových mezer, které zapomětlivější jedinci jen těžko vyplní a odklon od popcornové hratelnosti otevřel dveře stresujícím soubojům s častými respawny. A vadí to? Třetí díl Darksiders přichází s pozměněným konceptem, který skvěle odpovídá obměně ústřední postavy a zároveň do puntíku zapadá do vytvořeného univerza. Aby si Fury získala vaše sympatie, stačí jí široká paleta bojových schopností, dobře napsané dialogy a originální bossové. Příjemný návrat jezdců apokalypsy drobně kalí jen nevyužití některých prvků, grafika s proměnlivou kvalitou a skutečně tuhý kořínek některých soků. Nicméně to může být pro mnohé největší klad.
  • VencaF

    at uz je vyplata kurna

  • Petr J.

    Lukáši (chaosteorycz), to hodnocení neodpovídá kvalitě hry,možná ze zavřenýma očima pro fanoušky série. Hra je o proti předchozímu dílu ořezaná a souboje jsou nevyvážené až přehnaně těžké.Je to škoda,že třetí díl nedosahuje kvalit předchozích dílu, hlavně 2 díl byl povedený.
    Hodnotil bych to slabou 7/10 a to s nostalgie na předchozí díly .

    • Chaosteory CZ

      Petře já tě chápu a minimálně do poloviny hry jsem si říkal, že DIII snad nedám ani průměr. Především úvod mě hodně zaskočil a chvilku mi trvalo přijmout fakt, že jsou to vůbec Darksiders. S první formou a delším hraním se mi to ale začalo líbit a nakonec mi ani moc nevadilo, že je to vlastně úplně jiné. Ještě jsem měl v živé paměti Immortal Unchained, kde přepálená hratelnost měla mnohem horší logické vysvětlení a hra navíc byla v dost špatné audiovizuálu. Souhlasím, že soubojům chybí kombinace útoků (ta padá kvůli formám) a nějaké finishing QTE. Bez nich ta radost z pokoření bosse není taková. Výsledné hodnocení jsem měl někde mezi a asi z té nostalgie vyhrálo větší.
      Bohužel si myslím, že vývojářům ten odklon k náročnější hratelnosti zlomí vaz, protože fandové budou čekat něco jiného. A diskuze na herních webech to jen dokazují.

      • Petr J.

        Lukáši ( chaosteorycz),děkuji ti za tvé vysvětlení proč jsi hodnotil tu to hru, jak si ji ohodnotil.Jak píšeš nastavit třetí díl této série na obtížnost 90 let. když předešlé dva díly měli obtížnost o proti tomu to dílu daleko daleko lehčí,fakt zlomí vývojářům vaz.Je to škoda díl od dílu se ta hra lepšila.vývojáři asi měli moc velké sebevědomí,že třetí díl bude nástupce druhého opak je pravdou.Takové zklamání, tak jsem se těšil.Na druhé stránce mě ušetřili peníze,tak nevím mám jim poděkovat nebo je proklínat 🙂

22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz2

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»